19 C 106/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr Ing Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované a žalovaného pro zaplacení částky ve výši 87 634 Kč s přísl.

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 87 634 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 87 634 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud vyzývá žalované, aby do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek za žalobu, který činí podle položky číslo bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 4 382 Kč, a to na bankovní účet číslo variabilní symbol.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 87 634 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním podílu ½ stavební parcely číslo o výměře 186 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba adresa, bydlení a dále podílu ½ na pozemku parc. číslo o výměře 960 m2, zahrada, v katastrální uzemí, územní celek, okres okres, vše zapsáno na list vlastnictví pro obec a katastrální uzemí, u stát. instituce, stát. instituce. Žalobce uvedl, že vlastníkem předmětných nemovitostí je země a žalobce je s uvedeným majetkem příslušný hospodařit. Žalobce dále uvedl, že žalovaní předmětné nemovitosti a část rodinného domu adresa (1. patro) na obec užívali od 1. 3. 2019 do 31. 8. 2020, a to bez právního důvodu k trvalému bydlení. Žalobce proto stanovil nájemné za užívání předmětných nemovitostí ve výši obvyklé v daném místě a čase. Pro rok 2019 bylo nájemné stanoveno ve výši 4 809 Kč za měsíc a pro rok 2020 ve výši 4 943 Kč za měsíc. Za období od 1. 3. 2019 do 31. 8. 2020, po které žalovaní neoprávněně užívali předmětné nemovitosti, účtuje žalobce nájemné v celkové výši 87 634 Kč. Žalobce výzvou ze dne 2. 7. 2020 žalované vyzval k vyklizení předmětných nemovitostí a upozornil je, že předmětné nemovitosti užívají bez právního důvodu a rovněž je upozornil, že bude požadovat vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí za dobu od 1. 3. 2019 do doby jejich vystěhování. Žalovaní výzvu převzali dne 9. 10. 2020, avšak nijak na tuto výzvu nereagovali.

2. Žalovaní ve svém odporu ze dne 19. 4. 2021 uvedli, že nárok žalobce v celém rozsahu neuznávají, a to bez odůvodnění.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí č. list vlastnictví pro katastrální uzemí, územní celek, bylo zjištěno, že země je vlastníkem ideálního podílu ½ stavební parcely číslo o výměře 186 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba adresa, bydlení a dále podílu ½ na pozemku parc. číslo o výměře 960 m2, zahrada, v katastrální uzemí, územní celek, okres okres, vše zapsáno na list vlastnictví pro obec a katastrální uzemí, u stát. instituce, stát. instituce.

5. Z rozhodnutí anonymizováno 7 slov - o způsobu určení ceny dle Příkazu GŘ číslo ze dne 6. 8. 2020 vyplývá, že byla stanovena cena nájemného předmětných nemovitostí porovnávacím způsobem na základě analýzy trhu tak, že za rok 2019 byla stanovena cena nájemného ve výši 4 809 Kč měsíčně a za rok 2020 ve výši 4 943 Kč měsíčně.

6. Z výzvy k vyklizení rodinného domu adresa ze dne 2. 7. 2020 vyplývá, že žalobce vyzval žalované k vyklizení předmětných nemovitostí a upozornil je, že za bezdůvodné užívání bude požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Z doručenky vyplývá, že žalovaní tuto výzvu převzali osobně dne 28. 7. 2020.

7. Z výzvy k úhradě náhrady za bezesmluvní užívání spoluvlastnického podílu ze dne 3. 9. 2020 vyplývá, že žalobce vyzval žalované k úhradě částky ve výši 87 634 Kč za užívání předmětných nemovitostí za období od 1. 3. 2019 do 31. 8. 2020. Z doručenky vyplývá, že žalovaní tuto výzvu převzali osobně dne 9. 10. 2020.

8. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že Česká republika je vlastníkem předmětných nemovitostí a žalobce je s uvedeným majetkem příslušný hospodařit. Dále má soud za prokázané, že žalovaní užívali předmětné nemovitosti v období 1. 3. 2019 do 31. 8. 2020, a to bez právního důvodu. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaní za užívání předmětných nemovitostí žalobci ničeho nehradili.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

11. S ohledem na shora uvedené má soud za prokázané, že žalovaní užívali předmětné nemovitosti, které má ve správě žalobce, bez právního důvodu a tím došlo k bezdůvodnému obohacení ze strany žalovaných, jak vyplývá z ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. Z povahy věci však vyplývá, že bezdůvodné obohacení nelze vydat, a proto náleží žalobci peněžitá náhrada ve smyslu ustanovení § 2999 odst. 1 o. z. Při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení vycházel soud z částky, kterou zjistil žalobce výpočtem dle příkazu GŘ číslo ze dne 6. 8. 2020, při kterém vzal žalobce v úvahu cenu obvyklou v daném místě a čase.

12. Na základě shora uvedeného rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku tak, že uložil žalovaným povinnost uhradit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 87 634 Kč, představující částku za užívání předmětných nemovitostí za období od 1. 3. 2019 do 31. 8. 2020.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaní žalovanou částku ve stanovené lhůtě žalobci nezaplatili, ocitli se s placením dluhu v prodlení a soud proto rozhodl tak, že žalobci přiznal úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

15. Ve výroku III. tohoto rozsudku uložil soud žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Tachově soudní poplatek za žalobu. Soud tuto povinnost úhrady soudního poplatku za žalobu uložil žalovaným s ohledem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy v případě, že je navrhovatel osvobozen od povinnosti placení soudních poplatků, přechází poplatková povinnost na žalované. V souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je v tomto případě žalobce Česká republika a je tudíž osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Má-li poplatník za to, ve vztahu k výroku III. tohoto rozsudku, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může navrhnout, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Jestliže mu soud přizná osvobození od soudních poplatků, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání o osvobození od soudních poplatků se však nevracejí.