19 C 107/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 26 637,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 637,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 637,50 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 518 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 637,50 Kč s úrokem z prodlení, s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil, kdy o příslušném nároku již bylo soudem rozhodnuto. Předmětem tohoto řízení je pak úhrada smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru z částky 97 182 Kč za období 11. 7. 2018 – 28. 12. 2021, kterou žalobkyně vypočetla na částku 26 637,50 Kč. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne žalovanému poskytla částku 100 000 Kč se smluvním úrokem 38,52 % ročně, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 26. 11. 2017 nevrátil. O nárocích z předmětné smlouvy bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 12. 2018 č. j. 10 C 187/2018-43, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2019, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 1. 2019 č. j. 10 C 187/2018-47 které nabylo právní moci dne 28. 2. 2019. Tímto rozhodnutím je soud vázán. Předmětem tohoto řízení je smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru z částky 97 182 Kč za období 11. 7. 2018 – 28. 12. 2021, kterou žalobkyně vypočetla na částku 26 637,50 Kč. Dopisem naposledy ze dne 28. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, kterou měl vrátit do 26. 11. 2017. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 38,52 % ročně z částky 100 000 Kč původní jistiny je odpovídající citované judikatuře, a proto soud shledal smlouvu za platně sjednanou. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků 100 000 Kč, výši sankční povinnosti v daném případě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru z částky 97 182 Kč za období 11. 7. 2018 – 28. 12. 2021, kterou žalobkyně vypočetla na částku 26 637,50 Kč, a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně nárokuje zákonný úrok z prodlení z žalované částky ve výši 10, 75 % ročně, tj. úrokovou sazbu ke dni 14. 1. 2022, data, od kterého aktuálně smluvní pokutu žádá přiznat soudem. Zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty je však splatný již v návaznosti na splatnost úvěru 26. 11. 2017, s odkazem na rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 12. 2018 č. j. 10 C 187/2018-43, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2019, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 1. 2019 č. j. 10 C 187/2018-47, které nabylo právní moci dne 28. 2. 2019, kde byla přiznána smluvní pokuta se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne 10. 7. 2018. Žalobkyní tak byla nesprávně uvedena výše sazby zákonného úroku z prodlení, a to zjevně administrativní chybou, když žalobkyni je známa splatnost předmětného úvěru, smluvní pokuty i obsah výše uvedeného rozsudku zdejšího soudu. Soud tak přiznal zákonný úrok ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne 14. 1. 2022 v návaznosti na výši zákonného úroku z prodlení přiznaného soudem ze smluvní pokuty v předcházejícím soudním řízení, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 518 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 066 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 637,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.