19 C 131/2019

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 638 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 421,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 421,84 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 3 500 Kč od 24. 4. 2017 do 6. 9. 2018 kapitalizovanou částkou 215,66 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 138 Kč, co do částky 78,16 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 138 Kč od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 216,16 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 708,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 638 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 3 500 Kč za období od 24. 7. 2017 do 6. 9. 2018 s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 24. 3. 2017 žalovanému poskytla částku 3 500 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu 3 500 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 4 638 Kč - poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 138 Kč - poplatků za upomínky ve výši celekm 1 500 Kč - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky 3 500 Kč za období od 24. 7. 2017 do 6. 9. 2018. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 24. 3. 2017 žalovanému poskytla částku 3 500 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 23. 4. 2017 nevrátil. Dopisem ze dne 30. 4. 2017, 7. 5. 2017 a 14. 5. 2017 naposledy pak předžalobní výzvou ze dne 8. 1. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 3 500 Kč a dále: - poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 138 Kč, kdy tento je dne názoru soudu neplatně sjednán s odkazem na RPSN 2 973, viz níže, - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dle evidence žalobkyně z částky 4 638 Kč, kdy dle názoru soudu je na místě nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 421,84 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, neboť částka 3 500 Kč je jistinou dluhu, s ohledem na neplatně sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 138 Kč, a následně od 24. 7. 2021 z částky 3 421,84 Kč, tj. z částky 3 500 Kč jistiny dluhu po odečtení úhrady v rámci insolvenčního řízení, kdy dne 23. 7. 2021 nabylo právní moci rozvrhové usnesení v rámci něhož bylo žalobkyni určeno k výplatě 911 Kč, z čehož žalobkyně započetla na jistinu dluhu částku 78,16 Kč. S ohledem na výše uvedené soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 138 Kč, představující nezákonně sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky, za období od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 216,16, Kč představující nezákonně sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 138 Kč a částečnou úhradu dluhu ve výši 78,16 Kč v rámci insolvenčního řízení, a to za období od 24. 7. 2021 do zaplacení, - poplatku za upomínku ve výši á 500 Kč, celkem 1 500 Kč za upomínky ze dne 30. 4. 2017, 7. 5. 2017 a 14. 5. 2017, - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení, sjednané na druhé straně smlouvy o zápůjčce, z částky 3 500 Kč za období 24. 4. 2017 – 6. 9. 2018, kdy tuto žalobkyně v předmětné žalobě nevyčíslila, do insolvenčního řízení však přihlásila tutéž smluvní pokutu za období 24. 4. 2017 – 12. 9. 2019 ve výši 1 048, 50 Kč s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru. Soud tak vycházel z částky smluvní pokuty uplatněné žalobkyní v insolvenčním řízení, kdy v rámci insolvenčního řízení, kdy dne 23. 7. 2021 nabylo právní moci rozvrhové usnesení, v rámci něhož bylo žalobkyni určeno k výplatě 911 Kč, na kterou žalobkyně započetla úhradu 832,84 Kč, tj. smluvní pokuta je v neuhrazené výši 1 048,50 Kč – 832,84 Kč = 215,66 Kč. V rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS 8941/2019, nabylo právní moci dne 23. 7. 2021 rozvrhové usnesení č. j. KSPL 29 INS 8941/2019 v rámci něhož bylo žalobkyni určeno k výplatě 911 Kč, z čehož žalobkyně započetla na jistinu dluhu částku 78,16 Kč a na smluvní pokutu částku 832,84 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 3 500 Kč, kterou měl vrátit do 23. 4. 2017. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, avšak se snížením o 78,16 Kč jež představuje úhradu předmětné jistiny v rámci insolvenčního řízení. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 138 Kč na roční procentní úrok, kdy ve smlouvě o zápůjčce je zjevně uvedeno RPSN 2 973, je uvedené ujednání pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši á 500 Kč, kdy žalobkyně nárokuje 3 poplatky za výzvy ze dne 30. 4. 2017, 7. 5. 2017 a 14. 5. 2017, tj. celkem 1 500 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl v rozsahu dosud neuhrazené smluvní pokuty, viz výpočet výše. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl opět v rozsahu jak je uvedeno výše – pouze z částky jistiny dluhu 3 500 Kč a následně po snížení jistiny dluhu částečnou úhradou v rámci insolvenčního řízení, viz výše. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 708,17 Kč, přičemž tato částka představuje 47,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 638 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.