19 C 135/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Patrika Kurztégla, Ph.D., LL.M. a přísedících Marcely Brabcové a Anny Sušankové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru učiněná žalovanou ze dne 10. 2. 2022 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, kdy žalovaná se však náhrady nákladů řízení vzdala.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově dne [datum] domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru učiněná žalovanou ze dne 10. 2. 2022, je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 1. 4. 2014 pracovní smlouvu, kdy na základě této pracovní smlouvy je žalobkyně u žalované zaměstnána na pozici vedoucího zaměstnance – vedoucí personálního a mzdového oddělení se dnem nástupu do práce 1. 4. 2014. Žalobkyni byla dne 16. 2. 2022 prostřednictvím e-mailové zprávy zaslána výpověď z pracovního poměru ze dne 10. 2. 2022, a to dle ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a dále upozornění na porušování právních předpisů a žádost o vysvětlení ze dne 10. 2. 2022. Předmětnou výpověď žalovaná odůvodnila tak, že žalobkyně měla dlouhodobě a opakovaně uvádět v cestovních příkazech nepravdivé skutečnosti, které poškodily žalovanou a dále, že se žalovaná nedostatečně věnovala řízení spolupráce s agenturami práce, čímž se měla dopustit závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. V písemnosti ze dne 10. 2. 2022 označené jako„ Oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele“ bylo žalobkyni sděleno, že v období od 11. 2. 2022 do 24. 2. 2022 včetně budou trvat překážky na straně zaměstnavatele, kdy po tuto dobu neměla žalobkyně docházet na pracoviště. Součástí předmětné výpovědi z pracovního poměru bylo i převedení žalobkyně na jinou práci, a to na práci asistentky personalistky v provozovně [obec] [anonymizováno], s pracovní dobou od 8:00 do 16:30h včetně přestávky na oběd. Žalobkyně se snažila nastalou situaci vyřešit smírnou cestou, avšak bezúspěšně. Žalobkyně dále uvedla, že s výpovědí z pracovního poměru nesouhlasí a považuje ji za neplatnou. Žalobkyně má za to, že žalovanou uváděné skutečnosti ve výpovědi z pracovního poměru jsou pouze v rovině tvrzení, kdy samotnou výpověď z pracovního poměru jako takovou považuje žalobkyně za neurčitou. Důvody uváděné žalovanou, nejsou důvodem pro ukončení pracovního poměru, i pokud by se žalobkyně daného skutečně dopustila. Žalobkyně uvedla, že v jejím jednání, tak jak je popsáno žalovanou v podané výpovědi, nespatřuje, že by se dopustila závažného porušení pracovních povinností, a to žádným způsobem. U žalované byla zaměstnána téměř 8 let, své pracovní povinnosti vykonávala vždy řádně a svědomitě, pro společnost žalované byla vždy přínosem a ze strany žalované nikdy neevidovala žádné stížnosti ohledně plnění svých pracovních povinností. Žalobkyni byla prostřednictvím e-mailové zprávy dne 16. 2. 2022 doručena písemnost žalované nazvaná„ Upozornění na porušování právních předpisů a žádost o vysvětlení“ ze dne 10. 2. 2022, a ačkoliv se jedná o písemnost týkající se skončení pracovního poměru, nebyla doručena do vlastních rukou žalobkyně. Ze strany žalované nebyl dodržen hmotněprávní předpoklad platné výpovědi z důvodu soustavného méně závažného porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru. Dále žalobkyně uvedla, že jestliže žalovaná považovala jednání žalobkyně za méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů, v důsledku čehož jí byla zaslána písemnost„ Upozornění na porušování právních předpisů a žádost o vysvětlení“, je s podivem, že v samotné výpovědi z pracovního poměru již žalovaná považuje jednání žalované za závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů. Žalobkyně dále uvedla, že i samotná výpověď z pracovního poměru, datovaná dnem 10. 2. 2022, je ve své podstatě nekonkrétní, když v předmětné výpovědi jsou sice vyjmenovány určité důvody, ve kterých žalovaná shledává závažné porušení povinnosti žalobkyně vyplývající z právních předpisů, nicméně předmětná výpověď absentuje sdělení, v čem tedy spočívalo ono tvrzené závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů. Žalobkyně má za to, že závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů musí dosahovat určité intenzity. Žalované nebyla způsobena žádná majetková škoda. Žalobkyně má za to, že předmětná výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) je nejen neodůvodněná, ale také neplatná. Ze strany žalobkyně nebyla ani naplněna podmínka úmyslu, vědomé nedbalosti ani nevědomé nedbalosti, v důsledku kterých by se dopustila porušení povinností vyplývajících z právních předpisů. Žalobkyně při výkonu svého zaměstnání vždy postupovala svědomitě, pečlivě a v nejlepším zájmu žalované, kdy pak chování žalované vůči své osobě považuje za čistě účelové. Žalobkyně k tvrzenému porušení pracovní povinnosti uvádí, že s tvrzením žalované nesouhlasí, kdy dle jejího názoru nedošlo k závažnému porušení jejích povinností vyplývajících z právních předpisů. Žalobkyně jednání žalované považuje za účelové s jedinou snahou k ukončení pracovního poměru žalobkyně bez toho, aby pro toto jednání a tento právní úkon existoval řádný právní relevantní důvod, na kterém by bylo možné výpověď z pracovního poměru postavit, když žalobkyně byla po celou dobu trvání pracovního poměru kladně hodnocena. Samotné vylíčení důvodů, pro které žalovaná s žalobkyní rozvázala pracovní poměr, nemůže dosahovat intenzity porušení povinnosti žalobkyně vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť závažným způsobem tak, jak má na mysli § 52 písm. g) zákoníku práce. Žalobkyně považuje výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce za neodůvodněnou, když z ní nevyplývá, porušením jakých právních předpisů závažným porušením povinnosti se měla dopustit, přičemž žádného porušení svých povinností si žalobkyně není vědoma.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 11. 5. 2022 uvedla, že žalobu považuje za zcela nedůvodnou, v určitém obsahu urážlivou, co do celku nedůstojnou toho, že ji podává bývalá vedoucí personálního a mzdového oddělení poté, co zcela ztratila důvěru jednatelů a mateřské společnosti v Německu, pro mnohonásobné falšování cestovních příkazů.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 17. 5. 2022 uvedla, že považuje žalobu v celém rozsahu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. 3.

1. K otázce uzavřené pracovní smlouvy a jejich dodatků žalovaná uvedla, že žalobkyně se žalovanou společností jako zaměstnavatelem (dále jen„ zaměstnavatel“) uzavřela dne 1. 4. 2014 pracovní smlouvu na pozici vedoucí personálního a mzdového oddělení. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 3. 2015. Žalovaná předkládá soudu k důkazu popis pracovní činnosti ze dne 1. 4. 2014, ze kterého vyplývá, za co všechno byla žalobkyně jako vedoucí pracovník odpovědna. Zaměstnavatel činí nesporným, že ke dni doručení výpovědi, tedy ke dni 10. 2. 2022, pracovní poměr původně uzavřený na dobu určitou trval a měl povahu pracovního poměru na dobu neurčitou. 3.

2. K otázce doručení výpovědi dne 10. 2. 2022 žalovaná uvádí, že dne 10. 2. 2022 se v sídle společnosti uskutečnilo jednání, kterého se osobně fyzicky zúčastnil vedoucí závodů v CZ pan [příjmení] [jméno] [příjmení], dále žalobkyně, v druhé části jednání byla přítomna [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za personální úsek. Jednání se formou videokonference zúčastnil z Německa pan [jméno] [jméno], jednatel. Jednání dne 10. 2. 2022 ve 14.00 hod. zahájil pan [jméno] [jméno] sdělením žalobkyni, že u ní bylo následnou kontrolou po odchodu pana [příjmení] zjištěno závažné pochybení – mnohonásobné falšování cestovních příkazů a že po totální ztrátě důvěry celého vedení ji navrhuje ukončení pracovního poměru dohodou k 28. 2. 2022, ale bez odstupného. Žalobkyně dohodu odmítla uzavřít – podepsat, naopak svá pochybení omlouvala. S ohledem na odmítnutí dohody byla přivolána v asi 14.10 hod. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy žalobkyni byla [anonymizována dvě slova] předána výpověď. Jak dohoda, tak i výpověď byla předem právním zástupcem připravena, panem [jméno] [jméno] byla předem podepsána a do sídla zaměstnavatele doručena. Žalobkyně odmítla výpověď převzít. Podle § 334, odst. 3 zákoníku práce tak odmítnutím převzetí došlo k doručení výpovědi. Dva přítomni svědci doručení na originálu výpovědi podepsali. Pokud žalobkyně zcela účelově tvrdí, že jí byla dne 10. 2. 2022 fikcí doručena jiná výpověď, měla by to předložením nějakého důkazu prokázat. 3.

3. K otázce předání listiny označené jako„ Oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele“ žalovaná uvádí, že po doručení výpovědi pokračovala diskuse žalobkyně s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na téma okamžitého vrácení auta, jak nařizovala výpověď v písmenu„ G“ a přiměřené doby překážek po odvolání z funkce. Výsledkem dodatečného jednání mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalobkyní po ukončení videokonference a předání výpovědi bylo předání listiny – oznámení překážek na deset pracovních dnů, dle kterých zaměstnavatel poskytl do 24. 2. 2022 náhradu mzdy za nepráci a souhlasil s vrácením auta po deseti pracovních dnech dne 25. 2. 2022. 3.

4. K otázce emailové zprávy ze dne 16. 2. 2022 zaměstnavatel prohlašuje, že žalobkyně si při jednání 10. 2. 2022 osobně převzala originál výpovědi, jejíž doručení odmítla potvrdit, a originál oznámení o překážkách v práci, doručení tohoto oznámení potvrdila. Po ukončení jednání si žalobkyně cca 3 hodiny balila ve své kanceláři prakticky všechny své písemnosti s vysvětlením, že jsou to její soukromé dokumenty. To jí bylo umožněno a velké množství dokumentů si týž den večer svým služebním autem odvezla. Je evidentní, že mezi odvezenými dokumenty byly i oba předané originály, které se žalobkyni následně nepodařilo v hromadě odvezených písemností vyhledat, či na jejich vyhledání rezignovala. Sama žalobkyně požádala zaměstnavatele, aby jí kopie originálních dokumentů zaslal, v pátek 18. 2. 2022 sama žalobkyně písemně požádala ještě o zaslání kopie oznámení o překážkách emailem. Motivem emailové zprávy nebyla skutečnost, že se žalobkyni měla zaslat výpověď z pracovního poměru. Důvodem k zaslání emailové zprávy byl zájem zaměstnavatele na tom, aby se žalobkyně vůbec dověděla, co v třístránkové výpovědi je uvedeno. Jak vyplývá z emailové zprávy z 16. 2. 2022 v 16.27 hod. – založeno na straně 13 soudního spisu – smyslem bylo i informování o posunutí čerpání dovolené do 24. 3. 2022 a o posunutí termínu opětovného nástupu do práce na 25. 3. 2022. Emailem se též potvrzovalo posunutí termínu převzetí služebního vozu na 25. 2. 2022. Žalobkyně na vzniklou situaci reagovala tak, že místo nástupu do práce dne 25. 3. 2022 se právě od 25. 3. 2022 stala dočasně práce neschopnou. Zaměstnavatel obdržel dne 25. 3. 2022 oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení – Informaci o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (DPN). Žalobkyně od 25. 3. 2022 neposkytla ohledně své nemoci zaměstnavateli žádnou zprávu, dokonce se nedostavila k ošetřující lékařce ke kontrole, která následně zpětně ukončila pracovní neschopnost žalobkyně k 1. 4. 2022. Zaměstnavatel tedy u žalobkyně v období od 2. 4. 2022 do 30. 4. 2022 vykázal neomluvenou absenci. 3.

5. K otázce možného smírného řešení žalovaná uvedla, že jak uvedeno i v emailové zprávě z 16. 2. 2022, měla žalobkyně možnost vysvětlit svá pochybení v cestovních příkazech jednateli a tím otevřít možnost jednání o vyplacení nějakého odstupného. Konstatování žalobkyně, že ze strany žalované není projevována snaha nastalou situaci vyřešit smírnou cestou, je mimo realitu normálního života a od bývalé personální ředitelky firmy jen těžko pochopitelné. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně řízení personální situace v poslední době nezvládala a byla spolu s odvolaným ředitelem závodu v [obec] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] spoluodpovědná za nedobrou ekonomickou situaci závodu. Pokud žalobkyně dosud nenašla ani minimální míru sebereflexe a jednateli nezaslala alespoň omluvu za chyby v cestovních příkazech, těžko očekávat snahu o nějakou dohodu a vyplacení milionového odstupného. 3.

6. K otázce zfalšovaných cestovních příkazů žalovaná uvádí, že žaloba nijak blíže jednotlivé cestovní příkazy nekomentuje, nijak nevysvětluje, toliko je bagatelizuje, jen tuto věc označuje za téměř malicherné nedopatření, kterým se nesluší snad ani zabývat. Jak vyplývá z důkazu [číslo] hodinová mzda žalobkyně byla v tomto roce ve výši 1.391,40 Kč. Je pravda, že v minulých letech to bylo trochu méně. Nezbývá než doplnit dokazování o mzdové listy za rok 2019, 2020 a 2021, aby vazba na hodinovou odměnu v den, kdy došlo k zfalšování cestovního příkazu, byla zřetelná. Pro všechny cestovní příkazy se uvádí, že zaměstnavatel v místech častých cest – do [obec], [obec], [obec] nemá žádné provozovny a důvodnost vykazovaných cest není zřejmá. Žalobkyně potřebu služebních cest do těchto míst ani v minulosti nikomu nezdůvodňovala. Dle přílohy [číslo] je hodinová odměna ve výši 1.391,40 Kč. Ve vyčíslení není zohledněno částečné neoprávněné čerpání stravného, nicméně zaměstnavatel neuvažuje ani do budoucna žádat o vrácení neoprávněně čerpané částky. Žalovaná dále ve svém vyjádření uvedla přesné jednotlivé cestovní příkazy, které byly zfalšované. 3.6.1. 16. 4. 2019 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 17.00 hod a návratem do [obec] v 20.30 hod. Tento popis je chybný, neboť v [číslo] bylo tankováno palivo v [anonymizována tři slova] 17 km von [anonymizováno]. V uvedený den žalobkyně do 17.00 hodin služební cestu do [obec] neabsolvovala v deklarovaném rozsahu, nejméně od 14.00 do 16.30 hod. vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele o nejméně 3.478, - Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 3.6.2. 2. 5. 2019 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 16.30 hod a návratem do [obec] v 18.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 16.35 bylo tankováno palivo v [anonymizováno 5 slov]. V uvedený den žalobkyně do 16.30 hod. vykázala služební cestu do [obec], přesnou výši škody nelze zjistit. 3.6.3. 18. 10. 2019 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem ze [obec] v 17.00 hod a návratem do [obec] v 18.45 hod. Tento popis je chybný, neboť v 11.50 hod bylo tankováno palivo v [anonymizováno 5 slov]. V uvedený den žalobkyně do 17.00 hodin služební cestu do [obec] neabsolvovala v deklarovaném rozsahu, nejméně od [číslo] do 16.00 hod vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele o nejméně 5.565, - Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 3.6.4. 15. 1. 2020 až 16. 1. 2020 v rámci cestovního příkazu byla účtována cesta [obec] – [obec] – [anonymizováno] – [obec]. Účtování cesty není správné, neboť 16. 1. 2020 v [číslo] hod bylo tankováno palivo v [anonymizována dvě slova], bei der [anonymizována dvě slova], což je zcela mimo deklarovanou a účtovanou cestu. Přesnou výši škody z důvodu cesty na jiné místo, než je v cestovním příkaze uvedeno, nelze odhadem zjistit ani přibližně 3.6.5. 12. 2. 2020 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [anonymizováno], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [anonymizováno] v 16.00 hod a návratem do [obec] v 19.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 17.04 bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizována tři slova]. V uvedený den žalobkyně neodjela z [anonymizováno] v 16.00 hodin, ale ve 14.00 hodin, tankovala-li v [obec] v 17.04 hodin. Nejméně od 14.00 do 16.30 hod. vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele o nejméně 3.478, - Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 3.6.6. 19. 2. 2020 až 21. 2. 2020 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [země] [anonymizována dvě slova], [obec], s odjezdem z [obec] 19. 2. 2020 v 05.00 hod., s odjezdem z [anonymizováno] 21. 2. 2020 v 16.00 hod. a návratem do [obec] v 20.00 hod. Tento popis je chybný, neboť 21. 2. 2020 v 14.34 bylo tankováno palivo v [příjmení] [příjmení], 5 km vom [příjmení] [příjmení]. V uvedený den žalobkyně neodjela ze [anonymizováno] v 16.00 hodin, ale ve 10.30 hodin, tankovala-li v [obec] v 14.34 hodin. Nejméně od 14.30 do 16.30 hod. vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele o nejméně 2.782, - Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 3.6.7. 21. 12. 2020 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 15.00 hod a návratem do [obec] v 17.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v [číslo] bylo tankováno palivo v [anonymizováno 5 slov]. Následně týž den bylo tankováno v [obec] v 15.34 hod. v [obec], [anonymizována dvě slova], a to v hotovosti 700 Kč do půjčeného vozidla BMW X3. V uvedený den žalobkyně do 15.00 hodin služební cestu do [obec] neabsolvovala v deklarovaném rozsahu, nejméně od [číslo] do 16.30 hod. vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele o nejméně [číslo], - Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 3.6.8. 8. 1. 2021 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec] v [číslo] hod, s odjezdem z [anonymizováno] v 15.30 hod a návratem do [obec] v 17.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 13.00 bylo tankováno palivo v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. V uvedený den žalobkyně do 15.30 hodin služební cestu do [obec] neabsolvovala v deklarovaném rozsahu, vzhledem k tankování u [obec] se cesta možná ani neuskutečnila, nejméně od [číslo] do 16.30 hod. vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele o nejméně 4.174, - Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 3.6.9. 9. 2. 2021 až 11. 2. 2021 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [země] [anonymizována dvě slova], [obec], s odjezdem z [obec] 9. 2. 2021 v 05.00 hod., s odjezdem z [anonymizováno] 11. 2. 2021 v 16.30 hod. a návratem do [obec] v 23.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 18.54 bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. V uvedený den žalobkyně neodjela ze [anonymizováno] v 16.30 hodin, ale podstatně dříve, tankovala-li v [obec] v 18.54 hodin. [obec] vykázaný jako práci nelze odhadnout. 3.6.10. 14. 4. 2021 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 14.30 hod a návratem do [obec] v 17.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 10.56 bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizována tři slova]. V uvedený den žalobkyně do 14.30 hodin vykázala služební cestu do [obec], v 10.56 hodin ale tankovala v [obec]. Nejméně od [číslo] do 16.30 hod. vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele o nejméně 7.652, - Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 3.6.11. 23. 8. 2021 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec] v [číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 18.30 hod a návratem do [obec] v 20.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 16.51 bylo tankováno palivo v [anonymizována dvě slova]. V uvedený den žalobkyně neodjela z [obec] v 18.30 hodin, ale podstatně dříve, tankovala-li v [obec] v 16.51 hodin. [obec] vykázaný jako práci nelze odhadnout. 3.6.

12. Na den 30. 8. 2021 byly vystaveny a proplaceny dva cestovní příkazy, údaje se navíc odlišují. Tuto skutečnost žalobkyně nijak nevysvětlila. Žalovaná k tomu uvádí, že dle výpočtu za celou dobu u dvanácti zfalšovaných cestovních příkazů se jedná o částku nejméně 31.998 Kč. Zaměstnavatel nechce ale rozumět argumentaci žalobkyně, že se jedná o zcela bagatelní, řečí zákoníku práce méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Je sice pravda, že celková částka dosahuje jen 12,3 % jedné průměrné hrubé měsíční mzdy žalobkyně, ale jsou zde i jiné důvody, které opravňují učinit závěr, že se jedná o závažné porušení povinnosti vedoucí zaměstnankyně, která v postavení vedoucí personálního a mzdového oddělení jednak měla jít příkladem, jednak sama měla i dodržování pracovních povinností všech svých podřízených kontrolovat, resp. kontrolu organizovat. Je třeba přihlédnout k tomu, že zaměstnavatel neměl nastavenou jinou zpětnou kontrolu oprávněnosti služebních cest, než porovnat vykázanou cestu a dobu tankování. Pokud při vykázané služební cestě žalobkyně netankovala PHM, tak neměl zaměstnavatel žádnou možnost správnost údajů kontrolovat. Žalobkyně z titulu své funkce nařídila nesledovat služební cesty pomocí GPS u vrcholných manažerů. Jak uvedeno v přehledu služebních jízd žalobkyně v letech 2019, 2020 a do 31. 8. 2021, uskutečnila v roce 2019 celkem 65 služebních jízd s odjezdem z [obec] či [obec], z toho 19 do [obec]. V roce 2020 celkem 73 služebních jízd s odjezdem z [obec] či [obec], z toho 28 do [obec]. V roce 2021 do 31. 8. 2021 celkem 28 služebních jízd s odjezdem z [obec] či [obec], z toho 15 do [obec]. Při zjištěném zfalšování 12 cestovních příkazů má zaměstnavatel důvodné obavy, že tomu bylo i v jiných mnoha případech, kdy ale nedošlo k tankování PHM. Jak z předložených důkazů vyplývá, žalobkyně hradila zaměstnavateli za soukromé jízdy v roce 2019 částku 29 311 Kč, v roce 2020 částku 16 902 Kč, v roce 2021 částku 26 541 Kč. Tedy celkem 72 754 Kč. Z toho vychází měsíční průměr nákladů na PHM za soukromé jízdy ve výši jen 2 021 Kč. 3.

7. Žalovaná ve svém vyjádření dále uvedla, že zaměstnavatel při svém rozhodování o výpovědi se musel zabývat i tím, zda se žalobkyní ukončit pracovní poměr okamžitě či použít výpovědní důvod podle § 52, písm. g) zákoníku práce. Chtěl se vyhnout tomu, aby soud musel posuzovat, zda skutečně nelze na zaměstnavateli požadovat vzhledem ke všem okolnostem, aby žalobkyni po totální ztrátě důvěry dále zaměstnal. Zaměstnavatel se rozhodl nikoli pro okamžité zrušení pracovního poměru, ale pro výpověď s tím, že do 24. 3. 2022 bude žalobkyně čerpat překážky a dovolenou a od 25. 3. 2022 bude pracovat na pozici asistentky. Zaměstnavatel uvážil, že by soud mohl dospět k závěru, že bylo možno na zaměstnavateli požadovat, aby žalobkyni za práci v délce 5 dnů a jeden měsíc zaměstnal na pozici asistentky za měsíční mzdu 230 300 Kč, i když tarifní mzda pro asistentku personálního úseku nedosahuje ani 15 % mzdy vedoucí personálního a mzdového oddělení. Zaměstnavatel zde uzavírá, že prokázané falšování cestovních příkazů je samo o sobě u vedoucí personálního a mzdového oddělení důvodem jak pro okamžité zrušení pracovního poměru, tak i pro výpověď dle § 52 g) zákoníku práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. 3.

8. Za stejně závažné porušení povinností žalobkyně spatřuje zaměstnavatel zjištěná pochybení, která zjistil a zdokumentoval Oblastní inspektorát práce pro [příjmení] [anonymizována dvě slova] [územní celek] v rámci své kontroly v provozovně [obec] dne 11. 2. 2021. Po ukončení pracovního poměru s personalistkou v [obec] k 31. 1. 2021 paní [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] se žalobkyně nedostatečně jako vedoucí pracovník věnovala řízení spolupráce s agenturami práce a připustila, že dne 11. 2. 2021 pracovali v [obec] osoby přidělené od agentury práce [právnická osoba], [IČO], bez náležitých dokladů. Jak vyplývá z popisu práce žalobkyně, mj. měla povinnost řídit a kontrolovat činnost personálního a mzdového oddělení. Závažná pochybení jsou zdokumentována v protokole o kontrole vypracovaném inspektorátem práce dne 12. 5. 2021. Protokol je žalobkyni znám, žalovaná jej předkládá k důkazu. Pochybení formulovaná v protokolu o kontrole byla pojata jako součást výpovědi. I přes podané námitky proti protokolu inspektorát práce setrval na svém stanovisku a zaměstnavateli tak hrozí pokuta řadově ve výši milionů korun českých. Současně obsahovala výpověď i výtku, že o této závažné skutečnosti žalobkyně neinformovala jednatele společnosti, ačkoli se jedná od roku 2021 o nejzávažnější protokol o provedené kontrole inspektorátu práce. 3.

9. Zaměstnavatel je toho názoru, že samotná zjištění inspektorátu práce obsažená v protokole ve spojení s neinformováním jednatele o vzniklé situaci, jsou samy o sobě bez ohledu na zfalšované cestovní příkazy dostatečným důvodem pro výpověď dle § 52, písm. g) zákoníku práce. Zaměstnavatel navrhuje zamítnutí žaloby.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 17. 6. 2022 uvedla, že ohledně doručení výpovědi žalobkyně jí při osobním jednání byla pouze předložena, nicméně následně po jejím odmítnutí předmětnou výpověď převzít jí již nebylo umožněno si předmětnou výpověď fakticky převzít. Žalobkyně považuje za zcela nepřijatelné hodnocení balení jejích věcí z kanceláře. Co se týče samotného jednání, jednání s panem [příjmení] probíhalo prostřednictvím videokonference, a to pouhých 5 minut, což žalobkyně nemůže v žádném případě považovat za řádné vysvětlení údajných prohřešků, kterých se měla dopustit, ani jako adekvátní jednání s jejím přímým nadřízeným, když žádného jiného přímého nadřízeného než p. [příjmení] žalobkyně neměla. Pokud žalovaná vytýká žalobkyni nedostatky ve formálních dokumentech, žalobkyně k danému uvádí, že dohoda o ukončení pracovního poměru, která jí byla předložena k podpisu, taktéž nesplňovala standardní náležitosti, které byly ve společnosti žalované zavedeny, tedy nebyla vyhotovena dvojjazyčně, tudíž ji p. [jméno] s žalobkyní ani nemohl probrat, neboť pro něho byla nesrozumitelná. Žalobkyně pak celé jednání žalované považuje za nátlakové, když předmětná dohoda o ukončení pracovního poměru, která jí byla předložena, měla její pracovní poměr ukončit k 28. 2. 2022, tedy ke dni samotného jednání, ačkoliv její výpovědní doba dle pracovní smlouvy činí 6 měsíců. I z toho důvodu bylo pro žalobkyni nepřijatelné, aby předmětnou dohodu podepsala, když jí v podstatě ani nebylo řádně vysvětleno, jakých pochybení se měla dopustit. Žalobkyně pak k danému uvádí, že předmětné jednání s ní vedl pan [příjmení], když tento ani není její přímý nadřízený. Ohledně vrácení služebního automobilu žalobkyně uvádí, že ve Smlouvě o používání služebního automobilu ze dne 8. 8. 2018 byla sjednána výpovědní doba v délce 15 dnů, kdy žalobkyně předmětnou výpovědní dobu dodržela a služební vozidlo vrátila v předepsaném termínu i s vyplněnou knihou jízd, kdy jí následně bylo odečteno 1 % ze mzdy za užívání služebního automobilu. Žalobkyně pak dále uvádí, že jí byla uznána pracovní neschopnost i od 2. 4. 2022, kdy tuto skutečnost žalobkyně prokazuje Žádostí o zpětné započtení pracovní neschopnosti. Bohužel ze strany MUDr. [příjmení] došlo k nedorozumění a žalobkyni bez jejího vědomí ukončila pracovní neschopnost, ačkoliv žalobkyně byla i nadále ve stavu pracovní neschopnosti. Žalobkyně pak dále zcela odmítá, že by nezvládala řídit své povinnosti, když od 1. 2. 2021 byl v závodě [obec] problém obsadit pracovní pozici HR manažerky, neboť na předmětnou pozici nechtěl žádný z uchazečů po zjištění, že bude denně přijímat a propouštět 200 lidí, nastoupit. Pozice HR manažerky tak do dnešního dne není ve společnosti žalované obsazená, což dokazuje i inzerce portálu jobs.cz. Žalobkyně uvádí, že za celou dobu jejího výkonu práce u žalované nebyla na její pracovní výkony žádná stížnost. Co se týče cestovních příkazů, k těmto žalobkyně uvádí, že z její strany rozhodně nebyl úmysl zkrátit žalovanou na jakýchkoliv plněních, či si„ přivydělat“ na cestovních příkazech. Pakliže ze strany žalobkyně došlo k pochybení ve smyslu chybně vyplněného cestovního příkazu, což však žalobkyně i nadále zcela odmítá, pak se zcela jistě jednalo pouze o omyl, kdy došlo k chybnému vyplnění řádku v knize jízd oproti cestovnímu příkazu. Žalobkyně ze své pracovní pozice nikdy nevydala nařízení o zákazu nainstalování GPS modulů do manažerských vozidel, ale byl to právě právní zástupce žalované, kdo v rámci zastupování žalované avizoval, že pokud je služební vozidlo využíváno i k soukromým účelům a manažer za něj řádně odvádí 1 % ze své mzdy a hradí pohonné hmoty za soukromé kilometry, tak takové vozidlo nelze sledovat GPS modulem jako tzv. Poolové vozidlo, které si zaměstnanec zapůjčí pouze na určitou služební cestu. Tvrzené„ falšování“ cestovních příkazů nebylo nijak prokázáno, když žalobkyně mohla vykonávat pracovní činnost i po ukončení své pracovní cesty, neboť vzhledem k její pozici není ojedinělé, že po dokončení pracovní cesty ještě vykonává své další pracovní povinnosti. Ohledně kontroly inspektorátu práce žalobkyně uvádí, že žalobkyně nebyla za tento případ vůbec odpovědná, nicméně dané řešila především HR manažerka paní [jméno] [příjmení] [příjmení], která v plné kompetenci jednala za svůj lokální závod v [obec], kdy s inspektorátem práce vše [anonymizováno] podřízená žalobkyně. Jelikož žalobkyně v té době působila v nadnárodní pozici, lokální záležitosti nespadaly pod její kontrolu. S předmětnou agenturou práce chtěla žalobkyně ukončit spolupráci již několik let předtím, nicméně z důvodu nedostatku personálu nebylo možné tuto změnu realizovat. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaná nesprávně uvádí, že by paní [příjmení] [příjmení] byla pouhou personalistkou, když tato působila na pozici HR manažerky v závodě v [obec]. Z předmětného protokolu dále vyplývá, že výzva k poskytnutí součinnosti byla zaslána právnímu zástupci žalované, kdy tak argumentace žalované, že by žalovanou neinformovala o výsledcích kontroly, které nebyla přítomna, je zcela nelogická, když i výzva k součinnosti byla doručována právnímu zástupci žalované a nikoliv k rukám žalobkyně. Žalobkyně má za to, že k žádnému porušení podmínek nedošlo, kdy navíc po celou dobu výkonu její pracovní pozice postupovala vždy svědomitě, pečlivě a v nejlepším zájmu žalované, kdy žalovanou tvrzené porušení právních předpisů nedosahuje takové intenzity, které by k osobě zaměstnance, pracovnímu místu, postoji žalobkyně k plněn pracovních úkolů odůvodňovalo výpověď z pracovního poměru žalobkyně dle ust. § 52 písm. g). S ohledem na uvedené žalobkyně uvádí, že trvá na podané žalobě.

5. Mezi účastníky bylo nesporným, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2014 vznikl pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou.

6. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2014 vyplývá, že žalobkyně byla zaměstnancem žalované na základě předmětné pracovní smlouvy na pozici vedoucí personálního a mzdového oddělení. Dle dodatku k pracovní smlouvě ze dne 16. 12. 2021 byla sjednána základní měsíční mzda žalobkyně 230 300 Kč.

7. Z výpovědi zaměstnavatele z pracovního poměru ze dne 10. 2. 2022 je patrné, že tato byla učiněna na základě dvou skutečností specifikovaných pod písmeny A) a B). Skutečnost, ve které žalovaná spatřovala důvod výpovědi, uvedená pod písmenem A) spočívá v dlouhodobém nepravdivém specifikování pracovních cest v cestovních příkazech v období od 16. 4. 2019 do 30. 8. 2021. Tuto skutečnost zjistila žalovaná při vyhodnocení kontroly na začátku roku 2022. Jednotlivá dílčí pochybení jsou pak popsána v odstavci 3.6 tohoto odůvodnění.

8. Skutečnost, ve které žalovaná spatřovala důvod výpovědi, uvedená pod písmenem B) spočívá v tom, že se žalobkyně jakožto vedoucí pracovník dostatečně nevěnovala řízením spolupráce s agenturami práce a připustila, že dne 11. 2. 2021 pracovali v [obec] osoby přidělené od agentury práce [právnická osoba] bez náležitých dokladů.

9. Z listiny upozornění na porušení pracovních předpisů a žádost o vysvětlení ze dne 10. 2. 2022 je patrné, že nesprávné údaje v cestovních příkazech, tak jak jsou uvedeny v odstavci 3.6 tohoto odůvodnění, měla žalobkyně vysvětlit žalované do 5 pracovních dnů od doručení tohoto upozornění. V návaznosti na tuto výzvu nebyla soudu předložena žádná reakce žalobkyně, žádné vysvětlení zjevných rozporů.

10. Z e-mailové komunikace ze dne 16. 2. 2022 je patrné, že žalovaná žalobkyni vypočetla termín skončení pracovního poměru v návaznosti na čerpání dovolené a překážky v práci na straně zaměstnavatele.

11. Z listiny popis pracovních činností ze dne 1. 4. 2014 je patrné, jaké jsou hlavní a vedlejší činnosti, oprávnění k vydání pokynů a kompetence / podepisování vedoucího personálního a mzdového oddělení.

12. Z listin informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti je patrné, že žalobkyně je v dočasné pracovní neschopnosti od 25. 3. 2022 do 1. 4. 2022. Dle listiny informace o dočasné pracovní neschopnosti je dále patrná pracovní neschopnost žalobkyně od 2. 4. 2022 do 15. 4. 2022. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 17. 5. 2022 je patrné, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti dále od 16. 5. 2022.

13. Z mzdových listů žalobkyně je patrný příjem žalobkyně u žalované v období leden až březen roku 2022, a v letech 2019 až 2021.

14. Z vyúčtování pracovních cest a dílčích výpisů [příjmení] ohledně čerpání pohonných hmot je patrný vnitřní rozpor v místě a čase pracovní cesty s místem a časem tankování pohonných hmot, tak jak uvedla žalovaná ve svých zjištěních, tj. 14.

1. Dne 16. 4. 2019 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 17.00 hod a návratem do [obec] v 20.30 hod. Tento popis je chybný, neboť v [číslo] hod bylo tankováno palivo v [anonymizována tři slova] 17 km von [anonymizováno]. V uvedený den žalobkyně do 17.00 hod služební cestu do [obec] neabsolvovala v deklarovaném rozsahu. Nejméně od 14.00 hod do 16.30 hod vykázala čas jako práci. Tím dle evidence žalované poškodila zaměstnavatele (žalovanou) o nejméně 3 478 Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 14.

2. Dne 2. 5. 2019 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 16.30 hod a návratem do [obec] v 18.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v [číslo] hod bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizována tři slova]. V uvedený den žalobkyně do 18:00 hod vykázala služební cestu do [obec]. 14.

3. Dne 18. 10. 2019 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem ze [obec] v 17.00 hod a návratem do [obec] v 18.45 hod. Tento popis je chybný, neboť v [číslo] hod bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizována tři slova]. V uvedený den žalobkyně do 17.00 hod služební cestu do [obec] neabsolvovala v deklarovaném rozsahu, nejméně od 12.00 hod do 16.00 hod. Vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele - žalovanou dle evidence žalované o nejméně 5 565 Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 14.

4. Dne 15. 1. 2020 až 16. 1. 2020 v rámci cestovního příkazu byla účtována cesta [obec] – [obec] – [anonymizováno] – [obec]. Účtování cesty není správné, neboť 16. 1. 2020 v [číslo] hod bylo tankováno palivo v [anonymizována dvě slova], bei der [anonymizována dvě slova], což je zcela mimo deklarovanou a účtovanou cestu. 14.

5. Dne 12. 2. 2020 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [anonymizováno], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [anonymizováno] v 16.00 hod a návratem do [obec] v 19.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 17.04 bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizována tři slova]. V uvedený den žalobkyně neodjela z [anonymizováno] v 16.00 hodin, ale ve 14.00 hodin, tankovala-li v [obec] v 17.04 hodin. Nejméně od 14.00 do 16.30 hod vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele – žalovanou dle evidence žalované o nejméně 3 478 Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 14.

6. Dne 19. 2. 2020 až 21. 2. 2020 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], Polsko [anonymizována dvě slova], [obec], s odjezdem z [obec] 19. 2. 2020 v 05.00 hod, s odjezdem z [anonymizováno] 21. 2. 2020 v 16.00 hod a návratem do [obec] v 20.00 hod. Tento popis je chybný, neboť 21. 2. 2020 v 14.34 hod bylo tankováno palivo v [příjmení] [příjmení], 5 km vom [příjmení] [příjmení]. V uvedený den žalobkyně neodjela ze [anonymizováno] v 16.00 hodin, ale ve 10.30 hodin, tankovala-li v [obec] v 14.34 hodin. Nejméně od 14.30 do 16.30 hod vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele – žalovanou dle evidence žalované o nejméně 2 782 Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 14.

7. Dne 21. 12. 2020 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 15.00 hod a návratem do [obec] v 17.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v [číslo] hod bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizována tři slova]. Následně týž den bylo tankováno v [obec] v 15.34 hod v [obec], [anonymizována dvě slova], a to v hotovosti 700 Kč do půjčeného vozidla BMW X3. V uvedený den žalobkyně do 15.00 hod služební cestu do [obec] neabsolvovala v deklarovaném rozsahu, nejméně od 13.01 hod do 16.30 hod. Vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele – žalovanou dle evidence žalované o nejméně 4 869 Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 14.

8. Dne 8. 1. 2021 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec] v [číslo] hod, s odjezdem z KARLSBAD v 15.30 hod a návratem do [obec] v 17.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v [číslo] hod bylo tankováno palivo v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. V uvedený den žalobkyně do 15.30 hod služební cestu do [obec] neabsolvovala v deklarovaném rozsahu, vzhledem k tankování u [obec] se cesta možná ani neuskutečnila, nejméně od [číslo] hod do 16.30 hod. Vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele – žalovanou dle evidence žalované o nejméně 4 174 Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 14.

9. Dne 9. 2. 2021 až 11. 2. 2021 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [země] [anonymizována dvě slova], [obec], s odjezdem z [obec] 9. 2. 2021 v 05.00 hod, s odjezdem z [anonymizováno] 11. 2. 2021 v 16.30 hod a návratem do [obec] v 23.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 18.54 hod bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. V uvedený den žalobkyně neodjela ze [anonymizováno] v 16.30 hod, ale podstatně dříve, tankovala-li v [obec] v 18.54 hod. 14.

10. Dne 14. 4. 2021 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec a číslo] hod, s odjezdem z [obec] v 14.30 hod a návratem do [obec] v 17.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 10.56 hod bylo tankováno palivo v [anonymizováno] in [anonymizována tři slova]. V uvedený den žalobkyně do 14.30 hod vykázala služební cestu do [obec], v 10.56 hod ale tankovala v [obec]. Nejméně od 11.00 hod do 16.30 hod. Vykázala čas jako práci a tím poškodila zaměstnavatele – žalovanou dle evidence žalované o nejméně 7 652 Kč, nepočítaje v to sociální a zdravotní pojištění. 14.

11. Dne 23. 8. 2021 uvedena na cestovním příkaze cesta [obec], [obec], [obec], [obec], s odjezdem z [obec] v 8.00 hod, s odjezdem z [obec] v 18.30 hod a návratem do [obec] v 20.00 hod. Tento popis je chybný, neboť v 16.51 hod bylo tankováno palivo v [anonymizována dvě slova]. V uvedený den žalobkyně neodjela z [obec] v 18.30 hod, ale podstatně dříve, tankovala-li v [obec] v 16.51 hod. 14.

12. Na den 30. 8. 2021 byly vystaveny a proplaceny dva cestovní příkazy, údaje se navíc odlišují, jsou ve vzájemném rozporu.

15. Výše uvedené rozpornosti cestovních příkazů a evidence tankování pohonných hmot žalobkyně nikterak nevysvětlila.

16. Z listiny – excelové tabulky vyhotovené žalovanou - souhrn přehledů o pracovních cestách jsou patrné pracovní cesty žalobkyně od 9. 1. 2019 do 30. 8. 2021, tak jak byly vykázány zaměstnavateli – žalované.

17. Z listiny protokol o kontrole Oblastního Inspektorátu práce jsou patrná pochybění zaměstnavatele – žalované zjištěná při kontrole ze dne 11. 2. 2021 spočívající v personální agendě – zejména nezajištění zákonem předepsaných dokumentů pro výkon závislé práce cizicni. Tyto závěry byly potvrzeny dle listiny - vyřízení námitek nadřízeným Oblastního Inspektorátu práce pro [příjmení] a Karlovarský kraj z 19. 5. 2021.

18. Soud konstatuje, že listina písemná informace pro zaměstnance není relevantním důkazem ve vztahu k platnost či neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, neboť sporná skutečnost o délce trvání výpovědní doby není v daném případě natolik závažnou skutečností, která by zapříčiňovala platnost či případnou neplatnost dané výpovědi. Jedná-li se v případě výpovědní doby uvedené ve výpovědi o administrativní pochybení, nepozornost při vyhotovování výpovědi, nejedná se o skutečnost, která by zapříčinilo neplatnost výpovědi z pracovního poměru.

19. Z výslechu svědků je patrné následující: Dle [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byla žalobkyně jeho kolegyně. Ke vztahu žalobkyně a [anonymizováno]. [ulice] soud s ohledem na jejich specifický vztah uvádí. [anonymizována dvě slova] pracuje u žalované od roku 2007. Byl ředitelem v závodě ve [obec], potom v závodě v [obec], potom v závodě v polský [anonymizováno] a teď je ředitelem v [obec]. Dle jeho vědomí byla žalobkyně nejprve vedoucí personálního oddělení v závodě [obec], a potom byla asi o 2 roky později vedoucí všech závodů [anonymizována dvě slova] v Česku, na Slovensku a v Polsku. V tomto rozsahu spolu spolupracovali. [anonymizována dvě slova] uvedl, že se vyhýbali, nebo spolupracovali, jen když museli, protože žalobkyně je„ prostě jinej typ člověka než jsem já“, snažila se prosadit, snažila se udělat kariéru. Spolupracovala s panem [příjmení], což byl ředitel ve [obec] a v [obec] a oni vlastně si vytvořili takovou jakoby dvojici, která velela celému největším závodu v [obec], a oni se tam vlastně prosazovali svoji politiku. [ulice] mezi [anonymizována dvě slova] a žalobykní byla pouze formální. To znamená, že když něco potřebovali, tak si o tom napsali e-mail, nebo si zavolali. 20. [anonymizována dvě slova] se podílel na výpovědi žalobkyně ze dne 10. 2. 2022 tak, že pan [příjmení] jednatel svolal jednání od 14 hodin. Tématem tohoto jednání byla výpověď paní [celé jméno žalobkyně] a bylo to u [anonymizováno]. [ulice] v kanceláři. Přítomen byl [anonymizována dvě slova], paní [celé jméno žalobkyně] a pan [jméno] přes videokonferenci. [anonymizována dvě slova] oznámil paní [celé jméno žalobkyně], že ztratila jeho důvěru vzhledem k tomu, že zfalšovala vyhodnocení cestovních příkazů, s tím, že je to v její pozici absolutně neakceptovatelné jednání, a že je frustrovaný, a že s ní ukončuje pracovní poměr. Ptal se, jestli k tomu má nějaký námitky. Žalobkyně s tím nesouhlasila, říkala, že po tolika letech, že s tím nesouhlasí. Na jednání byla připravena dohoda, výpověď a dopis s žádostí o vysvětlení tohoto jednání. [anonymizována dvě slova] svůj postoj vysvětlil, žalobkyně řekla své připomínky, a poté se pan [jméno] z videokonference odhlásil, asi po 10 minutách. [anonymizována dvě slova] žalobkyni překládal výpověď. Dohodu odmítla, výpověď také odmítla, tak [anonymizována dvě slova] zavolal slečnu [příjmení], vedoucí personálního oddělení, která přišla a s [anonymizována dvě slova] jako svědci podepsali prohlášení žalobkyně o odmítnutí převzít výpověď. Jeden výtisk výpovědi a dopisu s žádostí o vysvětlení předali žalobkyni.

21. Dle výpovědi [anonymizováno]. [ulice] výpověď připravoval JUDr. [příjmení] se slečnou [příjmení] Na konci října 2021 jednatel ukončil poměr s panem [příjmení], který byl ředitelem v [obec] do té doby. Byl tam ředitelem asi 6 let, výpověď byla dána za velmi špatný hospodářský výsledky. Poté jednatel nařídil finančnímu vedoucímu panu [příjmení], aby udělal kontrolu. [anonymizována dvě slova] zjistil rozpory v cestovních příkazech. V průběhu ledna 2022 [anonymizována dvě slova] obdržel od jednatele podklady a zprávu k výpovědi žalobkyně.

22. K dotazu soudu zda mu někdo sdělil, že v únoru 2021 došlo k tak závažnému pochybení, co se týče agenturních zaměstnanců, svědek uvedl, že o tom věděl, byl v kopii, i když jsem byl odpovědný za jiný závod. To znamená, že se to komunikovalo.

23. Z předmětné svědecké výpovědi je dle soudu jednoznačně prokázáno řádné doručení výpovědi. Obsah výpovědi, důvody výpovědi či osobní vztah svědka k žalobkyni nejsou relevantní, neboť svědek jen výpověď předával.

24. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] je patrné, že žalobkyně byla její nadřízená, jejich vztah byl čistě pracovní, profesní, ze soukromého života se neznaly. Svědkyně převzala činnost žalobkyně od 1. března 2022, do té doby byla lokální HR manažer nebo vedoucí personálního a mzdového oddělení v [obec] u [obec]. Svědkyně byla přizvána jako svědek, když žalobkyně odmítla převzít výpověď. Odmítnutí převzetí výpovědi odsvědčila podpisem na výpovědi s prohlášením – zaměstnanec odmítl převzít výpověď. Svědkyně byla přizvána do kanceláře, kde byl připojen na videokonferenci pan [jméno], jednatel společnosti, pan [příjmení] a paní [celé jméno žalobkyně]. Paní [celé jméno žalobkyně] před sebou měla už připravené dokumenty - dohodu a výpovědi. Když svědkyně přišla akorát končil videokonferenční hovor s panem [příjmení], kdy pan [jméno] zmiňoval fakt, že evidentně tedy není cesty, to znamená, že přistupuje k formě výpovědi a odpojil se. Žalobkyně odmítala převzít výpověď, nechtěla se se svědkyní a [anonymizována dvě slova] absolutně žádným způsobem domluvit. Svědkyně s panem ředitelem ([anonymizováno]. [příjmení]) podepsala dvě pare výpovědi s tím, že jako svědci dosvědčili, že zaměstnankyně odmítla převzít výpověď, podepsali se a jedno to pare předávali žalobkyni. Výpověď měl připravenou [anonymizována dvě slova] u sebe s podpisy pana [příjmení], jednatele.

25. Dále svědkyně uvedla, že co se týče kontroly Inspektorátu práce, tak tyto informace dostala ex post, již neví, kdo jí informoval o tom, že kontrola nedopadla dobře, jak měla. Předpokládá, že přímo personalistka [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] je dřívější podřízená žalobkyně, řadová personalistka závodu v [obec]. Jestli tuto informaci posílala do hromadné konverzace, anebo jestli informovala jen svědkyni na Whatsap, už si nevzpomíná.

26. Soud návrh na účastnický výslech [celé jméno žalobkyně] zamítl pro nadbytečnost s ohledem na skutečnost, že výpovědí žalobkyně nelze prokázat, že tato neporušila své povinnosti v rozsahu bodu 9, 10, 11 a 12 pod oddílem A) výpovědi, kdy tyto skutečnosti pod těmito body, včetně dalších bodů byly prokázány jednoznačnými listinnými důkazy, které nebyly zpochybněny ze strany žalobkyně ani žalované. Soud zamítl návrh žalované na provedení písemného důkazu písemné informace pro zaměstnavatele z 1. 4. 2014 v originále, neboť tato listina není zjevně relevantní. Jiná výpovědní doba sjednaná či nesjednaná nemá vliv na platnost či neplatnost dané výpovědi.

27. Podle § 50 odst. 1, 2, 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen„ z. p.“), výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

28. Podle § 51 odst. 1, 2 zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

29. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z důvod, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

30. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

31. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

32. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem.

33. V daném případě byla dána výpověď pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů. Soud přihlédl při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnankyní vykonávané práci k osobě zaměstnankyně, k funkci, kterou zastává, k jejímu dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnankyní vykonávané práci, k míře zavinění zaměstnankyně, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnankyně, k důsledkům porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnankyní vykonávané práci pro zaměstnavatele a k tomu, zda svým jednáním zaměstnankyně způsobila zaměstnavateli škodu.

34. Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. K některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i specielní charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci.

35. Soud vzal v potaz náplň práce žalobkyně popsanou v příslušné listině – Popis pracovní činnosti – vedoucí personálního a mzdového oddělení, a to ve vztahu k důvodu výpovědi pod písmenem B). Dle názoru soudu tato náplň práce neodpovídá, s ohledem i na výpověď svědkyně tomu, že by měla žalobkyně zastupovat v rámci běžného provozu personalistu na provozovně a pokud je jí vyčítáno nějaké pochybení v následné reakci na zjištění uvedená Inspektorátem práce, tyto by se měly spíše orientovat na její úroveň, jakožto nadřízeného lokálního personálního oddělení v [obec].

36. K důvodu výpovědi pod písmenem B) soud dále uvádí, že z výpovědi je patrné, že kontrola Inspektorátem práce byla již z února 2021, tudíž společnost jako taková - žalovaná, měla informaci o těchto zjištěních. Konkrétní závěry kontroly pak byly žalované známy přinejmenším od května 2021, kdy byla zpráva Inspektorátem práce předložena žalované. Soud je přesvědčen, že společnost jako taková, včetně jeho vrcholného vedení o této skutečnosti věděla nebo přinejmenším měla, neboť i ředitelem jednoho provozu a personalistkou jiného provozu nám bylo sděleno, že toto téma bylo obecně řešeno na úrovni celé společnosti, tudíž nevěděl-li jednatel společnosti o této skutečnosti, o tomto závěru Inspektorátu práce nejedná se zcela jistě výlučně o vadu žalobkyně, ale pravděpodobně všech zaměstnanců ve vrcholných pozicích dané společnosti. Nicméně s ohledem na tuto skutečnost by se jistě nejednalo o závažné porušení pracovní kázně.

37. Dále z obou svědeckých výpovědí, jak ředitele, tak i personalistky, bylo patrné, že ve společnosti se obecně o tomto problému vědělo. Tato informace byla u žalované rozšířena, aby se předešlo na všech úrovních témuž pochybení. V této souvislosti soud odkazuje na subjektivní lhůtu užití výpovědního důvodu dvou měsíců dle § 58 odst. 1 zákoníku práce, když tento ve výpovědi uvedený důvod pod písmenem. B) byl společnosti znám přinejmenším od února 2021, nejpozději však od května 2021 nýbrž jako výpovědní důvod byl ve vztahu k žalobkyni užit až v únoru 2022, tj. přinejmenším po 9 měsících od zjištění dané skutečnosti. Důvod výpovědi uvedený ve výpovědi ze dne 10. 2. 2022 pod písmenem B) tak není, přinejmenším z formálního hlediska důvodem, jež by byl způsobilým výpovědním důvodem dle § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť byl uplatněn po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty dle § 58 odst. 1 zákoníku práce.

38. Soud má za prokázané předání a převzetí výpovědi žalobkyní od žalované za přítomnosti dvou svědků, kteří podepsali a potvrdili tímto převzetí výpovědi s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nepodepsala převzetí výpovědi osobně.

39. Ve vztahu k výpovědnímu důvodu pod bodem A) výpovědi soud uvádí, že dle tohoto odstavce výpovědi, což koresponduje i s výpověďmi svědků i s tvrzeními žalované v ostatních částech, jak vyjádření tak dnešního jednání, tak tyto závěry, zjištění byly učiněny na přelomu roku 2021 a 2022. Z výpovědi plyne, že tyto závěry o cestovních příkazech žalobkyně byly zjištěny při vyhodnocení kontroly na začátku tohoto roku (2022). S ohledem na datum výpovědi 10. 2. 2022, se jedná o závěr – zjištění žalované učiněný od 1. 1. 2022 nejpozději do 9. 2. 2022.

40. Ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce stanoví vedle dvouměsíční lhůty subjektivní, taktéž lhůtu objektivní - pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi dověděl (subjektivní lhůta), nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi vznikl (objektivní lhůta).

41. Soud je toho názoru, že část tohoto výpovědního důvodu pod písm. A) výpovědi nelze jako výpovědní důvod užít a může být pouze dokreslující k jistému systému chování žalobkyně jakožto zaměstnance. Tj. nemůže být samostatným výpovědním důvodem, ale je dokladem o skutečnosti, jak se žalobkyně chovala vůči společnosti, vůči zaměstnavateli v průběhu doby. Dle názoru soudu může být jako výpovědní důvod použita taková pracovní cesta - takový cestovní příkaz, který není starší jednoho roku data výpovědi. Relevantní pochybení v cestovních příkazech jsou tak z období od 10. 2. 2021 do 10. 2. 2022. Lze tak uzavřít, že pracovní cesta – cestovní příkaz z 16. 4. 2019, 2. 5. 2019, 18. 10. 2019, 15. 1. 2020, 12. 2. 2020, 19. 2. 2000, 21. 12. 2020, 8. 1. 2021 a část služební cesty ze dne 9. – 11. 2. 2021 (v rozsahu 9. 2. – 10. 2. 2021) zcela jistě nemohou být užity jako relevantní výpovědní důvod, neboť se jedná o skutečnosti, kdy uplynula roční lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce.

42. Dle názoru soudu relevantní výpovědní důvody tak zbývají v předmětné výpovědi pod písm. A) výpovědi tyto pracovní cesty: 42.

1. část pracovní cesty 11. 2. 2021, která spočívá v části čerpání pohonných hmot na služební cestě 11. 2. 2021 v 16:30 hod, kdy bylo tankováno na [anonymizováno] v [obec], kdy žalobkyně se měla vrátit do [obec] téhož dne až ve 23:00 hod v noci. Zde je zjevný časový nesoulad mezi tvrzením kde se v dané době nacházela a kdy tankovala na [anonymizováno] v [obec] 42.2. pracovní cesta - cestovní příkaz na cestu ze 14. 4. 2021, kdy se jedná o cestu [obec] [obec] - [obec] s odjezdem z [obec] v 8:30 hod, odjezdem z [obec] ve 14:30 hod a návratem do [obec] v 17 hod. Neboť v 10 hodin 56 minut měla žalobkyně tankovat v [anonymizováno] ulici v [obec], tudíž v době, kdy měla být tak někde přinejmenším v centru [obec]. Neboť v 8:30 hod odjížděla z [obec] a vrátila se až v 17 hod. 42.3. pracovní cesta - cestovní příkaz na cestu z 23. 8. 2021 [obec] - [obec] [obec] - [obec] s odjezdem v 8 hod ráno z [obec] odjezdem z [obec] v 18:30 hod a návratem do [obec] v 20 hod večer, kdy opět žalobkyně měla tankovat v [část obce] v 16:51, tudíž mimo tuto trasu.

43. Současně soud jako relevantní výpovědní důvod bere to, že dne 30. 8. 2021 byly vystaveny a proplaceny dva cestovní příkazy, kde se údaje odlišují, časově se rozporují.

44. Z předmětné výpovědi tak zůstává pouze výpovědní důvod pod písm. A) bodem 9, 10, 11 a 12 výpovědi. Soud zvážil, zda tyto skutečnosti pod body 9, 10, 11 a 12 jsou natolik závažným porušením, aby se jednalo o důvody pro výpověď, tak jak byla učiněna se strany žalované - podle § 52 písmeno g) zákoníku práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se vykonávané práci žalobkyně. Soud konstatuje, že tyto 3 výpovědní body plus čtvrtý s duplicitním příkazem, považuje za závažné porušení pracovní kázně, tudíž za důvod dostatečný pro ukončení pracovního poměru výpovědí dle § 52 písmene g) zákoníku práce. Dle názoru soudu se nejedná o provinění nižší intenzity a to zejména s ohledem na několik skutečností. Žalované se podařilo prokázat, že pochybení tohoto charakteru se žalobkyně dopouštěla opakovaně a to již od roku 2019 Tyto skutečnosti přinejmenším v osmi bodech byly prokázány soudu doklady o čerpání na tankovacích stanicích v porovnání s cestovními příkazy vystavenými žalobkyní. Stěžejní je však skutečnost, že žalobkyně má specifickou pozici z titulu svého pracovního zařazení, kdy byla vedoucím personálního oddělení, kdy jakožto vedoucí personalista zná velice důsledně a důkladně pracovněprávní úpravu, jak z titulu pracovních cest, náhrad, účtování těchto cest včetně dodržování náplně práce co se týče doby, místa a času. Bylo by nepřiměřené, aby tato vada shledaná ve vyúčtování pracovních cest byla považována za vadu nižší závažnosti než závažnou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla vedoucím personálního oddělení pro danou společnost pro 3 státy, byla metodikem pro několik poboček, měla mít natolik vysoký morální kredit minimálně ve vztahu k personálním záležitostem, včetně respektu k zaměstnavateli, aby s nedopouštěla těchto pochybení, ne-li podvodů. Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně byla u žalované 8 let zaměstnána za nadstandardních platových podmínek se zcela výjimečnou pozicí naprosté důvěry a volnosti v organizaci práce od nadřízených.

45. V souhrnu s odkazem na pracovní zařazení žalobkyně, které bylo nadstandardní, jak pozičně tak i platově, s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má a měla mít velmi důkladné znalosti ohledně pracovněprávní agendy ekonomické agendy ve vztahu ke mzdám, vyúčtování a dalším věcem souvisejícím s pracovními cestami, nelze uzavřít, že tato provinění nejsou závažná. Dle názoru soudu se jedná o natolik závažná porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že jsou výpovědím důvodem dle § 52 písmene g) zákoníku práce.

46. Tyto skutečnosti odůvodňují ztrátu důvěry zaměstnavatele v zaměstnance. Tyto důvody není potřeba dále rozšiřovat o jiné důvody pro shledání platnosti předmětné výpovědi, byť soud shledal, že v části pod písmenem A) 1 až 8 nelze užít tento výpovědní důvod, a byť soud shledal, že výpovědní důvodem pod písmenem B taktéž nelze užít, s odkazem na subjektivní a objektivní lhůty pro užití výpovědního důvodu. Soud je názoru, že výpovědní důvody pod písmenem A) body 9, 10, 11 a 12 jsou natolik závažné, a jsou natolik - dostatečně konkrétní, že jsou samostatným důvodem pro výpověď zaměstnavatele zaměstnanci dle § 52 písmeno g) zákoníku práce.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení vzdala.