19 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení částky 19 620 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 12 124,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově domáhal po žalovaných zaplacení částky 19 620 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce jako prodávající převedl do vlastnictví žalovaných kupní smlouvou [číslo] pozemky, a to pozemky parcelní [číslo] to vše v [katastrální uzemí], [územní celek]. Kupní cena předmětu koupě byla stanovena v uvedené kupní smlouvě [číslo] na základě znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] v celkové výši 4 940 Kč. Žalobce v žalobě dále uvedl, že na základě zpracovaného znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] zpracovaného [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec] bylo zjištěno, že ocenění dle posudku [číslo] není správné a převáděné pozemky mají být správně oceněny tak, že celková kupní cena za předmět koupě má být ve výši 24 560 Kč. Rozdíl v neprospěch žalobce činí částku 19 620 Kč. Žalobce k tomuto uvedl, že ve vztazích, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, resp. žalobce, autonomií vůle. V případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalobce vyzval žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 19 620 Kč. Žalovaní na výzvu žalobce reagovali prostřednictvím svého právního zástupce tak, že úhradu odmítli. Žalobce se proto svého nároku domáhá soudní cestou a zároveň požaduje i úhradu úroku z prodlení v zákonem stanovené výši.

2. Žalovaní ve svém vyjádření uvedli, že je pravda, že mezi nimi a žalobcem došlo k uzavření kupní smlouvy specifikované v žalobě. Pokud však žalobce uvádí, že následně byl zpracován znalecký posudek a bylo zjištěno, že ocenění není správné, nelze to bez dalšího akceptovat. Žalovaní uvádí, že z praxe je známo, že posudky znalců zejména ohledně tržní ceny se často liší a není bez dalšího zřejmé, který je správný a který nikoliv. Mezi stranami byla uzavřena smlouva na konkrétní cenu a není důvodu se k této otázce vracet. Názor žalobce, že [název žalobkyně] nedisponuje autonomií vůle, je nesprávný a nepodložený. Žalobce tuto formulaci převzal z judikatury, která se však týkala jiného problému a na danou věc žalovaných ji nelze aplikovat. Žalovaní dále uvádí, že na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení reagovali tak, že pokud by žalobce na svém požadavku trval, je třeba jej náležitě odůvodnit a doložit. Žalovaní pak prostřednictvím svého zástupce obdrželi apel na součinné řešení, ve kterém žalobce vysvětloval svůj požadavek. Na to následně žalovaní reagovali dopisem, ve kterém žalobci vysvětlovali, že jím uváděná judikatura je na danou věc nepoužitelná a že naopak podle judikatury nelze vůbec uvažovat o bezdůvodném obohacení tam, kde se jedná o platnou smlouvu. Dle názoru žalovaných je žaloba nedůvodná, a proto navrhli, aby ji soud zamítl.

3. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z kupní smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovanými jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, na základě které prodávající (žalobce) prodává kupujícímu (žalovaným) pozemky, a to pozemky parcelní čísla [číslo] a [číslo], to vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsané u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov, na [list vlastnictví]. Celková kupní cena za předmět koupě byla stanovena na částku 4 940 Kč. Soud z této kupní smlouvy zjistil, že celková kupní cena byla žalobci uhrazena žalovanými před podpisem této kupní smlouvy. Ze smlouvy rovněž soud zjistil, že smluvní strany prohlásily, že s obsahem smlouvy souhlasí a že tato smlouva je shodným projevem jejich vážné a svobodné vůle, na důkaz toho připojili své podpisy. Při ústním jednání účastníci prohlásili, že nezpochybňují pravost a platnost smlouvy. Soud tak nemá důvod pochybovat o pravosti a platnosti smlouvy a tím i o její závaznosti pro strany smlouvy. Při ústním jednání byl soudu předložen znalecký posudek ev. [číslo] včetně doplňků [číslo] objednávky předmětného posudku, ze kterého soud zjistil, že kupní cena sjednaná v kupní smlouvě je cenou určenou jako cena v místě a čase obvyklá tržní předmětu koupě předmětným znaleckým posudkem. Je tak zjevné, že žalobce – prodávající stanovil v kupní smlouvě kupní cenu podle tohoto znaleckého posudku.

4. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení s tím, že žalobce uvedl, že byl vypracován revizní znalecký posudek a bylo zjištěno, že ocenění shora uvedených pozemků dle posudku [číslo] není správné a že pozemky měly být oceněny částkou 24 560 Kč a nikoli pouze částkou 4 940 Kč. Žalobce žalovaným ve výzvě sdělil, že ve vztazích, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, resp. žalobce, autonomií vůle. V případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalobce vyzval žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 19 620 Kč.

5. Z doručenky předložené k výzvě žalobce soud zjistil, že žalovaným byla výzva žalobce k vydání bezdůvodného obohacení doručena.

6. Z revizního znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] soud zjistil, že úkolem znalce bylo provedení revize znaleckého posudku ke znaleckému posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení]. Ze závěru tohoto posudku vyplývá, že znalecký posudek [číslo] nebyl zpracován správně ani z metodického, ani z věcného hlediska. Výsledná indikace ceny obvyklé je od indikace revizním znaleckým posudkem odchýlena o 500 %, což je o 490 % více, než je přípustná deviace ve smyslu Mezinárodních norem pro oceňování majetku.

7. Z tvrzení žalovaných vyplývá, že žalovaní sdělili žalobci, a to i při ústním jednání, že nevidí žádný právní důvod, proč by měli doplácet na kupní cenu. Žalovaní žalobci sdělili, že v kupní smlouvě, podle které žalovaní nabyli pozemky v dobré víře, není žádný odkaz na znalecký posudek a žalovaným tak nebylo známo, jak žalobce k ceně dospěl. Kupní smlouvu koncipoval žalobce, kupní cena byla stanovena v konkrétní částce. Na tuto částku žalovaní přistoupili, tudíž se jedná o cenu dohodnutou, která vlastně odpovídá ceně obecné, protože obecná cena je výslednicí nabídky prodávajícího a ochoty kupujícího na takovou cenu přistoupit. Přitom se jedná o cenu obvyklou, neboť i ostatní zahrádkáři z téže kolonie, kteří uzavírali kupní smlouvy ve stejné době, kupovali své zahrádky za stejnou cenu. Žalovaní ve svém sdělení vyzvali žalobce, aby respektoval uzavřenou kupní smlouvu včetně ceny, která je v ní obsažena.

8. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce sdělil žalovaným, a to i při ústním jednání, že došlo k tomu, že ocenění pozemků nebylo správné, jak vyplývá z revizního znaleckého posudku. Žalobce žalovaným sdělil, že zcela zásadní pro posouzení věci samé je to, že v případě uzavřených smluv mezi žalobcem a uživateli pozemků v zahrádkářské osadě v režimu nárokového převodu, nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést pozemky na uživatele těchto pozemků, a to za cenu obvyklou. Z vyjádření vyplývá, že žalobce učinil svůj závěr, že za situace, kdy z revizního posudku bylo zjištěno, že předmětnými smlouvami došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinil tak žalobce mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se kupující na úkor žalobce bezdůvodně obohatili a žalobce má legitimní právo se vydání bezdůvodného obohacení domáhat.

9. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

10. Podle § 3 odst. 2 o. z., soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

11. Podle § 3 odst. 3 o. z., soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

12. Podle § 2079 odst. 1, 2 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

15. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, na základě písemné žádosti převede [název žalobkyně] vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitou věcí, a) zemědělský pozemek, na němž je tato stavba umístěna, pokud je vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby oprávněným uživatelem tohoto pozemku, nebo b) zemědělský pozemek nebo jeho oddělenou část v podobě parcely sousedící s pozemkem, na němž je tato stavba umístěna, jde-li o pozemek funkčně spojený s touto stavbou a vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby je jeho oprávněným uživatelem.

16. Žalobce opakovaně odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 a sp. zn. 25 Cdo 2422/99, kde odkazuje, že závěry učiněné v tomto rozsudku lze aplikovat i na předmětnou věc, byť v této věci řešené nejvyšším soudem se jednalo o vypořádání restitučního nároku. Žalobce odkazuje, že v daném případě došlo k nesprávnému ocenění pozemku, a proto nedošlo k převodu v zákonné hodnotě. K tomuto soud uvádí, že v předmětných judikátech byla povinnost stanovení obvyklé ceny dána zákonem o půdě. V daném případě byl žalobce povinen k převodu pozemku na uživatele, tj. žalovaných za cenu obvyklou dle zákona o Státním pozemkovém úřadu. V daném případě byla cena obvyklá stanovena jako cena obvyklá tržní v místě a čase znaleckým posudkem a jako taková se stala smluvním ujednáním o ceně v předmětné kupní smlouvě. Dle názoru soudu měl žalobce autonomii vůle ke sjednání kupní smlouvy, respektive jejích dílčích ujednání, kdy zákonný limit ze strany žalobce bylo pouze stanovení kupní ceny jakožto ceny obvyklé v místě a čase, kdy žalobce cenu obvyklou v místě a čase stanovil v rozhodné době znaleckým posudkem opatřeným znaleckou doložkou. Aplikace výše uvedených judikátů na danou věc tak v daném případě dle názoru soudu není na místě, a to jednak s odkazem na jiný právní důvod převodu předmětného pozemku – jiný zákon, jenž ukládal převod tohoto pozemku a dále s odkazem na skutečnost, že kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem, a taktéž s přihlédnutím k legitimnímu očekávání strany kupující co do neměnnosti sjednané kupní smlouvy a s přihlédnutím k civilně právní zásadě zakotvené v občanském zákoníku, že smlouvy se mají dodržovat.

17. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy [číslo] na jejímž základě byly do vlastnictví žalovaných převedeny pozemky parcelní čísla [číslo] a [číslo], to vše v [katastrální uzemí], [územní celek]. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaní uhradili kupní cenu stanovenou v kupní smlouvě před podpisem uvedené kupní smlouvy. Účastníci nezpochybňují pravost a platnost kupní smlouvy. Jako takovou jsou strany smlouvy povinny se jí řídit a to bez ohledu na následné zjištění žalobce – převádějícího, že ujednaná cena předmětných pozemků byla nižší, než byla v místě a čase cena obvyklá. Žalovaní měli legitimní očekávání, že předmětná smlouva je platná a že ujednání v ní obsažená jsou neměnná. Je tak na místě i ochrana dobré víry žalovaných v předmětný převod pozemků. Odhlédnout nelze ani od obecné civilní zásady, že smlouvy se mají dodržovat, zakotvené v úvodním ustanovení občanského zákoníku. [jméno] skutečnost, že žalobce byl povinen převést předmětné pozemky na uživatele těchto pozemků – žalovaných, je zákonným faktem, kdy zákon současně stanovil povinnost převést tyto pozemky za cenu obvyklou. Obvyklá cena v daném případě byla stanovena znaleckým posudkem a následná změna její výše či výpočtu její výše nemůže mít vliv na platnost předmětné smlouvy, ujednání o ceně jakožto obligatorní náležitosti kupní smlouvy jako takové. V daném případě žalobce tvrdí, že došlo k nesprávnému ocenění pozemku, a proto nedošlo k převodu v zákonné hodnotě. K tomuto soud uvádí, že v daném případě byl žalobce povinen k převodu pozemku na uživatele, tj. žalovaného za cenu obvyklou. V daném případě byla cena obvyklá stanovena jako cena obvyklá tržní v místě a čase znaleckým posudkem a jako taková se stala smluvním ujednáním o ceně v předmětné kupní smlouvě. Na stanovení ceny znaleckým posudkem dle názoru soudu nemůže mít vliv ani následně vyhotovený nový znalecký posudek na ocenění předmětných nemovitostí (revizní znalecký posudek). Dle názoru soudu měl žalobce autonomii vůle ke sjednání kupní smlouvy, respektive jejích dílčích ujednání, kdy zákonný limit ze strany žalobce bylo pouze stanovení kupní ceny jakožto ceny obvyklé v místě a čase, kdy žalobce cenu obvyklou v místě a čase stanovil v rozhodné době znaleckým posudkem opatřeným znaleckou doložkou. Kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem a při sjednání kupní smlouvy (ujednání o ceně) nebyl důvod o kupní ceně stanovené znaleckým posudkem pochybovat. Z pohledu žalovaných nelze opomenout legitimní očekávání žalovaných jako strany kupující co do neměnnosti sjednané kupní smlouvy a s přihlédnutím k civilně právní zásadě zakotvené v občanském zákoníku, že smlouvy se mají dodržovat. Na závěr pak soud konstatuje, že bezdůvodné obohacení lze získat jen tam, kde vůbec žádný právní titul není dán nebo původní právní titul odpadl. Je tedy zřejmé, že žalovaní žádné bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. v dané věci nezískali.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná a proto rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku tak, že se žaloba zamítá.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovaným, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 124,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 620 Kč, přičemž v případě společných úkonů při zastoupení dvou osob, náleží advokátovi v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 a. t. za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. V daném případě činí odměna za 1 úkon za zastupování dvou osob částku 3 040 Kč (2 x 1 520 Kč), za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření a zastoupení u jednání), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 104,20 Kč.