19 C 234/2020

Plný text

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Ruské federace, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 4 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady ( příjmení ) číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právní řád České republiky.

3. Žalovaný se k předmětné žalobě vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka podáním ze dne datum , kde uvedl, že předložené uznání dluhu je pouze v ruském jazyce a proto jej není možné posoudit. Opatrovník dále uvedl, že nebyl úspěšný v kontaktování žalovaného a nemá tak možnost skutkové oponovat žalobě. Dále uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s ohledem na navyšování nákladů řízení.

4. Žalobce souhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání již v předmětné žalobě. K vyjádření opatrovníka žalovaného se vyjádřil podáním ze dne datum , se kterým předložil formulář uznání dluhu v češtině. K tomuto opatrovník žalobce podáním ze dne datum uvedl, že se jedná o nevyplněný a nepodepsaný formulář a nikoli o předklad vyplněného a podepsaného formuláře o uznání dluhu, jež má být žalobcem předkládán k důkazu.

5. Následně se k tomuto vyjádřil žalobce podáním ze dne datum , kde mimo jiné uvedl, že dle jeho názoru není potřeba úřední překlad listiny z ruského jazyka do jazyka českého, neboť zjevně text odkazuje na ustanovení § 2053 občanského zákoníku a identifikační a další údaje jsou vyplněny hůlkovým písmem. K tomuto soud poznamenává, že tento argument žalobce není na místě, neboť úředním jazykem je jazyk český nikoli ruský a soud není nadán pravomocí k překladu listin. Jinak řečeno, soud je odborníkem na právo s pravomocí rozhodovací, nikoli odborníkem na ruský jazyk s pravomocí překladatelskou. Námitka žalovaného (opatrovníka) tak byla zcela na místě a nebylo-li by dalších důkazů k prokázání nároku žalobce, neunesl by žalobce důkazní břemeno a žaloba by byla zcela zamítnuta. V daném případě však soudu další listinné důkazy předloženy byly. 6. příjmení námitky listin uznání dluhu v ruském jazyce, žalovaný (opatrovník) ničeho dalšího nenamítal. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce.

7. Podle § 11 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má pojištěnec právo na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, a dále právo na výdej léčivých přípravků bez přímé úhrady, jde-li o léčivé přípravky hrazené ze zdravotního pojištění a předepsané v souladu s tímto zákonem. Žalovaný nebyl řádně pojištěný, proto poskytnutou zdravotní péči hradí vlastními prostředky.

8. Žalovanému byla poskytnuta žalobcem zdravotní péče ve dnech datum až datum , a to v rozsahu podrobně specifikovaném zejména v příloze předložené faktury číslo . Skutečnost, že ošetřovanou sobou byl žalovaný je dále patrná z lékařské zprávy ze dne datum (č. l. 31 soudního spisu) a ze dne datum (č. l. 30 soudního spisu).

9. Fakturou číslo byla žalovanému za poskytnutou zdravotní péči v období datum – datum vyúčtována celková částka 20 067 Kč, s tím, že podrobný rozpis úkonů je vypsán v příloze k této faktuře. Splatnost faktury byla stanovena na den datum . Fakturou číslo byla žalovanému za poskytnutou zdravotní péči v období datum – datum vyúčtována celková částka 34 603 Kč, s tím, že podrobný rozpis úkonů je vypsán v příloze k této faktuře. Splatnost faktury byla stanovena na den datum . Žalovaný byl o úhradu faktur opakovaně upomínán.

10. Z žalobcem předložených listiny plyne, že ve dnech datum až datum byla žalovanému poskytnuta lékařská péče specifikovaná zejména v příloze výše uvedených faktur a zjištění byla učiněna v lékařské zprávě ze dne datum a ze dne datum . Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a stanovil k úhradě lhůtu. Žalovaný žalobci fakturované částky za poskytnutou zdravotní péči neuhradil.

11. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí zdravotní péče, na základě níž se žalovaný jako zdravotně nepojištěný zavázal uhradit žalobci za poskytnutou péči smluvní cenu v souladu s ceníkem výkonů nemocnice. Výše uvedenými fakturami byl žalovaný vyzván k úhradě zdravotní péče, avšak bezvýsledně. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a ust. zák. č. 372/2011 Sb. a v souladu s cenovým předpisem Ministerstva zdravotnictví číslo ze dne datum soud uložil žalovanému za provedení zdravotnických služeb ze strany žalobce zaplatit v součtu celkovou dlužnou částku ve výši, tak jak je uvedena ve výroku I tohoto rozsudku.

12. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB.

13. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má tedy dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 187 Kč dle položky 1, odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, a paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za tři úkony po 100 Kč (výzva k úhradě, podání žaloby, vyjádření) dle ust. § 151 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve spojení s ustanovením § 2 prováděcí vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrok II.).

14. Obě povinnosti uložil soud žalované splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.