19 C 271/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro určení výživného na rozvedenou manželku

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost hradit žalobkyni výživné na rozvedenou manželku. Žalobu odůvodnila tím, že se rapidně zhoršil její zdravotní stav, je doživotně nemocná. Ke svému zdravotnímu stavu doložila lékařské zprávy. Její příjem činí 10 000 Kč měsíčně a k tomu pobírá invalidní důchod ve výši 4 500 Kč měsíčně. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný je řidič kamionu a jeho příjem je 40 000 Kč měsíčně, nemá žádné vyživovací povinnosti. Rozvedli se v roce 2019. Uvedla, že se žalovaný odstěhoval ze společné domácnosti a musí sama hradit náklady na dům, který je starý, nejsou v něm inženýrské sítě, je to spíše chalupa než dům. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svou žalobu, kdy uvedla, že její špatný zdravotní stav zapříčinil žalovaný svým chováním. Veškerý movitý majetek jim zabavili exekutoři, na nemovitosti vázne exekutorské zástavní právo. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným společnou domácnost nevedli, ale společně přispívali každý na polovinu nákladů až do doby než se žalovaný odstěhoval. Žalobkyně uvedla, že má měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč na úvěr ze stavebního spoření, 25 000 Kč ročně na uhlí, 6 000 Kč ročně na dřevo, 2 500 Kč roční pojistné na dům, 2 700 Kč měsíčně výdaje na zahradu kolem domu a 5 000 Kč na svůj soukromý útulek pro psy. Žalovaný jí měsíčně žádné peníze nepřispívá. Žádá, aby bylo žalovanému uloženo platit jí měsíční výživné na rozvedenou manželku ve výši 10 000 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 24. 9. 2021 uvedl, že je přesvědčen, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro přiznání výživného pro rozvedenou manželku. Má za to, že s příjmem žalobkyně ve výši 14 500 Kč měsíčně je v jejích možnostech se sama uživit. Uvedl, že se žalobkyní žili v manželství 17 let, manželství bylo bezdětné, pořídili si rodinný domek. Po rozvodu v roce 2019 uzavřeli smlouvu o vypořádání společného jmění manželů. Na základě této smlouvy se žalobkyně stala jedinou vlastnicí stavební parcely [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa] v k. ú. [anonymizována tři slova]. Žalobkyně se zavázala doplatit zbytek úvěru na pořízení domu, avšak nepřijala žádnou povinnost poskytnout žalovanému cokoliv na vypořádání jejího podílu. Žalovaný je přesvědčen, že hodnota domu je nejméně dvojnásobná ve srovnání se zůstatkem společného dluhu. Žalobkyně má tedy možnost zajistit si výživu i řádným hospodařením s vlastním majetkem. Žalovaný v současné době bydlí u své přítelkyně, které přispívá na nájem a služby spojené s bydlením, žádné nemovitosti on sám nevlastní. Jeho příjem je 21 000 Kč až 23 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy jsou tzv. diety a cestovné, tyto žalovaný spotřebovává na účel, pro který jsou určeny. Žalovaný trvá na tom, že žalobkyně je schopna sama se živit a podmínky pro přiznání výživného na rozvedenou manželku zde nejsou splněny. Navrhuje proto zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 3. 10. 2021 uvedla, že je přesvědčená, že v daném případě jsou splněny všechny podmínky pro stanovení výživného na rozvedenou manželku. Uvedla, že žalovaný jí svým způsobem života způsobil újmu na zdraví a má tak pouze částečné společenské uplatnění. Dále uvedla, že majetkové poměry nemá žádné, zůstal jí starý domek bez rekonstrukce, na dům splácí sama překlenovací úvěr ve výši 8 000 Kč měsíčně. Musí si platit léky. Žalovaný jí nezabezpečil důstojný život, znemožnil jí sociální a pracovní uplatnění, a proto žádá, aby jí platil měsíčně výživné, na tom trvá.

4. Při ústním jednání konaném dne 2. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že za svým tvrzením si stojí. Nemá co dále dodat. Žádá, aby jí žalovaný platil výživné, udělal z ní invalidu, ztížil jí život. Žalobkyně dále uvedla, že při rozhodování o rozvodu to udělala soudkyně po svém. Při jednání o rozvodu manželství žalobkyně uváděla, že spolu 15 let nikoli nežijí intimně, ale myslela to tak, že manželství nefunguje celkově po dobu 15 let. Žalobkyně dále uvedla, že odkazuje na tvrzení, která uvedla v žalobě o rozvod manželství a navrhla, aby byl proveden důkaz návrhem na rozvod manželství. Dále žalobkyně uvedla, že dříve pracovala u [právnická osoba] ve výrobě jako dělník, kde v té době měla 15 000 Kč příjem. Nyní pracuje u strážní služby, a to od dubna 2018, kde pracuje na zkrácený úvazek za 10 000 Kč, má poloviční úvazek. U stejného zaměstnavatele měla ještě brigádu, kde za ní dostávala 4 000 Kč. Na závěr žalobkyně navrhla, aby bylo žalobě vyhověno a bylo jí přiznáno výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně, aby mohla pokrýt své náklady na domácnost.

5. Žalovaný při ústním jednání konaném dne 2. 11. 2021 uvedl, že vypovídat nebude a zcela odkazuje na své vyjádření k žalobě ze dne 24. 9. 2021. Doplnil, že pracuje u stejného zaměstnavatele, průměrný čistý příjem má 20 000 Kč a 25 000 Kč na dietách. Na závěr žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Nesouhlasí s návrhem žalobkyně na stanovení výživného, pokud si žalobkyně nemůže dům dovolit, může ho prodat.

6. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně byla zařazena na funkci ostatní pracovník ostrahy s týdenní pracovní dobou 20 hodin, která je rovnoměrně rozložená.

7. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně byla zařazena na funkci pracovník ostrahy - strážný s týdenní pracovní dobou 25 hodin, která je rovnoměrně rozložená.

8. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, v prozatímní výši 3 470 Kč měsíčně.

9. Z posudku o invaliditě ze dne 28. 2. 2018, který vydala [ulice] správa sociálního zabezpečení, vyplývá, že žalobkyně trpí anxiózně depresivním syndromem, primární fibromyalgií – tenzní bolesti hlavy, neverifikovanou poruchou spánku. Tento stav je po komoci v roce 1996. Má poruchu dynamiky C a Thp. Z posudku vyplývá, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy poklesla pracovní schopnost o 35 %. Byla přiznána invalidita I. stupně.

10. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 12. 2019 vyplývá, že žalobkyni od ledna 2020 náleží invalidní důchod ve výši 4 517 Kč měsíčně.

11. Ze zprávy Fakultní nemocnice [obec] ze dne 19. 8. 2020 vyplývá, že žalobkyně navštívila ambulanci neurologické kliniky, kdy uvedla, že má psychické vyčerpání, celá se třese, špatně vidí, špatně slyší, vypadávají jí věci z rukou, nechce komunikovat s lidmi v okolí. Podnět z domova – manžel a práce.

12. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 7. 2020 vyplývá, že žalobkyně navštívila neurologickou ambulanci s tím, že měla větší zátěž v práci, byl to velký nápor a začala jí bolest hlavy, bolesti a parestezie končetin, začala se třást. Pro tuhle příhodu byla v pracovní neschopnosti.

13. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 8. 2020 vyplývá, že žalobkyně je v pracovní neschopnosti pro kolapsový stav v práci s celkovým třesem končetin a psychickou dekompensací.

14. Z rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. 3 C 181/2019-20 ze dne 30. 10. 2019, který nabyl právní moci dne 21. 12. 2019, vyplývá, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno.

15. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Tachov ze dne 11. 8. 2021 o vyplacených dávkách nemocenského pojištění za období od 1. 1. 2015 dosud vyplývá, že při pracovních neschopnostech žalobkyně jí byla vždy vyplácena dávka nemocenského pojištění.

16. Z potvrzení zaměstnavatele [příjmení] [jméno] und [právnická osoba] ze dne 17. 9. 2021 vyplývá, že žalovaný dosáhl za období od ledna 2021 do srpna 2021 průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 20 274 Kč. Na cestovních náhradách bylo žalovanému za toto období vyplaceno měsíčně průměrně 22 000 Kč.

17. Ze smlouvy o vypořádání společného jmění manželů ze dne 21. 8. 2021, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, mimo jiné vyplývá, že žalobkyně nabývá do svého výlučného vlastnictví pozemek parcelu St. 54, jejíž součástí je stavba [adresa], rodinný dům, v [katastrální uzemí] Tyto nemovitosti přebírá s vědomím, že na nich vázne zástavní právo smluvní a exekutorský zápis. Zároveň žalobkyně přebírá závazek doplatit úvěr [právnická osoba] pro úvěr čerpaný na pořízení této nemovitosti, zajištěný exekutorským zápisem. Žalobkyně i žalovaný v této smlouvě prohlásili, že jsou si vzájemně majetkově vyrovnáni.

18. Z potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] ze dne 30. 9. 2021 vyplývá, že žalobkyně dosáhla za období od 03/ 2021 do 08/ 2021 průměrného čistého měsíčního příjmu 13 281 Kč.

19. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný zhoršený zdravotní stav žalobkyně, a to s ohledem na doložené lékařské zprávy a s ohledem na doložený posudek o invaliditě, kdy jí byl přiznán invalidní důchod prvního stupně. Soud však nemá za prokázané zhoršení příjmových předpokladů žalobkyně, kdy tato přes změnu zaměstnání v důsledku zhoršení zdravotního stavu má reálně příjem ve stejné výši jako před zhoršením svého zdravotního stavu. Dále soud nemá za prokázanou příčinu zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, a to jak z manželství tak ani z jiného důvodu. Ve zdravotní dokumentaci je pouze uvedeno ve vztahu k možné příčině zhoršení psychického stavu, že žalobkyně před uzavřením manželství v roce 1996 měla otřes mozku. Soud má dále za prokázané, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno a společné jmění manželů bylo smluvně vypořádáno.

20. Návrh žalobkyně na provedení důkazu návrhem na rozvod manželství nebyl připuštěn. Důvodem nepřipuštění tohoto důkazu je skutečnost, že se nejedná o důkaz, nýbrž pouze o tvrzení žalobkyně. V této souvislosti soud opakovaně poučil žalobkyni o rozdílu mezi žalobním tvrzením a důkazem, kdy svá tvrzení obsažená jak v předmětné žalobě, tak i v návrhu na rozvod manželství je třeba doložit důkazy. Návrh na rozvod manželství jakožto podání žalobkyně nemůže sloužit jako důkaz, neboť je pouze souhrnem tvrzení žalobkyně ve vztahu k jejímu návrhu na rozvod manželství. Pro dané řízení je relevantní, že předmětné manželství je rozvedeno, což je doloženo předmětným rozsudkem prováděným k důkazu. Soud současně konstatoval obsah odůvodnění tohoto rozsudku, opakovaně četl bod 5 a 6 odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství, kde jsou uvedeny závěry soudu v řízení o rozvod manželství. Žalobkyně byla soudem poučena, že odůvodnění rozsudku není závazné, předmětný rozsudek nabyl právní moci, žádný z účastníků proti němu nepodal opravný prostředek. Skutečnosti, jež mají zakládat současný zdravotní stav a jeho případnou vazbu z doby trvání manželství, může žalobkyně popsat a doložit ve vazbě na svoji účastnickou výpověď jednání v tomto řízení. Není potřeba se tak odkazovat na své dřívější výpovědi, na svá dřívější podání, neboť tato je potřeba činit ústně v daném řízení.

21. Podle § 760 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

22. Podle § 760 odst. 2 o. z. při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod.

23. Podle § 760 odst. 3 o. z. pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

24. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v daném řízení nebyly splněny podmínky pro přiznání výživného žalobkyni. Ze zdravotnické dokumentace ani z posudku o invaliditě není uvedeno, že by stav žalobkyně byl způsobený chováním manžela - žalovaného, žalobkyně ani jiným způsobem neprokázala původ zhoršení svého zdravotního stavu v manželství. V dané situaci nelze opomenout, že existence viny či neviny na rozvratu manželství zde není relevantní. Žalobkyně má zajištěný příjem, a to v obdobné výši jako za doby trvání manželství. Společné jmění manželů bylo manželi smluvně vypořádáno, kdy na sebe žalobkyně převzala oproti vlastnictví nemovitosti závazky s touto nemovitostí spojené, kdy tato dohoda je opatřena úředně ověřeným podpisem žalobkyně. Soudu není známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala nárok žalobkyně na výživné od rozvedeného manžela – žalovaného. Co se týče výdajů, které žalobkyně uváděla ve svých písemných podáních, tyto jsou měsíčně ve výši necelých 30 000 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že příjem žalobkyně je necelých 20 000 Kč, a to cca 15 000 Kč ze zaměstnání a 4 500 Kč z invalidního důchodu. Jakým způsobem žalobkyně hradí uváděné výdaje, soudu není známo, nicméně bezpochyby zde lze najít výdaje, které je možné omezit s ohledem na omezené příjmy žalobkyně, a to zejména výdaje: 2 000 Kč měsíčně za internet, 5 000 Kč měsíčně útulek pro psy, 2 700 Kč zahrádka okolo domu. Současně žalobkyně uvedla, že se stavební spořitelnou vyjednává snížení splátky úvěru ze stavebního spoření z částky 8 000 Kč na částku nižší, a to kolem 4 000 Kč. Po zohlednění této skutečnosti by byly příjmy žalobkyně odpovídající jejím výdajům. Žalobkyně v řízení neprokázala příčinnou souvislost mezi chováním manžela, fungováním manželství a zhoršením jejího zdravotního stavu., neboť žalobkyně je dle názoru soudu schopna sama se živit, výše jejích příjmů se v podstatě nezměnila. V daném řízení nebylo prokázáno, že jsou splněny podmínky pro stanovení výživného v souladu s ustanovením § 760 o. z. a za dané situace nelze po manželovi spravedlivě požadovat úhradu žalobkyní požadovaného výživného rozvedené manželky.

25. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku tak, že žalobu zamítl.

26. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Toto rozhodnutí je v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný, jenž byl v daném řízení zcela úspěšný, by měl nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však žádné náklady řízení nepožadoval, nebyly mu proto přiznány. Oproti tomu žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a soud proto rozhodl, že žalobkyně nemá právo požadovat náhradu nákladů řízení.