19 C 312/2020

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Patrika Kurze, Ph.D. a přísedících Marcely Brabcové a Josefa Rozhoně ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení odstupného ve výši 100 519 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 519 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 519 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 42 945,27 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 25. 11. 2020 domáhal zaplacení částky 100 519 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 8. 2016 ve znění změny ze dne 23. 3. 2017 uzavřené s původním zaměstnavatelem [právnická osoba] ve funkci referent správy nemovitostí. Dne 2. 10. 2017 došlo k prodeji závodu [právnická osoba] žalované a k témuž datu došlo k přechodu práv a povinností zaměstnanců dle ust. § 338 a násl. zákoníku práce. Pracovní poměr žalobce byl ukončen výpovědí z důvodů uvedených v ust. § 339a zákoníku práce a skončil ke dni 28. 2. 2018. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 1. 2020, č. j. 4 C 52/2018 – 210 bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem III., že k rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 1. 12. 2017 došlo z důvodu podstatného zhoršení jeho pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů z původního zaměstnavatele [právnická osoba] na přejímajícího zaměstnavatele [právnická osoba] a výrokem pod bodem I. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 116 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 455 Kč od 18. 12. 2017 do 18. 6. 2018 a z částky 17 799 Kč od 19. 6. 2018 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 28 333 Kč od 18. 2. 2018 do zaplacení, z částky 33 490 Kč od 18. 3. 2018 do zaplacení a z částky 37 122 Kč od 18. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tento rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2020 č. j. 61 Co 78/2020-269 potvrzen. Žalobce má proto nárok na odstupné dle § 67 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť jeho pracovní poměr trval alespoň rok a méně než dva roky. Žalovaná však odstupné žalobci nevyplatila, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2020. Dle žalobce činil jeho průměrný měsíční výdělek 50 259,40 Kč. Rozhodným obdobím pro výpočet průměrného měsíčního výdělku je 4. čtvrtletí roku 2017. Průměrný výdělek žalobce za toto období činil 50 259,40 Kč. Průměrný hodinový výdělek je nutné násobit týdenní pracovní dobou zaměstnance (40 hodin) a koeficientem 4,348 (průměrný počet týdnů v jednom měsíci). Činila-li průměrná hodinová mzda žalobce 288,98 Kč při týdenní pracovní době 40 hodin, průměrný měsíční výdělek činil, jak již je uvedeno, částku 50 259,40 Kč. Dále žalobce požaduje přiznání úroku z prodlení od 1. 4. 2018.

2. Žalovaná uvedla, že žalobcem uplatněný nárok neuznává. Žalovaná odkázala na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 1. 2020, č. j. 4 C 52/2018 – 210, bod 35, podle kterého podstatné zhoršení pracovních podmínek spočívalo v jednostranném snížení mzdy. Žalobce se proto nemůže domáhat odstupného ve výši, jako by k podstatnému zhoršení pracovních podmínek nedošlo. Vyhovění žalobě by znamenalo popření pravomocného rozhodnutí soudu. Žalobcem uplatněný nárok je proto neoprávněný, minimálně z větší části.

3. V předmětné věci proběhlo u zdejšího soudu dne 22. 2. 2021 mimosoudní jednání, při němž byly strany vedeny ke smírnému řešení sporu.

4. Dále se v předmětné věci konalo u zdejšího soudu jednání dne 30. 3. 2021, ke kterému se žalobce ani žalovaná nedostavili, z nařízeného jednání se omluvili, souhlasili s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Soud ve věci jednal a rozhodl po poradě senátu v neveřejném zasedání. V souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z pracovní smlouvy ze dne 30. 8. 2016 soud zjistil, že žalobce uzavřel pracovní smlouvu se zaměstnavatelem [právnická osoba] se dnem nástupu do zaměstnání dne 1. 10. 2016 na místo referent správy nemovitostí s místem výkonu práce okres [okres]. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 30. 4. 2017. Z listiny nazvané platový / mzdový výměr, vyhotovené dne 1. 10. 2016 má soud za prokázané, že žalobci náležela s účinností od 1. 10. 2016 mzda ve výši 40 000 Kč měsíčně. Z listiny nazvané platový / mzdový výměr, vyhotovené dne 1. 4. 2017 má soud za prokázané, že žalobci náležela s účinností od 1. 4. 2017 mzda ve výši 50 000 Kč měsíčně. Splatnost mzdy byla stanovena 17. den v měsíci. V řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 52/2018 bylo mezi účastníky nesporným, že s účinností ke dni 2. 10. 2017 došlo k prodeji závodu [právnická osoba] žalované a v souvislosti s tím došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na žalovanou. Z výpovědi z pracovního poměru soud zjistil, že žalobce dne 1. 12. 2017 předal žalované výpověď z pracovního poměru a pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby dne 28. 2. 2018.

7. Z dopisu žalobce ze dne 3. 11. 2020 soud zjistil, že se jedná o předžalobní výzvu žalobce adresovanou žalované, na zaplacení částky 100 519 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

8. Dle výplatních pásek činila hrubá mzda žalobce v říjnu 2017 částku 50 135 Kč, v listopadu 25 000 Kč a v prosinci 49 747 Kč. V lednu 2018 činila hrubá mzda žalobce částku 50 551 Kč a v únoru 2018 částku 59 462 Kč. Mzdový tarif činil 50 000 Kč.

9. Za měsíce říjen, listopad a prosinec 2017 tak průměrná hodinová mzda činí 288,98 Kč a průměrný měsíční výdělek 50 259,40 Kč, při týdenní pracovní době 40 hodin a průměrný měsíční výdělek činil 50 259,40 Kč, a to dle výpočtu výše odstupného, zpracovaného [právnická osoba], kdy nárok na odstupné byl vypočten ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku v částce 100 519 Kč.

10. Pracovní poměr trval od 1. 10. 2016 do 28. 2. 2018, tedy déle než jeden rok a méně než dva roky. Nárok na odstupné byl vypočítán ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku ve výši 100 519 Kč.

11. Z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 1. 2020, č. j. 4 C 52/2018 – 210 soud zjistil, že výrokem I. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 116 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 455 Kč od 18. 12. 2017 do 18. 6. 2018 a z částky 17 799 Kč od 19. 6. 2018 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 28 333 Kč od 18. 2. 2018 do zaplacení, z částky 33 490 Kč od 18. 3. 2018 do zaplacení a z částky 37 122 Kč od 18. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále pak ve výroku III. bylo určeno, že k rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 1. 12. 2017 došlo z důvodu podstatného zhoršení jejích pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů z původního zaměstnavatele [právnická osoba] na přejímajícího zaměstnavatele [právnická osoba] Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2020, č. j. 61 Co 78/2020 – 269 byl ve výroku I. rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Obě rozhodnutí již nabyla právní moci.

12. Podle § 339a odst. 1, 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“), byla-li výpověď zaměstnance podána ve lhůtě 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo nabytí účinnosti přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, nebo byl-li pracovní poměr zaměstnance v téže lhůtě rozvázán dohodou, může se zaměstnanec u soudu domáhat určení, že k rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Došlo-li k rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v odst. 1, má zaměstnance právo na odstupné (§ 67 odst. 1).

13. Podle § 67 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky.

14. Soud má za prokázané, že mezi [právnická osoba] jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem byla dne 30. 8. 2016 sjednána pracovní smlouva s tím, že žalobci náležela mzda ve výši 40 000 Kč měsíčně a následně tato byla zvýšena mzdovým výměrem na 50 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2017. Splatnost mzdy byla vždy 17. den v měsíci. Ke dni 2. 10. 2017 došlo k prodeji části závodu [právnická osoba] žalované a v souvislosti s tím, došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů týkajících se žalobce na žalovanou. Pokud žalovaná poté vydala nový mzdový výměr, kterým žalobci stanovila měsíční základní mzdu ve výši 15 000 Kč, nemohl z něj soud vycházet, jelikož mzda byla mezi účastníky dohodnuta a žalovaná výši mzdy nebyla oprávněna jednostranně snížit (viz rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 1. 2020, č. j. 4 C 52/2018 – 210 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2020, č. j. 61 Co 78/2020 – 269). Dále má soud za prokázané, že pracovní poměr žalobce skončil uplynutím výpovědní doby dne 28. 2. 2018, a to z důvodů uvedených v ust. § 339a odst. 1 ZP. Žalobce má proto právo na odstupné dle § 67 odst. 1 ZP, a to ve výši dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jelikož jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval více než 1 rok a méně než 2 roky.

15. Při určení výše průměrného výdělku vycházel soud z ust. § 351 a násl. ZP. Dle § 354 odst. 1 ZP je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí, tedy v daném případě 4. čtvrtletí roku 2017. Dle doložených výplatních pásek za měsíce říjen, listopad a prosinec 2017 činila celková hrubá mzda žalobce částku 108 658 Kč (říjen 2017 – 43 182 Kč, listopad 2017 – 25 000 Kč a prosinec 2017 – 40 476 Kč). Počet odpracovaných hodin činil dle výplatních pásek celkem 376 hodin (říjen 2017 – 152 hodin, listopad 2017 – 88 hodin a prosinec 2017 – 136 hodin). Průměrný hodinový výdělek tak činí částku 288,98 Kč. Průměrný hrubý měsíční výdělek pak činí dle ust. § 356 odst. 2 ZP částku 50 259,40 Kč. Žalobce má právo na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku, jelikož jeho pracovní poměr trval od 1. 10. 2016 do 28. 2. 2018, tedy více než jeden rok a méně než dva roky. Výše odstupného proto činí částku 100 519 Kč (50 259,98 x 2 = 100 519 Kč).

16. Od tohoto závěru o výši průměrného příjmu žalobce se nelze v daném případě odchýlit zejména proto, že se jedná o věc, o které soud již rozhodoval, a to rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 1. 2020 č. j. 4 C 52/2018-210, kdy byl ve výroku I. stanoven doplatek mzdy za rozhodné období, s tím, že mimo jiné tento výrok rozsudku byl potvrzen rozsudkem Krajského sodu v [obec] ze dne 17. 6. 2020 č. j. 61 Co 78/2020-269.

17. Splatnost odstupného je stanovena dle ust. § 67 odst. 4 ZP po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se zaměstnavatel písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Taková písemná dohoda nebyla v daném případě uzavřena a splatnost odstupného nastala dne 17. 3. 2018, kdy tento den byl určen u žalované jako výplatní den a byl sjednán rovněž v dohodě o mzdě. Žalobce však požadoval přiznání úroků z prodlení až od 1. 4. 2018 a proto byl zákonný úrok z prodlení přiznán až od tohoto data, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Soud nesouhlasí se závěry žalované, že nelze vycházet při určení odstupného ze mzdy ve výši 50 000 Kč s odůvodněním, že by tím bylo popřeno pravomocné rozhodnutí soudu. Jednak soud nepokládá tento závěr žalované za správný a dále je nutno podotknout, že v rozsudku Okresního soudu v Tachově, na který žalovaná odkazuje, soud vypočítává i další příklady zhoršení pracovních podmínek, ke kterým u žalobce došlo, vyjma snížení mzdy.

19. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 o. s. ř., neboť měl žalobce ve věci plný úspěch. Náklady řízení spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 5 026 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměně advokáta za jeden půl úkon částku 2 570 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a 5 úkonů právní služby po 5 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, doplnění dle výzvy soudu, vyjádření k žalobě, písemný závěrečný návrh) dle § 7 AT v celkové výši 28 270 Kč, náhradě hotových výdajů za 6 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, celkem ve výši 1 800 Kč. Dle ustanovení § 14 odst. 3 AT se právní zástupkyni žalobce přiznává 100 Kč za každou z 5 půl hodin promeškaného času, a to za cesty dne 22. 2. 2021 na trase [obec] – [okres] – [obec] v celkové výši 500 Kč. Dle § 13 odst. 1 AT soud právní zástupkyni žalobce přiznává náklady na cestovné za cestu dne 22. 2. 2021, kdy se účastnila mimosoudního ústního jednání u Okresního soudu v Tachově (mimosoudní jednání proběhlo u soudu zejména z důvodu náhlé zdravotní indispozice člena senátu) v celkové výši 768,24 Kč, přičemž náhrada cestovného se týká cesty [obec] – [okres] – [obec], kdy částka 222,64 Kč představuje spotřebu vozu při spotřebě 5,7 l [číslo] km, trase 124 km a ceně paliva 31,50 Kč l a částka 545,60 Kč amortizaci vozu při hodnotě 4,4 Kč km a trase 124 km.

20. Advokátka žalobce je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů, s výjimkou soudních poplatků, jejichž úhrada je osobní povinností žalobce. DPH tak činí 6 581,03 Kč Náklady řízení celkem představují částku 42 945,27 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobce.