19 C 317/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky ve výši 5 263,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 356 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 68 498,10 Kč od 8. 2. 2021 do 22. 11. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 356 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 907,50 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20 769,21 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Tachově dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 69 405,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uplatil svým podáním ze dne 7. 8. 2020 u žalované v souvislosti s nezákonným trestním stíháním své osoby nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na svou obhajobu. Žalobce byl žalovanou vyzván k doplnění uplatněného nároku výzvou ze dne 22. 4. 2021. Žalobce svým podáním ze dne 27. 4. 2021 doplnil veškeré požadované skutečnosti. Žalobce dále uvedl, že od uplatnění nároku žalobce u žalované uplynulo více než 6 měsíců a žalovaná o nároku žalobce nerozhodla. Žalobce se u žalované na stav jeho žádosti dotazoval, avšak bezvýsledně. Nezbylo mu, než podat tuto žalobu.

2. Po podání žaloby uhradila žalovaná žalobci dne 23. 11. 2021 část nároku ve výši 64 142,10 Kč. Řízení bylo v rozsahu uhrazené jistiny ve výši 64 142,10 Kč pravomocně zastaveno. Žalobce se tak domáhá po žalované úhradu zbývající částky 5 263,50 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 11. 2021 uvedla, že činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 7. 8. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 69.405,60 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 64.142,10 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 22. 11. 2021. Co se týče náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu, žalovaná uvedla, že v dané věci byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, bohužel výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Žalovaná uvedla, že za úkon ze dne 26. 3. 2018 – stížnost a odůvodnění stížnosti proti usnesení – náleží odměna ve výše pouze jedné poloviny, neboť se nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu. Dále žalovaná uvedla, že úkon ze dne 6. 9. 2018 – důkazní návrh – není úkonem právní služby, pokud pouze obsahuje návrhy na doplnění dokazování a nebyl tedy přiznán. Ke třetímu úkonu ze dne 11. 3. 2020 – další právní porada – žalovaná uvedla, že k tomuto úkonu je třeba podotknout, že podle ústavně konformního výkladu Ústavního soudu je u tzv. dalších porad přesahujících jednu hodinu třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů, které byly prováděny, jakož i obsahem, složitostí a rozsahem a kvalitou úkonů obhájce, které bezprostředně s těmito poradami souvisely (porady musí být východiskem nějakého následujícího úkonu obhájce, pokud tomu tak není, jde o nadbytečnou poradu, jejíž délka přesahující jednu hodinu je nedůvodná) a žalovaná má za to, že tato porada nebyla východiskem následujícího úkonu obhájce, a proto nebyl tento úkon přiznán. Žalovaná má za to, že nárok na náhradu účtovaných nákladů je tedy v této části sporný a nelze ho akceptovat. Žalovaná s ohledem na své tvrzení navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, pokud by soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby, aby lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to z organizačně-technických důvodů na straně žalované. Žalovaná ke svému tvrzení připojila i své Stanovisko ze dne 22. 11. 2021 č. j. [spisová značka] k návrhu žalobce na náhradu škody.

4. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 8. 12. 2021 uvedl, že žalovaná po podání žaloby, tj. dne 23. 11. 2021 uhradila žalobci částku ve výši 64 142,10 Kč. Pro tuto částku vzal žalobce žalobu zpět. Nadále trvá na žalobě v rozsahu úhrady částky 5 263,50 Kč s příslušenstvím. Tato zbývající částka představuje 3 sporné úkony, ke kterým se žalobce vyjádřil. K úkonu ze dne 26. 3. 2018 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce sdělil, že nesouhlasí s hodnocením žalované, že za úkon právní služby v podobě stížnosti proti usnesení a o zahájení trestního stíhání náleží odměna ve výši jedné poloviny. Za úkony právní služby, které nejsou explicitně obsaženy ve výčtu obsaženém v § 11 odst. 1 či odst. 2 AT je třeba ve smyslu § 11 odst. 3 AT přiznat odměnu jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Žalobce nesouhlasí s názorem obsaženým v dřívější judikatuře Vrchního soud v Olomouci z roku 2007, kterou argumentuje žalovaná a poukazuje v tomto ohledu na aktuální rozhodovací praxi v rámci přiznávání odměn za obhajobu ex offo, kdy soudy přiznávají za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání odměnu odpovídající hodnotě celého úkonu. Žalobce poukazuje na faktický rozsah předmětné stížnosti v daném případě, když tato byla kvalifikovaně odůvodněna. Žalobce má za to, že předmětný úkon by měl být honorován podle § 11 odst. 1 písm. d) odst. 3) AT, event. podle § 11 odst. 1 písm. k) odst. 3) AT. K úkonu ze dne 6. 9. 2018 – důkazní návrh žalobce uvedl, že je namístě posoudit důkazní návrh ze dne 6. 9. 2018 jako úkon, který je svou povahu a účelem nejbližším úkonu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (písemné podání). V daném případě bylo důkazním návrhem reagováno na procesní stav v rámci řízení před soudem, úkon v sobě kromě sepisu samotného podání zahrnuje z podstaty posouzení a vyhodnocení důkazní situace, navrženo pak bylo devět významných důkazů. Žalobci se jeví jako hrubě nesprávné, aby náklady na tento provedený úkon nebyly nikterak odškodněny, když má za to, že je namístě tento úkon odškodnit podle § 11 odst. 1 písm. d) odst. 3) AT. Ke třetímu úkonu ze dne 11. 3. 2020 – porada s klientem přesahující 1 hodinu žalobce uvedl, že nesouhlasí s tím, že by porada s obhájcem dne 11. 3. 2020 nebyla východiskem pro určitý následující úkon obhájce, jak tvrdí žalovaná. Porada ze dne 11. 3. 2020 byla východiskem pro vyjádření žalobce k odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch žalobce. Vyjádření žalobce k odvolání státního zástupce bylo podáno ještě týž den. Žalobce uvedl, že tímto opravuje písařskou chybu v přehledu úkonů právních služeb, kdy je u tohoto úkonu uveden datum 10. 3. 2020, ačkoliv bylo podání učiněno 11. 3. 2020. Samotný úkon v podobě vyjádření k odvolání státního zástupce byl žalovanou uznán a odškodněn. Žalobce má tedy za to, že i porada s obhájcem ze dne 11. 3. 2020 by měla být odškodněna, neboť se jedná o úkon podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, který současně předcházel významnému podání ve věci samé.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 2. 2022 uvedla, že trvá na svém stanovisku ze dne 22. 11. 2021. Nárok na náhradu tří shora uvedených úkonů i nadále považuje za sporný a jako takový jej neuznává.

6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z usnesení policie ČR [číslo jednací] ze dne 28. 2. 2018 vyplývá, že bylo zahájeno trestní stíhání osoby žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 10. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 5. 2020, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2020, vyplývá, že obžalovaný – žalobce byl zproštěn obžaloby.

9. Z faktury – daňového dokladu č. FV910060 ze dne 15. 7. 2020 vyplývá, že společnost [právnická osoba], [IČO], účtuje žalobci za náklady na obhajobu ve věci [spisová značka], částku 70 000 Kč. Částka je splatná ke dni 29. 7. 2020.

10. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 15. 7. 2020 uhradil na fakturu č. FV910060 částku 35 000 Kč a dne 16. 7. 2020 uhradil žalobce na fakturu č. [anonymizováno] další částku 35 000 Kč.

11. Ze zálohové faktury [číslo] ze dne 19. 3. 2018 vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku ve výši 36 300 Kč jako zálohu na poskytnuté právní služby.

12. Z faktury - daňového dokladu [číslo] ze dne 7. 8. 2018 vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku za poskytnuté právní služby v celkové výši 86 135 Kč, je zde započtena záloha ve výši 36 300 Kč a zbývá k úhradě 49 835 Kč.

13. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 11. 9. 2018 vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku za poskytnuté právní služby v celkové výši 41 796 Kč.

14. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 30. 11. 2018 vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku za poskytnuté právní služby v celkové výši 33 770 Kč.

15. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 7. 10. 2019 vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku za poskytnuté právní služby v celkové výši 32 578,04 Kč.

16. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 12. 5. 2020 vyplývá, že vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku za poskytnuté právní služby v celkové výši 16 577 Kč.

17. Z listiny pohyby na účtu bylo zjištěno, že na účet právního zástupce žalobce byly společností [právnická osoba] uhrazeny řádně a včas veškeré fakturované částky.

18. Ze žádosti o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím bylo zjištěno, že žalobce podal prostřednictvím svého právního zástupce k žalované žádost o náhradu škody ve výši 69 405,60 Kč. Z této žádosti vyplývá, že žalobce svou žádost odůvodnil, uvedl rozpis jednotlivých úkonů právní služby a ke svým tvrzením připojil i listinné důkazy. Soud dále zjistil, že nad rámec shora uvedených listinných důkazů bylo k žádosti žalobce připojeno i potvrzení o konání porad s obhájcem ve dnech 21. 3. 2018, 4. 9. 2018, 6. 6. 2019, 11. 3. 2020 a 7. 5. 2020.

19. Z listiny přehled úkonů právní služby – součást žádosti o náhradu škody, soud zjistil, že obhájce obžalovaného – žalobce účtuje za poskytnuté právní služby celkovou částku ve výši 69 405,60 Kč. V přehledu jsou podrobně vypsány jednotlivé úkony právní služby včetně data úkonu a ustanovení advokátního tarifu, podle kterého je daný úkon účtován.

20. Ze žádosti žalované ze dne 22. 4. 2021 vyplývá, že žalovaná žádá žalobce o doplnění žádosti o náhradu škody o výpočet cestovného a technický průkaz použitého vozidla.

21. Z doplnění žádosti o náhradu škody ze dne 27. 4. 2021 vyplývá, že žalobce předložil žalované požadovaný výpočet cestovného a uvedl, že v příloze připojil kopii technického průkazu vozidla.

22. Z e-mailové komunikace mezi právním zástupcem žalobce a zaměstnancem žalované vyplývá, že žalobce se dne 4. 3. 2021 dotazoval u žalované na stav řízení ohledně jeho žádosti a dne 19. 7. 2021 svou žádost opakoval.

23. Ze stanoviska ministerstva spravedlnosti ČR č. j. [spisová značka] ze dne 22. 11. 2021 vyplývá, že žalovaná ve svém stanovisku uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze s ohledem na výsledek trestního řízení považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 2. 2018. K nákladům obhajoby žalovaná uvedla, že činí nesporným náklady právního zastoupení pouze ve výši 64 142,10 Kč. Zbývající nárok ve výši 5 263,50 Kč považuje žalovaná za sporný a dle jejího názoru jej nelze akceptovat.

24. Z potvrzení o provedení platby – pohyby na účtu ČSOB vyplývá, že žalovaná uhradila na účet právního zástupce žalobce dne 23. 11. 2021 částku ve výši 64 142,10 Kč.

25. Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že policií ČR bylo vydáno usnesení pod [číslo jednací] ze dne 28. 2. 2018, jímž bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné osoby žalobce pro těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Usnesení je založeno na čísle listu 1 – 9 tohoto trestního spisu. Na čísle listu 11 – 12 trestního spisu je založena stížnost obviněného (žalobce) proti usnesení o zahájení trestního stíhání, na čísle listu 17 – 20 trestního spisu je založeno odůvodnění stížnosti obviněného. Na čísle listu 348 je založen důkazní návrh obžalovaného (žalobce) ze dne 6. 9. 2018. Ze spisu dále vyplývá, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Tachově č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 10. 2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 5. 2020, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2020, byl obžalovaný (žalobce) zproštěn obžaloby.

26. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná uznala nárok žalobce na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím co do výše částky 64 142,10 Kč. Tuto částku žalovaná žalobci uhradila dne 23. 11. 2021. Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná. [příjmení] zůstal nárok na náhradu škody ve zbývající výši 5 263,50 Kč, představující tři úkony právní služby. K této zbývající částce má soud za prokázané, že všechny tři sporné úkony právní služby byly právním zástupcem žalobce poskytnuty – provedeny. Právní zástupce žalobce ve svém vyúčtování tyto tři sporné úkony označil příslušným ustanovením advokátního tarifu a doložil potřebná potvrzení.

27. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, (dále jen„ ZOdpŠ“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

28. Podle § 5 ZOdpŠ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

29. Podle § 7 odst. 1 ZOdpŠ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

30. Podle § 8 odst. 1 věta první ZOdpŠ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

31. Podle § 31 odst. 1 ZOdpŠ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

32. Podle § 31 odst. 3 ZOdpŠ náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

33. Podle § 10 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, (dále jen„ a. t.“), při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věci podle odstavce 2, se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let.

34. Podle § 7 bod 4. a. t. sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 5 000 Kč do 10 000 Kč částku 1 500 Kč.

35. Podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé.

36. Podle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: další porada s klientem přesahující jednu hodinu.

37. Podle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby: návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona.

38. Podle § 11 odst. 3 a. t. za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

39. V daném řízení, kdy je předmětem nárok žalobce na náhradu škody ve výši 5 263,50 Kč, představující odměnu za tři úkony právní služby, včetně příslušenství, má soud za prokázané, že všechny tři úkony právní služby byly právním zástupcem žalobce v trestním řízení poskytnuty. Tyto tři úkony byly doloženy listinnými důkazy, provedení úkonů účastníci nijak nerozporovali. Sporná mezi účastníky však zůstala odměna za tyto tři úkony právní služby.

40. Prvním sporným úkonem je úkon ze dne 26. 3. 2018 – sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobce požaduje za tento úkon odměnu v plné výši s ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Žalovaná má za to, že by měl být tento úkon hodnocen odměnou ve výši jedné poloviny v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t. Soud se v tomto případě ztotožnil s názorem žalované, kdy má za to, že sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání spadá svým charakterem pod ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) a. t. a náleží za něj odměna ve výši jedné poloviny. Tím, že se jedná o sepis stížnosti v přípravném řízení, je toto svou povahou bližší sepisu podání ve věci, ve které se rozhoduje ve veřejném zasedání a nikoliv sepisu podání ve věci samé. Soud toto své rozhodnutí opírá mimo jiné i o soudní praxi zdejšího soudu při rozhodování o odměně za obhajobu, kdy sepis stížnosti v přípravném řízení je obecně obhájcům přiznáván ve výši jedné poloviny. I obhájci sami ve svém vyúčtování odměny za obhajobu, které předkládají zdejšímu soudu, účtují tento úkon v souladu s § 11 odst. 2 písm. d) a. t.

41. Druhým sporným úkonem je úkon ze dne 6. 9. 2018 – důkazní návrh. Žalovaná tento úkon zcela neuznala, neboť má za to, že se nejedná o úkon právní služby, když tento úkon obsahuje pouze návrh na doplnění dokazování. Zároveň nebyl žalovanou uznán ani související režijní paušál. Žalobce má za to, že tento úkon by měl být posouzen a honorován jako úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. d) a. t. za použití § 11 odst. 3 a. t. V daném případě se soud ztotožnil s názorem žalobce. Tento procesní úkon provedený v trestním řízení zahrnoval návrh na provedení devíti důkazů. Jak vyplývá z trestního spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. [spisová značka], byl tento důkazní návrh podán jako první úkon obžalovaného k soudu po podání obžaloby. Některé z uvedených důkazů státní zástupce v obžalobě vůbec nenavrhoval nebo navrhoval pouze čtení takového důkazu, přičemž obžalovaný navrhoval namísto čtení důkazu například výslech svědka. Důkazy, které obžalovaný navrhoval, byly v trestním řízení provedeny právě k návrhu obžalovaného (žalobce). Soud má za to, že pro trestní řízení byl úkon právního zástupce žalobce – sepis důkazního návrhu důležitým procesním úkonem, důkazní návrh byl v trestním řízení přijat, důkazy byly provedeny. Nejednalo se tedy pouze o návrh na doplnění dokazování, který by se jevil jako nadbytečný úkon. Soud proto přiznal žalobci odměnu za tento úkon v plné výši, a to v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) a. t. V souvislosti s přiznáním odměny za tento úkon náleží žalobci rovněž i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t.

42. Třetím sporným úkonem je úkon ze dne 11. 3. 2020 – porada s klientem přesahující 1 hodinu. Žalovaná má za to, že u dalších porad přesahujících 1 hodinu je třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů obhájce, které bezprostředně s těmi poradami souvisely. Žalovaná má za to, že tato porada nebyla východiskem následujícího úkonu obhájce, proto tento úkon žalovaná zcela neuznává. Oproti tomu žalobce má za to, že tato porada s klientem ze dne 11. 3. 2020 byla východiskem pro vyjádření žalobce k odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch žalobce. I zde se soud zcela ztotožnil s názorem žalobce. Trestní řízení bylo vedeno od roku 2018 do roku 2020. V rámci tohoto trestního řízení bylo právním zástupcem žalobce účtováno pouze 5 porad obhájce s klientem přesahující 1 hodinu, a to v roce 2018 2 porady, v roce 2019 1 porada a v roce 2020 2 porady přesahující jednu hodinu. Předchozí porada, předcházející spornému úkonu, byla ze dne 6. 6. 2019. Jak vyplývá z trestního spisu, jednotlivé porady obhájce s obžalovaným vždy předcházely nějakému dalšímu úkonu obžalovaného. Frekvence těchto porad je dle názoru soudu s ohledem na předmět trestního řízení zcela přiměřená, nelze je tedy považovat za nadbytečné. Rovněž i porada ze dne 11. 3. 2020 předcházela úkonu obžalovaného. Po poradě bylo týž den podáno vyjádření obžalovaného k odvolání státního zástupce. S ohledem na předmět a výsledek trestního řízení má soud za to, že bylo namístě, aby se obžalovaný poradil se svým obhájcem na dalším postupu v řízení, kdy bylo státním zástupcem podáno odvolání v neprospěch obžalovaného. Výstupem z této porady pak bylo vyjádření obžalovaného k odvolání státního zástupce. Žalovaná sama uznala a odškodnila žalobce za úkon v podobě vyjádření k odvolání. Jestliže žalovaná uznala vyjádření jako úkon, za který přiznala náhradu, je třeba vzít do úvahy, že obhájce činí takový úkon po poradě s klientem. Soud má za to, že v daném případě musel právní zástupce zjistit stanovisko svého klienta a rovněž klienta informovat o dalším procesním postupu v trestním řízení po podaném odvolání. Je tak namístě přiznat žalobci odměnu i právě za úkon porady s klientem přesahující jednu hodinu, která předcházela podání důležitého procesního úkonu – vyjádření obžalovaného k odvolání. Výše odměny za tento úkon je v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) a. t. V souvislosti s přiznáním odměny za tento úkon náleží žalobci rovněž i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t.

43. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení, přiznal soud žalobci i úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

44. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku tak, že přiznal žalobci právo na náhradu škody ve výši 4 356 Kč. Tato částka představuje odměnu za dva úkony právní služby, a to za úkon ze dne 6. 9. 2018 – důkazní návrh a za úkon ze dne 11. 3. 2020 – porada s klientem přesahující jednu hodinu. Částka rovněž obsahuje příslušné náhrady hotových výdajů. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobce plátcem DPH, přiznal soud k jednotlivým úkonům a režijním paušálům i příslušnou daň z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 14a odst. 1 a. t.

45. Ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl soud tak, že žalobu v rozsahu částky 907,50 Kč zamítl, tj. v rozsahu nároku žalobce za úkon ze dne 26. 3. 2018 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Tato částka představuje odměnu za úkon právní služby ve výši jedné poloviny, tj. 750 Kč a daň z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH (viz odst. 40 tohoto rozsudku).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku tak, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 769,21 Kč, přičemž tato částka představuje 97,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,69 % a úspěchu žalované v rozsahu 1,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 405,60 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; sepis předžalobní výzvy; sepis žaloby; sepis částečného zpětvzetí s replikou žalobce) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč ve výši 3 528 Kč.

47. Pro případ, že bude žalobce ve sporu úspěšný, požádala žalovaná o možnost uhradit náhradu škody žalobci ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku. Soud žádosti žalované vyhověl a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu pro splnění povinnosti žalované stanovil lhůtu delší, a to patnáct dnů od právní moci rozsudku.