19 C 365/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Patrika Kurze, Ph.D. a přísedících Anny Sušankové a Mgr. Jaroslava Pokorného ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 29 944 Kč a určení neplatnosti nařízené dovolené

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 944 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 944 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 363,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 29 944 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o náhradu mzdy za poměrnou část nevyčerpané dovolené a dále se domáhal určení neplatnosti nařízené dovolené v měsíci říjen 2018. Žalobu odůvodnil tím, že dne 11. 6. 2002 uzavřel se žalovanou pracovní smlouvu, na základě které vznikl mezi účastníky pracovní poměr s datem nástupu žalobce do práce ke dni 1. 7. 2002. Dne 24. 8. 2018 obdržel žalobce výpověď ze zaměstnání s tím, že pracovní poměr byl ukončen ke dni 1. 12. 2018. Žalobce dále uvedl, že 8. 10. 2018 obdržel výplatní pásku za období září 2018, ze které zjistil, že mu byla v této mzdě vyplacena i mzda za čerpání 19 dní řádné dovolené za měsíc září 2018. Požádal o opravu výplatní pásky, neboť dovolenou nečerpal, ani mu nebyla nařízena. Bylo mu vyhověno a byla mu vystavena výplatní páska nová. Dne 6. 11. 2018 žalobce obdržel výplatní pásku za měsíc říjen 2018, ve které byla uvedená vyplacená mzda za čerpání 7 dní řádné dovolené za měsíc říjen 2018. Žalobce opět požádal o opravu výplatní pásky, neboť dovolenou v měsíci říjnu rovněž nečerpal a ani mu nebyla nařízena, avšak nová výplatní páska mu žalovanou vystavena nebyla. Žalobce má za to, že čerpání dovolené mu nebylo nijak nařízeno a ani on sám nepožádal o čerpání této dovolené. Žalovaná žalobci sdělila, že mu byla dovolená nařízena e-mailem ze dne 8. 10. 2018. Žalobce však žádnou takovou zprávu od žalované ve své emailové schránce nenalezl. Žalobce uvedl, že je možné, že zpráva od žalované mohla být v emailové schránce zařazena do hromadných nebo spamových složek a poté byla schránkou automaticky vymazána. Žalobce však nedal písemný souhlas a neposkytl žalované coby zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování. Žalovaná tak při nařízení dovolené nepostupovala v souladu se zákoníkem práce. S ohledem na tyto skutečnosti žalobce navrhl, aby soud rozhodl o určení neplatnosti nařízené dovolené v měsíci říjen 2018 a dále aby mu byla přiznána náhrada mzdy ve výši 29 944 Kč hrubého za poměrnou část nevyčerpané dovolené v délce 7 dní. Žalobce vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dopisem ze dne 5. 11. 2021 doručeným žalované do její datové schránky.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 8. 12. 2021 uvedla, že žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani částečně. Uvedla, že platná právní úprava umožňuje domáhat se žalobou určení, zda tu právní poměr je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, což z podané žaloby rozhodně nevyplývá. Žalovaná dále uvedla, že dovolená v měsíci říjnu byla žalobci nařízena v naprostém souladu s platnou právní úpravou. Žalovaná určila žalobci čerpání dovolené v období po 22. 10. 2018 v souladu s § 217 zákoníku práce písemně, emailovou zprávou ze dne 08. 10. 2018, a včas, s předepsaným čtrnáctidenním předstihem. Žalobce existenci výše zmíněné emailové zprávy nerozporuje, konstatuje pouze, že ve své emailové schránce zmíněný email nenalezl, přičemž připouští, že tento email byl zařazen do spamových položek a poté schránkou automaticky vymazán. Žalovaná uvedený argument nepovažuje za relevantní, ani za věrohodný. Pro doručení písemného oznámení o určení doby čerpání dovolené nestanoví právní předpisy žádná speciální pravidla (a nebylo tomu tak ani v říjnu 2018), když písemnost tohoto typu nespadá pod písemnosti definované v § 334 a násl. zákoníku práce, stačí tedy, aby písemné oznámení (i v podobě prosté emailové zprávy, jak vyplývá ze zákona č. 297/2016 Sb.) bylo doručeno do sféry dispozice adresáta, tedy žalobce. A k tomu došlo, žalovaná neobdržela žádnou chybovou hlášku, která by avizovala neúspěšné doručení emailové zprávy adresátovi. Ani zařazení zprávy do položky spamů, jímž argumentuje žalobce, tedy nemůže znamenat, že žalovaná nedodržela při určení doby čerpání dovolené zákonem předepsanou písemnou formu. Ve stejném čase, kdy byl žalobci doručen email, jehož doručení žalobce popírá, probíhala mezi účastníky rozsáhlejší emailová komunikace, a to ze stejných elektronických kontaktů, z nichž odešel i email obsahující přesnou dobu určení čerpání dovolené v měsíci říjnu, na zbývající elektronické zprávy žalované žalobce ze stejného dne i ze stejné části dne žalované odpovídal. Žalobce dne 8. 10. 2018 z emailové adresy [email] odeslal žalované na emailovou adresu [email] reakci na email žalovaného odeslaný v 8.25 hodin odpověď ještě v 8.35 hodin. Ohledně zprávy žalované z téhož dne odeslané jen něco málo o hodinu později však žalobce tvrdí, že spadla do nevyžádané pošty. Tento argument žalovaná nemůže považovat za věrohodný. Žalovaná má za to, že při nařízení dovolené žalobci na období po 22. říjnu 2018 postupovala v plném souladu s platnou právní úpravou, tj. nárok žalobce uplatněný žalobou je v celém rozsahu neoprávněný. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 21. 12. 2021 uvedl, že nesouhlasí s právním názorem žalovaného, že byla podána žaloba na určení, neboť tato byla v průběhu řízení žalobcem upravena. Ohledně určení čerpání dovolené žalovanou žalobce uvádí, že zaměstnavatel byl povinen písemně oznámit zaměstnanci určenou dobu čerpání dovolené alespoň 14 dnů předem. Určení dovolené je právním jednáním, které vyžaduje písemnou formu, jinak by se jednalo o právní jednání neplatné. Písemnosti, kterým zákon předepisuje písemnou formu, zákonodárce považoval za důležité, proto u nich nepřipustil formu ústní. Pro tyto písemnosti platí pravidla stanovená v ust. § 334 a násl. zákoníku práce. Dále tehdy platný a účinný zákoník práce ve svém ustanovení § 335 uvádí, že prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může zaměstnavatel písemnost doručit výlučně tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas a poskytl zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování. K tomu žalobce uvádí, že nikdy písemný souhlas k doručování prostřednictvím jeho e-mailové adresy písemně svému zaměstnavateli neudělil. Proto ani nepředpokládal, že by písemnost, která by pro něho mohla mít podstatné právní následky, mohl obdržet prostřednictvím e-mailové komunikace. Zákoník práce stanovil i další náležitosti elektronické komunikace v ust. § 335 odst. 2, a to, že písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem a že doručena je dnem, kdy převzetí potvrdí zaměstnanec zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým elektronickým podpisem. V odst. 4 je stanoveno, že doručení písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu zaměstnance vrátila zaměstnavateli jako nedoručitelná nebo jestliže zaměstnanec do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil zaměstnavateli její přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem. Žalobce má za to, že pokud žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že na předchozí e-maily žalovaný reagoval, mělo mu být tedy přinejmenším divné, že na takto zásadní e-mail žalobce žádným způsobem nereagoval a měl se tedy snažit jakýmkoli způsobem ověřit, zda e-mail byl žalobci doručen, zda se o něm měl možnost dozvědět. Obzvláště za předpokladu, když žalobce tento způsob doručování ohledně oficiálních pracovněprávních dokumentů žalovanému neodsouhlasil. Žalobce má za to, že v řízení nebylo nikterak žalovaným prokázáno, zda žalobce disponuje písemným souhlasem žalobce s doručováním do jeho soukromé e-mailové schránky, zda byl opravdu e-mail ze dne 8. 10. 2018 v 9:58 hod. doručen na elektronickou adresu žalobce, ani zda byl opatřen zaručeným elektronickým podpisem.

4. Při ústním jednání konaném dne 8. 2. 2022 žalobce vzal zpět část žaloby co do určení neplatnosti nařízení dovolené. Žalovaná proti tomuto návrhu neměla žádné námitky.

5. Usnesením Okresního soudu v Tachově č. j. 19 C 365/2021-58 ze dne 8. 2. 2022 bylo řízení co do části určení neplatnosti nařízené dovolené zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 3. 2022.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 2. 2022 uvedla, že trvá na tom, že při nařízení dovolené žalobci na období po 22. říjnu 2018 postupovala žalovaná v plném souladu s platnou právní úpravou, tj. nárok žalobce uplatněný žalobou je v celém rozsahu neoprávněný. Navrhuje proto zamítnutí žaloby. K důkazu žalovaná dokládá e-mailovou zprávu žalobce ze dne 17. 6. 2014 a informace a pokyny žalované pro zaměstnance ze dne 2. 6. 2014 v souvislosti s nově zaváděným systémem elektronických výplatních pásek. Z uvedeného žalovaná prokazuje, že žalobce udělil právním jednání učiněným v písemné formě žalované souhlas s použitím jeho soukromé emailové adresy pro pracovněprávní účely.

7. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 1. 3. 2022 uvedl, že dle jeho názoru se žalovaná snaží dovodit závěry z podkladů, které se nyní náhle objevily, ačkoli je mohl v reakci na žalobu již dávno předložit, a ze kterých závěry uváděné žalovaným dovodit nelze. Co se týká e-mailu žalobce ze dne 17. 6. 2014, který měl poslat paní [příjmení], z toho nevyplývá, že by žalobce vyslovil písemný souhlas s doručováním v pracovněprávních vztazích pro zaměstnavatele žalobce, jak požaduje zákon. A rozhodně nelze z těchto e-mailů dovodit, že by žalobce sdělil svůj soukromý e-mailový kontakt pro veškeré doručování v pracovněprávním vztahu a již vůbec ne v souvislosti s žalovanou až nyní předloženými Informacemi a pokyny pro zaměstnance.

8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2022 uvedla, že žalobce rozporuje, že by sdělil svůj soukromý emailový kontakt pro veškeré doručování v pracovněprávním vztahu a již vůbec ne v souvislosti s Informacemi a pokyny pro zaměstnance. Žalobce má za neprokázané, že tyto pokyny v červnu 2014 vůbec existovaly. Žalovaná k tomu uvádí, že zaměstnanci byli dostatečně informováni o tom, že mohou, nikoliv musí, sdělit zaměstnavateli svoji soukromou emailovou adresu a že pokud tak učiní, vyjádří tím svůj souhlas s jejím využitím pro pracovněprávní účely. Z obsahu Informací a pokynů je naprosto zřetelné, že se nejedná o žádnou autoritativně jednostranně ukládanou povinnost pro zaměstnance, nýbrž o nabídku, kterou zaměstnanci mohou, ale nemusejí využít. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by způsob, jakým zaměstnavatel zaměstnancům informace poskytl, byl neurčitý, nejasný, v rozporu s dobrými mravy a základními zásadami zákoníku práce. I když v provozu žalované nebylo nařizování dovolené prostřednictvím emailu běžné, to samo o sobě ještě neznamená, že se nejedná o praxi právem povolenou a navíc s ohledem na specifickou situaci, ve které k nařízení dovolené ze strany žalované vůči žalobci došlo, naprosto pochopitelnou – nelze asi spravedlivě požadovat od zaměstnavatele, aby zaměstnanci, který je již v pracovním poměru pouze formálně, neboť obsahová stránka pracovního poměru (výkon práce) se z organizačních důvodů již nemůže realizovat a tudíž zaměstnanec nedochází na pracoviště, doručoval písemné oznámení o nařízení dovolené osobním předáním. Žalovaná má stále za to, že při nařízení dovolené žalobci na období po 22. říjnu 2018 postupovala v plném souladu s platnou právní úpravou, tj. nárok žalobce uplatněný žalobou je v celém rozsahu neoprávněný.

9. Při ústním jednání konaném dne 8. 2. 2022 žalobce uvedl, že celá komunikace se zaměstnavatelem – žalovanou probíhala pomocí firemní e-mailové adresy, nikdy se zaměstnavatelem přes soukromou e-mailovou adresu nekomunikoval. Po výpovědi komunikoval již ze své soukromé adresy z důvodu toho, že mu veškeré přístupy byly odepřeny v den, kdy obdržel výpověď. Do té doby měl e-mailovou adresu s koncovkou žalované. Domlouvání dovolené probíhalo tak, že fungoval docházkový systém, kdy člověk si o dovolenou zažádal svého nadřízeného a ten mu dovolenou schválil. Za dobu, kdy u žalované působil, tak se nikdy nesetkal s případem, že by zaměstnancům byla dovolená nařizována.

10. Při ústním jednání konaném dne 8. 2. 2022 žalovaná uvedla, že pravidla, která namítá žalobce a jež žalobce spojuje se-mailem ze dne 8. 10. 2018, jsou ze zákona spojována pouze s těmi písemnostmi, která jsou v zákoníku práce označeny legislativní zkratkou„ písemnost“, jsou taxativně určené a oznámení o nařízení dovolené do těchto písemností nespadá. To, že se jedná o taxativně určený okruh písemností, vyplývá nejen ze zákona, ale i z ustálené judikatury (NS 21 Cdo 266/2017), kde je jasně řečeno, že podmínky pro doručování zaměstnavatelem stanovené v § 334 – 336 zákoníku práce se týkají pouze písemností taxativně vyjmenovaných v § 334 odst. 1, a protože mezi těmito taxativně vyjmenovanými písemnostmi rozhodně není oznámení o čerpání dovolené, tak má žalovaná za to, že celá argumentace žalobce nemá právní oporu. Způsob doručení, který zvolila žalovaná, byl naprosto v pořádku. Písemná forma to je, jedná se o e-mail, z něhož je patrné kdo oznámení činí, je tam označení osoby, profesní pozice a v souladu se zákonem o elektronických komunikacích prostý elektronický podpis, který je pro tyto typy písemností naprosto v pořádku. Žalovaná má za to, že bylo doručeno platně a nařízení dovolené je také v pořádku.

11. Při ústním jednání konaném dne 26. 4. 2022 žalobce uvedl, že na podané žalobě trvá. Na závěr žalobce uvedl, že u žalované pracoval 16 let, nejprve jako technik projektu, později jako vedoucí přípravy výroby. Po 16 letech se náhle jeho zaměstnavatel rozhodl, že jeho pozice je ve společnosti nadbytečná a ukončil s ním pracovní poměr podle ustanovení § 52 písmeno c) zákoníku práce. Z výplatní pásky za měsíc září zjistil, že čerpal v září dovolenou v počtu 19 dní. Jelikož se tento údaj nezakládal na pravdě, neboť nečerpal z dovolené ani den, požádal žalovanou o nápravu. Žalovaná vystavila žalobci novou výplatní pásku. Shodná situace se však opakovala i ohledně dovolené za měsíc říjen, kdy mu ve výplatní pásce za měsíc říjen žalovaná uvedla, že čerpal 7 dnů dovolené. Znovu se tedy obrátil na žalovanou, dovolená mu nebyla písemně oznámena a požádal o sjednání nápravy a vystavení nové výplatní pásky, obdobně jako v předchozím případě. Žalovaná však tentokrát nápravu neprovedla a předložila žalobci vyjádření své právní zástupkyně ze dne 9. listopadu 2018, ve kterém uvedla, že byla žalobci dovolená určena e-mailovou zprávou ze dne 8. 10. 2018. Žalobce tvrdí, že výše uvedený e-mail mu doručen nebyl. Žalobce žalované souhlas s použitím jeho soukromé e-mailové adresy pro pracovněprávní účely nedal. Žalovaná neprokázala opak. Žalobce navrhuje, aby bylo žalobě vyhověno a aby bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku ve výši 29 944 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce rovněž požaduje úhradu nákladů řízení.

12. Při ústním jednání konaném dne 26. 4. 2022 žalovaná uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Na závěr uvedla, že žalobce se domáhá po žalované zaplacení náhrady mzdy za dovolenou, jejíž čerpání žalobci žalovaná nařídila na konec října 2018. Žalobce tvrdí, že o nařízení této dovolené se nedozvěděl, neboť zpráva byla odeslána na jeho soukromou e-mailovou adresu. Žalobce rozporuje, že by svoji soukromou e mailovou adresu dal žalované jako zaměstnavateli k dispozici pro pracovněprávní účely, tedy i pro nařizování dovolené. Žalovaná v řízení prokazovala, že v průběhu trvání pracovního poměru žalobce byl u zaměstnavatele zaveden systém elektronické komunikace primárně zaměřený na zasílání výplatních pásek, nicméně koncipovaný podle úvodního slova jednatele širším způsobem, i na další pracovněprávní účely. V souvislosti se zavedením tohoto systému učinil žalobce projev vůle, jímž sdělil svoji soukromou e-mailovou adresu, a to v e-mailové komunikaci s externím poskytovatelem mzdové agendy. V průběhu řízení žalovaná tvrdila, že tento souhlas s využitím soukromého e-mailového kontaktu žalobce se vztahuje nikoliv na pouhé zasílání elektronických výplatních pásek, nýbrž i na pracovněprávní účely v širším slova smyslu, tedy i na informaci o nařízení dovolené. Žalovaná má za to, že skutečně je třeba zkoumat širší okolnosti zavedení toho elektronického komunikačního systému, že je zapotřebí vnímat, že i externí poskytovatel mzdové agendy z pohledu platného práva představuje součást struktury zaměstnavatele, tudíž souhlas s užitím e-mailové adresy učiněný výslovně ve vztahu k externí mzdové účetní, rovná se souhlas udělený výslovně i zaměstnavateli, za něhož ta externí účetní firma je činná. A byť komunikace s externí účetní firmou se skutečně vztahovala pouze na tu mzdovou agendu, pak nelze pominout právě ty širší okolnosti, které stály za zavedením toho elektronického systému. Žalovaná se domnívá, že není splněn právní základ k tomu, aby byla žaloba potvrzena jako důvodná. Má za to, že zasláním informace o nařízení dovolené na soukromou e-mailovou adresu, kterou žalobce zcela svobodně zaměstnavateli prostřednictvím pověřené osoby dal k dispozici, je nařízení dovolené z října 2018 učiněné v souladu s platnou právní úpravou. Žalovaná má za to, že nárok žalobce je nedůvodný. Žalovaná proto navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta a žalované aby byla přiznána náhrada nákladů řízení.

13. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z pracovní smlouvy ze dne 11. 6. 2002 bylo zjištěno, že mezi zaměstnavatelem (předchůdce žalované) [právnická osoba] spol. s r. o. a žalobcem došlo k uzavření pracovní smlouvy s nástupem žalobce do práce ke dni 1. 7. 2022. Funkce žalobce je technik projektu [anonymizováno] – [anonymizováno] s místem výkonu práce [část obce], [obec]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou – do 30. 6. 2003 se zkušební dobou v délce 3 měsíce.

14. Z rozvázání pracovního poměru ze dne 24. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná coby zaměstnavatel dala žalobci coby zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu organizační změny – snížení počtu pracovních pozic. Pracovní poměr žalobce skončil ke dni 31. 10. 2018.

15. Z výplatní pásky za období [číslo] bylo zjištěno, že žalobce čerpal v tomto období dovolenou v rozsahu 19,5 dne, vyplaceno bylo žalobci 58 020 Kč čistého.

16. Z výplatní pásky za období [číslo] bylo zjištěno, že byla vystavena další výplatní páska, kde je uvedeno, že žalobce v tomto období čerpal dovolenou pouze 0,5 dne, k vyčerpání zbývá 20,5 dne dovolené. Dále z této výplatní pásky vyplývá, že vyplaceno bylo žalobci 58 020 Kč čistého.

17. Z dopisu žalobce adresovaného žalované ze dne 6. 11. 2018 vyplývá, že žalobce žádal žalovanou o přezkoumání správnosti výplatní pásky, ve které je za období 10/ 2018 uvedeno, že žalobce čerpal 7 dní dovolené. Žalobce uvedl, že mu uvedená určená doba čerpání dovolené nebyla písemně oznámena.

18. Z výplatní pásky za období [číslo] vyplývá, že žalobce čerpal v tomto období 7,5 dne dovolené. K výplatě bylo žalobci zasláno 67 003 Kč čistého.

19. Z dopisu žalované adresované žalobci ze dne 9. 11. 2018 vyplývá, že žalovaná sdělila žalobci, že žalovaná coby zaměstnavatel žalobci e-mailovou zprávou ze dne 8. 10. 2018 nařídila čerpání dovolené na období po 22. říjnu 2018. Z uvedeného dopisu dále vyplývá, že žalovaná sdělila žalobci, že využila svého práva a nařídila žalobci dovolenou s tím, že tuto písemně oznámila žalobci – zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, a to e-mailovou zprávou ze dne 8. 10. 2018. Žalovaná sdělila žalobci, že nová výplatní páska vystavena nebude, neboť žalovaná postupovala při určení čerpání dovolené správně.

20. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 5. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou, aby mu uhradila náhradu za neoprávněné nařízené čerpání dovolené 7 dnů v měsíci říjen v roce 2018. Žalobce vyčíslil tuto náhradu v částce 29 944 Kč a vyzval žalovanou, aby mu tuto částku uhradila ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy.

21. Z e-mailové zprávy ze dne 8. 10. 2018, 9:58 hodin, vyplývá, že zaměstnanec žalované zaslal žalobci e-mail se sdělením, že je žalobci nařízeno čerpání dovolené v termínu od 22. 10. do 26. 10. a od 29. 10. do 31. 10. 2018.

22. Z e-mailové komunikace ze dne 8. 10. 2018 vyplývá, že mezi žalobcem a zaměstnancem žalované probíhala komunikace ohledně výplatní pásky, kterou žalobce požadoval opravit. Další komunikace byla vedena ohledně vrácení služebního notebooku. Poslední zpráva byla ze strany žalované o nařízení čerpání dovolené.

23. Z čestného prohlášení ze dne 3. 3. 2022 soud zjistil, že zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] prohlašuje, že pracovala jako vedoucí personálního oddělení u žalované v době od 1. 2. 2012 do 26. 6. 2019 a dále prohlašuje, že dokument Informace a pokyny pro zaměstnance ze dne 2. 6. 2014 neznala, s tímto dokumentem se seznámila poté, co jí ho předložil žalobce. Dále uvedla, že u žalované nebylo běžné, aby se zaměstnancům nařizovala dovolená na jejich soukromý e-mail.

24. Z e-mailové komunikace ze dne 17. 6. 2014 soud zjistil, že [jméno] [příjmení], pracovnice účetní firmy žalované, zaslala žalobci e-mail, kdy žádala žalobce o sdělení e-mailové adresy, na kterou požaduje zasílat výplatní pásky. Žalobce sdělil paní [příjmení] adresu e-mailu [email].

25. Z listiny Informace a pokyny pro zaměstnance ze dne 2. 6. 2014 soud zjistil, že žalovaná vystavila tuto listinu v souvislosti se zavedením systému elektronických výplatních pásek. Tento systém mohou využít ti zaměstnanci, kteří umožní zaměstnavateli – žalované využít pro pracovněprávní účely svou soukromou e-mailovou adresu. Sdělením své soukromé adresy vyjádří souhlas s jejím využitím pro pracovněprávní účely. Svou e-mailovou adresu zaměstnanci, kteří mají zájem o využití elektronických výplatních pásek, mají nahlásit externímu poskytovateli personální a mzdové agendy, tj. paní [příjmení].

26. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 6. 2002. Dále má soud za prokázané, že žalobci byla dána žalovanou výpověď z pracovního poměru. Soud dále zjistil, že žalobci byla žalovanou ve výplatní pásce za období září 2018 chybně uvedena čerpaná dovolená, žalovaná chybu uznala a výplatní pásku opravila. Za období říjen 2018 byla opět žalobci ve výplatní pásce uvedená doba čerpání dovolené ve výměře 7 dnů. Soud má dále za prokázané, že žalovaná zavedla v roce 2014 systém elektronických výplatních pásek a umožnila zaměstnancům, včetně žalobce, tento systém využít. Tím, že zaměstnanec sdělil svou soukromou e-mailovou adresu, vyjádřil zároveň žalované souhlas s použitím této soukromé e-mailové adresy, avšak pouze pro účely zasílání výplatních pásek.

27. Podle § 334 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen„ z. p.“), písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

28. Podle § 334 odst. 2 z. p. písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo d) prostřednictvím datové schránky.

29. Podle § 334 odst. 3 z. p. nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

30. Podle § 334 odst. 4 z. p. je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených tímto zákonem.

31. Podle § 335 odst. 1 z. p. prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může zaměstnavatel písemnost doručit výlučně tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas a poskytl zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování.

32. Podle § 335 odst. 2 z. p. písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem.

33. Podle § 335 odst. 3 z. p. písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je doručena dnem, kdy převzetí potvrdí zaměstnanec zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.

34. Podle § 335 odst. 4 z. p. doručení písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu zaměstnance vrátila zaměstnavateli jako nedoručitelná nebo jestliže zaměstnanec do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil zaměstnavateli její přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.

35. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobci měla být vyplacena částka 29 944 Kč jako náhrada za dovolenou v rozsahu 7 pracovních dní. Tato částka byla stanovena mzdovou účtárnou, tj. mzdovou společností žalované. Žalobce i žalovaná se v průběhu jednání shodli, že bylo použito správného výpočtu a vypočtená částka je správná. Účastníci tuto částku co do výše nijak nerozporovali. Soud se proto výší této částky již dále nezabýval, výši dané částky považuje soud za nespornou.

36. Věc, která je v daném případě sporná, je skutečnost, zda předmětná dovolená, která byla nařízena prostřednictvím e-mailové zprávy, byla nařízena řádně či nikoliv. Jednalo se o komunikaci mezi žalobcem a žalovanou na soukromý e-mail žalobce.

37. V daném případě se soud ztotožnil s argumentací žalované v tom, že ustanovení § 334 z. p. je taxativním výčtem konkrétních právních jednání, které podmiňují doručení písemnosti do vlastních rukou. Taktéž soud souhlasí s argumentací a právním výkladem žalované, že v tomto ustanovení je vytvořena legislativní zkratka„ písemnost“ právě pro tato právní jednání související se změnou, vznikem nebo zánikem pracovního poměru a vázající se na změnu ohodnocení zaměstnance. S ohledem na skutečnost, že § 334 a násl. z. p. a § 335 z. p. jsou v Hlavě XIV v části doručení, tudíž v jedné části zákona, kdy zbytek zákoníku práce skutečně neužívá pojem písemnost jako takový, tak je i logická argumentace, že pokud se v ustanovení § 335 zákoníku práce hovoří o písemnosti, která má být doručována elektronicky, lze důvodně předpokládat, že se jedná o písemnosti týkající se právě vzniku, změny nebo zániku pracovního poměru a vztahující se k finančnímu ohodnocení zaměstnance. V tomto rozsahu nelze nesouhlasit s právním výkladem žalované. Nicméně je třeba brát v úvahu, že vztah zaměstnanec – zaměstnavatel, pracovněprávní vztah, je specifickým právním vztahem se značnou – zvýšenou mírou ochrany zaměstnance.

38. Předmětná věc stojí na posouzení právě předmětné e-mailové komunikace, jestli se jedná o nařízení dovolené, které je bezvadné a není o něm pochyb. Soud si je vědom toho, že na e-mailovou adresu [email] byla doručena v 09:5 7:48 hod. e-mailová zpráva, kde nadřízený ze strany zaměstnavatele nařizuje zaměstnanci – žalobci předmětnou dovolenou, byť v jiném počtu dní než je předmětem tohoto sporu.

39. Nicméně soud v tomto ohledu bral v úvahu několik aspektů. Nejprve skutečnost, že osoby v předmětné komunikaci jsou označovány křestními jmény:„ ahoj [jméno]“,„ ahoj [jméno]“. Osoba [anonymizováno] je označená jakožto [jméno] [příjmení] – finanční ředitel, management. Není pochybnost o tom, že se jedná o osobu zastupující zaměstnavatele v pracovně právním vztahu, zjevně nadřízený žalobce. Nicméně označení žalobce, zde má soud za to, že už to tak jednoznačné není, neboť v e-mailové komunikaci je skutečně označován pouze křestním jménem. Skutečnost, že [email] je e-mailová schránka žalobce, lze dovodit pouze z toho, že tato komunikace v ten samý den již mezi těmito osobami předcházela, kdy skutečně osoba [jméno] a [jméno] mezi sebou komunikovali v jiných věcech, a to v několika e-mailových zprávách, kdy zjevně mezi [jméno] a [jméno] nebyla pochybnost o tom, kdo s kým se baví. Tudíž označení osob, mezi kterými komunikace probíhala, není skutečností, která by vedla k neplatnému nařízení předmětné dovolené.

40. Další skutečnost, kterou už soud posuzuje jako více závažnou ve vztahu k nařízení dovolené, je to, že předmětná e-mailová komunikace je na soukromém e-mailu žalobce, nikoliv na firemním e-mailu, neboť firemní e-mail má zaměstnanec žalobce povinnost sledovat a reagovat na e-mailové zprávy z titulu výkonu své funkce, obzvláště jedná-li se o funkci v manažerské rovině, která zde byla. Skutečnost, že e-mailová schránka žalované s koncovkou eissmann, byla žalobci znepřístupněna, je důvodem, proč nebylo možno komunikovat v rámci firemní komunikace e-maily s oficiálním označením a s přístupy k těmto e-mailovým adresám jednotlivými zaměstnanci žalované. Soud si je taktéž vědom skutečnosti, že nikdo nemůže být nucen zejména ve vztahu ke své soukromé e-mailové schránce sledovat jak nevyžádanou poštu tak spamovou zprávu, případně se pravidelně přihlašovat do své soukromé e-mailové schránky. Tato skutečnost je dle názoru soudu rozhodující, a to právě z toho důvodu, že zde analogicky soud aplikuje § 335 zákoníku práce, kde ke komunikaci mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pro doručování byť taxativně vyjmenovaných písemností je dle názoru soudu nezbytné tuto úpravu analogicky užít i na ostatní komunikaci v elektronické podobě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tím spíše ukládá-li se v komunikaci žalobci povinnost - čerpat dovolenou. Stanovení povinnosti zaměstnanci zaměstnavatelem musí být bezpodmínečně zaměstnanci známo. Pokud v dané situaci komunikují mezi sebou osoby, byť si sobě navzájem známy, bez pochybnosti o tom, že komunikuje zástupce žalované se žalobcem, tak stále komunikují na úrovni, kdy žalobce komunikoval přes svou soukromou adresu, kterou neposkytl k oficiální komunikaci mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Následně ani nebyla soudu předložena žádná komunikace, která by dokládala skutečnost, že žalobci byla známa skutečnost o nařízení této dovolené. Není možné zhodnotit na základě provedených důkazů, zda předmětná e-mailová zpráva byla zařazena e-mailovým serverem do složky nevyžádané pošty či do spamů, respektive toto soudu nebylo doloženo. Stále zde zůstává argument, že žalobce jakožto fyzická osoba na své fyzické soukromé e-mailové schránce nemůže být nucen minimálně se do této e-mailové schránky hlásit a vyhledávat jakékoliv konkrétní e-mailové zprávy. Byť si je soud vědom skutečnosti, že § 335 zákoníku práce ohledně elektronické komunikace je vázán primárně na ustanovení § 334 zákoníku práce ve vztahu ke konkrétně taxativně vyjmenovaným písemnostem, soud analogicky aplikoval ustanovení § 335 zákoníku práce právě na předmětnou komunikaci mezi žalobcem a žalovaným, kdy předmětná komunikace o nařízení předmětné dovolené byla na soukromý e-mail žalobce a tudíž se nejedná o běžnou formu komunikace mezi žalobcem a žalovaným. Soudu nezbývá, než věřit argumentaci žalobce i ve vztahu k jeho účastnickému výslechu, že o této e-mailové zprávě neměl vědomost do doby, než se o ní dozvěděl v reakci na námitku na nesprávně vyhotovenou výplatní pásku ohledně uvedení dovolené v této výplatní pásce. K nařízení čerpání dovolené tak ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnanci nedošlo.

41. Soud je toho názoru, že žalobě je na místě vyhovět, a to s ohledem na zvýšenou míru ochrany zaměstnance a s odkazem na komunikaci ze soukromé e-mailové schránky za analogického užití ustanovení § 335 zákoníku práce, kdy zaměstnanci je zaměstnavatelem nařízeno čerpání dovolení – uložena povinnost – o níž zaměstnanec neměl vědomost.

42. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal žalobci i úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

43. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku tak, že uložil žalované povinnost uhradit žalobci náhradu mzdy za poměrnou část nevyčerpané dovolené, a to včetně příslušenství.

44. Ve výroku II. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 363,26 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 498 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 944 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení; sepis vyjádření ze dne 20. 12. 2021; účast při jednání 8. 2. 2022; sepis reakce žalobce na vyjádření žalovaného – žalobce zaslal tuto reakci bez výzvy soudu, avšak pro dané řízení byla tato reakce žalobce soudem vyhodnocena jako účelná; účast při jednání 26. 4. 2022) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 591,12 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 2. 2022 náhrada 1 295,56 Kč za 130 ujetých km v částce 895,56 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 4. 2022 náhrada 1 295,56 Kč za 130 ujetých km v částce 895,56 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 591,12 Kč ve výši 3 274,14 Kč.

45. Žalobce požadoval přiznat i náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek za žalobu ohledně určení neplatnosti nařízené dovolené ve výši 2 000 Kč. V daném řízení bylo ohledně určení neplatnosti nařízené dovolené rozhodnuto o zastavení této části žaloby, a to z důvodu zpětvzetí, které žalobce učinil při prvním jednání. Ke zpětvzetí této části žaloby došlo pro chování žalobce. Žalobci proto nelze přiznat právo na náhradu tohoto zaplaceného soudního poplatku.