19 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 55 867,05 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 867,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99 945 Kč od 24. 3. 2020 do 15. 5. 2020 kapitalizovaným částkou 1 443,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85 045 Kč od 16. 5. 2020 do 13. 8. 2020 kapitalizovaným částkou 2 126,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 045 Kč od 14. 8. 2020 do 20. 10. 2020 kapitalizovaným částkou 850,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 895 Kč od 21. 10. 2020 do 22. 2. 2021 kapitalizovaným částkou 1 454,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 895 Kč od 23. 2. 2021 do 16. 3. 2021 kapitalizovaným částkou 249,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 395 Kč od 17. 3. 2021 do 17. 5. 2021 kapitalizovaným částkou 695,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 395 Kč od 18. 5. 2021 do 1. 10. 2021 kapitalizovaným částkou 1 346,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 395 Kč od 2. 10. 2021 do 13. 10. 2021 kapitalizovaným částkou 114,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 395 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 1. 2022 kapitalizovaným částkou 745,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 395 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 80 126,39 Kč od 24. 3. 2020 do 13. 8. 2020 kapitalizovaným částkou 28 312,57 Kč, s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 42 948,24 Kč od 14. 8. 2020 do 20. 10. 2020 kapitalizovaným částkou 7 216,84 Kč, s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 39 798,24 Kč od 21. 10. 2020 do 22. 2. 2021 kapitalizovaným částkou 12 292,50 Kč, s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 38 798,24 Kč od 23. 2. 2021 do 16. 3. 2021 kapitalizovaným částkou 2 109,14 Kč, s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 38 298,24 Kč od 17. 3. 2021 do 17. 5. 2021 kapitalizovaným částkou 5 867,06 Kč, s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 33 298,24 Kč od 18. 5. 2021 do 1. 10. 2021 kapitalizovaným částkou 11 272,36 Kč, s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 32 298,24 Kč od 2. 10. 2021 do 13. 10. 2021 kapitalizovaným částkou 957,72 Kč, s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 25 298,24 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 1. 2022 kapitalizovaným částkou 6 125,98 Kč a s úrokem ve výši 93,59 % ročně z částky 22 298,24 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 3. 2020 dosáhne částky 227 275 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 007,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 55 867,05 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 21. 6. 2019 žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky - smluvního úroku ve výši 93,59 % ročně z dlužné částky - nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč - jednorázové smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny kapitalizované částkou 31 472,05 Kč. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 21. 6. 2019 žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 22. 3. 2020 nevrátil. Naposledy předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 100 000 Kč a dále: - smluvního úroku ve výši 93,59 % (dle smlouvy 146,25 % efektivní úrokové sazby) ročně z dlužné částky 80 126,39 Kč dle evidence žalobkyně, snižující se v závislosti na částečných úhradách dluhu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, s tím, že sjednaný úrok je ze smlouvy o úvěru zjevný, srozumitelně uvedený, s uvedením celkové částky k úhradě při řádné a včasné úhradě dluhu, - nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč jakožto paušalizovaných nákladů upomínání, kdy žalobkyně nárokuje za 3 upomínky celkem částku 600 Kč - jednorázové smluvní pokuty ve výši 499 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, za každou splátku v prodlení více než 30 dnů, kdy žalobkyně nárokuje tuto smluvní pokutu za splátky v prodlení v pořadí 6., 7. a 8. splátky, celkem ve výši 1 497 Kč - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, dle evidence žalobkyně v závislosti na částečných úhradách dluhu, za každý den prodlení dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru za období od 24. 3. 2020 do 31. 1. 2022 (datum sepsání žaloby), v kapitalizované výši 31 472,05 Kč - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši dle evidence žalobkyně v závislosti na částečných úhradách dluhu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl vrátit do 22. 3. 2020. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 93,59 % (dle smlouvy 146,25 % efektivní úrokové sazby) ročně z dlužné částky 80 126,39 Kč dle evidence žalobkyně, snižující se v závislosti na částečných úhradách dluhu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, s tím, že sjednaný úrok je ze smlouvy o úvěru zjevný, srozumitelně uvedený, s uvedením celkové částky k úhradě při řádné a včasné úhradě dluhu, je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. V případě sjednané náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč, soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků 100 000 Kč, výši sankční povinnosti 499 Kč za splátku v prodlení delším 30 dnů, kdy žalobkyně nárokuje smluvní pokutu za prodlení s úhradami 3 splátek, a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků 100 000 Kč, výši sankční povinnosti 0,1 % denně z dlužné jisitny a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 007,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 794 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 867 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 920 Kč ve výši 2 293,20 Kč.