19 C 406/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 429 575,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 254 687 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 254 687 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, se co do částky 174 888,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 076,82 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Soud ukládá žalovanému, aby uhradil žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, 16 214,72 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 429 575,15 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 14. 1. 2021 žalovanému poskytla částku 299 950 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 12. 5. 2021 nevrátil. Žalovanému bylo dne 19. 5. 2021 zasláno oznámení o okamžité splatnosti úvěru, kterým byl rovněž vyzván k úhradě dluhu. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 305 763,82 Kč, poplatků za zaslání upomínek v celkové výši 450 Kč, poplatku za zaslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, jednorázové smluvní pokuty ve výši 1 735 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky z částky 268 912,82 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je rumunským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval dle smlouvy mezi Českou republikou a Rumunskem o právní pomoci v občanských věcech, publikovaná sdělením č. 1/1996 Sb. Dle článku 50 smlouvy 1. Základní podmínky Smlouvy se řídí právním řádem, na němž se účastníci dohodli. Nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah právním řádem místa, kde byla Smlouva uzavřena.

2. Podmínky uzavření Smlouvy se řídí právním řádem uvedeným v odstavci 1.

3. Pravomoc náleží justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území má bydliště, pobyt nebo majetek odpůrce. Příslušný je rovněž justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo pobyt navrhovatel, pokud se na tomto území nachází předmět sporu nebo majetek odpůrce. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2023 namítl chybu ve výpočtu dlužné jistiny. V návaznosti na chybně vypočtenou dlužnou jistinu zpochybnil žalovaný i výši smluvní pokuty. Dále žalovaný namítl nejasnost výpočtu smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek. Dále žalovaný namítl, že částka 5 541 Kč za dopojištění není v žalobě podložena tvrzením. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 20. 2. 2023 všechny nejasné výpočty objasnila a částku dopojištění doložila. Dle žalovaného spornou zůstává částku 9 886 Kč za úrok za dobu ochranné lhůty, kdy žalovanému bylo umožněno odložení splácení právě z důvodu pandemie Covidu 19 Žalovaný v návaznosti na vyjádření žalobkyně ze dne 20. 2. 2023 doručil soudu dne 10. 3. 2023 své vyjádření, ve kterém namítl, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěryschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, řádně neposoudila jeho příjem a příjem jeho domácnosti, kdy tento měl představovat částku 90 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl za to, že mu byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 zákona o ochraně spotřebitele, a proto považoval podle § 87 téhož zákona předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 31. 3. 2023 uvedla, že si je vědoma své povinnosti posuzovat s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to, že tuto svou zákonnou povinnost důkladně dodržuje. V návaznosti na to detailně popsala postup zkoumání úvěryschopnosti žalovaného a jednotlivé zdroje svých informací. Nepředložila jak tyto získané informace hodnotila a vyhodnotila. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 14. 1. 2021 žalovanému poskytla částku 299 950 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 12. 5. 2021 nevrátil. Oznámením o okamžité splatnosti úvěru ze dne 19. 5. 2021 byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 299 950 Kč a dále: - k úhradě smluvního úroku ve výši 13,62 % ročně z dlužné částky. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu žalobkyně dále nárokuje zaplacení: - poplatků za zasílání upomínek v celkové výši 450 Kč (3 x 150 Kč). Jednalo se o tři upomínky ze dne 21. 1. 2021, 23. 2. 2021, 16. 3. 2021, které jsou žalovanému zasílány v situaci, kdy se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky. Poplatky jsou na základě ustanovení čl. 5 bod 6. Obchodních podmínek splatné neprodleně poté, co žalovaný upomínku obdržel. Poplatek za odeslání upomínky ve výši 150 Kč je uveden v Sazebníku poplatků. - poplatku za zaslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč. Oznámení o okamžité splatnosti úvěru bylo žalovanému zasláno 19. 5. 2021 a poplatek za jeho zaslání je účtován podle čl. 5 bod 6. Obchodních podmínek. - jednorázové smluvní pokuty v celkové výši 1 735 Kč za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, výše dlužné smluvní pokuty vyplývá z evidence žalobkyně - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dle evidence žalobkyně z částky 268 912,82 Kč od 8. 6. 2021 ke dni podání žaloby tj. 5. 8. 2022 - zákonného úroku z prodlení z částky 305 763,82 Kč ve výši 8,25 % od 9. 6. 2021 do zaplacení. Úrok z prodlení s úhradou plnění byl sjednán dle čl. 5 odst.

1. Smluvních podmínek a vyúčtován žalovanému dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. - částku dopojištění ve výši 5 541 Kč, které je požadováno v souladu s čl. 2 a 2.19 Smlouvy o úvěru a dále čl. 5 Obchodních podmínek. Žalovaný dle evidence žalobkyně na předmětný dluh uhradil částku 45 263 Kč. Dle vyjádření žalobkyně žalovaný vycházel při posuzování úvěryschopnosti žalovaného zejména z nebankovních registrů, registru SOLUS, uvedených ostatních registrů a databází, příjmů a výdajů žalovaného, výdajů na splátky úvěru, finanční rezervy – disponibilního příjmu a skóringového modelu (demografické a statistické informace). Žalobkyně popsala jí uváděné registry – obecnými základními informacemi. Dále žalobkyně odkázala na zákonná ustanovení a judikaturu týkající se daného tématu. Zjevně se v daném případě jedná o formulářové – neindividualizované podání. O formulářovosti vyjádření žalobkyně o posuzování úvěryschopnosti žalovaného svědčí i to, že samotným posouzením úvěryschopnosti žalovaného se žalobkyně zabývá pouze na str. 3 tohoto vyjádření ze dne 31. 3. 2023 a pouze obecně – bez jakéhokoli individuálního data. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V předmětné věci soud dne [datum rozhodnutí] rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] tak že žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaného byl výše uvedený rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] Krajský soud uložil zdejšímu soudu, aby se více zabýval námitkou týkající se způsobu výpočtu žalované částky a posuzováním úvěryschopnosti žalovaného žalobkyní. Žalovaný i odvolací soud konstatovali, že dle informací poskytnutých žalovaným žalobkyni činí čistý příjem žalovaného 30 000 Kč s tím, že byl zaměstnán jako administrativní pracovník, a dále je uvedeno, že měsíční příjem domácnosti žalovaného byl 90 000 Kč. K tomuto krajský soud konstatoval, že žalobce k tomuto neprováděl žádná další zkoumání. Krajský soud hodnotil, že těžko si lze představit, že nějaká další osoba v domácnosti žalovaného, zcela jasně cizince původem z Rumunska, měla příjem 60 000 Kč. Pokud jde o pracovní pozici žalovaného, je otázkou, zda žalovaný jakožto cizinec opravdu vykonával pozici administrativního pracovníka. Při jednání konaném u Okresního soudu v Tachově dne [datum] žalobkyně uvedla, že co se týče úvěruschopnosti, tak setrvává na svém vyjádření z 31. března 2023 s tím, že veškerá tvrzení a důkazy jsou již založené ve spisu. A co se týká částky 9 876 Kč, tak nárok na smluvní pokutu je již v příslušné úvěrové smlouvě, proto ani v této věci žalobkyně nic dalšího nedokládá. Soud poučil účastníky podle § 205a, 211a, 118b, 119a o. s. ř., že v danou chvíli nemám za prokázané řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť minimálně v rozsahu uváděných příjmů žalovaného a osoby, která s ním měla žít ve společné domácnosti - dalšího člena domácnosti, nebyly nijak ověřovány. Uváděné příjmy žalovaného a osoby v domácnosti jsou v takové výši, že není důvěryhodná takováto informace. Stejně tak není důvěryhodné pracovní zařazení žalovaného tak jak uvedl – tj. administrativní pracovník. Z tohoto soud vyvodil, že pokud žalobkyně neprokáže řádně prověření a posouzení těchto údajů, nezbyde soudu než uzavřít, že předmětná smlouva úvěru je neplatná. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neuvedla žádné další tvrzení, nenavrhla žádné další důkazy, poučil soud účastníky podle § 118b, 119a, 205a, 211a o. s. ř., že soudu nebyl prokázán právní titul předmětné žaloby, kdy se konkrétně jedná o smlouvu o úvěru, když nebyla řádně posouzena úvěryschopnost žalovaného žalobkyní. Z tohoto důvodu soud vycházel z toho, že došlo k bezdůvodného obohacení žalovaného s tím, že aktuální dlužná částka je z titulu jistiny ve výši 254 687 Kč, kdy žalobce má nárok na zákonný úrok z prodlení, a to od 9. 6. 2021 ve výši 8,25 % ročně. Ve vztahu k výše uvedenému soud odkazuje krom vlastních závěrů na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, dle kterého je smlouva o úvěru považována za neplatnou i z důvodu údajného řádného neposouzení úvěruschopnost žalovaného Citovaný rozsudek vychází z toho že:„ …Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.… … Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“. Předmětný úvěr byl poskytnut ve výši 299 950 Kč, a měl být splácen v 60 splátkách po 6 921 Kč měsíčně. Ověřování poměrů dlužníka prostřednictvím vyžádání potvrzení zaměstnavatele a využitím veřejně dostupných informací v tomto konkrétním případě je jistě na místě, neboť se jedná o poskytnutí značného množství finančních prostředků s následným dlouhodobým splácením. Žalobkyně si však příjem žalovaného řádně neověřovala. Vzhledem k rozsahu poskytovaných prostředků i charakteru a účelu smlouvy považuje soud v daném případě hloubkové zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za nezbytné a za smysluplné. Pokud jeho úvěruschopnost žalobce v daném případě posoudil na základě informací, které sdělil žalovaný, a řádně neověřil příjem žalovaného a jeho domácnosti, nepovažuje soud ověření úvěruschopnosti žalovaného za řádné a dostatečné. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neboť žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tedy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně neposoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně sice předložila soudu podklady, které měla k dispozici pro posouzení úvěryschopnosti žalovaného, neuvedla však jak tyto hodnotila a co ji vedlo k závěru o dostatečné úvěryschopnosti žalovaného. Zde soud odkazuje na žalovaným i krajským soudem zmiňované, tj. že dle informací poskytnutých žalovaným žalobkyni činí čistý příjem žalovaného 30 000 Kč s tím, že byl zaměstnán jako administrativní pracovník, a dále je uvedeno, že měsíční příjem domácnosti žalovaného byl 90 000 Kč. K tomuto krajský soud konstatoval, že žalobce k tomuto neprováděl žádná další zkoumání. Krajský soud hodnotil, že těžko si lze představit, že nějaká další osoba v domácnosti žalovaného, zcela jasně cizince původem z Rumunska, měla příjem 60 000 Kč. Pokud jde o pracovní pozici žalovaného, je otázkou, zda žalovaný jakožto cizinec opravdu vykonával pozici administrativního pracovníka. Tyto žalovaným poskytnuté informace jsou přinejmenším nedůvěryhodné, a to zjevně, a žalobkyně tyto měla řádně prověřit tak, jak je jí uloženo v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť, žalobkyně měla poskytnout spotřebitelský úvěr žalovanému jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného - spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně měla dle soudu s odkazem na § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele posoudit schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně však neuvedla jak posouzení úvěryschopnosti žalovaného učinila, pouze soudu předložila podklady, z nichž vycházena. Neuvedla ani, zda ověřovala uváděné příjmy žalovaného, jeho pracovní zařazení či příjmy osob s ním žijících v domácnosti, což bylo dle soudu na místě, jedná-li se o závazek značné hodnoty. Nad rámec s ohledem na výše uvedené soud uvádí, že co do výpočtu dlužné částky – jistiny dluhu žalovaný uvedl, že dlužná jistina činí 259 036,82 Kč nikoli 268 912,82 Kč, neboť žalobce k dlužné jistině připočetl částku 9 886 Kč a to za úrok za dobu ochranné lhůty, kdy žalovanému bylo umožněno odložení splácení právě z důvodu pandemie Covidu 19 a s tím přijatými zákonnými předpisy. Co do výše dlužné jistiny tak ze strany žalovaného byla sporná částka 9 886 Kč, pokud by soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu za platnou. K tomuto soud uvádí, že dále nehodnotil oprávněnost nároku na úrok za dobu ochranné lhůty ve výši 9 886 Kč, neboť toto by bylo nadbytečné, pokud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou. Dle evidence žalobkyně bylo žalovanému dne 14. 1. 2020 vyplaceno 299 950 Kč. Dle evidence žalobkyně žalovaný uhradil žalobkyni částku 45 263 Kč. Soud tak činí závěr, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil dle § 2991 občanského zákoníku, kdy aktuální výše dlužné částky činí 254 687 Kč (vyplaceno 299 950 Kč – uhrazeno 45 263 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 254 687 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení. Soud zamítl žalobu co do částky 174 888,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 076,82 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, kdy tato představuje částku na rámec poskytnutých peněžních prostředků žalobkyní po započtení úhrad žalovaného. V rozsahu bezdůvodného obohacení pak soud považuje za důvodné placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne požadavku žalobkyně kdy tento je pozdější vzniku bezdůvodného obohacení a současně pozdější po splatnosti uváděného úvěru, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 214,72 Kč, přičemž tato částka představuje 18,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 184 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 429 575,15 Kč sestávající z částky 10 020 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 6 322,11 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 11. 2023 náhrada 3 121,78 Kč za 318 ujetých km v částce 2 321,78 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 1. 2024 náhrada 3 200,33 Kč za 318 ujetých km v částce 2 400,33 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 57 922,11 Kč ve výši 12 163,64 Kč.