3 C 110/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Dvořákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení částky 64.488 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % p. a., to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Návrh žalobce se co do zbytku, to je částky 34 488 Kč s příslušenstvím, zamítá.

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě dané smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že za toto poskytnutí měl žalovaný uhradit náklady 34 488 Kč. Celková částka ke splacení dle smlouvy byla vymezena částkou 64 488 Kč. Splátky byly vymezeny ve výši 2687 Kč měs.Žalovaný neuhradil na závazek ze smlouvy žádnou částku. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni byla pohledávka původního věřitele postoupena žalobci. O zaplacení dlužné částky byl žalovaný upomínán, avšak bezvýsledně.

2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.

3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná.

5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se daný věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč s celkovou částkou k zaplacení ve výši 64 488 Kč, to vše splatné po splátkách 2 687 Kč měsíčně. RPSN byla stanovena dle smlouvy ve výši 133,15 % p. a. Žalovaný však na závazek ze smlouvy neuhradil žádnou částku. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka ze smlouvy za žalovaným postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Z dokladu a to potvrzení o provedené platbě (čl. 26 spisu) vyplývá, že žalovanému byla na účet, uvedený ve smlouvě o úvěru vyplacena částka 30 000 Kč dne [datum]. Žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu celkové dlužné částky 67 060,26 Kč nejpozději do [datum], bezvýsledně.

6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku rozsudku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit částku ve výši 30 000 Kč a s ohledem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB.

7. Splatnost dané částky s příslušenstvím byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru a jeho ujednání o zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, které je v rozporu se ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb., tzn. dobrými mravy s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu ve smyslu ust. § 580 odst. 1 citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení (§ 2991 citovaného zákona) ve výši částky uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, které bylo následně postoupeno žalobci.

9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., za stavu, kdy žalobce i žalovaný byli ve věci úspěšní pouze zčásti.