3 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Dvořákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec - anonymizováno o zaplacení částky 24.300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 300 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 300 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % p. a., to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Návrh žalobce se co do zbytku, to je částky 12 000 Kč s příslušenstvím, zamítá.

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] pod [číslo] smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 12 000 Kč. Dané částky byly splatné po týdenních splátkách 450 Kč. Na závazek ze smlouvy uhradila žalovaná pouze částku 2 700 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka s účinností k témuž dni za žalovanou postoupena původním věřitelem žalobci. Dlužná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužného poplatku v částce 9 300 Kč. Dané částky nebyly ani po upomínce žalovanou uhrazeny.

2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., kterou převzala, avšak ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. s žádostí zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomností účastníků.

3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná.

5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], IČ [číslo] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu [číslo] o zápůjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za sjednaný poplatek ve výši 12 000 Kč. Celková dlužná částka ve výši 27 000 Kč byla splatná v 60 splátkách po 450 Kč týdně. Žalovaná dle vyjádření žalobce na závazek ze smlouvy uhradila částku 2 700 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy s původním věřitelem postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Právní zástupce žalobce upomínal žalovanou dne [datum] o úhradu částky 29 144,14 Kč nejpozději do [datum], opět bezvýsledně.

6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je specifikováno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovanou postoupena žalobci. Jedná se o zůstatek dlužné jistiny zápůjčky po částečné úhradě následně postoupené žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit danou částku vymezenou ve výroku I tohoto rozsudku současně s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB.

7. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, vymezených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalované stanovena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o zápůjčce a její ujednání o úhradě poplatku za poskytnutí finančních prostředků, které je dle ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. v rozporu s dobrými mravy, kdy daná smlouva o zápůjčce je z uvedeného důvodu ve smyslu ust. § 580 odst. 1 citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze částka, uvedená ve výroku I rozsudku jako původní bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 obč. z. č. 89/2012 Sb., které vzniklo na straně žalované následně postoupené žalobci.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce i žalovaná byli ve věci úspěšní pouze zčásti.