3 C 200/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Dvořákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení částky 3.942,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 180 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 180 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % p. a., s úrokem ve výši 21,43 % p. a. z částky 2 180 Kč od [datum] do zaplacení, to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Návrh žalobce se co do zbytku, to je částky 1 762,46 Kč s příslušenstvím, zamítá.

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení částky 3 942,46 Kč s příslušenstvím. K dané věci uvedl, že původní věřitel [právnická osoba] [obec] poskytl dne [datum] žalovanému na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 8 690 Kč pod [číslo]. Daný úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách po 434 Kč od [datum] Smluvní úrok byl sjednán ve výši 21,43 % p. a. V případě nezaplacení úvěru se žalovaný zavázal také uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky a náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku v částce 100 Kč. Vzhledem k nesplácení úvěru původní věřitel od smlouvy odstoupil a pohledávku zesplatnil. Odstoupení nabylo účinnosti dne [datum] s tím, že odstoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Následně byla pohledávka původního věřitele na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena žalobci. Dle vyjádření žalobce zaplatil žalovaný na závazek ze smlouvy o úvěru částku 6 510 Kč.

2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.

3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná.

5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] v [obec] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 8 690 Kč za smluvní úrok ve výši 21,43 % p. a., splatný v měsíčních splátkách 434 Kč s tím, že poplatek byl sjednán ve výši 2 160 Kč, kdy k zaplacení byla celková částka 10 850 Kč. Dle údajů žalobce žalovaná na úhradu závazků ze smlouvy zaplatila částku 6 510 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena žalobci, kdy součástí smlouvy o postoupení pohledávek je i seznam postupovaných pohledávek. Původní věřitel žalovanému oznámil dne [datum] postoupení pohledávky žalobci. Žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu částky 4 404,94 Kč, avšak bezvýsledně.

6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky v tomto výroku uvedeném byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku, uvedenou ve výroku I rozsudku, současně s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. Dále soud uložil žalovanému také zaplatit smluvní úrok z úvěru, který byl sjednán mezi původním věřitelem a žalovaným z dlužné částky 2 180 Kč, to vše splatné ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, což je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru a její ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru označené jako cena úvěru, který je v rozporu s ust. § 1 a odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb., kdy daná smlouva je z uvedeného důvodu zcela neplatná ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák. č. 89/2012 Sb. Tzn. žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 citovaného zákona ve výši zůstatku původní poskytnuté jistiny úvěru následně postoupené žalobci a to ve výši, uvedené ve výroku I tohoto rozsudku.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na procesní výsledek řízení, kdy žalobce i žalovaný byli ve věci úspěšní pouze zčásti.