3 C 320/2020

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní titul Šárkou Dvořákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení částky 14.300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % p. a., to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Návrh žalobce se co do zbytku, to je částky 7 300 Kč s příslušenstvím, zamítá.

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], kdy část společnosti byla od [datum] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobce uzavřel následně dne [datum] s původním věřitelem [anonymizována tři slova] smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy s původním věřitelem obdržel žalovaný bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že se zavázal spolu s poskytnutým úvěrem zaplatit původnímu věřiteli celkovou částku 16 900 Kč. Daná částka měla být hrazena ve splátkovém režimu s tím, že poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Žalovaný však svůj závazek řádným způsobem nesplnil.

2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.

3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná.

5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž se zavázal daný věřitel poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za náklady související s úvěrem ve výši 7 300 Kč. Celková dlužná částka ve výši 17 300 Kč měla být uhrazena v měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaný však úvěr řádným způsobem nesplácel. Dle vyjádření žalobce zaplatil částku 2 600 Kč a jako administrativní poplatek částku 400 Kč. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným ve výši dlužné částky původním věřitelem postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaný byl také vyzýván právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu částky 22 306,08 Kč, taktéž bezvýsledně.

6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a ustanovení shora citovaného zákona dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky ve výši 7 000 Kč byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupená žalobci. Jedná se o zůstatek úvěru po částečné úhradě ze strany žalovaného v částkách 400 Kč a 2 600 Kč. Proto soud uložil žalovanému uhradit platně smluvně postoupenou pohledávku uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku současně s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán z toho důvodu, že žalovaný se ocitl s úhradou částky, specifikované ve výroku I tohoto rozsudku, v prodlení. Daná částka včetně příslušenství byla žalovanému uložena uhradit ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na obsah smlouvy o úvěru a jeho ujednání o výši nákladů za poskytnutí spotřebitelského úvěru, které je v rozporu s ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. tzn. dobrými mravy s tím, že z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru dle ust. § 580 odst. 1 výše citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 výše citovaného zákona v částce, specifikované ve výroku I rozsudku, následně postoupené žalobci.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na procesní výsledek řízení, kdy žalobce i žalovaný měli ve věci úspěch pouze zčásti.