3 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, narozená Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro zaplacení 124 287,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 468 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 468 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 124 287,75 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) ve výši 49 000 Kč, který byla žalovaná povinná uhradit nejpozději do datum. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 59 746 Kč, jenž sestává z úroku ve výši 47 608 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 638 Kč. Úvěr byl splatný ve 24měsíčních splátkách po 4 532 Kč. Žalovaná úvěr neuhradila a byla opakovaně upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne datum. Žalovaná na dlužné částce uhradila celkem 4 532 Kč dne datum. Pohledávka vůči žalované byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřenou mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne datum. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení dlužné částky, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 48 034,56 Kč, poplatku ve výši 51 753,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 056,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 985,43 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 48 034,56 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 034,56 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v celkové výši 24 500 Kč.

2. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla dle tvrzení žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, jenž byly následně ověřeny předloženou pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou a následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně však k těmto tvrzením nedoložila žádné listinné důkazy.

3. Žalované soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka ustanovil opatrovníka pro zastupování v tomto řízení z důvodu neznámého pobytu, Jméno opatrovníka, advokáta se sídlem v adresa.

4. Opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil tak, že s ohledem na skutečnost, že dlužný poplatek a další příslušenství vymíněné ve smlouvě dosahují výše nesrovnatelně s dlužnou jistinou, považuje uzavřenou smlouvu za nemravnou a domnívá se, že je smlouva z tohoto důvodu neplatná. právnická osoba vyjádření opatrovníka žalované žalobkyně uvedla, že na základě svého rozhodnutí požaduje nižší úrokovou sazbu ve výši 12 % ročně, přičemž je přesvědčena, že požadována výše úroku není v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně dále uvedla, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky za rizikovějších podmínek, tj. bez zajištění a ve velmi krátkém časovém úseku. Uvedla, že výše poplatku byla sjednána přehledně, jednoznačně a příznivě, přičemž žalované bylo zřejmé, kolik činí její závazek.

6. Opatrovníkovi žalované byla zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115 o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Opatrovník žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání rovněž souhlasila. Proto soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

7. Žalovaná je občankou Bulharska, členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 18 bod 2 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.

8. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 49 000 Kč. Ze smlouvy, předsmluvních informací a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 108 746 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 532 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalované byly peněžní prostředky skutečně poskytnuty a že žalovaná na úvěr uhradila jedinou splátku ve výši 4 532 Kč dne datum. Soud dále z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a souvisejících listin zjistil, že pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.

9. Spornou mezi účastníky byla především oprávněnost žalobkyní uplatněných úroků, poplatků a dalších smluvních nároků.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací o jeho příjmech, výdajích a dalších okolnostech, které jsou nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona platí, že pokud věřitel neposoudí úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 86 odst. 1, považuje se spotřebitelský úvěr za úročený diskontní sazbou České národní banky platnou ke dni uzavření smlouvy a spotřebitel není povinen hradit sjednané náklady spotřebitelského úvěru.

12. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy řádně prověřena na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a dalších podkladů zaznamenaných v zákaznické kartě. Přes výslovné tvrzení však k prokázání těchto skutečností nepředložila žádný důkaz. Ve spise se nenachází žádné podklady dokládající příjmy žalované, její běžné výdaje, náklady na bydlení ani případné další závazky a není tak možné ověřit, z jakých konkrétních údajů věřitel při posouzení úvěruschopnosti vycházel. Samotné tvrzení žalobkyně o existenci takového prověření bez doložení podkladů k prokázání splnění zákonné povinnosti nepostačuje.

13. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně neunesl důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Na právní vztah účastníků je proto třeba aplikovat následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaná není povinna hradit sjednané náklady úvěru.

14. Žalobkyni proto nevznikl nárok na zaplacení sjednaného úroku, poplatků za zpracování úvěru, odměny za doplňkové služby, kapitalizovaných smluvních úroků ani smluvní pokuty. Nárok žalobkyně je důvodný pouze v rozsahu dosud nevrácené jistiny poskytnutého úvěru.

15. Z poskytnuté jistiny ve výši 49 000 Kč žalovaná uhradila částku 4 532 Kč. Neuhrazená jistina tak činí 44 468 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou a podle § 2395 a násl. občanského zákoníku uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit.

16. Jelikož žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení. Žalobkyni proto vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od datum, tedy ode dne následujícího po postoupení pohledávky, a soud jí jej v zákonné výši 11,5 % ročně z částky 44 468 Kč od datum do zaplacení přiznal.

17. Ve zbývající části, tj. co do částky převyšující přiznanou jistinu 44 468 Kč, jakož i ohledně všech uplatněných smluvních úroků, poplatků, kapitalizovaných příslušenství a smluvní pokuty, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Nad rámec uvedeného soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru je v posuzované věci v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 547 a § 580 o. z. Z obsahu smlouvy vyplývá, že za poskytnutí částky 49 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit celkem 108 746 Kč, tedy částku převyšující více než dvojnásobně poskytnutou jistinu. Tato suma přitom nezahrnovala pouze smluvní úrok ve výši 47 608 Kč, ale rovněž poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a odměnu za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 638 Kč. K těmto plněním měla dále přistoupit smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a smluvní i zákonné úroky z prodlení. V důsledku kumulace těchto plateb by celková finanční zátěž žalované nepřiměřeně převýšila částku skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Takové nastavení práv a povinností smluvních stran vytváří ve spotřebitelském vztahu zjevnou a nepřiměřenou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Soud proto uzavírá, že sjednaná úplata za úvěr a na ni navázaná ujednání o dalších platbách překračují meze poctivého obchodního styku a odporují dobrým mravům. K takovým ujednáním proto nelze poskytnout soudní ochranu.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze v poměrně malé části svého nároku, zatímco převážná část žaloby byla zamítnuta. Žalované však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, neboť náklady ustanoveného opatrovníka hradí stát (s regresem žalobkyně). Soud proto rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.