3 C 86/2023

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Dvořákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 180 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 180 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 880 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75% p.a. a na nákladech řízení částku 1 489 Kč, to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že žalobce zjistil z registru silničních vozidel, že osobní automobil registrační značka je evidován jako provozovaný s tím, že žalovaný jako vlastník – provozovatel neměl od datum do datum sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Z uvedeného důvodu vznikl žalobci nárok po částečné úhradě na příspěvek a to v částce 3 880 Kč za 72 dní, kdy žalovaný nebyl pojištěn s tím, že zůstatek ve výši 300 Kč tvoří poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115 a o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván žalobcem dne datum k úhradě příspěvku do garančního fondu za motorové vozidlo registrační značka za časové období od datum do datum (72 dní nepojištění). Příspěvek byl vyčíslen částkou 3 880 Kč. Následně byl žalovaný uvědoměn žalobcem na nedoplatek příspěvku do garančního fondu v částce 4 680 Kč, bezvýsledně. Dále byl žalovaný upomínán právní zástupkyní žalobce o zaplacení dlužné částky ve výši částky žalované, taktéž bezvýsledně. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a ustanovení § 4 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 zákona č. 168/99 Sb. dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník – provozovatel vozidla, specifikovaného výše, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z uvedeného důvodu mu žalobce vyměřil příspěvek související s nepojištěným vozidlem, specifikovaný shora, který žalovaný neuhradil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit částku 3 880 Kč jako příspěvek za nepojištěné vozidlo a dále částku 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva, kdy v součtu dané částky činí částku žalovanou. Dále soud uložil žalovanému uhradit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ulice národní banka a to pro prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, náklady řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 180 Kč, sestávající se z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, což je 189 Kč. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.