3 C 91/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Dvořákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení částky 11.120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 200 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 200 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Návrh žalobce se co do zbytku, to je částky 5 920 Kč s příslušenstvím, zamítá.

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce dne [datum] pod [číslo]. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy ve výši 8 000 Kč za poplatek ve výši 5 920 Kč, to vše splatné v týdenních splátkách po 240 Kč. Dle údajů žalobce žalovaný na závazek ze smlouvy uhradil částku 2 800 Kč. Následně byla pohledávka na základě smlouvy ze dne [datum] původním věřitelem postoupena za žalovaným žalobci a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne [datum]. Dlužná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, z dlužných poplatků v částce 582,04 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 537,96 Kč. Dále žalobce požaduje přiznání smluvního úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků.

3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy za poplatek ve výši 5 920 Kč s tím, že celková dlužná částka činila 13 920 Kč. Daná částka byla splatná ve splátkovém režimu po 240 Kč týdně. Žalovaný dle vyjádření žalobce na úhradu závazků z dané smlouvy zaplatil částku 2 800 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn oznámením ze dne [datum]. Následně byl žalovaný právním zástupcem žalobce dne [datum] vyzýván o úhradu částky 18 054,52 Kč nejpozději do [datum], taktéž bezvýsledně.

6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovanému ustanovení shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je specifikováno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky v tomto výroku uvedeném byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit částku ve výši 5 200 Kč a s ohledem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB.

7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o zápůjčce a jejím ujednání o výši poplatku za poskytnutí finančních prostředků jako jistiny, která je v rozporu s ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb., tzn. dobrými mravy s tím, že daná smlouva o zápůjčce je z uvedeného důvodu ve smyslu ust. § 580 odst. 1 výše citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 citovaného zákona uvedené ve výroku I tohoto rozsudku následně postoupené žalobci.

8. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce i žalovaný byli ve věci úspěšní pouze zčásti.