4 C 245/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno , anonymizováno . se sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa , obec o zaplacení částky 19 270 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 270 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 270 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 324 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 270 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako prodávající převedl do vlastnictví žalovaného kupní smlouvou pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost v k. ú. a obci [obec]. Kupní cena byla stanovena v kupní smlouvě a na základě znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] takto – parc. [číslo] ve výši 4 620 Kč. Na základě znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] 2019 zpracovaného [anonymizováno] pro oceňování majetku při [anonymizováno] fakultě [obec] školy [anonymizováno] – Technické univerzity [obec] bylo zjištěno, že převáděný pozemek má být oceněn částkou 23 890 Kč. Rozdíl v neprospěch žalobce tak činí 19 270 Kč. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizována tři slova], kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, tedy žalobce autonomií vůle a v případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum] a žalovaný úhradu odmítl. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 a 28 Cdo 1623/2019.

2. Žalovaný potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, nesouhlasil však s tím, že by žalobce nedisponoval autonomií vůle, kdy tento názor žalobce převzal z judikatury, která se však týkala jiného problému a nelze ji na danou věc aplikovat. Žalovaný poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2422/99, ze kterého plyne, že bezdůvodné obohacení lze získat jen tam, kde vůbec žádný právní důvod není dán, anebo původní právní důvod odpadl. O to se ale v daném případě nejedná. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, svou neúčast u jednání omluvili. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z kupní smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím předmětem byl pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost v k. ú. [obec] Smlouva byla uzavřena podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012, Sb. o [anonymizována tři slova] a o změně některých souvisejících zákonů. Kupní cena byla stanovena ve výši 4 620 Kč a byla zaplacena před podpisem smlouvy.

5. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení s tím, že v kupní smlouvě byla kupní cena stanovena dle znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] na 4 620 Kč a následně znaleckým posudkem č. ÚOM [číslo] 2019 [anonymizováno] oceňování majetku při ekonomické fakultě [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [obec] bylo zjištěno, že toto ocenění není správné a pozemek měl být oceněn částkou 23 890 Kč. Žalobce proto požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši 19 270 Kč do deseti dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla doručena dne [datum]. Na výzvu reagoval žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum] s tím, že žalovaný nabyl pozemek v dobré víře a v kupní smlouvě není žádný odkaz na znalecký posudek. Smlouva byla koncipována žalobcem a žalovaný na kupní cenu přistoupil. Jedná se tedy o cenu dohodnutou a rovněž o cenu obvyklou, jelikož za stejnou cenu kupovali své zahrádky i ostatní zahrádkáři z téže kolonie. Jedná se v tomto případě o smlouvy uzavírané tzv. adhézním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. Občanského zákoníku, kdy žalovaný je evidentně slabší stranou. Na toto podání reagoval žalobce dopisem ze dne [datum] tak, že zcela zásadní pro posouzení věci je skutečnost, že v případě smluv uzavřených mezi žalobcem a uživateli pozemků v zahrádkové osadě v režimu nárokového převodu podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a podle § 10b tohoto zákona, nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, ale jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést pozemky na uživatele těchto pozemků v zahrádkové osadě za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku. V tomto smyslu žalobce v dopise odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 a 28 Cdo 1623/2019. Lze tedy uzavřít, že za situace, kdy bylo zjištěno, že předmětnými smlouvami došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinil tak žalobce mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se kupující na úkor žalobce, resp. státu bezdůvodně obohatil a žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení. K tomuto sdělil žalovaný dopisem ze dne [datum], že nesouhlasí s aplikací judikátů zmíněných žalobcem a naopak odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 47/2020, ve kterém se řešila otázka platnosti smlouvy uzavřené s žalobcem podle příslušných ustanovení zákona č. 503/2012 Sb. Dále žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1905/2020 a sp. zn. 25 Cdo 2422/99.

6. Z revizního znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] 2019 soud zjistil, že byl vypracován na zadání žalobkyně a úkolem byla mimo jiné revize znaleckého posudku [číslo] který vypracoval znalec [jméno] [příjmení], jehož předmětem bylo ocenění pozemků v k. ú. [obec], obci [obec] obvyklou cenou k datu [datum] pro účely prodeje podle zákona č. 503/2012 Sb. Znalecký ústav dospěl k závěru, že znalecký posudek nebyl vypracován správně z metodického ani z věcného hlediska a výsledná indikace ceny obvyklé je od indikace revizním znaleckým posudkem odchýlena o 500 %. Znalecký ústav určil cenu obvyklou k datu vypracování znaleckého posudku [číslo] tj. k datu [datum] a následně k roku 2016, 2017 a 2018 takto: cena za 1 m² k [datum] ve výši 49,71 Kč, cena za 1 m² k [datum] ve výši 51,70 Kč, cena za 1 m² k [datum] ve výši 53,19 Kč a cena za 1 m² k [datum] ve výši 55,18 Kč.

7. Dle znaleckého posudku ev. [číslo] včetně jeho doplňku činila u pozemku parc. [číslo] cena obvyklá ke dni [datum] částku 4 620 Kč a tato cena byla stejná i v roce 2017 a 2018.

8. Dle výpisu z katastru nemovitostí činí výměra pozemku parc. [číslo] m².

9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

10. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012, Sb. o Státním pozemkovém [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 7. 2016, na základě písemné žádosti oprávněného uživatele pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách zřízených na základě územního rozhodnutí nebo existujících již před 1. říjnem 1976 nebo zřízených na základě územního rozhodnutí převede [název žalobkyně] tento pozemek do vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví této osobě. Do vlastnictví nabyvatele se současně s pozemkem převádějí bezúplatně všechny součásti a příslušenství tohoto pozemku.

11. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., pokud tento zákon nestanoví jinak, převádějí se nemovité věci a související majetek, s nimiž je [název žalobkyně] příslušný hospodařit, úplatně, a to za cenu obvyklou.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena platná kupní smlouva. Tato kupní smlouva obsahuje veškeré náležitosti stanovené zákonem v ust. § 2079 a násl. o.z. Kupní smlouva je určitá a srozumitelná, byly určeny nemovitosti, které byly předmětem kupní smlouvy, byla stanovena kupní cena a žalobce umožnil žalovanému nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Soud sice souhlasí s argumentací žalobce, že dle zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizována dvě slova] úřadu, bylo povinností žalobce prodat pozemky za cenu obvyklou, pochybení žalobce v tomto směru však nelze přenášet na žalovaného. Je třeba vzít v úvahu samotný proces uzavření kupní smlouvy, kdy na jedné straně byla za zákonem stanovených podmínek dána povinnost žalobce uzavřít kupní smlouvu (v tomto směru byla skutečně autonomie vůle jedné smluvní strany omezena), byl to však žalobce, který v daném případě vystupoval v silnějším postavení. Koncipoval znění kupní smlouvy a sám stanovil výši kupní ceny, na kterou žalovaný (za předpokladu, že chtěl nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem) musel přistoupit. Bylo na uvážení žalobce, jakým způsobem bude cena obvyklá zjištěna (zda prostřednictvím jejích pracovníků či pomocí znaleckého posudku) a v jeho gesci byl i výběr znalce, který znalecký posudek následně vyhotovil. V samotné kupní smlouvě navíc není odkaz na znalecký posudek, ze kterého žalobce při určení kupní ceny vycházel a žalovanému tedy ani nebylo známo, jakým způsobem byla kupní cena určena. Za předpokladu uzavření platné kupní smlouvy pak nepřichází institut bezdůvodného obohacení v úvahu, kdy kupní smlouva je zde právním důvodem, na základě kterého byla žalovaným plněna kupní cena a na základě kterého žalobce převedl své vlastnické právo k nemovitostem. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, popř. 28 Cdo 1623/2019 pak tato rozhodnutí se vztahovala k restitučním nárokům dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vtahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a soud je nepovažuje za dostatečně přiléhavá.

13. Nelze také přehlédnout, že kupní smlouva byla uzavírána v březnu 2017, revizní znalecký posudek byl vypracován až v červnu 2019 a výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalovanému doručena až v lednu 2021, tedy po téměř 4 letech od uzavření kupní smlouvy. Pokud se tedy žalobce domáhá vydání„ bezdůvodného obohacení“ s odstupem 4 let, považuje soud toto jednání za jednání v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 2 odst. 3 o.z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obvyklé lidské cítění. Dalším faktorem, ke kterému soud přihlédl, je skutečnost, že ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy neoddělitelně patří zásada právní jistoty. V daném případě byl jednou ze smluvních stran stát, ve vztahu ke kterému by měl být zaručen vyšší stupeň právní jistoty. Žalovaný jako běžný občan uzavřel kupní smlouvu se státem (jehož jménem jednal příslušný pozemkový úřad) a dle soudu by měla být dána právní jistota občanů spočívající v tom, že stát postupuje v souladu se zákony. Pokud žalobce po více než pěti letech požaduje„ doplatek“ kupní ceny, ačkoliv sám považuje uzavřenou kupní smlouvu za platnou, pak je dle soudu tento princip právní jistoty a dobré víry na straně žalovaného vážně narušen a žalobě i z tohoto důvodu nelze vyhovět. Soud proto žalobu zamítl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalovaný, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (za převzetí věci, vyjádření k žalobě á 1 900 Kč) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) a 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Jelikož je zástupce žalovaného plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k odměně a náhradám zástupce také dle § 137 odst. 3 o.s.ř. částka odpovídající této dani, vypočtená jako 21 % ze základu. Žalobce má povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 5 324 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalovaného.