4 C 253/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno , anonymizováno . se sídlem adresa , obec proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození 2) celé jméno žalované , datum narození oba bytem adresa , obec oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa , obec o zaplacení částky 16 140 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaných, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně částku 16 140 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 16 140 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 7 618,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalovaných zaplacení částky 16 140 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako prodávající převedl do vlastnictví žalovaných kupní smlouvou pozemky parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] trvalý travní porost v k. ú. a obci [obec]. Kupní cena byla stanovena v kupní smlouvě a na základě znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] takto – parc. [číslo] ve výši 170 Kč, parc. [číslo] ve výši 3 700 Kč, celkem tedy ve výši 3 870 Kč. Na základě znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] 2019 zpracovaného [anonymizováno] pro oceňování majetku při [anonymizováno] fakultě [obec] školy [anonymizováno] – [anonymizováno] univerzity [obec] bylo zjištěno, že převáděné pozemky mají být oceněny takto – parc. [číslo] ve výši 880 Kč, parc. [číslo] ve výši 19 130 Kč, celkem tedy ve výši 20 010 Kč. Rozdíl v neprospěch žalobce tak činí 16 140 Kč. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizováno] pozemkovém úřadu, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, tedy žalobce autonomií vůle a v případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalovaní byli vyzváni k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum] a žalovaní úhradu odmítli.

2. Žalovaní potvrdili, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, nesouhlasili však s tím, že by žalobce nedisponoval autonomií vůle, kdy tento názor žalobce převzal z judikatury, která se však týkala jiného problému a nelze ji na danou věc aplikovat. Žalovaní poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2422/99, ze kterého plyne, že bezdůvodné obohacení lze získat jen tam, kde vůbec žádný právní důvod není dán, anebo původní právní důvod odpadl. O to se ale v daném případě nejedná. Žalovaní proto navrhli zamítnutí žaloby.

3. Účastníci se k jednání dne [datum] nedostavili, svou neúčast u jednání omluvili. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena kupní smlouva [číslo] jejímž předmětem byly pozemky parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] trvalý travní porost v k. ú. [obec] Smlouva byla uzavřena podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012, Sb. o [anonymizováno] pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Kupní cena byla stanovena u pozemku parc. [číslo] ve výši 170 Kč, u pozemku parc. [číslo] ve výši 3 700 Kč, tj. celkem ve výši 3 870 Kč a byla zaplacena před podpisem smlouvy.

5. Z provedených důkazů soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalované k vydání bezdůvodného obohacení s tím, že v kupní smlouvě byla kupní cena stanovena dle znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] na 3 870 Kč a následně znaleckým posudkem č. ÚOM [číslo] 2019 [anonymizováno] oceňování majetku při ekonomické fakultě [obec] [anonymizována dvě slova] – Technické [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že toto ocenění není správné a pozemky měly být oceněny celkovou částkou 20 010 Kč. Žalobce proto požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 140 Kč do deseti dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla doručena žalovaným dne [datum]. Na výzvu reagovali žalovaní prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum] s tím, že žalovaní nabyli pozemky v dobré víře a v kupní smlouvě není žádný odkaz na znalecký posudek. Smlouva byla koncipována žalobcem a žalovaní na kupní cenu přistoupili. Jedná se tedy o cenu dohodnutou a rovněž o cenu obvyklou, jelikož za stejnou cenu kupovali své zahrádky i ostatní zahrádkáři z téže kolonie. Jedná se v tomto případě o smlouvy uzavírané tzv. adhézním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. Občanského zákoníku, kdy žalovaní jsou evidentně slabší stranou. Na toto podání reagoval žalobce dopisem ze dne [datum] tak, že zcela zásadní pro posouzení věci je skutečnost, že v případě smluv uzavřených mezi žalobcem a uživateli pozemků v zahrádkové osadě v režimu nárokového převodu podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizováno] pozemkovém úřadu a podle § 10b tohoto zákona, nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, ale jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést pozemky na uživatele těchto pozemků v zahrádkové osadě za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku. V tomto smyslu žalobce v dopise odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 a 28 Cdo 1623/2019. Lze tedy uzavřít, že za situace, kdy bylo zjištěno, že předmětnými smlouvami došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinil tak žalobce mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se kupující na úkor žalobce, resp. státu bezdůvodně obohatil a žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení. K tomuto sdělili žalovaní dopisem ze dne [datum], že nesouhlasí s aplikací judikátů zmíněných žalobcem a naopak odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 47/2020, ve kterém se řešila otázka platnosti smlouvy uzavřené s žalobcem podle příslušných ustanovení zákona č. 503/2012 Sb. Dále žalovaní odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1905/2020 a sp. zn. 25 Cdo 2422/99.

6. Z revizního znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] 2019 soud zjistil, že byl vypracován na zadání žalobkyně a úkolem byla mimo jiné revize znaleckého posudku [číslo] který vypracoval znalec [jméno] [příjmení], jehož předmětem bylo ocenění pozemků v k. ú. [obec], obci [obec] obvyklou cenou k datu [datum] pro účely prodeje podle zákona č. 503/2012 Sb. Znalecký ústav dospěl k závěru, že znalecký posudek nebyl vypracován správně z metodického ani z věcného hlediska a výsledná indikace ceny obvyklé je od indikace revizním znaleckým posudkem odchýlena o 500 %. Znalecký ústav určil cenu obvyklou k datu vypracování znaleckého posudku [číslo] tj. k datu [datum] a následně k roku 2016, 2017 a 2018 takto: cena za 1 m² k [datum] ve výši 49,71 Kč, cena za 1 m² k [datum] ve výši 51,70 Kč, cena za 1 m² k [datum] ve výši 53,19 Kč a cena za 1 m² k [datum] ve výši 55,18 Kč.

7. Dle výpisu z katastru nemovitostí činí výměra pozemku parc. [číslo] m² a pozemku parc. [číslo] m².

8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

9. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012, Sb. o [anonymizováno] pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 7. 2016, na základě písemné žádosti oprávněného uživatele pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách zřízených na základě územního rozhodnutí nebo existujících již před 1. říjnem 1976 nebo zřízených na základě územního rozhodnutí převede [název žalobkyně] tento pozemek do vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví této osobě. Do vlastnictví nabyvatele se současně s pozemkem převádějí bezúplatně všechny součásti a příslušenství tohoto pozemku.

10. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., pokud tento zákon nestanoví jinak, převádějí se nemovité věci a související majetek, s nimiž je [název žalobkyně] příslušný hospodařit, úplatně, a to za cenu obvyklou.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena platná kupní smlouva. Oba účastníci pravost kupní smlouvy nezpochybnili. Tato kupní smlouva obsahuje veškeré náležitosti stanovené zákonem v ust. § 2079 a násl. o.z. Kupní smlouva je určitá a srozumitelná, byly určeny nemovitosti, které byly předmětem kupní smlouvy, byla stanovena kupní cena a žalobce umožnil žalovaným nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Soud sice souhlasí s argumentací žalobce, že dle zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizováno] pozemkovém úřadu, bylo povinností žalobce prodat pozemky za cenu obvyklou, pochybení žalobce v tomto směru však nelze přenášet na žalované. Je třeba vzít v úvahu samotný proces uzavření kupní smlouvy, kdy na jedné straně byla za zákonem stanovených podmínek dána povinnost žalobce uzavřít kupní smlouvu (v tomto směru byla skutečně autonomie vůle jedné smluvní strany omezena), byl to však žalobce, který v daném případě vystupoval v silnějším postavení. Koncipoval znění kupní smlouvy a sám stanovil výši kupní ceny, na kterou žalovaní (za předpokladu, že chtěli nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem) museli přistoupit. Bylo na uvážení žalobce, jakým způsobem bude cena obvyklá zjištěna (zda prostřednictvím jejích pracovníků či pomocí znaleckého posudku) a v jeho gesci byl i výběr znalce, který znalecký posudek následně vyhotovil. V samotné kupní smlouvě navíc není odkaz na znalecký posudek, ze kterého žalobce při určení kupní ceny vycházel a žalovaným tedy ani nebylo známo, jakým způsobem byla kupní cena určena. Za předpokladu uzavření platné kupní smlouvy pak nepřichází institut bezdůvodného obohacení v úvahu, kdy kupní smlouva je zde právním důvodem, na základě kterého byla žalovaným plněna kupní cena a na základě kterého žalobce převedl své vlastnické právo k nemovitostem. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, popř. 28 Cdo 1623/2019 pak tato rozhodnutí se vztahovala k restitučním nárokům dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vtahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a soud je nepovažuje za dostatečně přiléhavá.

12. Nelze také přehlédnout, že kupní smlouva byla uzavírána v říjnu 2016, revizní znalecký posudek byl vypracován až v červnu 2019 a výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalovanému doručena až v lednu 2021, tedy po 5 letech od uzavření kupní smlouvy. Pokud se tedy žalobce domáhá vydání„ bezdůvodného obohacení“ s odstupem 5 let, považuje soud toto jednání za jednání v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 2 odst. 3 o.z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obvyklé lidské cítění. Dalším faktorem, ke kterému soud přihlédl, je skutečnost, že ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy neoddělitelně patří zásada právní jistoty. V daném případě byl jednou ze smluvních stran stát, ve vztahu ke kterému by měl být zaručen vyšší stupeň právní jistoty. Žalovaní jako běžní občané uzavřeli kupní smlouvu se státem (jehož jménem jednal příslušný pozemkový úřad) a dle soudu by měla být dána právní jistota občanů spočívající v tom, že stát postupuje v souladu se zákony. Pokud žalobce po více než pěti letech požaduje„ doplatek“ kupní ceny, ačkoliv sám považuje uzavřenou kupní smlouvu za platnou, pak je dle soudu tento princip právní jistoty a dobré víry na straně žalovaných vážně narušen a žalobě i z tohoto důvodu nelze vyhovět. Soud proto žalobu zamítl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měli plný úspěch ve věci žalovaní, soud jim proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají u každého z žalovaných z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (za převzetí věci, vyjádření k žalobě á 2 848 Kč) dle § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) a 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Jelikož je zástupce žalovaných plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k odměně a náhradám zástupce také dle § 137 odst. 3 o.s.ř. částka odpovídající této dani, vypočtená jako 21 % ze základu. Žalobce má povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 7 618,16 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalovaných.