4 C 284/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 14. 6. 1989 bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 3 608 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 14 708 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 972 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12 % náhrady nákladů řízení ve výši 338 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce Jméno advokátky

IV. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v adresa – 723 401/0710, variabilní symbol var. symbol.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 680 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), a poskytl mu peněžní prostředky ve výši 11 100 Kč, které měly být splaceny spolu s poplatkem ve výši 3 608 Kč do datum. Žalovaný o půjčku zažádal prostřednictvím webové stránky žalobce, kde si nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dle vlastní volby parametry – splatnost a výši zápůjčky. Ve formuláři pak vyplnil své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Zároveň potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecnými podmínkami. Žalovaný do podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. Smluvní pokuta dle čl. 2. 3. smlouvy činí 0,10 % denně. Z dlužné částky 11 100 Kč od datum do datum činila 4 972 Kč a tuto žalobce požaduje. Dále žalobce požaduje přiznání úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za odeslané písemné výzvy dne datum, datum, datum a datum.

2. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podáním ze dne datum žalobce soudu sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, přičemž sám uvedl, že tato skutečnost zřejmě povede k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci vše, co podle smlouvy obdržel, jako bezdůvodné obohacení, a dále uhradit zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. Žalobce v podané žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud vyzval žalovaného podle § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se písemně vyjádřil k žalobě, a současně aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemá námitek. Výzva byla žalovanému doručena dne datum. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k žalobě ani k možnosti rozhodnout věc bez nařízení jednání nevyjádřil.

4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.

5. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 11 100 Kč, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 3 608 Kč. Splatnost byla sjednána do datum. Ve smlouvě je dále uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 0 %. V bodu 2.3. smlouvy byly sjednány pro případ prodlení žalovaného s úhradou účelně vynaložené náklady ve spojení s upomínáním žalovaného, kdy za každou písemnou upomínku byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč. Dále byla pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobcem byla smluvní pokuta vyčíslena za období od datum do datum na částku 4 972 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě, a to upomínkami ze dne datum, datum, datum a datum. Naposledy pak právním zástupcem žalobce dne datum.

6. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v březnu 2025, tj. v době uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným 8,83 % ročně.

7. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z. Soud posoudil obsah smlouvy a zjistil, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 100 Kč, za které se zavázal žalovaný uhradit částku ve výši 3 608 Kč označenou jako poplatek za poskytnutí. Soud tedy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je. Výše uvedený poplatek dle názoru soudu nepředstavuje nic jiného než skrytý úrok, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Ve smlouvě uvedený úrok ve výši 0 % ročně tak neodpovídá skutečné výši úroku, která činí dle přepočtu soudu 15 % za dobu poskytnutí (12 dnů), což odpovídá úroku ve výši 456,25 % p.a. V době uzavření smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 8,83 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 26,49 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, nebyla sjednána transparentně a taktéž byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.

13. Soud se rovněž zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dospěl přitom k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce toliko obecně uvedl, že od žalovaného získal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, tyto informace ověřil prostřednictvím předložených dokladů nebo příslušných databází a následně je vyhodnotil a zaznamenal do zákaznické karty. Neuvedl však žádné konkrétní údaje ani nenavrhl důkazy, které by umožnily ověřit, zda před poskytnutím úvěru skutečně porovnal příjmy a výdaje žalovaného, zjistil jeho existující závazky, způsob plnění dosavadních dluhů a celkovou finanční a ekonomickou situaci. K výzvě soudu žalobce výslovně sdělil, že další skutková tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplňovat nebude. Soud proto neměl prokázáno, že žalobce před poskytnutím úvěru provedl důkladné, individuální a přezkoumatelné posouzení úvěruschopnosti žalovaného odpovídající požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona přihlédl i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.

14. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a má prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 11 100 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal, povinen vydat (§ 2991 o.z.). Soud zjistil, že na poskytnutý úvěr ve výši 11 100 Kč žalovaný nic neuhradil. S ohledem na neplatnost smlouvy zbývá žalovanému k úhradě částka 11 100 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalovaného, jeho výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jeho možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalovaného jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

15. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobci vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaný dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaný dostal do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalovaného doposud nenastalo. Žalobkyni tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky 19 680 Kč, přičemž mu bylo vyhověno co do částky 11 100 Kč; ve věci tak měl úspěch přibližně z 56 %, zatímco žalovaný přibližně ze 44 %. Žalobci proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení odpovídající jeho čistému úspěchu, tj. v rozsahu 12 %. Náklady žalobce činily celkem 2 815 Kč, sestávající ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč a tří režijních paušálů po 100 Kč; k tomu připočítáno DPH ve výši 21 %. Sazba odměny a paušální náhrada výdajů se řídí § 14b advokátního tarifu. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 338 Kč (12 % z 2 815 Kč).

17. Výrokem IV. tohoto rozsudku uložil soud žalobci zaplatit doplatek soudního poplatku za řízení dle Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků ve výši 200 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost, uložená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.