4 C 312/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 040 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, č. hodnota – 723 401/0710 variabilní symbol var. symbol.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 040 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost Anonymizováno Anonymizováno.r Anonymizováno Anonymizováno., IČ IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 988 Kč na dobu do datum. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v platbách dne datum částku 13 040 Kč, dne datum částku 13 000 Kč, dne datum částku 1 340 Kč, dne datum částku 1 304 Kč a dne datum částku 1 304 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, načež byl opakovaně upomínán a v upomínce ze dne datum byl informován o zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého dluhu dne datum. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni částku 16 948 Kč a žalobkyně tak požaduje žalobou nesplacenou jistinu úvěru ve výši 13 040 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena společností Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.o., IČ IČO na společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., IČ: IČO. Pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně žalovanou částku jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného doložením příjmu žalovaného. Žalobkyně v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

2. Soud zaslal žalovanému výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k žalobě a dále, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tato výzva byla doručena žalovanému dne datum, kdy se přihlásil do své datové schránky, žalovaný se však ve stanovené lhůtě nevyjádřil a má se za to v souladu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž souhlasí.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud má za prokázané, že mezi společností Anonymizováno s.Anonymizováno.Anonymizováno., IČ IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29 988 Kč v těchto platbách: dne datum částka 13 040 Kč, dne datum částka 13 000 Kč, dne datum částka 1 340 Kč, dne datum částka 1 304 Kč a dne datum částka 1 304 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu do datum s tím, že žalovaný byl povinen splácet měsíčně minimální splátku, která odpovídala 10 % jistiny úvěru plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 457,5 % p.a. a RPSN ve výši 4 678,99 % ročně, celkově byl žalovaný povinen na úvěr zaplatit 61 255,37 Kč. Ze zprávy právnická osoba. má soud za prokázané, že žalovaný byl majitelem i disponentem účtu, na který byl poskytnutý úvěr v částkách, jak je uvedeno v žalobě, poskytnut. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalovaný byl upomínána k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne datum. Žalovaný na úvěr zaplatil žalobkyni částku 16 948 Kč.

5. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba revolvingových korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v červenci 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 15,09 % ročně.

6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr na dobu dvou let ve výši 29 988 Kč, když žalovaný se ve smlouvě zavázal platit úroky ve výši 457,5 % p.a. ze zapůjčené jistiny úvěru. Jde tedy zjevně dle § 580 o. z. o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. červenci 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba revolvingových korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 15,09 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 45,27 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, byla sice sjednána transparentně, nicméně byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání revolvingových úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.

14. V daném případě žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného doložením jeho příjmu. Žalobkyně však ani na výzvu soudu neoznačila a nedoložila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné prokázat tato tvrzení uvedená v žalobě a dále ani netvrdila, že byla zkoumána výdajová stránka žalovaného, z čehož soud usoudil, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vlastně nijak nezkoumal. V tomto směru tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 29 988 Kč a žalovaný uhradil na tuto částku 16 948 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 13 040 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalovaného, jeho výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jeho možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalovaného jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

16. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobkyni vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaný dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaný dostal do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalovaného doposud nenastalo. Žalobkyni tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

17. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle zákona o soudních poplatcích. Předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 13 040 Kč. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení proto činí podle položky 1 sazebníku částku 1 000 Kč. Protože žalobkyně za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu již zaplatila 800 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán z důvodu, že nároku žalobkyně nebylo možné v plné výši vyhovět, přičemž soud v řízení pokračuje, bylo třeba žalobkyni doměřit poplatek do výše poplatku podle položky 1 sazebníku, tedy částku 200 Kč.

18. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 040 Kč s příslušenstvím, přičemž jí byla přiznána jistina v plné výši. Náklady žalobkyně činily celkem 2 500 Kč, sestávající ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč a tří režijních paušálů po 100 Kč; zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. Sazba odměny a paušální náhrada výdajů se řídí § 14b advokátního tarifu. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci k soudnímu exekutorovi.