4 C 386/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce IČO se sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa, obec o zaplacení 7 836 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 836 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 836 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne datum kolem 17.30 hodin v bytě v obec a číslo – část obce napadl svoji bývalou přítelkyni jméno příjmení, narozenou dne datum, (dále jen„ poškozená“) tak, že ji třikrát vnější stranou ruky udeřil do obličeje, přičemž jí způsobil tržnou ránu v oblasti obočí nad levým okem. Poškozená je pojištěncem žalobce. Rozhodnutím Úřadu městské části obec a číslo, Odbor kanceláře tajemníka, ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. spisová značka, číslo jednací PŘES (dále jen„ rozhodnutí“), byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití. Podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložil v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci, tj. poškozené. V souvislosti s úhradou léčení poškozené vznikla žalobci škoda ve výši 7 836 Kč. Žalovaný byl k úhradě této škody vyzván výzvou ze dne datum.

2. Na výzvu, která byla žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázal existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.

4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Na základě doložených listin má soud za prokázané, že žalovaný byl rozhodnutím uznán krom jiného vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Jednání žalovaného spočívalo zejména v tom, že dne datum kolem 17:30 hod. v bytě na adrese ulice a číslo v obec a číslo – část obce měl fyzicky napadnout svojí bývalou přítelkyni, poškozenou, a způsobit jí tržnou ránu v obličeji v oblasti obočí nad levým okem. Z dokladu k vyčíslení regresní pohledávky příjmení příjmení nemocnice vyplývá, že náklady na léčbu poškozené za období od datum do datum byly vyčísleny částkou 7 836 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě způsobené škody výzvou ze dne datum.

6. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

7. V dané věci dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby, když v řízení bylo zjištěno, že žalobce vynaložil ze zdravotního pojištění náklady na léčení poškozené v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, které bylo deklarováno rozhodnutím o uložení pokuty žalovanému. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu takto vynaložených nákladů. Soud proto žalobci přiznal uplatněnou pohledávku v plném rozsahu, a to včetně úroku z prodlení ode dne marného uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě k úhradě ze dne datum, která odpovídá § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má plně úspěšný žalobce právo na jejich náhradu, kdy náklady řízení spočívají v soudním poplatku ve výši 400 Kč a paušální odměně za jeden úkon po 300 Kč v souladu s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.