4 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní titul Kateřinou Edlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce IČO se sídlem adresa, obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného, obec o zaplacení 437 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 437 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na účet číslo pod variabilním symbolem číslo. příjmení žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 497 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum byl stát. instituce proveden převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v obec v souladu s ust. § 89b odst. 1 písm. a) a § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Žalovaný pod vlivem alkoholu nekontroloval své chování, ohrožoval své zdraví a narušoval veřejný pořádek. Byla zjištěna hladina 2,93 promile alkoholu v dechu. Náklady za uskutečněný převoz činí 437 Kč. Podle ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. je tyto náklady povinen uhradit žalovaný, který tak neučinil ani na základě výzvy žalobce. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že stát. instituce byla dne datum přivolána ke rvačce na ubytovnu v obec. Na místě byl zajištěn žalovaný, který byl následně stát. instituce převezen do protialkoholní záchytné stanice v obec, kde byl přijat v 0.50 hod. Náklady na dopravu vozidlem stát. instituce značka automobilu registrační značka byly vyčísleny částkou 437 Kč. Žalovaný byl vyzván dne datum k úhradě dlužné částky do patnácti dnů od doručení výzvy. Výzvu k zaplacení žalovaný nepřevzal. Podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle § 89b odst. 1 a § 89c odst. 1 tohoto zákona, pokud osoba, která je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Podle § 89e odst. 1 citovaného zákona, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí tato osoba i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se přivodil do stavu opilosti a byl převezen do protialkoholní záchytné stanice. Žalobce má proto ze zákona právo na náhradu za dopravu podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má plně úspěšný žalobce právo na jejich náhradu, kdy náklady řízení spočívají ve dvou úkonech po 100 Kč v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu. Podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, podle § 11 odst. 2 zákona, je žalobce od placení soudních poplatků osvobozen a poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 zákona přechází na žalovaného. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek 1 000 Kč, vyměřený podle sazebníku 1, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, lze se domáhat jejího splnění výkonem soudního rozhodnutí, nebo exekucí.