5 C 13/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 53 556,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 556,97 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 7 063,09 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 51 000,97 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 366,07 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 556,97 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5% ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 339,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podaným ke zdejšímu soudu domáhá vůči žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 556,97 Kč jako dlužnou pohledávku z revolvingového úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (s nedílnými úvěrovými podmínkami), a dále příslušenství tvořené kapitalizovaným úrokem ve výši 7 063,09 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 51 000,97 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 366,07 Kč za dobu od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení z částky 53 556,97 Kč od , datum, do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami, avšak svůj závazek řádně a včas neplnil, pro opakované prodlení došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, a žalovaný přes výzvu k úhradě a předžalobní výzvu dluh neuhradil, přičemž žalovaná částka 53 556,97 Kč podle žalobkyně sestává z neuhrazené jistiny 51 000,97 Kč, neuhrazených poplatků 156 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč, současně žalobkyně požaduje náhradu nákladů řízení ve výši 15 610,30 Kč s odůvodněním, že žalovanému byla před zahájením řízení zaslána výzva dle § 142a o. s. ř. a náklady tvoří zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení.

2. Žalobkyně svým doplněním ze dne , datum, zejména rozvedla a konkretizovala skutková tvrzení a důkazní návrhy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když uvedla, že při posouzení vycházela z výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS) podle metodiky přiložené již k žalobě, a k ověření příjmové a výdajové stránky si vyžádala výpis z účtu za období , datum, –, datum, , z něhož dovozovala jednak příjem žalovaného od deklarovaného zaměstnavatele i příjem dalšího člena domácnosti, jednak strukturu výdajů (včetně „zbytných“ výdajů) a současně i skutečnost, že část výdajů byla realizována výběry hotovosti, kterou žalobkyně při posouzení považovala za výdajovou položku, k mandatorním výdajům uvedla, že pouhý součet transakcí z výpisu nepovažovala za spolehlivý, a proto do MLS promítla částky životního minima, a u nákladů na bydlení poukázala na to, že žalovaný při žádosti uvedl bydlení „u rodičů“, které nelze standardně dokladovat, přičemž pro MLS porovnala normativní náklady na bydlení v daném místě s částkou tvrzenou žalovaným a použila vyšší z nich, dále doplnila, že zjišťovala závazky žalovaného u jiných institucionálních věřitelů prostřednictvím registrů (zejm. NRKI) a provedla lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž současně argumentovala, že řádnému posouzení úvěruschopnosti nasvědčuje i následná platební morálka žalovaného a skutečnost, že úvěr po dobu téměř dvou let (08/2023–05/2025) splácel, nadto doplnila tvrzení k navýšení úvěrového rámce, když uvedla, že původně byl sjednán rámec 40 000 Kč a dne , datum, žalovaný požádal o jeho změnu, jíž žalobkyně po opětovném zkoumání úvěruschopnosti (nový výpočet , jméno FO, a opakovaná lustrace v registrech) vyhověla, přičemž navýšení bylo sjednáno dodatkem k úvěrové smlouvě, který žalobkyně k doplnění připojil jako důkaz.

3. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nijak nevyjádřil a nevznesl žádné námitky, proto soud při zachování povinnosti účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a nést důkazní břemeno vyšel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní a současně z úřední povinnosti posoudil zákonné předpoklady (včetně těch, k nimž přihlíží bez návrhu)

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Soud ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva (Šikovný účet – revolvingový úvěr) se sjednaným úvěrovým rámcem 40 000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % a minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč), přičemž ve smlouvě žalovaný deklaroval mj. čistý měsíční příjem 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 22 000 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč, splátky všech úvěrů 7 000 Kč, ostatní výdaje 7 000 Kč a typ bydlení „u rodičů“, a zároveň smlouva obsahuje ujednání o důsledcích nesplácení (účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu, úrok z prodlení) i o možnosti zesplatnění při prodlení se splátkami. Z dodatku k úvěrové smlouvě ze dne , datum, soud dále zjistil, že úvěrový rámec byl změněn (navýšen) na 60 000 Kč. Celkem žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 136 008,36 Kč a uhradil 106 232,26 Kč. Pro porušení splátkových povinností žalovaného došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, , načež žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému pohledávku 53 556,97 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu 51 000,97 Kč, poplatky 156 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč, spolu s požadovaným příslušenstvím (kapitalizované úroky a úroky z prodlení v tvrzených částkách a obdobích) a dále s požadavkem na náhradu nákladů řízení, přičemž doložila zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, soud dále zjistil, že žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k uhrazení dlužné částky (s uvedením lhůty 14 dnů) z úvěru č. , hodnota, . K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud z doplnění žalobního návrhu zjistil, že žalobkyně popsala postup posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy i při navýšení rámce, zejména využití výpočtu MLS, ověřování příjmů a výdajů výpisem z účtu za období , datum, –, datum, , zohlednění životního minima a údajů o závazcích z registru NRKI a provedení lustrací v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, s tím, že navýšení úvěrového rámce bylo sjednáno dodatkem po opětovném posouzení úvěruschopnosti.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Uplatněný nárok je třeba posoudit jako nárok ze smlouvy o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku), podle níž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jde-li současně o spotřebitelský úvěr, dopadá na vztah zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy (a rovněž před významným navýšením celkové výše úvěru) důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací z relevantních zdrojů a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku plyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet (§ 86). Poskytne-li poskytovatel úvěr v rozporu s uvedenou podmínkou (tj. přes existenci „důvodných pochybností“), zákon stanoví neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 87). Pro případ prodlení spotřebitele zákon o spotřebitelském úvěru kogentně omezuje, jaké platby lze sjednat a uplatnit (náhrada účelně vynaložených nákladů, úroky z prodlení nejvýše ve výši podle právního předpisu, smluvní pokuta) a zároveň limituje výši smluvních pokut i úročení při prodlení delším než 90 dnů (§ 122). Obecně pak platí, že dlužník, který dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a věřitel může požadovat úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), přičemž zákonná výše úroku z prodlení se určí dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jako repo sazba ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšená o 8 procentních bodů. Ve spotřebitelských smlouvách je dále třeba přezkoumat, zda smlouva neobsahuje zneužívající (zakázaná) ujednání způsobující v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku), přičemž § 1814 demonstrativně (v „black listu“) vymezuje ujednání, která jsou zneužívající vždy, mj. i ujednání ukládající spotřebiteli nepřiměřenou sankci.

7. Klíčovou otázkou spotřebitelského úvěru je splnění povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda žalobkyně před uzavřením smlouvy (a před významným navýšením celkové výše úvěru) důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na podkladě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a zda úvěr poskytla jen tehdy, pokud z posouzení plynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti splácet. V tomto směru má soud za prokázané, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost prostřednictvím výpočtu MLS, dále ověřením příjmů a výdajů výpisem z účtu (za období , datum, –, datum, ), využitím údajů z NRKI a provedením lustrací v registrech SOLUS/NRKI/CEE/ISIR, přičemž zdůraznila konzervativní přístup (užití nižších – tvrzených příjmů a zohlednění životního minima), obdobný proces posouzení provedla i při navýšení úvěrového rámce. Ze smlouvy vzal soud současně za prokázané, jaké příjmy a výdaje žalovaný při uzavření smlouvy deklaroval a jaký typ bydlení uvedl (u rodičů), což jsou údaje relevantní pro test úvěruschopnosti. Ze samotného dodatku ze dne , datum, má soud dále za prokázané, že došlo k navýšení úvěrového rámce na 60 000 Kč, tedy ke změně ekonomické zátěže, při níž § 86 výslovně počítá s povinností posouzení úvěruschopnosti i před významným navýšením. Na podkladě těchto zjištění soud uzavírá, že žalobkyně měla k dispozici vícezdrojové a ověřované informace (vnitřní výpočet , jméno FO, , bankovní výpis, registry, databáze) a posouzení provedla způsobem odpovídajícím požadavku § 86, takže zde nebyl dán zákonný důvod neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno: nešlo o situaci, kdy by žalobkyně poskytla úvěr „v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou“ (tj. přes důvodné pochybnosti o schopnosti splácet), a proto nebylo namístě přihlížet k neplatnosti smlouvy ex officio.

8. Pokud jde o ujednání o sankcích a nákladech při prodlení a jejich soulad s kogentními limity a o případnou existenci zneužívajících ujednání, v tomto směru vzal soud za zjištěné a prokázané, že pro případ prodlení byla výslovně sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokuta 500 Kč (s limitem do výše dlužné splátky, je-li nižší), a úrok z prodlení odkazem na zákonný mechanismus (repo + 8 p. b.). Tato struktura sankcí odpovídá rámcově tomu, co věřitel smí podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru pro prodlení spotřebitele sjednat (náhradu účelně vynaložených nákladů, úrok z prodlení nejvýše v zákonné výši a smluvní pokutu) a současně smluvní pokuta 500 Kč za jednotlivé prodlení koresponduje se zákonným limitem, který § 122 v určitých režimech výslovně připouští pro pokuty vztahované k jednotlivým splátkám. Dále žalobkyně v žalobním návrhu uplatnila úpravu, podle níž při prodlení delším než 90 dnů dochází k omezení úrokové sazby ve smyslu § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, což rovněž svědčí o tom, že uplatnění příslušenství je konstruováno s respektováním kogentních limitů spotřebitelského práva. V rovině spotřebitelské ochrany soud hodnotil i to, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 občanského zákoníku, kdy těmito jsou zejména ujednání zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a § 1814 demonstrativně vymezuje ujednání vždy zneužívající, včetně ujednání ukládajících spotřebiteli nepřiměřenou sankci. Ze smlouvy však soud zjistil, že klíčové parametry „ceny“ úvěru (úroková sazba, RPSN, celková částka splatná spotřebitelem, včetně transparentních informací o minimální splátce) jsou ve smlouvě uvedeny přímo a srozumitelně, takže nejde o skrytá či překvapivá ujednání, která by spotřebitele stavěla do nerovného postavení. Sjednané následky prodlení (náklady 300 Kč/měsíc, pokuta 500 Kč, zákonný úrok z prodlení) nejsou koncipovány jako jednostranné zvýhodnění věřitele mimo zákonný rámec, nýbrž odpovídají zákonem předvídaným institutům a jejich limitům pro spotřebitelské úvěry. Proto soud neshledal, že by smlouva obsahovala zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 a § 1814 občanského zákoníku.

9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (§ 2395 občanského zákoníku) a že žalovaný porušil svou povinnost úvěr řádně a včas splácet, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo požadovat úhradu dlužné částky (jistiny a dalších smluvně a zákonně předvídaných položek) a příslušenství včetně úroku z prodlení (za podmínek § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a při respektování nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud současně uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy a rovněž při navýšení úvěrového rámce postupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť doložila (a popsala) důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací z více relevantních zdrojů, proto nebyly splněny podmínky neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu soud shledal platnou. Konečně soud posoudil i obsah smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele a neshledal v ní ustanovení, která by nepřípustně zvýhodňovala věřitele, neboť sjednané sankce a náklady při prodlení odpovídají typovým institutům výslovně připouštěným a limitovaným § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a zároveň smlouva neobsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 a § 1814 občanského zákoníku (zejména nepřiměřené sankce či netransparentní ujednání o ceně), přičemž podstatné parametry úvěru (úrok, RPSN, splátkový mechanismus) jsou ve smlouvě uvedeny jasně a srozumitelně. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 339,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 143 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 556,97 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 080 Kč ve výši 2 116,80 Kč.

11. Lhůty k plnění stanovené tímto rozhodnutím byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.