5 C 176/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 264 652,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 264 652,19 kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 601,66 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 420,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 264 652,19 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75%, úrok ve výši 10,2% ročně z částky 261 736,19 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 88 172,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně Jméno žalobkyně. se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému Jméno žalovaného povinnost zaplatit jí částku 264 652,19 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 601,66 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 420,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 264 652,19 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, smluvní úrok ve výši 10,2 % ročně z částky 261 736,19 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba., a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, hradit sjednané úroky ve výši 10,20 % p. a. a sjednané poplatky, včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet. Podle žalobkyně žalovaný své smluvní povinnosti porušil tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou splátek, úroků a poplatků, v důsledku čehož banka dopisem ze dne datum ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Pohledávka měla být následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, přičemž postoupení mělo být žalovanému oznámeno. Žalobkyně dále tvrdila, že po postoupení pohledávky nebylo na dluh ničeho uhrazeno, a svůj nárok vyčíslila jako dlužnou jistinu úvěru ve výši 261 736,19 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 916 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 9 420,78 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 11 601,66 Kč. Před podáním žaloby měl být žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, avšak bezvýsledně.

2. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila svou žalobu o skutková tvrzení a důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne datum, v níž žalovaný žádal o úvěr ve výši 300 000 Kč. Uvedla, že banka při posouzení úvěruschopnosti postupovala podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména s využitím relevantních vnitřních a vnějších zdrojů a automatizovaných modelů, a kontrolovala aktuální interní i externí závazky, negativní záznamy, neplatné doklady, údaje z úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS i údaje z insolvenčního rejstříku. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu ze dne datum, z něhož mělo vyplývat jeho zaměstnání u společnosti právnická osoba, průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce ve výši 33 673 Kč, absence srážek ze mzdy, skutečnost, že žalovaný nebyl ve zkušební době, a že nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Současně měl žalovaný v žádosti o úvěr uvést měsíční příjem domácnosti ve výši 64 000 Kč, vlastní bydlení a vyživovací povinnost. Podle žalobkyně banka porovnala příjmy žalovaného s jeho výdaji odhadnutými podle historických dat právnická osoba, zohlednila životní minimum, normativní náklady na bydlení, náklady na vyživované osoby, deklarované výdaje a závazky zjištěné z veřejných databází, přičemž z externích zdrojů zjistila další závazky žalovaného s celkovou měsíční splátkou 1 325 Kč. Na základě takto provedeného individuálního posouzení měla banka dospět k závěru o dostatečné disponibilní částce žalovaného, žádosti o úvěr vyhovět a úvěr žalovanému poskytnout. Žalobkyně k tomu označila jako důkazy zejména žádost o úvěr ze dne datum, potvrzení o výši příjmů ze dne datum, náhled do registru, vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisy z úvěrového účtu a platební historii; současně setrvala na podané žalobě a navrhla přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalovaný se k žalobě věcně nevyjádřil.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., jako věřitel uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit sjednaný úrok ve výši 10,20 % p. a. Součástí smluvního ujednání byly podle žalobních tvrzení a předložených listin rovněž všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník banky. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut a že následně nebyl řádně splácen. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, úroků a poplatků, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k ukončení poskytování úvěru a k jeho zesplatnění. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni datum a že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně její přílohy č. hodnota, a z potvrzení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že pohledávka vzniklá z uvedené úvěrové smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně poštovního podacího lístku, soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Z předžalobní výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky. Žalobkyně tvrdila, že ani po této výzvě žalovaný svůj dluh neuhradil, přičemž z provedených listinných důkazů nevyplynulo, že by po postoupení pohledávky bylo na žalovanou pohledávku plněno. Z listin předložených k doplnění žaloby soud dále zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Ze žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 300 000 Kč. Z potvrzení o výši příjmů ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době zaměstnán u společnosti právnická osoba, že jeho průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce činil 33 673 Kč, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny srážky, že žalovaný nebyl ve zkušební době a že nebylo vedeno jednání o skončení jeho pracovního poměru. Ze žádosti o úvěr soud dále zjistil, že žalovaný deklaroval měsíční příjem domácnosti ve výši 64 000 Kč, uvedl vlastní bydlení a existenci vyživovací povinnosti. Z vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti, z náhledu do registru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie soud zjistil, že banka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela jednak z údajů poskytnutých žalovaným, jednak z interních a externích zdrojů, včetně údajů o dosavadních závazcích žalovaného. Podle doplnění žaloby banka zjistila, že žalovaný neměl vůči ní v době podání žádosti o úvěr další závazky a že z externích zdrojů byly zjištěny jiné závazky žalovaného s celkovou výší měsíčních splátek 1 325 Kč. Z téhož doplnění žaloby soud zjistil, že banka při výpočtu disponibilní částky žalovaného zohlednila jeho příjmy, splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, zejména náklady na bydlení, náklady na vyživované osoby, životní minimum a další deklarované výdaje. Po provedeném individuálním hodnocení banka žádosti žalovaného vyhověla a úvěr mu poskytla.

5. Soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako závazek ze smlouvy o úvěru, podle něhož se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem mimo jiné úvěr poskytovaný spotřebiteli. Při posouzení platnosti smlouvy se soud zabýval splněním povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb.; současně přihlédl k § 87 odst. 1 téhož zákona, podle něhož je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil podle § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, neboť postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Prodlení žalovaného soud posoudil podle § 1968 občanského zákoníku a nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud posoudil právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., a žalovaným jako závazek ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má v projednávané věci za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet a hradit sjednaný úrok ve výši 10,20 % ročně. Soud má dále za prokázané, že úvěr byl poskytnut žalovanému jako fyzické osobě mimo rámec její podnikatelské činnosti a že šlo o peněžní prostředky poskytnuté bankou jako profesionálním poskytovatelem úvěru. Soud proto věc posuzoval rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Na základě provedeného dokazování soud má za prokázané, že předmětný úvěr byl žalovanému poskytnut jako spotřebitelský splátkový úvěr označený jako Expres půjčka s pojištěním schopnosti splácet. Soud se dále zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně její přílohy č. hodnota, a potvrzení o postoupení pohledávek ze dne datum, soud má za prokázané, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni Jméno žalobkyně. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně poštovního podacího lístku, soud má dále za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že je nositelkou uplatněné pohledávky, a je proto ve věci aktivně věcně legitimována. Z provedeného dokazování soud dále má za prokázané, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil. Soud má za prokázané, že žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, úroků a poplatků, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne datum ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný a z výpisu z úvěrového účtu soud má za prokázané, že po zesplatnění úvěru existovala dlužná částka a že žalovaný tuto dlužnou částku neuhradil.

7. Soud se následně zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, včetně údajů o jeho majetku, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost stanoví § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z uvedeného vyplývá, že soud byl povinen se otázkou úvěruschopnosti žalovaného zabývat z úřední povinnosti, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného. V projednávané věci byla žalobkyně při jednání dne datum poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy k přezkumu úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně následně svým podáním ze dne datum doplnila, že banka při posouzení úvěruschopnosti vycházela z žádosti o úvěr ze dne datum, z potvrzení o výši příjmů ze dne datum, z interních a externích zdrojů, z úvěrových registrů, insolvenčního rejstříku a dalších databází. Ze shora uvedeného doplnění žaloby a označených důkazů soud zjistil, že žalovaný doložil potvrzení o příjmu, podle něhož byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, jeho průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce činil 33 673 Kč, ze mzdy nebyly prováděny srážky, žalovaný nebyl ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaný zároveň v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 64 000 Kč, vlastní bydlení a vyživovací povinnost. Banka podle doplnění žaloby porovnávala příjmy a výdaje žalovaného, zohlednila životní minimum, normativní náklady na bydlení, náklady na vyživované osoby, deklarované výdaje a závazky zjištěné z dostupných zdrojů, přičemž z externích zdrojů zjistila další závazky žalovaného s celkovou výší měsíčních splátek 1 325 Kč. Na základě těchto zjištění soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neomezila posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze na jeho ničím nepodložené prohlášení, ale vycházela z doloženého potvrzení o příjmu, údajů uvedených v žádosti o úvěr a z ověření závazků žalovaného prostřednictvím interních a externích zdrojů. Soud proto neshledal důvod pro závěr, že by úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., tedy že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Nebyl proto dán důvod k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

8. Závěrem tedy soud v souhrnu podává, že vyšel z provedených listinných důkazů, z nichž má za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr, že žalovaný nesplnil svou povinnost úvěr řádně splácet, že úvěr byl v souladu se smluvní dokumentací zesplatněn, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a že žalovaná částka odpovídá dlužné jistině ve výši 261 736,19 Kč a dlužným poplatkům ve výši 2 916 Kč, tedy celkové jistině uplatněné žalobou ve výši 264 652,19 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 420,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 601,66 Kč, smluvní úrok ve výši 10,2 % ročně z částky 261 736,19 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 264 652,19 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Pokud jde o příslušenství pohledávky, soud vyšel z toho, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splatného peněžitého dluhu, a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení. Smluvní úrok byl sjednán ve smlouvě o úvěru ve výši 10,20 % ročně, přičemž žalobkyně jej uplatnila z dlužné jistiny úvěru ve výši 261 736,19 Kč od dne následujícího po zesplatnění, tedy od datum, do zaplacení. Z provedených listin nevyplynuly okolnosti, pro které by bylo možno nárok žalobkyně na uplatněnou jistinu a příslušenství považovat za nedůvodný. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 88 172,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 587 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 264 652,19 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 690 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 64 120 Kč ve výši 13 465,20 Kč.

10. Lhůty stanovené v tomto rozsudku vycházejí z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.