5 C 178/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 159 067,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 800 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 159 067,77 Kč s přísl. a nahradit jí náklady řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ( společností právnická osoba) a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 70 000 Kč s povinností jejího splacení včetně sjednaných úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž žalovaný své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas a po září 2023 přestal plnit zcela. Dále žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalovaného vznikla dlužná jistina, poplatky, smluvní pokuta i úroky, jichž se touto žalobou domáhá. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listiny – Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěných na její zadní straně, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako poskytovatelem úvěru, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč, vyplacený v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Z téhož důkazu vzal soud dále za zjištěné, že žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny, sjednaných úroků a poplatků, a to formou 18 měsíčních splátek ve výši 8 084 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána ke dni datum, a že úroková sazba činila 12 % ročně. Ze Zákaznické karty žalovaného soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z údajů poskytnutých žalovaným o jeho osobních, majetkových a příjmových poměrech, které byly ověřovány předloženými doklady, zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a doklady o bydlení. Z Přehledu plateb (případně tabulky umoření) vzal soud dále za zjištěné, že žalovaný neplnil své splátkové povinnosti řádně a včas, přičemž poslední platba na úvěr byla uhrazena dne datum, a že celkově žalovaný na úvěr uhradil částku 16 200 Kč. Z týchž podkladů a z vyčíslení provedeného právním předchůdcem žalobkyně soud zjistil, že ke dni datum činila dlužná jistina částku 59 953,99 Kč a dlužné poplatky částku 64 113,78 Kč, přičemž po tomto datu nebyla ze strany žalovaného provedena žádná další úhrada.Dále vzal soud ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně příslušné strany ze Seznamu postoupených pohledávek, za zjištěné, že pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, byla ke dni datum platně postoupena společností právnická osoba na žalobkyni. Z Oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o jeho odeslání, má soud dále za zjištěné, že žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně vyrozuměn. Z vyčíslení pohledávky obsaženého v žalobě a z připojených listin má soud dále za zjištěné, že ke dni podání žaloby žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému pohledávku v celkové výši 159 067,77 Kč, sestávající z dlužné jistiny, dlužných poplatků a smluvní pokuty, spolu s kapitalizovanými úroky a zákonnými úroky z prodlení, a že po postoupení pohledávky žalovaný na tento dluh ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu dle § 142a o. s . ř., která mu byla prokazatelně zaslána.

5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, v rozh. znění, platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 občanského zákoníku, v rozh. znění, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek; to platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 1796 občanského zákoníku, v rozh. znění, je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku, v rozh. znění, může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neníli ujednáno jinak.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze úvěru; spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud z posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, úroky z prodlení nebo smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 2 téhož zákona nesmí smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, a podle § 122 odst. 3 souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 122 odst. 4 při prodlení delším než 90 dnů vzniká věřiteli právo pouze na úrok odpovídající repo sazbě České národní banky zvýšené o 8 procentních bodů, nebylli sjednán úrok nižší.

13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci vzal soud za prokázané, že vedle úroku (12 % p. a.) byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným v rámci smluvních ujednání sjednány i další pravidelné a jednorázové platby (poplatek za zpracování, „komfortní/flexibilní“ splácení, smluvní pokuta 0,1 % denně), jejichž souhrn podstatně navyšuje celkové náklady dluhu. V poměrech spotřebitelských úvěrů musí soud posuzovat celkové ekonomické zatížení spotřebitele, nikoli pouze nominální úrok, k tomu slouží koncepce RPSN jako syntetického ukazatele všech nákladů (úrok + poplatky). Povinnost věřitele transparentně prezentovat i RPSN a zahrnout do něj též poplatky (např. za uzavření, vedení a správu, převody, pojištění) vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru. Právě proto soudní praxe při posouzení dobrých mravů hledí na součet těchto plateb, nikoli izolovaně na samotnou úrokovou sazbu. Ustanovení o dobrých mravech působí jako obecný korektiv smluvní volnosti, když právní jednání odporující dobrým mravům je absolutně neplatné (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.). Nejvyšší soud setrvale judikuje, že excesy (extrémní úroky, resp. celková odměna za poskytnutí peněz) mohou být v rozporu s dobrými mravy a být stiženy absolutní neplatností, přitom je třeba hodnotit všechny okolnosti uzavření smlouvy a její ekonomické dopady (nikoli jen nominální úrok). Pokud součet úroku, poplatku 14 378 Kč za „komfortní/flexibilní“ splácení, poplatku 1 500 Kč za zpracování, navýšení kapitalizovaných úroků a následně přísná sankční vrstva (smluvní pokuta 0,1 % denně + zákonný úrok z prodlení + smluvní úrok po zesplatnění) vede k celkovému zatížení, jež se ve svém souhrnu odchyluje od obvyklých tržních podmínek natolik, že již přestává plnit odměňovací či sankční funkci a nabývá zneužívajícího charakteru, je namístě závěr soudu o rozporu s dobrými mravy a absolutní neplatnosti těchto ujednání, v daném případě celé úvěrové smlouvy (viz níže k rozsahu neplatnosti). Ke smluvní pokutě 0,1 % denně u spotřebitelských úvěrů soud podává, že tato je zákonem limitována, souhrn smluvních pokut nicméně nesmí přesáhnout 0,5 * jistina, nejvýše 200 000 Kč, a nad rámec těchto mantinelů je ujednání nevymahatelné. Při posouzení žalobního petitu je proto nutné mechanicky eliminovat vše nad zákonný limit; exces nemůže být přiznán. Na základě uvedeného soud uzavírá, že uplatněná smluvní pokuta (část převzatá od postupitele + další nárůst pokuty ve výši 0,1 % denně) se poměřuje s § 122 zák. o spotřebitelském úvěru vše nad zákonné stropy nelze přiznat, bez ohledu na vůli stran. Souběžný požadavek na zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok po splatnosti je třeba poměřit funkcemi a zákazem dvojí sankce v intenzitě, jež by odporovala dobrým mravům. Jeli pak zjištěno, že věřitel při uzavírání smlouvy využil tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti spotřebitele a nechal si slíbit plnění v hrubém nepoměru, jde o lichevní smlouvu, která je neplatná. Dále soud podává, že jeli úvěr poskytnut bez řádného posouzení úvěruschopnosti, je smlouva o úvěru neplatná ex lege, spotřebitel pak vrací pouze jistinu v době odpovídající jeho možnostem, a věřiteli nenáleží žádné úroky ani poplatky. Tato sankce je výslovně zákonná a soud k ní přihlíží i bez návrhu. V dané věci žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost byla posouzena (zákaznická karta, ověření příjmů). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo rovněž listinami doloženo (smlouva o postoupení + seznam + oznámení dlužníku). Aktivní věcná legitimace je tak dovozena, právní režim nároku se však řídí původní smlouvou a kogentními limity spotřebitelského práva. Smluvní a zákonné limitace (dobré mravy, § 122, § 87) vážou i postupníka.

14. S přihlédnutím k ekonomické realitě smlouvy (součet odměn a sankcí) a k ochraně spotřebitele je namístě závěr soudu, že souhrnná nákladovost sjednaná ve smlouvě (úrok + poplatky včetně komfortního poplatku) ve spojení se sankčními ujednáními překračuje meze poctivé obchodní praxe a odporuje dobrým mravům, ujednání o těchto platbách jsou proto absolutně neplatná (§ 580, § 588 o. z.). Soud tedy po provedeném právním hodnocení, kdy uvedená ujednání jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy, dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, neboť souhrn smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších sjednaných poplatků představuje ve svém souhrnu skryté úroky, které vedou k nepřiměřenému a nepoctivému zatížení spotřebitele a odporují základním zásadám ochrany slabší smluvní strany. S ohledem na tuto absolutní neplatnost nemohl soud přiznat žalobkyni nároky uplatněné ze smlouvy, a posoudil proto věc v režimu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. obč. zákoníku v rozh. znění, přičemž žalobkyni vzniklo právo toliko na vydání toho, oč se žalovaný na její úkor obohatil, tedy na částku odpovídající rozdílu mezi žalovanému skutečně poskytnutými peněžními prostředky a částkami, které žalovaný na tento úvěr již uhradil, a v tomto rozsahu soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení jako příslušenství peněžitého nároku, zatímco ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s . ř.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný (poměr úspěchu a neúspěchu činil 66% : 34 %), žádné náklady mu nicméně nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.