5 C 178/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 159 067,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 800 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 159 067,77 Kč s přísl. a nahradit jí náklady řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ( společností , právnická osoba, ) a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 70 000 Kč s povinností jejího splacení včetně sjednaných úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž žalovaný své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas a po září 2023 přestal plnit zcela. Dále žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalovaného vznikla dlužná jistina, poplatky, smluvní pokuta i úroky, jichž se touto žalobou domáhá. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listiny – Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěných na její zadní straně, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , jako poskytovatelem úvěru, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč, vyplacený v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Z téhož důkazu vzal soud dále za zjištěné, že žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny, sjednaných úroků a poplatků, a to formou 18 měsíčních splátek ve výši 8 084 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána ke dni , datum, , a že úroková sazba činila 12 % ročně. Ze Zákaznické karty žalovaného soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z údajů poskytnutých žalovaným o jeho osobních, majetkových a příjmových poměrech, které byly ověřovány předloženými doklady, zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a doklady o bydlení. Z Přehledu plateb (případně tabulky umoření) vzal soud dále za zjištěné, že žalovaný neplnil své splátkové povinnosti řádně a včas, přičemž poslední platba na úvěr byla uhrazena dne , datum, , a že celkově žalovaný na úvěr uhradil částku 16 200 Kč. Z týchž podkladů a z vyčíslení provedeného právním předchůdcem žalobkyně soud zjistil, že ke dni , datum, činila dlužná jistina částku 59 953,99 Kč a dlužné poplatky částku 64 113,78 Kč, přičemž po tomto datu nebyla ze strany žalovaného provedena žádná další úhrada.Dále vzal soud ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně příslušné strany ze Seznamu postoupených pohledávek, za zjištěné, že pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, byla ke dni , datum, platně postoupena společností , právnická osoba, na žalobkyni. Z Oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o jeho odeslání, má soud dále za zjištěné, že žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně vyrozuměn. Z vyčíslení pohledávky obsaženého v žalobě a z připojených listin má soud dále za zjištěné, že ke dni podání žaloby žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému pohledávku v celkové výši 159 067,77 Kč, sestávající z dlužné jistiny, dlužných poplatků a smluvní pokuty, spolu s kapitalizovanými úroky a zákonnými úroky z prodlení, a že po postoupení pohledávky žalovaný na tento dluh ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu dle § 142a o. s . ř., která mu byla prokazatelně zaslána.

5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, v rozh. znění, platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 občanského zákoníku, v rozh. znění, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek; to platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 1796 občanského zákoníku, v rozh. znění, je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku, v rozh. znění, může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neníli ujednáno jinak.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze úvěru; spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud z posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, úroky z prodlení nebo smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 2 téhož zákona nesmí smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, a podle § 122 odst. 3 souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 122 odst. 4 při prodlení delším než 90 dnů vzniká věřiteli právo pouze na úrok odpovídající repo sazbě České národní banky zvýšené o 8 procentních bodů, nebylli sjednán úrok nižší.

13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci vzal soud za prokázané, že vedle úroku (12 % p. a.) byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným v rámci smluvních ujednání sjednány i další pravidelné a jednorázové platby (poplatek za zpracování, „komfortní/flexibilní“ splácení, smluvní pokuta 0,1 % denně), jejichž souhrn podstatně navyšuje celkové náklady dluhu. V poměrech spotřebitelských úvěrů musí soud posuzovat celkové ekonomické zatížení spotřebitele, nikoli pouze nominální úrok, k tomu slouží koncepce RPSN jako syntetického ukazatele všech nákladů (úrok + poplatky). Povinnost věřitele transparentně prezentovat i RPSN a zahrnout do něj též poplatky (např. za uzavření, vedení a správu, převody, pojištění) vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru. Právě proto soudní praxe při posouzení dobrých mravů hledí na součet těchto plateb, nikoli izolovaně na samotnou úrokovou sazbu. Ustanovení o dobrých mravech působí jako obecný korektiv smluvní volnosti, když právní jednání odporující dobrým mravům je absolutně neplatné (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.). Nejvyšší soud setrvale judikuje, že excesy (extrémní úroky, resp. celková odměna za poskytnutí peněz) mohou být v rozporu s dobrými mravy a být stiženy absolutní neplatností, přitom je třeba hodnotit všechny okolnosti uzavření smlouvy a její ekonomické dopady (nikoli jen nominální úrok). Pokud součet úroku, poplatku 14 378 Kč za „komfortní/flexibilní“ splácení, poplatku 1 500 Kč za zpracování, navýšení kapitalizovaných úroků a následně přísná sankční vrstva (smluvní pokuta 0,1 % denně + zákonný úrok z prodlení + smluvní úrok po zesplatnění) vede k celkovému zatížení, jež se ve svém souhrnu odchyluje od obvyklých tržních podmínek natolik, že již přestává plnit odměňovací či sankční funkci a nabývá zneužívajícího charakteru, je namístě závěr soudu o rozporu s dobrými mravy a absolutní neplatnosti těchto ujednání, v daném případě celé úvěrové smlouvy (viz níže k rozsahu neplatnosti). Ke smluvní pokutě 0,1 % denně u spotřebitelských úvěrů soud podává, že tato je zákonem limitována, souhrn smluvních pokut nicméně nesmí přesáhnout 0,5 * jistina, nejvýše 200 000 Kč, a nad rámec těchto mantinelů je ujednání nevymahatelné. Při posouzení žalobního petitu je proto nutné mechanicky eliminovat vše nad zákonný limit; exces nemůže být přiznán. Na základě uvedeného soud uzavírá, že uplatněná smluvní pokuta (část převzatá od postupitele + další nárůst pokuty ve výši 0,1 % denně) se poměřuje s § 122 zák. o spotřebitelském úvěru vše nad zákonné stropy nelze přiznat, bez ohledu na vůli stran. Souběžný požadavek na zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok po splatnosti je třeba poměřit funkcemi a zákazem dvojí sankce v intenzitě, jež by odporovala dobrým mravům. Jeli pak zjištěno, že věřitel při uzavírání smlouvy využil tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti spotřebitele a nechal si slíbit plnění v hrubém nepoměru, jde o lichevní smlouvu, která je neplatná. Dále soud podává, že jeli úvěr poskytnut bez řádného posouzení úvěruschopnosti, je smlouva o úvěru neplatná ex lege, spotřebitel pak vrací pouze jistinu v době odpovídající jeho možnostem, a věřiteli nenáleží žádné úroky ani poplatky. Tato sankce je výslovně zákonná a soud k ní přihlíží i bez návrhu. V dané věci žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost byla posouzena (zákaznická karta, ověření příjmů). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo rovněž listinami doloženo (smlouva o postoupení + seznam + oznámení dlužníku). Aktivní věcná legitimace je tak dovozena, právní režim nároku se však řídí původní smlouvou a kogentními limity spotřebitelského práva. Smluvní a zákonné limitace (dobré mravy, § 122, § 87) vážou i postupníka.

14. S přihlédnutím k ekonomické realitě smlouvy (součet odměn a sankcí) a k ochraně spotřebitele je namístě závěr soudu, že souhrnná nákladovost sjednaná ve smlouvě (úrok + poplatky včetně komfortního poplatku) ve spojení se sankčními ujednáními překračuje meze poctivé obchodní praxe a odporuje dobrým mravům, ujednání o těchto platbách jsou proto absolutně neplatná (§ 580, § 588 o. z.). Soud tedy po provedeném právním hodnocení, kdy uvedená ujednání jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy, dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, neboť souhrn smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších sjednaných poplatků představuje ve svém souhrnu skryté úroky, které vedou k nepřiměřenému a nepoctivému zatížení spotřebitele a odporují základním zásadám ochrany slabší smluvní strany. S ohledem na tuto absolutní neplatnost nemohl soud přiznat žalobkyni nároky uplatněné ze smlouvy, a posoudil proto věc v režimu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. obč. zákoníku v rozh. znění, přičemž žalobkyni vzniklo právo toliko na vydání toho, oč se žalovaný na její úkor obohatil, tedy na částku odpovídající rozdílu mezi žalovanému skutečně poskytnutými peněžními prostředky a částkami, které žalovaný na tento úvěr již uhradil, a v tomto rozsahu soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení jako příslušenství peněžitého nároku, zatímco ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s . ř.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný (poměr úspěchu a neúspěchu činil 66% : 34 %), žádné náklady mu nicméně nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.