5 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 11 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 160 Kč od datum do zaplacení a částku 7 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 825 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel motorového vozidla RZ SPZ neměl v období od datum do datum, sjednáno k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti dle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „POPV“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 64 dní. Žalobkyně žádala částku 4 160 Kč (počet dnů x denní sazba dle vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum, splatnost příspěvku nastala dne datum. Dále žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla RZ SPZ neměl v období od datum do datum, sjednáno k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti, vozidlo bylo tedy nepojištěno celkem hodnota dní. Žalobkyně žádala částku 6 825 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatnění práva ve výši 300 Kč. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne datum. Splatnost příspěvku nastala dne datum.

2. Žalovaný na výzvu, která mu byla doručena, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů.

5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván žalobkyní dne datum k úhradě příspěvku do garančního fondu za motorové vozidlo RZ SPZ za časové období od datum do datum (64 dní nepojištění), a dne datum k úhradě příspěvku za motorové vozidlo RZ SPZ za časové období od datum do datum (105 dní nepojištění). Příspěvek za motorové vozidlo RZ SPZ byl vyčíslen částkou 4 160 Kč a příspěvek za motorové vozidlo RZ SPZ částkou 6 825 Kč. Dále byl žalovaný upomínán právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzvou ze dne datum a ze dne datum, taktéž bezvýsledně.

6. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „POPV“) provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo.

7. Podle § 6 odst. 2 POPV se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.

8. Podle § 45 odst. 2 POPV provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.

9. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že návrhu žalobkyně je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník – provozovatel vozidla RZ SPZ vozidla RZ SPZ, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv k tomu byl podle § 6 odst. 1 POPV povinen. V důsledku nesplnění této povinnosti vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku, jehož výše odpovídá vyhlášce č. 69/2024 Sb. Z uvedeného důvodu mu žalobkyně vyměřila příspěvek související s nepojištěnými vozidly, specifikovaný shora, který žalovaný neuhradil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit částku 4 460 Kč jako příspěvek za nepojištěné vozidlo RZ SPZ částku 7 125 jako příspěvek za nepojištěné vozidlo RZ SPZ, kdy obě částky představuji součet příspěvku za nepojištění vozidla a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Dále soud uložil žalovanému uhradit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje Česká národní banka, a to pro prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 585 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.