5 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 13 733,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 733,12 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 483 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 733,12 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum Smlouvu o kontokorentním úvěru se sjednaným limitem na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně úroků a cen podle bodu 4. Smlouvy o úvěru tak, že kontokorent musí být vždy uhrazen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Splacení úvěru znamená, že zůstatek na účtu nebude záporný. V případě, že je kontokorent splacen ve stanovené lhůtě, případně před lhůtou, je žalovaný oprávněn čerpat kontokorent opakovaně. K čerpání došlo dne datum. Úroková sazba byla sjednána 18,9 % ročně. RPSN činilo 21, 26 %. Pro případ neplacení úvěru řádně a včas, je žalobkyně oprávněna kromě řádného úroku účtovat i úrok z prodlení z nesplacené částky a vzniklé náklady spojené se správou úvěru a s případným vymáháním úvěru. V případě, že není závazek v prodlení uhrazen nebo dojde k porušení smluvních podmínek, je žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru. Upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky vzniklé nesplacením přečerpaného limitu kontokorentního úvěru ve výši 3 221 Kč nejpozději do datum, což neučinil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 15 750,47 Kč. Ke dni zesplatnění dne datum činila výše pohledávky celkem 13 738,32 Kč.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně žalobu doplnila tak, že žádost byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví a žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného, který zjistila z výpisu z účtu za předcházející období ve výši 32 353 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení, zaměstnavatel žalovaného také nebyl v insolvenčním řízení, z informací z CBCB byla ověřena předchozí splátková morálka žalovaného a z historie v interní evidenci klientů žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši 4 000 Kč, žalobkyně však stanovila jeho výdaje na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení), včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 8 954 Kč. Žalobkyně rovněž zjistila, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný poskytnutý kontokorentní úvěr v ČS s limitem 3 000 Kč a orientační splátkou 90 Kč, revolvingový úvěr v ČS s limitem 35 000 Kč a orientační splátkou 1 050 Kč, kontokorentní úvěr v ČS s limitem 3 000 Kč a orientační splátkou 90 Kč a osobní úvěr mimo ČS se splátkou 2 836 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 300 Kč a nové splátkové zatížení činilo 4 850 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 28 503 Kč k pokrytí životních nákladů. K tomuto žalobkyně doložila výpisy z účtu za období předcházející uzavření Smlouvy o kontokorentním úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného způsobem odpovídajícím požadavkům stanoveným v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a požadavkům odborné péče.

4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.

5. Soud má za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 13 483 Kč a na dlužné částce neuhradil ničeho. Dopisem ze dne datum vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě nesplacené části úvěru. Výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě před podáním žaloby.

6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z., podle které vznikla žalobkyní jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.