5 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 14 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 4 496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky 14 496 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 831 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, (dále jen „smlouva“). Předmětem řízení je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 kč a smluvního úroku ve výši 295,98 Kč. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně, kde se zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl k úhradě dlužné částky upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, . Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že částka 10 000 Kč byla na účet žalovaného připsána dne , datum, . Úrok byl sjednán ve výši 36 % ročně a RPSN činilo 1573,67 %. Žalovaný se zavázal vedle jistiny a úroku zaplatit rovněž poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 310,6 Kč při řádném splácení úvěru. V případě překročení doby splatnosti úvěru celková výše poplatku činila 4 200, 11 Kč. Úvěr byl splatný nejpozději do , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dne , datum, . Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, .

6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z., podle které vznikla právnímu předchůdci žalobkyně jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil.

12. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla dle tvrzení žalobkyně prověřena nahlédnutím do veřejných registrů a informací získaných od žalovaného. Žalobkyně v doplnění podání ze dne , datum, uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem příjmů a výdajů klienta, kdy disponibilní zdroj klienta činil 14 887,90 Kč. Tuto částku žalobkyně stanovila na základě výpočtu příjmu ze zaměstnání ve výši 25 542 Kč a výdajů ve výši 9 000 Kč. K těmto tvrzením však žalobkyně nepředložila dostatečné listinné důkazy. Soud konstatuje, že žalobkyně neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř., že by před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Ze spisu nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně vycházel z dostatečných a ověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného či že by tyto informace byly ověřeny prostřednictvím relevantních databází. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti svého právního předchůdce postupovat při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péči v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouvu proto shledal neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu jako neplatnou, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši dle § 1970o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 831 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t.