5 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 17 205,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 205,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 184,50 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 7 021 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 205,50 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelem telekomunikačních služeb a vedle toho prodává koncová zařízení na splátky anebo umožňuje využívání služeb s telekomunikačními službami souvisejícími, či souvisejícími s užíváním koncových telekomunikačních zařízení. Žalovaný je přitom spotřebitelem, který poptal a následně užíval jak telekomunikační služby žalobkyně, tak poptal a využil služby a případně jiná plnění, kdy žalovaný neuhradil doplňkové služby a služby třetích stran v celkové částce 17 205,50 Kč. Celkovou dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou upomínku – pokus o smír.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.

3. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a) o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy jejich souhlas předpokládal dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval.

4. Na základě předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne , datum, měl žalovaný možnost prostřednictvím svého mobilního telefonního čísla uskutečnit platby (platební transakce) za zboží a služby spadající pod § 3 odst. 3 písm. e) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Žalovaný tak byl oprávněn dle svého uvážení zadávat příkazy k provedení platby za své nákupy u třetích stran prostřednictvím sítě žalobkyně, takto bylo celkem vyúčtováno 17 205,50 Kč. Jednotlivé položky byly účtovány měsíčně, přičemž žalovaný neuhradil tato vyúčtování: fakturu č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, se splatností , datum, v částce 10 861,48 Kč, přičemž z této faktury je požadována úhrada částky 10 223,50 Kč (platba přes internet – 22 ks) a fakturu č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, se splatností , datum, v částce 7 658,98 Kč, přičemž z této faktury je požadována úhrada částky 7 021 Kč (platba přes internet – 6 ks). Celkovou dlužnou částku ve výši 17 205,50 Kč žalovaný neuhradil ani přes písemné upozornění při zrušení poskytování služeb ze dne , datum, ani pokus o smír ze dne , datum, .

5. Dle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) v rozhodném znění, smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

6. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

7. Dle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v rozhodném znění, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.

8. Po zhodnocení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Pravomoc soudu je v tomto případě dána s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2010 č. j. Con 56/2010-12. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, samotné uzavření smlouvy a poskytnuté služby byly doloženy smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací, informací o zrušení poskytování služeb ze dne , datum, a jednotlivými vyúčtováními. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž součástí jsou i všeobecné podmínky, na které smlouva výslovně odkazuje. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalovanému poskytnuty služby třetích stran, je podle výše uvedeného ustanovení všeobecných podmínek žalovaný povinen uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni. Protože žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku za poskytnuté služby nezaplatil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni dlužnou částku, a to včetně požadovaného příslušenství, zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši odpovídající ustanovení § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. v rozh. znění. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému rovněž stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.