5 C 81/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 15 940,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 940,66 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 3 159,35 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 14 235 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 603,66 Kč od 10. 4. 2025 do 9. 2. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 940,66 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 15 940,66 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 15 940,66 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, kterou měl uzavřít se žalovaným dne 3. 7. 2024. Žalobce tvrdil, že žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat úvěr do sjednaného úvěrového rámce, že úvěr čerpal, avšak své závazky řádně a včas nesplnil. Žalobce dále tvrdil, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to zejména kontrolou v registrech a databázích, výpočtem maximálního limitu splátky klienta a domácnosti a vyhodnocením údajů získaných od žalovaného i z externích zdrojů.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smluvní dokumentace, karty klienta, záznamů o provedených dotazech do registrů a evidencí, zprávy NRKI, výpočtu MLS a výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní Jméno žalobkyně. a žalovaným byla dne 3. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, přičemž žalovaný při sjednání smlouvy uvedl, že je zaměstnancem s příjmem 20 000 Kč, příjmem ostatních členů domácnosti 25 600 Kč, měsíčními výdaji domácnosti 8 000 Kč, dvěma dětmi a bydlením v podnájmu. Žalobkyně před schválením smlouvy provedla kontrolu v externích registrech a evidencích včetně SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, MVCR a JAP_PUJCKA, přičemž nebyly zjištěny další závazky žalovaného u institucionálních věřitelů monitorovaných registrem NRKI a záznamy byly vyhodnoceny jako vyhovující. Z výpočtu MLS vyplynulo, že po započtení příjmů, životního minima, normativních nákladů na bydlení, nulových splátek jiným společnostem a splátky schváleného úvěru 600 Kč zůstával žalovanému jako jednotlivci MLS 11 780 Kč a jeho domácnosti MLS 18 040 Kč. Žalobkyně následně dne 26. 3. 2025 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru a uvedla dlužnou částku 17 288,95 Kč splatnou do 14 dnů od sepsání výzvy.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná tehdy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou; soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

9. V projednávané věci soud neshledal důvod k závěru, že by smlouva byla neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, neboť žalobce před jejím uzavřením vycházel z údajů o příjmech, rodinné a bytové situaci žalovaného a jeho domácnosti, provedl výpočet MLS a ověřil existenci případných závazků či negativních záznamů ve více registrech a evidencích. Výsledek výpočtu MLS při splátce schváleného úvěru 600 Kč vykazoval kladný prostor žalovaného jako jednotlivce ve výši 11 780 Kč a jeho domácnosti ve výši 18 040 Kč, tedy hodnoty výrazně převyšující sjednané splátkové zatížení; zároveň podle doložené zprávy NRKI nebyly zjištěny další monitorované institucionální závazky žalovaného, žalovaný nebyl nalezen v insolvenčním rejstříku a ostatní provedené kontroly byly vyhodnoceny bez negativního zjištění. Soud proto uzavírá, že žalobce vycházel z informací, které byly s ohledem na výši úvěru, sjednanou splátku a povahu úvěrového vztahu dostatečné, spolehlivé a přiměřené, takže nebyl zjištěn rozpor s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., který by vedl k neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

10. Žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy řádně a včas, neboť nehradil sjednané splátky úvěru, ačkoli se podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako úvěrovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Porušení této smluvní povinnosti založilo žalobkyni právo postupovat podle sjednaných smluvních podmínek a požadovat splacení celého dluhu; žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a výzvou ze dne 26. 3. 2025 žalovaného vyzvala ke splacení celé dlužné částky ve lhůtě 14 dnů. Uplynutím této lhůty se uplatněný dluh stal splatným a žalovaný, který jej neuhradil, se dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu. Za této situace vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení jistiny, smluvních úroků a příslušenství soudní cestou, neboť žalovaný ani po zesplatnění úvěru dobrovolně nesplnil závazek, který mu ze smlouvy o revolvingovém úvěru vznikl.

11. Žalobce se dále domáhal zákonného úroku z prodlení z částky 15 940,66 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení ve výši 12 % ročně. V této části soud žalobě vyhověl pouze částečně. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení, přičemž výši úroku z prodlení stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Vzhledem k tomu, že žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 10. 2. 2026, je rozhodná repo sazba platná k prvnímu dni prvního pololetí roku 2026. Dvoutýdenní repo sazba ČNB byla v uvedeném období 3,50 %; ČNB ji v rozhodnutích v únoru, březnu a květnu 2026 ponechala na této úrovni. Zákonný úrok z prodlení proto činí 11,5 % ročně, nikoli žalobcem požadovaných 12 % ročně. Soud proto žalobě vyhověl co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 940,66 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu 0,5 % ročně žalobu zamítl.

12. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, smluvního úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení ve správné zákonné výši 11,5 % ročně. V rozsahu, v němž se žalobce domáhal zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně, tedy nad rámec zákonné sazby o 0,5 % ročně z částky 15 940,66 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci samé úspěšný co do základu nároku i co do uplatněné jistiny a podstatné části příslušenství. Jeho neúspěch spočíval pouze v poměrně nepatrné části příslušenství, a to ve výši 0,5 % ročně u zákonného úroku z prodlení z částky 15 940,66 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení i účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, jestliže měl neúspěch v poměrně nepatrné části. Vzhledem k tomu soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 940,66 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.