5 C 83/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 47 952 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 000 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 37 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 37 800 Kč od 8. 10. 2024 do zaplacení, dále částku 10 152 Kč představující smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným dne 4. 6. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Tvrdila, že žalovanému poskytla úvěr převodem na jeho bankovní účet, žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil. Podle tvrzení žalobkyně byl žalovaný v poslední upomínce ze dne 4. 10. 2024 informován o zesplatnění úvěru ke dni 7. 10. 2024 a od 8. 10. 2024 se měl dostat do prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že předžalobní upomínka byla jejím právním zástupcem odeslána dne 19. 10. 2025. Uplatněná částka 37 800 Kč měla podle žaloby sestávat z nesplacené části jistiny ve výši 27 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru, kapitalizovaného částkou 10 800 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 152 Kč, kterou vyčíslila podle smluvního ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž měl být žalovaný v prodlení. Žalobkyně současně v žalobě pro případ, že by soud neshledal smluvní nárok za prokázaný, uvedla, že nárok v části odpovídající poskytnuté jistině má být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť peněžní prostředky byly převedeny na bankovní účet žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Smlouva byla označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Podle jejího obsahu se jednalo o nezajištěný bezhotovostní revolvingový úvěr s úvěrovým limitem až 30 000 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úvěr bude žalovanému poskytnut dne 4. 6. 2024. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů byla ve smlouvě uvedena ve výši 5513,37 %. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 4. 6. 2024 byla z účtu společnosti Jméno žalobkyně., vedeného u platební brány ThePay, odeslána na účet žalovaného částka 27 000 Kč, a to pod variabilním symbolem uvedeným ve smluvní dokumentaci. Z listiny označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne 4. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a uvedla, že celková dlužná částka ke dni 4. 10. 2024 činí 77 136 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky nejpozději do tří dnů od doručení uvedené listiny. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 19. 10. 2025.

6. Soud neprovedl, resp. neměl k dispozici takové důkazy, z nichž by bylo možno učinit závěr, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně, individuálně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice v žalobě popsala registrační proces, ověření totožnosti, ověřovací platbu, tvrzené poskytnutí výpisů z účtu či výplatních listů a tvrzené lustrování v databázích, z těchto tvrzení a předložených listin však neplyne konkrétní výsledek individuálního posouzení příjmů, výdajů, závazků, celkové sociální a majetkové situace žalovaného a jeho reálné schopnosti úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Účelem povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je předcházet poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož existují důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet. Nejde o formální povinnost, kterou by bylo možno splnit pouhým převzetím údajů od spotřebitele nebo jeho obecným prohlášením. Poskytovatel musí být schopen v řízení doložit, z jakých konkrétních informací vycházel a jakým způsobem z nich dovodil, že spotřebitel je schopen úvěr splácet. V projednávané věci žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění této zákonné povinnosti. Z předložených listin nevyplývá, že by před uzavřením smlouvy došlo ke skutečnému a dostatečnému zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, tedy zejména k posouzení jeho příjmů, výdajů, závazků a celkové finanční situace ve vztahu k výši, délce a rizikovosti poskytovaného úvěru. Samotná existence smlouvy, tvrzení o registraci prostřednictvím internetového formuláře ani následné zesplatnění dluhu takové posouzení nenahrazují. Soud proto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přihlédl i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota.

10. Důsledkem neplatnosti smlouvy je, že žalobkyně nemůže být úspěšná s nároky, které mají svůj základ výlučně ve smluvních ujednáních. Žalobkyni proto nelze přiznat smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, kapitalizovaný v žalobě částkou 10 800 Kč, ani smluvní pokutu ve výši 10 152 Kč. Tato plnění by mohla být přiznána pouze za předpokladu platného smluvního základu, který v dané věci dán není. Neplatnost smlouvy však sama o sobě neznamená, že si žalovaný může ponechat peněžní prostředky, které mu byly žalobkyní skutečně poskytnuty. Bylo prokázáno, že dne 4. 6. 2024 byla na účet žalovaného odeslána částka 27 000 Kč. V rozsahu této částky žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně bez platného právního důvodu.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 27 000 Kč. V této části byla žaloba důvodná. Ve zbytku, tedy co do částky 10 800 Kč představující smluvní úrok, co do částky 10 152 Kč představující smluvní pokutu, jakož i co do příslušenství požadovaného nad rámec zákonného úroku z prodlení z přiznané částky od správně stanoveného počátku prodlení, byla žaloba nedůvodná.

13. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení již od 8. 10. 2024, tedy od dne následujícího po tvrzeném zesplatnění úvěru. Soud však tento počátek prodlení nepřevzal, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru byla shledána neplatnou a přiznané plnění nebylo přiznáno ze smlouvy, nýbrž z titulu vydání bezdůvodného obohacení. U nároku na vydání bezdůvodného obohacení je pro počátek prodlení rozhodné, kdy byl dlužník k vydání obohacení vyzván, popřípadě kdy mu byla dána možnost se s takovou výzvou seznámit. V projednávané věci soud vyšel z předžalobní upomínky, kterou žalobkyně podle obsahu žaloby odeslala žalovanému dne 19. 10. 2025. Při posouzení možné doby doručení soud vyšel z toho, že písemnost odeslaná dne 19. 10. 2025 mohla být žalovanému doručena třetí den od jejího odeslání, tedy dne 22. 10. 2025. Následujícího dne, tj. dne 23. 10. 2025, se žalovaný mohl dostat do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, úrok z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení určuje prováděcí právní předpis. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Prodlení nastalo dne 23. 10. 2025, tedy ve druhém pololetí roku 2025. K prvnímu dni tohoto pololetí byla rozhodná repo sazba České národní banky 3,50 %. Zákonný úrok z prodlení proto činí 11,50 % ročně. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 000 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení. Ve zbytku požadovaného příslušenství, zejména co do úroku z prodlení požadovaného již od 8. 10. 2024 do 22. 10. 2025 a co do úroku z částky převyšující 27 000 Kč, byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 47 952 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, avšak úspěšná byla pouze co do částky 27 000 Kč s úrokem z prodlení od 23. 10. 2025. Neúspěšná byla co do smluvního úroku 10 800 Kč, smluvní pokuty 10 152 Kč, jakož i co do části požadovaného příslušenství. Žalobkyně tedy byla z větší části neúspěšná, neboť rozhodující část uplatněného nároku odvozovala od neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy. Žalovanému by sice při poměrném hodnocení výsledku řízení svědčil vyšší procesní úspěch, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v řízení vznikly účelně vynaložené náklady. Žalobkyni vzhledem k jejímu převážnému neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.