5 C 89/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 46 564,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 500 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení další částky 35 064,01 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 300,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 565,94 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 17 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 17 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 46 564,01 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 300,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 565,94 Kč, dále úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 17 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 17 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na jejím základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 44 690 Kč v osmnácti měsíčních splátkách po 2 483 Kč. Podle žalobce zaplatila jen 8 500 Kč. Žalovaná pohledávka sestává z dlužné jistiny 17 500 Kč, dlužné části poplatku 19 064,01 Kč a smluvní pokuty 10 000 Kč. Pohledávka byla dne 21. 10. 2025 postoupena žalobci.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se souhlasem účastníků.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, smluvních podmínek, zařazení žalované do pojistného programu, zákaznické karty, přehledu plateb, oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen v osmnácti měsíčních splátkách po 2 483 Kč, tedy v celkové částce 44 690 Kč, přičemž smlouva vedle úroku zahrnovala též částku za zpracování úvěru, cenu rozšířené doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč a pojistné ve výši 159 Kč měsíčně; roční procentní sazba nákladů byla ve smlouvě uvedena přibližně ve výši 141,64 %. Komfortní splácení spočívalo zejména v poskytnutí a splácení úvěru v hotovosti prostřednictvím obchodního zástupce, flexibilní splácení zahrnovalo garanci celkové ceny, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí zákazníka, přičemž pojistné plnění mělo být do výše splatného závazku poskytnuto především ve prospěch věřitele. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla příjem z mateřské nebo rodičovské dovolené, další příjmy domácnosti, počet vyživovaných osob a pravidelné výdaje; tyto údaje byly podle záznamu ověřeny příslušnými listinami a výpisy z bankovního účtu a právní předchůdce žalobce prověřil rovněž insolvenční rejstřík. Z přehledu plateb vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 8 500 Kč, a to částku 2 500 Kč dne 7. 3. 2023, částku 1 000 Kč dne 7. 6. 2023 a dvě částky po 2 500 Kč dne 7. 8. 2023, přičemž rozúčtování plateb mezi jistinu, úrok, poplatky a pojistné vycházelo ze smluvního mechanismu. Pohledávka ze smlouvy byla dne 21. 10. 2025 postoupena žalobci včetně práv souvisejících s vypořádáním úvěrového vztahu a předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026 žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky nejpozději do 31. 1. 2026; výzva identifikovala smlouvu, výši poskytnutých peněžních prostředků i dosavadní úhrady žalované a byla žalované doručena.

5. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1810 občanského zákoníku se ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce získal údaje o příjmech, výdajích a rodinné situaci žalované, označeným způsobem je ověřil a prověřil rovněž insolvenční rejstřík. Úvěruschopnost žalované tak byla přezkoumána v rozsahu odpovídajícím § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Důvod neplatnosti podle § 87 odst. 1 téhož zákona proto dán není.

8. Podle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která v rozporu s požadavkem přiměřenosti vytvářejí významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.

9. Při posouzení přiměřenosti ceny úvěru nelze vycházet jen z částky formálně označené jako úrok. Rozhodující je hospodářský obsah všech plateb, které měl spotřebitel za získání a splácení úvěru poskytnout. Žalované bylo předáno 20 000 Kč, avšak měla zaplatit celkem 44 690 Kč. Navýšení tak činilo 24 690 Kč, tedy 123,45 % částky skutečně poskytnuté, a to za osmnáct měsíců. Vedle úroku byla cena úvěru rozložena mezi poplatek za zpracování, úplatu za komfortní a flexibilní splácení a pojistné. Tyto položky byly hospodářsky bezprostředně spojeny se získáním nebo splácením úvěru a představovaly další složky úplaty, byť byly smluvně označeny jiným názvem.

10. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019, sice posuzoval úvěrový vztah v odlišném skutkovém rámci, nicméně formuloval obecně použitelný závěr, že porušení korektivu dobrých mravů může vést k absolutní neplatnosti právního jednání, avšak jde o výjimečný zásah, který musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi konkrétní věci. V projednávané věci soud nezaložil závěr o neplatnosti pouze na výši nominální úrokové sazby ani na samotné hodnotě RPSN, nýbrž na celkovém hospodářském nastavení smlouvy a souhrnu okolností uvedených níže.

11. Uvedené smluvní uspořádání vedlo k tomu, že spotřebitelka měla za možnost užívat částku 20 000 Kč po dobu osmnácti měsíců zaplatit dalších 24 690 Kč. Cena formálně označených doplňkových služeb a pojistného přitom nemůže být při posuzování skutečné ceny úvěru pominuta. Soud proto shledal ujednání o celkové úplatě zjevně rozpornými s dobrými mravy a zakládajícími významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitelky. Ujednání o úroku, poplatku za zpracování, ceně komfortního a flexibilního splácení a pojistném tvořila hospodářsky jednotný systém ceny spotřebitelského úvěru. Bez těchto ujednání by smlouva neodpovídala obchodnímu modelu, na jehož základě byla uzavřena. Soud proto posoudil smlouvu jako neplatnou v celém rozsahu podle § 588 občanského zákoníku. I kdyby však byla neplatná ujednání o úplatě podle § 576 občanského zákoníku oddělitelná, žalobci by v daném řízení nemohl být přiznán nárok na více, než činí rozdíl mezi částkou skutečně poskytnutou žalované a jejími dosavadními úhradami; na výsledku řízení by se proto nic nezměnilo.

12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat, oč se obohatil; bezdůvodným obohacením je též plnění z neplatného právního jednání. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Žalovaná obdržela 20 000 Kč a uhradila 8 500 Kč. Při vypořádání neplatného právního jednání nelze respektovat smluvní rozúčtování jejích plateb nejprve na úroky, poplatky či pojistné. Všechny platby žalované je třeba započíst na vrácení toho, co skutečně obdržela. Nevrácené bezdůvodné obohacení proto činí 11 500 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, co do další jistiny, kapitalizovaných úroků, smluvního úroku, zákonného úroku z částky 17 500 Kč a smluvní pokuty žalobu zamítl.

14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, není-li doba plnění ujednána, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení. Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026 žalobce požadoval úhradu peněžité pohledávky z konkrétně označeného úvěrového vztahu a poskytl žalované lhůtu k plnění do 31. 1. 2026. Přestože žalobce nárok nesprávně posoudil jako smluvní a požadoval vyšší částku, z obsahu výzvy bylo zřejmé, z jakého skutkového vztahu plnění požaduje. Nesprávná právní kvalifikace ani požadování vyšší částky nevylučují účinky výzvy v rozsahu částky, která žalobci skutečně náleží. Žalovaná měla proto částku 11 500 Kč uhradit nejpozději dne 31. 1. 2026 a ode dne následujícího, tedy od 1. 2. 2026, byla v prodlení. Výše úroku z prodlení podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá ročně repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Repo sazba činila k 1. 1. 2026 3,50 %, zákonný úrok z prodlení proto činí 11,50 % ročně. Soud jej žalobci přiznal z částky 11 500 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce uspěl z žalované jistiny 46 564,01 Kč co do 11 500 Kč, tedy přibližně v rozsahu 24,70 %, zatímco žalovaná přibližně v rozsahu 75,30 %. Čistý procesní úspěch žalované činí přibližně 50,60 %. Protože však žalované podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.