5 C 90/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 56 955,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 955,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 955,93 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 879 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost k zaplacení částky ve výši 56 955,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum bylo kontrolou pracovníků společnosti právnická osoba., zplnomocněnými žalobkyní k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie a k dalším souvisejícím úkonům, zjištěno, že žalovaný na odběrném místě adresa (dále jen „odběrné místo“) provádí neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy a žalobkyně má proto nárok na náhradu vzniklé škody. Dne datum byla ze strany obchodníka v uvedeném odběrném místě ukončena smlouva na dodávku elektrické energie. Následně byl vystaven příkaz k demontáži elektroměru č. hodnota, který však z důvodu nepřístupnosti odběrného místa nemohl být proveden. Smlouva na distribuci elektřiny byla administrativně ukončena stanovením náhradních hodnot k datu datum VT 29 300 Wh a NT 41 098 kWh. Dne datum byl zjištěn odběr elektřiny bez řádné smlouvy a stav elektroměru při demontáži byl VT 31 887 kWh a NT 42 673 kWh. Celková doba neoprávněného odběru činila 83 dnů. Dlužná částka se skládá z náhrady škody za neoprávněný odběr zjištěný dne datum ve výši 43 633,79 Kč, plateb za příkon ve výši 676,44 Kč a náhrady nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši 12 645,71 Kč. Na dlužnou částku byla vystavena faktura č. hodnota se splatností datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

5. Z předložených listin má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla datum uzavřena smlouva o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí. Odběrným místem bylo adresa. Tato smlouva byla ukončena k datum. Z protokolu o kontrole odběrného místa ze dne datum bylo zjištěno, že došlo k demontáži nepřístupného elektroměru a odběrné místo bylo zajištěno. Z oznámení žalobkyně o výsledku kontroly odběrného místa vyplývá, že docházelo k neoprávněnému odběru měřícím zařízením a byl demontován elektroměr. Náhrada za neoprávněný odběr elektřiny byl vypočítán takto: Stanovení množství neoprávněně odebrané elektřiny byl stanoven jako rozdíl stavů VT a NT vynásobený cenou za 1 kW, tedy ((31 887 kWh – 29 300 kWh) + (42 673 kWh – 41 098 kWh)) x 10,48385 Kč/kWh, celkem 43 633,79 Kč včetně DPH. Dále stanovení plateb za příkon nebo vyčíslení rozdílu plateb dle skutečné a sjednané hodnoty hlavního jističe dle § 17 odst. 3 písm. b) bod 1. vyhl. č. 359/2020 Sb., ve spojení s příslušným cenovým rozhodnutím ERÚ účinným v době trvání neoprávněného odběru ve výši 676,44 Kč včetně DPH. A náklady za neoprávněný odběr byly vyčísleny částkou 12 645,71 Kč, která představuje souhrn služeb poskytnutých externí společností při provádění kontroly a zjištění situace na místě. Celková částka 56 955,93 Kč pak byla přeúčtována žalovanému fakturou č. hodnota ze dne datum se splatností datum. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum.

6. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dále jen „energetický zákon“, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.

7. Podle § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, přičemž dle § 51 odst. 2 energetického zákona se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje.

8. Podle § 16 odst. 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „vyhláška“), při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě naměřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny.

9. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí, přičemž předmětem této smlouvy bylo odběrné místo adresa. Smluvní vztah byl ukončen ke dni datum. Po jeho ukončení provedla žalobkyně dne datum kontrolní šetření, při němž byl demontován elektroměr, který byl v době ukončení smlouvy nepřístupný, a bylo zjištěno, že odběr elektrické energie nadále probíhal bez řádného měření.

10. Z výsledků kontroly, včetně protokolu o kontrole a následného oznámení žalobkyně, soud dovodil, že žalovaný neoprávněně odebíral elektřinu i po skončení smluvního vztahu, čímž porušil právní předpisy upravující odběr elektrické energie, zejména § 50 energetického zákona, ve spojení s § 16 a násl. vyhlášky. Žalovaný rovněž neposkytl nezbytnou součinnost k demontáži měřicího zařízení, čímž dále porušil své povinnosti vyplývající ze zaniklého smluvního vztahu.

11. Žalobkyně následně uplatnila nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem, který řádně vyčíslila a doložila listinnými důkazy. Výpočet zahrnuje: náhradu za neoprávněně odebranou elektřinu ve výši 43 633,79 Kč včetně DPH, paušální náhradu dle cenového rozhodnutí ve výši 676,44 Kč včetně DPH, a náklady na kontrolní šetření ve výši 12 645,71 Kč včetně DPH. Tyto položky byly žalovanému přeúčtovány fakturou č. hodnota ze dne datum se splatností datum. Existence a doručení faktury nebyly během řízení zpochybněny, žalovaný na výzvy k úhradě nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

12. Soud má za to, že uplatněný nárok odpovídá skutečnému rozsahu vzniklé škody a byl podložen relevantními důkazy. Proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni také právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti uvedené faktury.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 879 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 279 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám žalobkyně. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.