5 C 99/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 42 257,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 900 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 357,90 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 900 Kč za dobu od 6. 1. 2025 do 13. 2. 2026 a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 357,90 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 843 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 42 257,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 1. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností Anonymizováno právnická osoba., která ji předtím nabyla od společnosti Anonymizováno právnická osoba. Ve své žalobě dále tvrdila, že žalovaný dne 3. 9. 2024 se společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno. Na jejím základě mu byly postupně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 37 900 Kč. Žalovaný měl vedle jistiny hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu 37 900 Kč a smluvní úrok 4 357,90 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně po výzvě soudu uvedla, že původní věřitel provedl lustraci v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a databázích SOLUS, NRKI a BRKI. Odkázala rovněž na formulářová prohlášení žalovaného, že dosahuje pravidelného příjmu, je schopen úvěr splatit, není v prodlení vůči třetím osobám a není evidován v databázích dlužníků. K prokázání těchto tvrzení označila všeobecné obchodní podmínky původního věřitele. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitel dne 5. 1. 2025 úvěr zesplatnil. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučenou zásilkou dne 10. 2. 2026. Doklad o jejím skutečném doručení předložen nebyl.

2. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření a poučením podle § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, byla žalovanému řádně doručena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení ani důkazy žalobkyně nezpochybnil, nenavrhl vlastní důkazy a nesdělil své příjmové, sociální ani majetkové poměry. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě předložených listin. Procesní pasivita žalovaného však soud nezbavovala povinnosti přezkoumat z úřední povinnosti dodržení kogentních pravidel ochrany spotřebitele.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno a navazujících listin soud zjistil, že žalovaný jako spotřebitel uzavřel dne 3. 9. 2024 s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, se smluvním úrokem 40 % měsíčně a uvedenou RPSN 5 534 %, přičemž mu byly v období od 3. 9. 2024 do 14. 9. 2024 postupně vyplaceny peněžní prostředky v celkové výši 37 900 Kč; údaj v žalobě o dílčích splátkách žalovaného ve výši 26 000 Kč je zřejmou formulační chybou, neboť z potvrzení platební brány vyplývá, že tato částka byla naopak dne 14. 9. 2024 vyplacena žalovanému, a žádná úhrada jistiny žalovaným nebyla konkrétně tvrzena ani prokázána. Z oznámení o zesplatnění vyplynulo, že původní věřitel dne 5. 1. 2025 požadoval zaplacení částky 53 283,56 Kč do tří dnů od doručení, avšak nebylo prokázáno, zda a kdy bylo oznámení žalovanému doručeno; z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně podala dne 10. 2. 2026 doporučenou zásilku adresovanou žalovanému, přičemž den skutečného dodání prokázán nebyl a za pravděpodobný den dojití podle § 573 občanského zákoníku soud považoval 13. 2. 2026. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud dále zjistil, že pohledávka vůči žalovanému byla mezi postupovanými pohledávkami identifikována, takže žalobkyně je aktivně věcně legitimována k uplatnění nároku na vrácení neuhrazené jistiny.

4. Žalovaný uzavřel smlouvu jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti, zatímco původní věřitel jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Jde proto o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti nebo z jiných zdrojů. Úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost poskytovatele není splněna pouhým převzetím obecného prohlášení spotřebitele ani pouhým získáním souhlasu s dotazem do registrů. Poskytovatel musí prokázat, které konkrétní údaje o příjmech, pravidelných a nezbytných výdajích a existujících závazcích získal, jak ověřil jejich správnost a jak je odborně vyhodnotil. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA, C-449/13. Žalobkyně neprokázala výši ani zdroj příjmu žalovaného, jeho pravidelné výdaje, náklady na bydlení, vyživovací povinnosti, další závazky ani částku, která mu po odečtení nezbytných výdajů zůstávala k dispozici. Nepředložila konkrétní výstupy z označených databází ani záznam o jejich vyhodnocení. Všeobecné obchodní podmínky dokazují pouze existenci oprávnění údaje zjišťovat a obsah formulářových prohlášení, nikoli skutečně provedené a dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně proto ani po výzvě soudu neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Smlouva uzavřená se žalovaným je proto neplatná. Žalobkyni nenáleží sjednaný úrok, poplatky ani smluvní sankce. Žalovaný získal částku 37 900 Kč plněním z neplatného právního jednání. Protože ji nevrátil, je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto žalobě v rozsahu 37 900 Kč vyhověl. Požadovaný smluvní úrok 4 357,90 Kč nemá v neplatné smlouvě právní základ, a žaloba byla v této části zamítnuta. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Je-li o této době spor, určí ji soud na návrh některé ze stran podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností s přihlédnutím k jeho příjmu a celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 téhož zákona). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. představuje zvláštní úpravu splatnosti jistiny z neplatné úvěrové smlouvy. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká až v okamžiku, kdy spotřebitel nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem; samotná výzva věřitele prodlení bez dalšího nezakládá. Konkrétní dobu odpovídající možnostem žalovaného nebylo možné určit přesným výpočtem, neboť žalovaný navzdory řádnému doručení žaloby, výzvy a poučení zůstal zcela nečinný a své příjmové, majetkové a sociální poměry soudu nesdělil. Nemůže však ze své nesoučinnosti těžit. Z obsahu spisu současně nevyplývá žádná okolnost, která by odůvodňovala závěr, že v jeho možnostech nebylo zahájit vracení jistiny nebo ji vrátit ani po uplynutí dlouhé doby od jejího čerpání v září 2024. Soud při absenci jiných podkladů uzavřel, že nejpozději okamžikem, kdy se předžalobní výzva podle zákonné domněnky dostala do dispoziční sféry žalovaného, uplynula objektivně přiměřená doba k vrácení neuhrazené jistiny. Za tento den soud podle § 573 občanského zákoníku považoval 13. 2. 2026. Žalovaný se proto dostal do prodlení dne 14. 2. 2026. Podle § 1970 občanského zákoníku má věřitel při prodlení dlužníka s peněžitým plněním právo na úrok z prodlení. Jeho výše podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá dvoutýdenní repo sazbě České národní banky pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Pro první pololetí roku 2026 činila sazba 11,5 % ročně. Soud ji přiznal z částky 37 900 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení. Úrok za předchozí dobu a úrok z nepřiznané částky 4 357,90 Kč zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla z požadované jistiny 42 257,90 Kč úspěšná v částce 37 900 Kč, tedy z 89,69 %, žalovaný z 10,31 %. Po vzájemném odečtení činí čistý procesní úspěch žalobkyně 79,38 %. Zamítnutí části požadovaného příslušenství tento poměr podstatně nemění. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá ve skutkově a právně obdobných věcech, a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Na úkony do podání žaloby včetně proto dopadá § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Při tarifní hodnotě přes 30 000 Kč do 50 000 Kč činí sazba 700 Kč za úkon a náhrada hotových výdajů podle § 14b odst. 2 činí 100 Kč za úkon. Žalobkyni náleží náhrada za tři úkony do podání žaloby včetně, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby, celkem 3 × 700 Kč na odměně a 3 × 100 Kč na paušálních náhradách. Za písemné podání ze dne 20. 7. 2026, učiněné po zahájení řízení na výzvu soudu a obsahující věcné doplnění tvrzení k posouzení úvěruschopnosti, náleží odměna podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ve výši 2 820 Kč a paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí soudní poplatek 1 691 Kč, odměnu advokátky 4 920 Kč a paušální náhrady hotových výdajů 750 Kč, celkem 7 361 Kč. Žalobkyně neuplatnila náhradu daně z přidané hodnoty. Z částky 7 361 Kč odpovídá čistému procesnímu úspěchu 79,38 % částka 5 843 Kč po zaokrouhlení. Tuto částku je žalovaný podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.