7 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 85 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do , datum, , co do zákonného úroku z prodlení z částky 85 440 Kč od , datum, do , datum, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 900 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 40 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 84 940 Kč s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 84 940 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nevrátil.

2. Soud ve věci vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR , č. účtu, -6, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 84 940 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný podal včasný odpor, ve kterém uvedl, že Žalovaný nárok se zakládá na smlouvě, podle které měla žalobkyně se svými společníky provést stavební práce na objektu domu v Dučicích 10, , adresa, . Tyto práce však z 50 % neprovedla, navíc se z objektu ztratily movité věci v hodnotě více než 50 000 Kč. Po ukončení spolupráce naší firmě , právnická osoba, navíc způsobila značnou škodu tím, že její člověk měl prodávat nemovitost kterou jsme měli v té době zajištěnu smlouvou o smlouvě budoucí kupní a bohužel přesvědčili majitelku nemovitosti o neplatnosti, což jsme ustáli z důvodu zajištění jistiny směnkou, avšak přišli jsme v této investici o částku několikanásobně převyšující tuto, o kterou nás nyní žaluje. Bude tedy podávat žalobu stejným způsobem.

4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že argumentace žalovaného je účelová, navíc se netýká předmětu řízení. Žalobknyě s žalovaným uzavřela ústní dohodu o zápůjčce peněžních prostředků ve výši 94 940 Kč. Účel zápůjčky byl od počátku zřejmý – finanční pomoc žalovanému při rekonstrukci nemovitosti v obci , adresa, , kterou měl žalovaný dle tehdejší smlouvy o smlouvě budoucí kupní v úmyslu koupit. Žalobkyně, která působí jako realitní makléřka, souhlasila s poskytnutím zápůjčky za předpokladu, že bude moci v budoucnu nemovitost – po dokončení rekonstrukce – nabídnout k prodeji v rámci své realitní činnosti. Žalovaný tento záměr akceptoval a podmínky ústní dohody stvrdil tím, že přislíbil úhradu celé částky zpět nejpozději do , datum, . Rekonstrukce byla skutečně zahájena, nicméně žalovaný neprodloužil smlouvu o smlouvě budoucí kupní s tehdejší vlastnicí nemovitosti, čímž došlo k faktickému znemožnění realizace původního záměru. Následně vlastnice prodala dům třetí osobě. Žalovaný tak svým jednáním zmařil jak svůj podnikatelský záměr, tak i možnost žalobkyně se na něm podílet. Dne , datum, sám žalovaný žalobkyni kontaktoval poté, co obdržel její předžalobní výzvu k úhradě zápůjčky, a sdělil jí, že prozatím na svůj dluh (který označil „na , adresa, “) zasílá částku 5 000 Kč, jelikož dosud neobdržel svou odměnu za provedenou práci. Současně uvedl, že v průběhu března 2025 uhradí další částku ve výši 50 000 Kč a zbývající část doplatí v dubnu téhož roku. Z jeho reakce je patrné, že rozuměl obsahu výzvy, věděl, k čemu se vztahuje, a nijak nezpochybnil ani právní důvod ani existenci poskytnuté zápůjčky. Naopak – reagoval vstřícně, v souladu s požadavkem žalobkyně a projevil ochotu plnit, byť po částech. Až s časovým odstupem, kdy sám nedodržel své vlastní přísliby a dluh nesplnil, začal uvádět zcela novou verzi skutkového děje a snaží se zpochybnit samotný vznik závazku.

5. Žalobkyně ve vyjádření ze dne , datum, po změně právního zastoupení uvedla, že v žalobě je chybně uvedeno, že dohoda byla ústní, a připojila písemnou smlouvu o zápůjčce. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo zapůjčení částky v celkové výši 110 000 Kč. Žalobkyně na bankovní účet žalovaného zaslala částku ve výši 94 540 Kč, zbytek zapůjčených financí (tj. 15 460 Kč) žalobkyně předala žalovanému v hotovosti, což však nemá jak prokázat. Žalobkyně v tomto ohledu tedy po žalovaném požaduje pouze částku ve výši 84 540 Kč, když částku ve výši 10 000 Kč žalovaný zaplatil v návaznosti na předžalobní výzvu. Platby, které žalobkyně předala žalovanému v hotovosti, prozatím nejsou předmětem žaloby. Žalovaná dále uvedla, že k podané žalobě byly jako důkaz přiloženy výpisy z účtu žalobkyně, ze kterých je zřejmé, že na účet žalovaného zaslala finanční částku ve výši 94 540 Kč. V těchto výpisech je také přiložena platba z bankovního účtu žalobkyně ve výši 400 Kč směřovaná na bankovní účet žalovaného, ve které je uvedena zpráva pro příjemce „oběd“. V tomto ohledu se tedy nejednalo o zápůjčku. Žalobkyně tedy změnila skutková tvrzení a uvedla, že částku ve výši 400 Kč požaduje z titulu odměny za sjednání zápůjčky. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je uvedeno, že žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 000 Kč od , datum, do , datum, . Jedná se však o zřejmé administrativní pochybení, které ani nekoresponduje se skutkovým stavem uvedeným v žalobě. Žalobkyně tedy opravila podanou žalobu a na pravou míru uvedla, že skutečným úmyslem žalobkyně bylo požadovat zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 10 000 Kč ode dne , datum, do , datum, ve výši 12 % ročně. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu. Ke dni , datum, činí tato smluvní pokuta částku ve výši 18 040 Kč, v rámci tohoto řízení však po žalovaném požaduje pouze částku ve výši 500 Kč. Žalobkyně tedy navrhla, aby soud připustil rozšíření podané žaloby, a to o částku ve výši 500 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. II odst. 2 smlouvy o zápůjčce. Celkem tedy žalobkyně požadovala částku ve výši 85 440 Kč.

6. Na jednání dne , datum, soud připustil změnu žaloby specifikovanou ve vyjádření žalobkyně ze dne , datum, a zopakovanou při jednání.

7. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně jako zapůjčitel, žalovaný jako vydlužitel a paní , jméno FO, jako majitelka nemovitosti uzavřeli dne , datum, (žalobkyní a žalovaným podepsána dne , datum, ) smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala zapůjčit žalovanému částku do výše 110 000 Kč v zálohových platbách za účelem vyklizení a opravy nemovitosti , adresa, . Podmínkou zapůjčení bylo zajištění exkluzivního zastoupení pro prodej RD , adresa, pro žalobkyni na dobu nejméně půl roku, a to i opakovaně, za předem sjednanou provizi 200 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pro případ porušení závazku ohledně prodeje nemovitosti RD , adresa, ze strany žalovaného a majitelky nemovitosti, jsou tito povinni uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši sjednané provize ve výši 200 000 Kč, k tomu zápůjčku ve výši 110 000 Kč a sjednanou odměnu ve výši 40 000 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní odměna ze zápůjčky ve výši 40 000 Kč, která měla být uhrazena spolu se zápůjčkou. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 150 000 Kč. Vrácení zápůjčky bylo sjednáno do , datum, . Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý byť jen započatý den prodlení, a to až do úplného zaplacení zápůjčky.

8. Z potvrzeních o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že žalobkyně na účet žalovaného (mezi účastníky nesporné) uhradila dne , datum, částku 41 000 Kč, dne , datum, částku 13 540 Kč, dne , datum, částku 400 Kč (v poznámce „obed“), dne , datum, částku 15 000 Kč a dne , datum, částku 25 000 Kč.

9. Z výzvy k vrácení zápůjčky a předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 94 940 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Dle potvrzení o doručení byla výzva žalovanému doručena dne , datum, .

10. Z detailu transakce soud zjistil, že dne , datum, byla provedena příchozí okamžitá úhrada na účet žalobkyně od žalovaného ve výši 5 000 Kč a 5 000 Kč.

11. Z komunikace účastníků dne , datum, soud zjistil, že žalovaný reagoval na předžalobní výzvu tím, že poslal částku 5 000 Kč a přislíbil doplatit zbytek.

12. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně činila v dubnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 7,15 % ročně (v březnu 2024 pak 7,75 % ročně).

13. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 110 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit „odměnu“ ve výši 40 000 Kč (za 9 měsíců trvání zápůjčky). Dle názoru soudu odměna nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. To představuje úrok ve výši 48,48 % ročně, což je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. dubnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně průměrně 7,15 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 21,45 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), pokud by soud, Anonymizováno, vycházel z úrokové sazby za březen 2024, pak by akceptovatelný trojnásobek činil 23,25 % ročně. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Při hodnocení nejen sjednaného úroku (odměny), ale celkových podmínek smlouvy (výlučný prodej nemovitosti žalobkyní, sjednaná provize, smluvní pokuta za nedodržení podmínek a smluvní pokuta za prodlení s vrácením zápůjčky), shledal soud smlouvu o zápůjčce jako jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži jedné strany, byť se nejedná o vztah podnikatele a spotřebitele, ale dle znění smlouvy o vztah dvou fyzických osob. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.

20. Jelikož soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 94 540 Kč a žalovaný uhradil toliko 10 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 84 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě ze dne , datum, , když žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení částky až v této výzvě. Odeslání jiné výzvy nebylo podle obsahu spisu doloženo. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, . Ve výzvě byla stanovena 7 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od , datum, je tak žalovaný v prodlení.

21. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, přiznal vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 40 934 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 398 Kč, z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne , datum, a , datum, a účast na jednání dne , datum, , po 4 500 Kč dle § 7 bod 5. advokátního tarifu (27 000 Kč), dále z 6 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (2 700 Kč), z cestovného ve výši 921,43 Kč a náhrady za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč (400 Kč). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 31 021,43 Kč, tj. 6 514,50 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši po zaokrouhlení 40 934 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

23. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.