7 C 151/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 12 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do zaplacení částky 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 800 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 800 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 800 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný jako podnikatel (v souvislosti se svou podnikatelskou činností) uzavřeli dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, vše do datum. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

2. Soud zaslal žalovanému prostřednictvím datové schránky výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne datum. Žalovaný na výzvu nereagoval.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota-3579 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 14 dní od čerpání a zaplatit též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Současně bylo ujednáno, že poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % z částky úvěru bude účtován denně, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru, tedy za každý den čerpání úvěru až do dne konečné splatnosti úvěru. Den konečné splatnosti byl datum. Celková splatná částka činila 12 800 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě prodlení se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů včetně, bude účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě prodlení více než 90 dnů, bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. V případě prodlení s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru byly dále sjednány sankce v podobě úroků z prodlení v případě prodlení trvajícího do 90 dní včetně ode dne konečné splatnosti úvěru ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně a trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně.

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne datum částku 10 000 Kč.

6. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne datum (odesláno dle potvrzení o podání dne datum), v níž byl vyzván k zaplacení vyčíslené dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

7. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, a to 14 dnů (datum). Pro případ prodlení byly ve smlouvě sjednány sankční poplatky. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně ničeho neuhradil.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na dobu 14 dní. Součástí závazku žalovaného bylo hradit tzv. „poplatek za poskytnutí úvěru“ ve výši 2 % denně z částky úvěru, a to po celou dobu jeho trvání bez ohledu na postupné splácení jistiny. Z rozpisu splátek soud dále zjistil, že žalovaný měl za uvedené období uhradit na poplatcích částku 2 800 Kč, přičemž celkové plnění žalovaného mělo činit 12 800 Kč. Soud především konstatuje, že označení úplaty za „poplatek“ nemůže zastřít její skutečnou povahu. Ujednání o poplatku ve výši 2 % denně z poskytnuté částky představuje svou ekonomickou povahou úrok z úvěru, jehož výše činí cca 730 % ročně, a to bez ohledu na postupné umořování jistiny. Takto sjednaná úplata je extrémně nepřiměřená, neodpovídá běžným tržním podmínkám a představuje hrubý nepoměr vzájemných plnění. Nepřiměřenost smluvního ujednání je dále umocněna systémem sankcí, kdy při prodlení do 90 dnů je účtován další poplatek ve výši 2 % denně z dlužné částky, současně úrok z prodlení činí až 0,5 % denně a vedle toho je sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně a další jednorázové sankce. Tato kumulace sankcí vede k dalšímu excesivnímu nárůstu dluhu, který zjevně přesahuje legitimní účel zajištění závazku. Soud má za to, že v daném případě výše úplaty za úvěr je extrémní a zjevně nepoctivá, konstrukce odměny (2 % denně bez ohledu na splácení jistiny) je velmi zatěžující a sankční ujednání jsou nastavena tak, že vedou k neúnosné dluhové spirále. Byť žalovaný uzavíral smlouvu jako podnikatel, soud zdůrazňuje, že samotné formální postavení podnikatele nevylučuje ochranu před excesivními ujednáními, z obsahu smlouvy plyne, že jde o standardizovaný formulářový vztah bez reálné možnosti vyjednávání, navíc výše úvěru (10 000 Kč) a jeho krátkodobost svědčí spíše o tom, že fakticky šlo o spotřebitelsky blízký vztah, a proto je namístě posuzovat věc materiálně, nikoli pouze formálně. Soud proto uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru, jakož i navazující sankční ujednání, jsou v jejich souhrnu natolik excesivní, že způsobují rozpor celé smlouvy s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva o podnikatelském úvěru je podle § 580 občanského zákoníku absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

13. Jelikož soud posoudil smlouvu o podnikatelském úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě ze dne datum, když žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení částky až v této výzvě. Odeslání jiné výzvy nebylo podle obsahu spisu doloženo. V souladu s § 573 o. z. byla předžalobní výzva žalovanému doručena po uplynutí tří pracovních dnů od jejího podání dne datum, tj. datum. V předžalobní výzvě byla stanovena 3 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od datum je tak žalovaný v prodlení.

14. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení by v případě plného úspěchu činily částku 2 615 Kč, sestávající ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, předžalobní upomínka a žaloba, po 400 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. 315 Kč. Jelikož žalobkyně ke dni rozhodnutí byla úspěšná pouze v částce 10 000 Kč a neúspěšná v částce 2 800 Kč, byla úspěšná v rozsahu 78,1 % a neúspěšná v rozsahu 21,9 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56,2 %, což odpovídá po zaokrouhlení částce 1 470 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobkyně jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a stejně tak i obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b advokátního tarifu.

16. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů od doručení odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.