7 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o určení výživného na zletilé dítěte

I. Žalovaná je povinna s účinností od , datum, platit na výživu žalobce částku 1 000 Kč měsíčně, která je splatná vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce.

II. Dlužné výživné za období od , datum, do doby, kdy rozsudek nabude právní moci, je žalovaná povinna zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci až do úplného zaplacení, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal počínaje květnem 2022 výživného ve výši 3 500 Kč měsíčně, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil vyživovací povinnost žalované vůči žalobci a stanovil výživné počínaje květnem 2022 ve výši 4 500 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná je jeho matkou, rodiče jsou rozvedeni a od května 2022 s žalovanou nežije ve společné domácnosti. Žalovaná na výživu žalobce nepřispívá. Žalobcův příjem tvoří přídavek na dítě ve výši 1 080 Kč. Žalobce žije u svého otce, který hradí náklady na bydlení, jídlo oblečení a další výdaje. Žalobce studuje na střední škole, má výdaje za dojíždění do školy, internet, paušál, učebnice a pomůcky, notebook a tiskárnu. Žalovaná pobírá invalidní důchod, jehož výši žalobce nezná.

2. Žalovaná ve svém vyjádření sdělila, že s údaji v žalobě souhlasí, až na skutečnost, že žalobci nijak nepřispívala, když podle svých možností určitými částkami v roce 2022 i 2023 na účet žalobce přispívala. Současně uvedla, že ví, že žalobce studuje nástavbu. Ohledně jeho výdajů uvedla, že např. internet může žalobce užívat od svého otce, tudíž s ním žádné výdaje mít nemusí. Otec žalobce je dle jejího přesvědčení schopen poskytovat žalobci více než jen ubytování a stravu, jako stolař je schopen dosahovat odpovídajících příjmů. Ke své osobě sdělila, že je invalidní důchodkyní, jejím jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 9 178 Kč měsíčně. Ten stěží stačí na pokrytí základních životních výdajů. Je po čtyřech operacích páteře, dvou operacích kolene a s tímto zdravotním stavem ji nikdo nezaměstná, ačkoli se o sehnání zaměstnání snaží. Žalovaná dále uvedla, že nelze rozhodovat o výživném od května 2022, lze jej přiznat až od podání žaloby. Ráda by přispěla více, ale současné poměry jí nedovolují platit více než 1 000 Kč měsíčně.

3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť s tím oba účastníci souhlasili.

4. Z potvrzení o studiu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce byl ve školním roce 2023/2024 žákem prvního ročníku Středního odborného učiliště autoopravárenského, obor Provozní technika.

5. Z potvrzení ČSSZ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 9 178 Kč měsíčně.

6. Z žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná je zdravotně způsobilá s podmínkou: bez práce ve vynucených polohách zatěžujících bederní páteř, bez zvedání těžkých břemen a práce v chladu.

7. Soud má za prokázané, že žalobce od května 2022 nežije ve společné domácnosti s žalovanou. Soud má dále za prokázané, že žalobce žije u otce, který mu přispívá na jídlo, oblečení a další výdaje (telefon, školní potřeby). Žalobce disponuje přídavkem na dítě ve výši 1 080 Kč, nemá žádný příjem. Žalobce je žákem na Středním odborném učilišti autoopravárenském, obor Provozní technika. Žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 9 178 Kč měsíční, jiný příjem nemá. Dle pracovnělékařské prohlídky je žalovaná zdravotně způsobilá s podmínkou: bez práce ve vynucených polohách zatěžujících bederní páteř, bez zvedání těžkých břemen a práce v chladu.

8. Dle § 859 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

9. Dle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

10. Dle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Dle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Dle § 915 o. z. platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

13. Dle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo zákonem a trvá do té doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné dítěte je jeho potřebnost, resp. neschopnost sám se živit. Žalobce, který se studiem na středním odborném učilišti soustavně připravuje na své budoucí povolání, není schopen se sám živit, proto nadále trvá vyživovací povinnost rodičů vůči žalobci, tedy také vyživovací povinnost žalované, o které je třeba rozhodnout, když žalobce se svou matkou nežije ve společné domácnosti, nekomunikují spolu a nestýkají se, a žalovaná tak jinou formou než placením výživného nenaplňuje potřeby žalobce.

15. Při určení výše výživného se soud zaměřil především na hledisko odůvodněných potřeb na straně žalobce a jeho majetkové poměry, zda má žalobce vlastní příjmy, případně nějaké vyšší úspory. U žalované má převažující váhu hledisko jejích příjmů, majetkových poměrů a jiných vyživovacích povinností. Soud vycházel z premisy, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Sekundárními hledisky s menším vlivem byly příjmy a životní úroveň otce žalobce a možnost doplňkové výdělečné činnosti (brigády) u žalobce.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce je již ve věku dospělosti, a tak má plně rozvinuté potřeby dospělého člověka, jejichž existenci soud považuje za notorietu, jež není třeba prokazovat (potraviny, ošacení, drogerie apod.). Oprávněné potřeby žalobce jsou dále zvyšovány studiem a jeho možnosti výdělku jsou právě studiem omezené. Žalobce nedisponuje úsporami, ze kterých by mohl své potřeby hradit. Na druhé straně ani žalovaná nedisponuje úsporami, jejím jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 9 178 Kč. Žalovaná nemá další vyživovací povinnost. Soud hodnotil poměry žalované celkově, když posuzoval její majetkové poměry, životní úroveň, příjmy, a přihlédl i k výdělkovým možnostem žalované. Při stanovení povinnosti platit výživné je nutno zvažovat reálné možnosti žalované závazek v podobě měsíčního výživného plnit. Soud i s ohledem na zdravotní omezení respektoval kritérium přiměřenosti, neboť není žádoucí, aby se žalovaná dostala do situace, kdy své povinnosti nebude moci plnit. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se studiem připravuje na své budoucí povolání. Vyživovací povinnost žalované k žalobci trvá po dobu, kdy se žalobce bude připravovat soustavně na budoucí povolání. Soud konstatuje, že není sice nutné, aby oba rodiče svým dětem přispívali na výživu stejně, avšak je nepřijatelné, aby se jeden z rodičů nepodílel vůbec, pokud je v jeho možnostech se na výživě podílet. Žijí-li odděleně a nesdílejí-li společnou domácnost, může mít každý z rodičů jiné příjmy, výdaje a jmění – každý z nich může žít v jiných poměrech. Otec žalobce se v současné době na výživě žalobce podílí sám. Po pečlivém zvážení všech skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na stanovení výživného je důvodný.

17. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl, co do určení výživného ve výši 1 000 Kč od , datum, , a ve zbytku, tj. co do určení výživného ve výši 3 500 Kč, žalobu zamítl.

18. Počátek období, ve kterém je žalované uložena vyživovací povinnost (květen 2022), soud spojil s tím, že žalobce od této doby nežil ve společné domácnosti s žalovanou, jak shodně účastníci uvedli. Současně tato doba není delší než tři roky v souladu s ustanovením § 922 odst. 1 část věty za středníkem o. z.

19. Dlužné výživné za období od , datum, do doby, kdy tento rozsudek nabude právní moci, bylo žalované umožněno splatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Lhůta k plnění má oporu v § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné významnější úspory žalované, a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu žalované, umožnil soud žalované dlužné výživné splácet. Pro případ, že by žalovaná dlužné výživné řádně nesplácela, ztratí výhodu splátek, čímž je zachována rovnováha mezi zájmy žalobce a žalované.

20. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by měla právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení žalovaná, která byla v řízení procesně úspěšnější, avšak soud má za to, že jí žádné náklady nevznikly a ostatně ani žádnou náhradu nežádala.