7 C 353/2024

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 7 610 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 522 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 522 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 522 Kč od , datum, do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 522 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 522 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 610 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný celkem v pěti případech cestoval vozidlem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou, konkrétně dne , datum, , dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalovaný tak porušil dopravní a smluvní přepravní podmínky dopravce a je povinen zaplatit žalobkyni jízdné vždy ve výši 22 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 7 610 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dle záznamů o provedené přepravní kontrole cestoval prostředkem městské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu, konkrétně dne , datum, v 14:21 hodin linkou trolejbusu č. , hodnota, , dne , datum, v 14:40 hodin linkou trolejbusu č. , hodnota, , dne , datum, v 6:30 hodin linkou autobusu č. , hodnota, , dne , datum, v 15:19 hodin linkou autobusu č. , hodnota, , dne , datum, v 8:02 hodin linkou trolejbusu č. , hodnota, . V souladu s přepravními podmínkami žalobkyně tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni v každém z uvedených případů jízdné ve výši 22 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Dne , datum, a , datum, byly žalovanému zaslány předžalobní upomínky.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla v pěti případech specifikovaných výše uzavřena smlouva o přepravě v souladu s § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný však v těchto případech porušil svou povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč, a proto mu vedle povinnosti zaplatit jízdné vznikla v souladu s § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě i povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle přepravních podmínek žalobkyně. Žalovaný však dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 600 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony (předžalobní výzva a žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena.

8. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.