7 C 83/2020

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení vyživovací povinnosti na zletilé dítě <b>I. Žaloba, aby soud zrušil vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému, o které rozhodl Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 28. 1. 2011, č. j. [číslo jednací], a který nabyl právní moci dne [datum], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 36 954,23 Kč k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Tachově náhradu nákladů řízení ve výši 46 192, 23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému. Žalobu odůvodnila tím, že dle jejího názoru došlo v mezidobí ke změně poměrů a je tedy na místě, aby soud o výživném znovu rozhodoval, když má za to, že změna poměrů je takového charakteru, že odůvodňuje minimálně na její straně zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému. Dle žalobkyně rovněž nebylo řádně zjištěno, jaké jsou skutečné výdělkové schopnosti a možnosti žalovaného. U žalovaného byly zjištěny hodnoty IQ 47, tj. osoba středně těžce mentálně retardovaná, což dle žalobkyně neznamená bez dalšího, že žalovaný není schopen se z podstatné míry živit sám. Tomu odpovídá i zjištění, že jeho pracovní potenciál je snížen o 66 %, což jinými slovy znamená, že ze 34 % je jeho pracovní potenciál zachován. Dle žalobkyně je zapotřebí, aby byly zjištěny mentální dispozice žalovaného v přímém vztahu k jeho výdělkovým možnostem a schopnostem. Za tím účelem žalobkyně navrhla vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně dále uvedla, že zjistila, že v mezidobí byl žalovaný opakovaně zaměstnán, dokonce i na trvalý pracovní poměr na dobu neurčitou, který s ním byl však ukončen z důvodu, že se dopustil trestného činu vůči zaměstnavateli. V současné době vykonává nad žalovaným dohled paní [jméno] [příjmení] (dále jen„ paní [příjmení]“), u které žalovaný bydlí. Dle žalobkyně jej však tato osoba spíše využívá, či dokonce zneužívá. Žalovaný u paní [příjmení] vykonává poměrně rozsáhlé práce. [příjmení] [příjmení] je totiž vlastníkem či má v dispozici rozsáhlé lesní a zemědělské pozemky, kde žalovaný vykonává pracovní činnosti, které jsou potřeba, je tak v podstatě zaměstnáván, bez smlouvy a bez odměny. Žalobkyně dovozovala, že při minimální mzdě, která v roce 2019 činila 13 350 Kč měsíčně, může předpokládaný příjem žalovaného spolu s invalidním důchodem činit částku okolo 18 000 Kč až 20 000 Kč. Skutečnost, že paní [příjmení] využívá psychický stav žalovaného a za jím odvedenou práci zřejmě nic nevyplácí, případně mu poskytuje pouze stravu a bydlení, nemá na výdělkové schopnosti a možnosti žalovaného vliv. Žalobkyně uzavřela, že dle jejího názoru a zjištění je žalovaný nadán dostatečnou schopností k tomu, aby mohl být, byť v omezeném rozsahu, řádně zaměstnán. Žalobkyně dále sdělila, že přestala z důvodu výpovědi ze strany zaměstnavatele a věku pracovat, a v současné době je plně závislá na výživě ze strany manžela (otce žalovaného). Tím došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně, která sama o sobě odůvodňuje minimálně podání návrhu na snížení výše výživného, případně dokonce jeho zrušení. S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby soud její vyživovací povinnost k žalovanému zrušil, případně aby výši výživného změnil dle úvahy soudu.

2. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti nesouhlasil. Ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že se domnívá, že podaný návrh je účelovým důsledkem podaného trestního oznámení ze dne [datum] o možném spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy žalobkyní vůči žalovanému ve smyslu § 196 trestního zákoníku. Žalobkyně měla do října 2019 dle rozhodnutí soudu uhradit žalovanému na výživu 117 000 Kč, dobrovolně však nezaplatila nic a exekucí bylo vymoženo toliko 61 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že od roku 2005 je poživatelem plného invalidního důchodu, dle lékařského posouzení doživotně (nyní invalidita 3. stupně). Invalidní důchod je jediným příjmem žalovaného. Důvodem invalidity je těžká mentální retardace, což je porucha neměnná, která žalovaného v samostatné schopnosti zajišťovat své potřeby vysoce omezuje. Pokud se jedná o pracovní zkušenost, tu má jedinou, krátce pracoval jako dělník v Siemensu ve Stříbře, práci však nezvládal, neumí správně počítat, nebyl schopen pravidelně docházet na určitou hodinu. Sám žalovaný není schopen cestovat do jiného města a orientovat se v cizím prostředí. Situace, kterým nerozumí, jej nadměrně stresují a není schopen na ně adekvátně reagovat. V běžném životě mu pomáhá paní [příjmení] a její rodina, která mu zajišťuje bydlení, stravu a pomáhá mu s vyřizováním jeho záležitostí. [příjmení] se žalovaného ujali, když jej rodiče vyhodili. Není pravdou, že by žalovaný pracoval v lese, staral se o zvěř, hospodářství apod. Žalovaný je schopen maximálně lehké výpomoci v domácnosti za stálého dohledu. Žalovaný k situaci žalobkyně uvedl, že ani v minulých obdobích žalovanému nepřispívala, proto byl nucen podat na ni trestní oznámení a má za to, že tvrzení žalobkyně jsou tak účelová. Žalobkyni byla na výživném určena minimální částka. Je nutné zohlednit, zda žalobkyně nemá další příjmy, např. podporu v nezaměstnanost, odstupné, sociální dávky apod. Pokud se jedná o skončení pracovního poměru, pak by nemělo být přihlíženo ke snížení schopnosti plnit vyživovací povinnost. Dle žalovaného nejsou dány důvody pro zrušení nebo snížení vyživovací povinnosti žalobkyně, a proto navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

3. V řízení byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 1. 2011, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2012, č. j. [číslo jednací], byla žalobkyni stanovena vyživovací povinnost na žalovaného v částce 1 000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem [datum]. Soud přitom vycházel ze zjištění, že u žalovaného se jedná o středně těžkou mentální retardaci, není schopen soustavné pravidelné pracovní činnosti, byl mu přiznán invalidní důchod, a soud neměl pochyb o tom, že ze svého jediného příjmu (invalidního důchodu) žalovaný není schopen uspokojit všechny své odůvodněné potřeby, které spočívají v běžných nákladech na bydlení, stravu a ostatní nezbytné potřeby. O poměrech žalobkyně soud I. stupně uvedl, že tato nepracuje, neboť ji manžel po finanční stránce zajišťuje. Odvolací soud učinil skutková zjištění, že žalobkyně měla v červnu, červenci a prosinci 2011 příjem 400 € měsíčně. Rodiče žalovaného shodně uvedli, že mají ještě vyživovací povinnost k synovi, který chodí v SRN do školy. Soud učinil závěr, že je v možnostech a schopnostech žalobkyně přispívat žalovanému výživným v částce 1 000 Kč měsíčně.

5. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že u žalovaného došlo ke změně jeho psychického, zdravotního stavu oproti době, kdy mu byl přiznán invalidní důchod, když v současné době byl zjištěn psychiatrickým a konzultačním psychologickým vyšetřením mírnější mentální defekt oproti zdokumentovanému stavu v době přiznání invalidního důchodu, který v současné době dosahuje úrovně lehké mentální retardace. Znalec uzavřel, že je z medicínského hlediska prakticky vyloučené, že by u žalovaného došlo ke spontánnímu zlepšení jeho mentální úrovně. U žalovaného byla zjištěna agravace, tj. zveličování mentálního deficitu žalovaným. Pracovní potenciál žalovaného je z psychologického hlediska oslabený až narušený, nikoli vymizelý. V současné době je tak žalovaný schopen pracovního zařazení za ulehčených (chráněných) podmínek, kdy by se mělo jednat o práci nekvalifikovanou, pod dohledem, mentálně nenáročnou, bez tlaku na rychlost a výkon, na částečný pracovní úvazek v rozsahu cca 2 hodiny denně.

6. K dotazu soudu znalec uvedl, že žalovaný by nebyl schopen vnímat důsledky tohoto řízení a účastnit se jej. Sám žalovaný účast na jednání odmítl.

7. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že v současné době žije s manželem v Německu, je v domácnosti, již dlouhou dobu nepracuje. Naposledy před mnoha lety vykonávala různé pomocné práce, do důchodu má jít za sedm let, důchod bude pobírat v ČR. V Německu nepobírá žádné dávky, žije z manželova platu. Je vyučená kuchařka. K osobě žalovaného uvedla, že v dětství byl zcela normální, dokončil tzv. zvláštní školu, pak nastoupil do učebního oboru malíř, kterou nedokončil. Když dovršil zletilosti, po poradě s psycholožkou [příjmení], mu s manželem opatřili bydlení, kde samostatně bydlel v bytě, a nastoupil do Siemensu ve Stříbře. Po určité době byl pracovní poměr ukončen z důvodu, že mu byly prokázány nějaké krádeže. Pak s kamarádem začali bydlet u paní [příjmení], žalovaný u ní zůstal. Dokud bydleli ve Stříbře, a to až do roku 2009, žalovaný je navštěvoval, říkal, že u paní [příjmení] pracuje v lese, který jí patří. Od doby, kdy se odstěhovali do Německa, již v kontaktu se žalovaným není. Žalovaný je zletilý, samostatný a nevidí důvod, proč by se o něj měla starat. Výživné, které má určeno soudem, neplatí, protože nemá žádný příjem. Je omezena z důvodu poškozených karpálních tunelů, artritidy ramenou a revmatických potíží s končetinami.

8. Svědkyně paní [příjmení] ve výpovědi uvedla, že žalovaný u nich žije 20 let. Přišel, když mu bylo necelých 18 let, kdy ho našli, jak přespává u nich v kotelně ve Stříbře. Řekl jim, že ho rodiče vyhodili z domu a že nemá kde bydlet. Postupně se sbližovali, chodil hodně za jejími dětmi a už v té době s manželem zjistili, že není úplně v pořádku, co se týče psychického zdraví. Dělá pokroky v tom, že zvládá základy hygieny, což do té doby neměl, protože nevěděl, že si má vyčistit zuby, vykoupat se, umýt apod. Svědkyně uvedla, že si myslí, že mu pomáhá, že žije mezi inteligentními lidmi a snaží se s ním být každý den. Žalovaný není v takovém stavu, aby zůstával doma sám, ale jeho stav je o něco lepší, různí se to, někdy je to mnohem lepší a někdy je to mnohem horší. Psychický stav žalovaného je dle jejího názoru pořád stejný. Neužívá žádné léky, nedochází pravidelně k žádnému lékaři, bylo jí sděleno, že retardace se nedá léčit. Z vyprávění ví, že pracoval ve Stříbře 14 dní v Siemensu a že to tam na něj bylo složité, měl počítat kabely, něco zapojovat. Za tu dobu, co bydlí u nich, nebyl nikde zaměstnán. Není toho schopen, neumí odhadnout čas, kdy má vstát, připravit se, dopravovat se autobusem, kde vystoupit, kam má dojít. Je na ni fixovaný, ona ho má jako syna. Pokud by někam jezdil, musela by jet s ním. Při popisu běžného dne uvedla, že dopoledne žalovaný pomáhá s vařením, např. škrabkou oloupe brambory, oloupe cibuli, nesmí s nožem, protože by se poranil, potom jdou spolu ven, se synem jezdí často na kole, snaží se ho utahat, má hodně energie, potom někdy pomáhá s domácími pracemi, např. vyluxovat, někdy si zahraje hry na PC, kouká na televizi, kolem 22:00 hodin chodí spát. Má rád zvířata, stará se o kočku, kterou koupili. Nezkoušeli, zda by byl schopen nějakou práci vykonávat, nedovede si představit, že by ho poslala do práce a něco se mu třeba stalo. Svědkyně popřela, že by pro ni žalovaný vykonával nějakou práci v lese, ona je v invalidním důchodu a žádnou práci pro nikoho v lese nevykonávala, ani on pro ni. Nevlastní žádný les ani nemovitost. Bydlí v [obec] v pronájmu. Výdaje žalovaného přesahují jeho invalidní důchod, o sociální dávky žádat nezkoušela, žijí z příjmu manžela. Žalovaný kouří, když mu zakáže kouřit, tak je nervózní, agresivní. Dle psycholožky nemá„ tlačit na pilu“, aby mu sebrala cigarety. Z jejího hlediska by bylo spíše namístě zažádat o zvýšení výživného. Jeho rodiče o něj nejeví zájem, za těch 20 let mu nedali dárek k svátku, k narozeninám, ani mu nepopřáli, výživné neplatí.

9. Dle § 859 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Dle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle § 915 o. z. platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

10. Podle § 163 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

11. V daném případě soud po provedeném dokazování, při kterém zkoumal, zda a jak se změnily poměry od poslední úpravy výživného a zda se jedná o změnu poměrů podstatnou, která by odůvodňovala zrušení vyživovací povinnosti, případně snížení výživného, dospěl k závěru, že k takové změně poměrů u účastníků nedošlo. Soud má za prokázané, že vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému trvá, když ten není schopen se sám živit, neboť to jeho zdravotní a mentální stav nedovolují. Dle soudu nejsou splněny ani podmínky pro snížení výživného. V řízení nebylo prokázáno, že u žalobkyně došlo k podstatné změně poměrů, jelikož pouze vyšší věk oproti době původního rozhodování není onou podstatnou změnou. Žalobkyně je stále v produktivním věku, má možnost najít si zaměstnání, minimálně nějakou občasnou výpomoc, stejně jako tomu bylo v době původního řízení. Současně nebylo prokázáno, že by se významně změnily poměry u žalovaného. Ať už se u žalovaného jedná o pásmo lehké či středně těžké mentální retardace, které nebylo možné přesně určit, má soud za prokázané, že schopnost živit se sám je značně omezena. Pracovní potenciál žalovaného je z psychologického hlediska oslabený až narušený, ale nikoli vymizelý. Žalovaný je schopen pracovního zařazení za ulehčených podmínek, kdy by se mělo jednat o práci nekvalifikovanou, pod dohledem, na částečný pracovní úvazek (v rozsahu cca 2 hodiny denně), bez tlaku na rychlost a výkon apod. Soud tak v tomto řízení dospěl k závěru, že žalovaný sice je schopen výkonu práce, ale velmi omezeně. [jméno] tedy v takovém rozsahu, aby byl schopný si obstarat životní potřeby sám, a to též s přihlédnutím k invalidnímu důchodu, který pobírá.

12. Okolnosti, na základě kterých se naposledy rozhodovalo o úpravě výživného, se sice částečně změnily, avšak nelze ponechat celkovou výživu na žalovaném, když nebylo prokázáno, že by se žalobkyně nemohla svým aktivním jednáním přičinit o dosažení nějakého příjmu, byť nepatrného. Rovněž skutečnost, že u žalovaného byl stanoven mírnější defekt, kdy výkon určité práce v chráněných podmínkách možný je, není dostatečnou změnou poměrů na straně žalovaného, neboť znalcem byla připuštěna možnost výkonu práce v rozsahu 2 hodin denně v chráněných podmínkách, kdy výkon takové práce má spíše terapeutické účinky, a v tomto rozsahu nemůže sloužit k obstarání obživy a dalších potřeb. Na závěr se soud pozastavil nad možností účelového podání žaloby, kdy proti žalobkyni je vedeno trestní řízení a zrušení vyživovací povinnosti by žalobkyni mohlo být ku prospěchu. Konečně soud dospěl k závěru, že částka 1 000 Kč představuje částku téměř symbolickou, kterou po žalobkyni lze spravedlivě požadovat, obzvláště za situace, kdy žalobkyně ani nevyvažuje potenciální výživné svého zletilého syna osobní péči a poskytováním jiných potřeb.

13. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 36 954,23 Kč. Tato částka sestává z odměny advokátky za 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“, a to převzetí věci, vyjádření k žalobě, doplnění tvrzení a důkazních návrhů a 4 účasti na jednání soudu, po 3 500 Kč dle § 7 bod 5. advokátního tarifu (24 500 Kč) a 7 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (2 100 Kč), a dále cestovného ve výši 2 340, 69 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 1 600 Kč. Právní zástupkyně žalovaného je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 30 540,69 Kč, tj. 6 413,54 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 36 954,23 Kč má žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalovaného.

15. O povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení státu jsou tvořeny znalečným znalce [celé jméno znalce] ve výši 42 471 Kč dle usnesení ze dne 12. 9. 2022, č. j. 7 C 83/2020 – 134, a ve výši 3 721,23 Kč dle usnesení ze dne 29. 11. 2022, č. j. 7 C 83/2020 – 154, tedy v celké výši 46 192,23 Kč.

16. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.