7 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Heřmanovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vypořádání společného jmění manželů

I. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazují – rozkládací pohovka Sonata, kuchyňský robot ETA, komoda BLAU a obývací stěna BLAU.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 58 000 Kč do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vypořádání společného jmění účastníků s tím, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno dne , datum, . S ohledem na zánik manželství a společného jmění manželů se účastníci pokoušeli o mimosoudní vypořádání společného majetku, avšak k dohodě nedošlo. Žalobce požadoval, aby byly vypořádány investice ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalované a dále movité věci náležející do společného jmění manželů. Žalovaná a její dcera byly po celou dobu manželství podílovými spoluvlastníky pozemku st. p. č. , hodnota, (zastavěna plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ostatní plocha), vše v k. ú. , adresa, . Za trvání manželství v roce 2021 byla na předmětné nemovité věci vyhotovena nová střecha, za kterou panu , Anonymizováno, zaplatili hotově 50 000 Kč a 53 500 Kč, které ušetřili. Žalobce žádal na vypořádání částku 50 000 Kč. Za trvání manželství žalobce vlastními silami a na vlastní náklady postavil venkovní terasu, jejíž hodnotu odhadoval na 40 000 Kč. Žalobce žádal na vypořádání částku 20 000 Kč. Ze společného jmění manželů byl dále po celou dobu splácen úvěr na koupi vozidla Renault Clio, registrační značky , SPZ, , ve výlučném vlastnictví žalované, který žalovaná koupila dne , datum, za kupní cenu 244 999 Kč. Splátka úvěru činila 5 000 Kč měsíčně, tedy za dobu od , datum, do , datum, (55 měsíců) bylo na výlučný majetek žalované vynaloženo ze společného jmění 275 000 Kč. Žalobce žádal na vypořádání částku 137 500 Kč. K vypořádání žalobce navrhl tyto movité věci – rozkládací pohovku Sonata v hodnotě 5 098 Kč, kuchyňský robot ETA v hodnotě 3 999 Kč, komodu BLAU v hodnotě 3 299 Kč, obývací stěnu BLAU v hodnotě 4 199 Kč, Aku sekačku AL-KO v hodnotě 6 990 Kč a televizi Hyundai v hodnotě 14 688 Kč, celkem tedy věci v hodnotě 38 273 Kč. Žalobce žádal na vypořádání částku 19 136 Kč. Žalobce dále uvedl, že jak žalobce, tak žalovaná spláceli za trvání manželství své výlučné dluhy. Měl za to, že splátky exekucí žalobce se vzájemně vykompenzovaly splátkami dluhů žalované. Závěrem navrhl, aby soud přikázal do výlučného vlastnictví žalované výše uvedené movité věci, uložil žalované povinnost uhradit žalobci na vypořádacím podílu částku 226 636 Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s žalobou nesouhlasí, požadavky žalobce jsou neoprávněné. Po dobu soužití žalobce používal veškeré zařízení žalované, na domácnost přispíval jen velmi málo. Před svatbou žalobce pobíral 3 roky jen invalidní důchod I. stupně ve výši 5 400 Kč měsíčně, z čehož nepokryl ani své náklady. Je silný kuřák a pravidelně požívá alkohol. Po svatbě v roce 2019 byl žalobci navýšen důchod na 9 000 Kč, později 10 000 Kč. Žalobce neměl stálé zaměstnání, zejména kvůli nadměrnému užívání alkoholu. V domě, kde společně žalobce a žalovaná žili, prováděla žalovaná rekonstrukci (už v době před přistěhováním žalobce), kterou hradila sama formou naspořených prostředků a půjček. Žalobce v domě nezastával žádné práce, provedl jen výměnu vany a položil obklady v koupelně. Vanu před svým odchodem zničil. Vyhotovil terasu, kdy materiál hradila žalovaná a také svou prací žalobci pomáhala. Žalovaná po žalobci také nepožaduje, aby jí platil za praní, údržbu oblečení, úklid domácnosti a další práce v domácnosti. Manželství bylo rozvráceno v důsledku žalobcova požívání alkoholu a následném deliriu. Na opravu střechy si žalovaná půjčila částku 35 000 Kč od kamarádky , jméno FO, , která jí často půjčovala peníze, když neměla na zaplacení elektřiny. Žalovaná měla dvě zaměstnání, aby utáhla náklady spojené s provozem domu. Auto žalované s ní užíval i žalobce, stejně tak jako uvedené movité věci. Televizi při hádce s žalobcem zničila, sekačka opotřebením přestala fungovat a skončila ve sběrném dvoře. Ostatní věci byly do domácnosti, podobně jako prací prášek a nádobí. Žalovaná odešla z manželství zadlužená, zatímco žalobce odešel s úsporou 90 000 Kč, jak jí sdělil v dopise. Po uzavření manželství přišlo žalobci 10 exekucí (o těchto dluzích jí neřekl), které za žalobce doplatila, aby se sama nedostala do problémů. Žalovaná uvedla, že po rozvodu připravila žalobci věci k vyzvednutí, poslala mu SMS zprávu, kdy si má věci vyzvednout, ale žalobce si věci nevyzvedl, na zprávu nereagoval, odmítal se vystěhovat. Závěrem uvedla, že považuje vypořádání za vyřízené.

3. V replice ze dne , datum, žalobce uvedl, že po celou dobu soužití s žalovanou na domácnost přispíval, a to i před uzavřením manželství. Žalobce v roce 2023 pobíral invalidní důchod ve výši 12 026 Kč a dále si přivydělával jako zedník u pana , adresa, , což žalovaná potvrdila. Není tedy pravdou, že by neměl žádný příjem. Na bydlení přispíval částkou 7 000 Kč s výjimkou dubna až července 2023, kdy byl hospitalizován v , adresa, (nikoli pro alkohol, ale psychické problémy). V prosinci 2023, kdy byl žalobce u své dcery dokonce žalovaná převzala jeho důchod a celý si jej ponechala. Z manželství žalobce odešel s nulou, nikoli úsporou 90 000 Kč. V prosinci 2024 si totiž žalobce vzal půjčku ve výši 60 000 Kč, po rozvodu manželství dále našetřil nějaké peníze, což žalované sdělil, když chtěl obnovit manželské soužití. Žalovaná po rozvodu manželství neumožnila si vyzvednout osobní věci, ani žádné vybavení domu, vše vyhodila nebo si ponechala.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že manželství účastníků uzavřené dne , datum, bylo rozvedeno. K podanému odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .

5. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná a její dcera měly v podílovém spoluvlastnictví pozemek st. p. č. , hodnota, (zastavěna plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), a pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ostatní plocha), vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

6. Ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud zjistil, že na domě v podílovém spoluvlastnictví žalované a její dcery byla vyhotovena nová střecha za částku cca 100 000 Kč, která byla hrazena ze společného jmění.

7. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že u domu v podílovém spoluvlastnictví žalované a její dcery byla vyhotovena terasa, kdy cena materiálu byla cca 10 000 Kč, který byl hrazen ze společného jmění.

8. Z kupní smlouvy č. K1280600 ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná před uzavřením manželství uzavřela smlouvu na koupi vozidla Renault Clio, registrační značky , SPZ, , za kupní cenu 244 999 Kč, kdy financování probíhalo úvěrovou smlouvou.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná refinancovala úvěr od společnosti Moneta Money bank (na koupi vozidla), kdy měsíční splátka činila 4 224 Kč. Účastníci učinili nesporným, že taková výše splátky byla po celou dobu splácení úvěru (i před refinancováním).

10. Z faktury – daňového dokladu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne , datum, žalovaná koupila komodu BLAU za cenu 3 299 Kč a obývací stěnu BLAU za cenu 4 199 Kč.

11. Z faktury – daňového dokladu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne , datum, žalovaná koupila rozkládací pohovku Sonata za cenu 5 098 Kč.

12. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že dne , datum, žalovaná koupila kuchyňský robot ETA za cenu 3 999 Kč.

13. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že dne , datum, žalovaná koupila televizi Hyundai za cenu 14 688 Kč.

14. Z účtenky – daňového dokladu č. E6461880 soud zjistil, že dne , datum, byla koupena aku sekačka AL-KO za cenu 6 990 Kč.

15. S využitím AI byla orientačně zjištěna obvyklá cena uvedených nemovitých věcí v době rozhodování soud ve stavu ke dni zániku manželství v této výši – cena komody BLAU 600 až 1 000 Kč, cena obývací stěny BLAU 800 Kč až 1 200 Kč, cena rozkládací pohovky , právnická osoba, 000 Kč až 1 500 Kč, cena kuchyňského robota ETA 800 až 1 200 Kč, cena televizoru , adresa, 500 až 4 000 Kč, cena aku sekačky AL-KO 1 500 Kč až 2 500 Kč. Účastníci s takto stanovenou obvyklou cenou souhlasili a nežádali zadání odborného určení obvyklé ceny.

16. Z poštovní poukázky a příjmových pokladních dokladů soud zjistil, že žalobce v říjnu 2023 zaplatil částku 7 000 Kč, v říjnu 2023 dále částku 4 000 Kč označenou jako doplatek na elektřinu, v listopadu 2023 částku 7 000 Kč označenou jako záloha na nájem, v prosinci 2023 částku 7 000 Kč označenou jako záloha nájem a částku 15 000 Kč označenou jako doplatek elektřiny 8 000 Kč, doplatek vody 4 500 Kč, 3 x benzín , adresa, 000 Kč a část doplatku nájmu 6-9/23 ve výši 500 Kč.

17. Z nedatovaného dopisu žalobce adresovaného žalované soud zjistil, že žalobce uvedl, že ušetřil 90 000 Kč.

18. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že si žalobce vzal úvěr ve výši 60 000 Kč.

19. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce zaslal žalované návrh na vypořádání společného jmění manželů ve snaze o smírné vypořádání před podáním žaloby.

20. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Manželství účastníků trvalo od , datum, do , datum, , kdy bylo pravomocně rozvedeno. Za trvání manželství spláceli účastníci své výlučné dluhy, které nečinili předmětem vypořádání, neboť jejich výše se v podstatě rovnaly. Předmětem vypořádání byly uvedené movité věci, jejichž obvyklá cena byla cca 7 200 Kč až 11 400 Kč. Za trvání manželství se rozbila sekačka, která byla zlikvidována. Za trvání manželství rovněž byla rozbitá televize, u které během hádky žalovaná úmyslně odstřihla přívodní kabel. Předmětem vypořádání byly dále splátky kupní ceny za pořízení vozidla Renault Clio ve výši 4 224 Kč za dobu trvání manželství (55 měsíců). Vozidlo bylo jediným v užívání účastníků, sloužilo k dopravě za lékaři, na nákup apod. Předmětem vypořádání byly též investice ze společného jmění do výlučného vlastnictví žalované, konkrétně oprava střechy ve výši cca 100 000 Kč a materiál na terasu ve výši cca 10 000 Kč.

21. Podle § 708 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“).

22. Podle § 713 odst. 1 o. z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody.

23. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

24. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

25. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění,g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání.

26. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly, aby se soud při vypořádání odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku, žádný z účastníků se toho ostatně ani nedomáhal. Soud přistoupil k vypořádání věcí dle návrhu účastníků. Pokud jde o vypořádání movitých věcí, pak soud konstatuje, že při určení jejich hodnoty (a tedy i následně vypořádacího podílu) se nevychází z pořizovací ceny věci, ale z ceny obvyklé v době rozhodování soudu, přičemž se přihlíží ke stavu věci ke dni zániku společného jmění. Obvyklá cena představuje tržní hodnotu věci v daném čase, tedy částku, za kterou by bylo možné věc prodat mezi běžnými kupujícími a prodávajícími. Tato cena zohledňuje stáří věci, míru opotřebení, funkčnost a stav, běžné ceny obdobných použitých věcí na trhu apod. Odhad byl proveden orientačně na základě běžné životnosti spotřebního zboží a běžného opotřebení vzhledem ke stáří věcí; účastníci s odhadovanou obvyklou cenou vyslovili souhlas a netrvali na odborném určení ceny. Jelikož sekačka ještě před zánikem společného jmění byla zlikvidována (odevzdána do sběrného dvora), soud k ní vůbec při určení vypořádacího podílu nepřihlížel. Oproti tomu ale zohlednil cenu televizoru, který žalovaná úmyslně poškodila, a to souladu s ustanovením § 742 odst. 1 písm. f) o. z. Obvyklá cena movitých věcí (komoda, obývací stěna, pohovka, kuchyňský robot a televizor) tak činila cca 6 000 Kč. Ze společného jmění byly hrazeny do výlučného majetku žalované částky cca 100 000 Kč (použito na opravu střechy) a 10 000 Kč (použito na materiál na stavbu terasy). Na vyrovnání podílu žalobce by tak měla žalovaná zaplatit částku 58 000 Kč (3 000 Kč + 50 000 Kč + 5 000 Kč = 58 000 Kč). Tuto částku musí žalovaná zaplatit žalobci, aby jejich podíly na společném majetku byly stejné. Soud konstatuje, že práce v domácnosti a na domě se při vypořádání společného jmění manželů nezapočítávají jako samostatná finanční položka (investice nebo vnos), která by zakládala nárok na vrácení peněz. Podle § 742 o. z. se při vypořádání společného jmění manželů mj. zohledňují tzv. vnosy, tedy situace, kdy jeden z manželů použil prostředky ze svého výlučného majetku na majetek patřící do společného jmění, nebo naopak využil společný majetek k financování svého výlučného majetku. Vnosy mají povahu majetkového plnění, které lze vyjádřit v penězích a které prokazatelně zvýšilo hodnotu majetku. Judikatura Nejvyššího soudu opakovaně zdůrazňuje, že vnos musí být majetkový, nikoli osobní či naturální. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , p. zn. , spisová značka, , výslovně uvedl, že: „Investicemi vynaloženými ze společného na ostatní majetek jednoho z manželů není práce jednoho manžela vynaložená při rekonstrukci domu druhého manžela.“ Tento závěr je aplikovatelný i za stávající právní úpravy. Práce jednoho z manželů v domácnosti, péče o děti nebo vlastní fyzická činnost při opravách či údržbě domu nejsou považovány za vnosy, protože nejde o vynaložení finančních prostředků ani o majetkový transfer. Tyto činnosti představují plnění vyplývající z manželských povinností (§ 687 občanského zákoníku) a jejich ocenění v penězích by odporovalo principu rovnosti manželů a povaze společného jmění. Soudy proto při vypořádání společného jmění takovou práci nezohledňují jako samostatnou položku, která by zakládala nárok na finanční kompenzaci. Význam těchto činností se promítá pouze nepřímo – například při úvaze o disparitě podílů, kdy soud může přihlédnout k tomu, jak který z manželů pečoval o rodinu a domácnost. Žalobce učinil předmětem vypořádání rovněž souhrn splátek úvěru na koupi vozidla ve výlučném vlastnictví žalované (pořízené před uzavřením manželství). Soud dospěl k závěru, že splátky úvěru na vozidlo, které sloužilo výlučně potřebám rodiny, nelze při vypořádání společného jmění manželů zohlednit jako vnos jednoho z manželů. Podle § 690 o. z. jsou manželé povinni přispívat na potřeby rodiny, a to nejen prostřednictvím příjmů, ale i jinými způsoby. Splátky úvěru na koupi vozidla, které bylo jediným vozidlem rodiny a sloužilo k zajištění běžných potřeb (např. doprava do zaměstnání, k lékaři, nákupy), představují výdaj na potřeby rodiny. Pokud jejich výše odpovídala běžným měsíčním nákladům na dopravu, nelze je považovat za investici či vnos, který by zakládal nárok na finanční kompenzaci při vypořádání společného jmění. Tento závěr je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která obdobně posuzuje splátky úvěru na nemovitou věc užívanou rodinou. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uvedl: „Pokud jsou ze společných prostředků hrazeny splátky úvěru na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, kterou rodina užívá, je třeba zjistit, zda částka odpovídá běžným nákladům na zajištění obdobného bydlení. Pokud ano, nejde o vnos, ale o výdaj na potřeby rodiny, který se při vypořádání SJM nenahrazuje.“ Soud analogicky dovodil, že stejný princip se uplatní i u splátek úvěru na vozidlo, pokud sloužil výlučně potřebám rodiny a výše splátek odpovídala běžným nákladům na dopravu. V takovém případě se tyto splátky při vypořádání společného jmění manželů nezohledňují.

27. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, že žalované přikázal do výlučného vlastnictví movité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s přihlédnutím k tomu, že žalovaná si věci po zániku společného jmění ponechala a dál je užívala, a současně ve výroku II. tohoto rozsudku stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 58 000 Kč, aby jejich podíly na společném majetku byly stejné při současném zohlednění vnosů do výlučného majetku žalované.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Každému z účastníků se dostalo poloviny společného majetku, nelze tedy hovořit o převážném úspěchu některého z nich.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. v délce 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť o to žalovaná požádala a žalobce s tím vyslovil souhlas.