10 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Ganajovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně , korespondenční adresa Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné manželky

I. Žaloba o stanovení povinnosti žalovanému platit žalobkyni výživné manželky ve výši 2 000 Kč měsíčně od 21. 1. 2025, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 21. 1. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné manželky ve výši 2 000 Kč měsíčně od podání žaloby. Svou žalobu odůvodnila tím, že sňatek byl uzavřen 27. 8. 1992 na Slovensku, z manželství narozené , rodné přijmení, jsou v současně době 2 nezletilé, a to dvojčata , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobkyně v žalobě uvedla, že ji manžel nedává žádné peníze a ona ze svých příjmů není schopna zajišťovat svou výživu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání soudu konaném dne 28. 4. 2025 se dostavila pouze žalobkyně, žalovaný se nedostavil, ačkoli byl k jednání řádně předvolán.

4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že dle oddacího listu bylo manželství uzavřeno dne , datum, před Obvodným úradem , Anonymizováno, , Slovenská republika. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dostává poukázku na jídlo (stravenku) v hodnotě 1 100 Kč na měsíc, příspěvek na živobytí ve výši 2 030 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 6 630 Kč měsíčně. Žádné jiné sociální dávky žalobkyně nepobírá. Žalobkyně má 2 nezletilé děti , jméno FO, a , Anonymizováno, , kteří žijí u otce a žalobkyně platí výživné ve výši 500 Kč měsíčně na každého z nich. Žalobkyně má celkem 5 dětí. Dvě nejstarší děti jsou již zletilé, nezletilý 17 letý syn , Jméno žalovaného, je v dětském domově, žalobkyně na něj nic neplatí. Žalobkyně nepracuje, nemůže najít práci, má základní vzdělání, její poslední zaměstnání byla uklízečka v roce 1998 na Slovensku. V České republice nikdy nepracovala, byla pořád na mateřské či rodičovské dovolené. Je vdaná pouze jednou, s manželem již dlouho nežije, chce se rozvést, ale nemá na zaplacení soudního poplatku. O manželovi nic neví, neví, jestli má partnerku či další děti. Manžel je otcem všech jejích dětí. Žalobkyně uvedla, že je zdravá, její náklady na bydlení činí 9 600 Kč měsíčně včetně služeb, dále hradí elektřinu ve výši 1 500 Kč měsíčně a výživné na , jméno FO, a , Anonymizováno, ve výši 2 x 500 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že žádné jiné náklady nemá, nemá žádné dluhy.

5. Žalovaný k výzvě soudu sdělil dne 9. 6. 2025, že jeho čistý výdělek činí 2 100 Kč měsíčně, hradí nájemné ve výši 10 600 Kč měsíčně, zálohy na elektřinu 1 500 Kč měsíčně. Dále uvedl položku VZP 2 200 Kč. Jinak se žalovaný k žalobě nevyjádřil.

6. Při jednání konaném dne 28. 4. 2025 byla žalobkyně soudem poučena podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že se jedná o sporné řízení, že musí tvrdit a k prokázání svých tvrzení navrhnout důkazy. Byla poučena o tom, že neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního může mít za následek zamítnutí žaloby. Byla poučena o tom, že musí tvrdit výši životní úrovně žalovaného tak, aby soud mohl posoudit, zda je životní úroveň manželů stejná.

7. Žalobkyně svá tvrzení nedoplnila ani v soudem stanovené lhůtě, nenavrhla soudu žádné další důkazy ani žádané další důkazy nedoložila.

8. K jednání konaném dne 16. 6. 2025 se nedostavil žádný z účastníků řízení.

9. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z. Podle uvedeného ustanovení mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

10. S ohledem na výše uvedené, když žalobkyně a žalovaný jsou dosud nerozvedení manželé, kteří spolu nežijí, žalobkyně nepracuje, její příjem činí sociální dávky (stravenka 1 100 Kč, příspěvek na živobytí 2 030 Kč, příspěvek na bydlení 6 630 Kč), její náklady činí náklady na bydlení (9 600 Kč), záloha na elektřinu (1 500 Kč) a výživné na děti (2 x 500 Kč), stejně tak příjem žalovaného činí sociální dávky (2 100 Kč) a náklady na bydlení (10 600 Kč) a záloha na elektřinu (1 500 Kč), soud dospěl k závěru, že životní úroveň žalobkyně a žalovaného je pravděpodobně shodná. Žádné jiné informace o životní úrovni žalobkyně a žalovaného soud nemá, žalobkyně svá tvrzení v soudem stanovené lhůtě nedoplnila ani nenavrhla a nedoložila žádné důkazy. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní tak neunesla a soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

11. Ve výroku II rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci plně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.