10 C 201/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Ganajovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradě škody ve výši 1 573 Kč a 16 750 Kč, omluva a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna omluvit se žalobci písemnou formou doporučeným dopisem zaslaným na adresu žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec] v tomto znění: „ Vážený pane [celé jméno žalobce], velice se Vám omlouváme za nezákonné vykázání na dobu 10 dnů ze společné domácnosti ve třetím patře na adrese [adresa], včetně prostor domu a okolí do vzdálenosti 200m. [země], [stát. instituce]“

III. Žaloba o stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 316 750 Kč se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 25.8.2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 318 323 Kč a současně žádal, aby se mu žalovaná písemně omluvila. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaná částka představuje zadostiučinění ve výši 300 000 Kč za nezákonné rozhodnutí PČR ze dne 6.8.2018 [číslo jednací] o vykázání žalobce ze společného obydlí, a to z bytu na adrese [adresa], včetně veškerých prostor domu a okolí do vzdálenosti 200 metrů na dobu 10 dnů. Dále žalovaná částka představuje náhradu nákladů řízení ve výši 1 573 Kč uhrazené žalobcem jeho právní zástupkyni advokátce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za sepis vyjádření ze dne 10.8.2018 k předběžnému opatření dle ustanovení § 400 a násl. z.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen z.ř.s., předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí, ve věci Okresního soudu v Teplicích sp.zn. [spisová značka] (1 000 Kč odměna za sepis vyjádření, 300 Kč režijní paušál a 273 Kč DPH). Dále žalovaná částka dle žalobce představuje 16 750 Kč ušlý zisk žalobce, který nemohl po dobu svého vykázání ze společného obydlí v době od 6.8.2018 do 16.8.2018 pracovat, neboť na místě, kde po dobu vykázání pobýval (chalupa v osadě [obec] u [obec], okres [okres]) nebyl internet. Žalobce dále žádá od žalované písemnou omluvu doporučeným dopisem zaslaným na adresu žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec] ve znění„ Vážený pane [celé jméno žalobce], velice se Vám omlouváme za nezákonné vykázání na dobu 10 dnů ze společné domácnosti ve třetím patře na adrese [adresa], včetně prostor domu a okolí do vzdálenosti 200m. [země], [stát. instituce]“ 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že žalobce uplatnil žalovaný nárok u žalované podáním ze dne 10.2.2020 (v tomto návrhu žalobce požadoval shodně jako v žalobě + mimo jiné náklady předcházejícího řízení ve výši 2 x 1 573 Kč) a žalovaná jeho žádosti vyhověla pouze částečně, a to co do požadavku o nákladech řízení ve výši 1 x 1 573 Kč, které měly představovat náklady žalobce ohledně podání námitek do rozhodnutí o vykázání. Nároku ohledně nákladů řízení ve výši 1 573 Kč uhrazené žalobcem jeho právní zástupkyni advokátce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za sepis vyjádření ze dne 10.8.2018 k předběžnému opatření dle § 400 a násl. z.ř.s. ve věci Okresního soudu v Teplicích sp.zn. [spisová značka] žalovaná nevyhověla s odůvodněním, že nejde o náklady, které byly nutně a účelně vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nezákonném vykázání dle ustanovení § 31 odst.1 z.č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalovaná uvedla, že podání návrhu na vydání předběžného opatření není podmíněno předchozím policejním vykázáním, předběžné opatření lze vydat i bez něj, jsou-li pro něj splněny zákonem stanovené podmínky a je-li návrh na vydání předběžného opatření podán ohroženou osobou. Dále žalovaná neuznala jako oprávněný nárok žalobce na ušlý zisk ve výši 16 750 Kč s odůvodněním, že tento nárok je neprokázaný, nebyla zjištěna ani příčinná souvislost vzniku nároku s vykázáním žalobce ze společného obydlí, s tím, že si žalobce místo, kde bude pobývat po dobu vykázání vybral sám. Žalovaná dále neuznala jako oprávněný nárok žalobce na nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč a žádost o omluvu s odkazem na její promlčení, když promlčecí lhůtu 6 měsíců počítala od zásahu policie, tedy od 6.8.2018.

3. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie ČR KŘP Ústeckého kraje, OO [obec], ze dne 6.8.2018 [číslo jednací] byl žalobce vykázán na dobu 10 dnů ze společné domácnosti ve třetím patře na adrese [adresa], včetně prostor domu a okolí do vzdálenosti 200m.

4. Dle úředního záznamu o vykázání ze dne 6.8.2018 Policie ČR KŘP Ústeckého kraje, OO [obec], [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobce obýval společné obydlí s ohroženou osobou manželkou [jméno] [příjmení] a nezl. dcerou [jméno] [příjmení]. Vykázání žalobce bylo v úředním záznamu odůvodněno tím, že manželka žalobce uvedla, že dne 5.8.2018 došlo v hádce k jejímu fyzickému napadení manželem s tím, že uvedla, že došlo mezi nimi k hádce a jejímu napadení i před čtyřmi měsíci. Manželka žalobce dle úředního záznamu uvedla, že se manžela bojí, bojí se, že se bude konflikt opakovat a manžel bude agresivní.

5. Žalobce podal proti rozhodnutí o vykázání námitky podáním ze dne 7.8.2018, v nichž namítal, že nebyly splněny podmínky pro vykázání a žádal jeho zrušení, namítal, že k vykázání došlo výlučně na základě nepodložených tvrzení jeho manželky, která nejsou pravdivá. O námitkách žalobce proti rozhodnutí o vykázání bylo rozhodnuto dne 10.8.2018 rozhodnutím Policie ČR KŘP Ústeckého kraje, OO [obec], [číslo jednací] s odůvodněním, že námitky byly posouzeny a bylo zjištěno, že zákonné podmínky k vykázání byly splněny a nebyly shledány důvody k ukončení vykázání. Postup Policie ČR byl shledán v souladu se zákonem.

6. Ze spisu Okresního soudu v Teplicích sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 9.8.2018 podala manželka žalobce k soudu návrh na předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí dle ustanovení § 400 a násl. z.ř.s., jímž se domáhala, aby soud rozhodl, že žalobce nesmí vstupovat do společného bytu a jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100m, dále že žalobce nesmí vstupovat do bezprostředního okolí manželky, zdržet se setkávání s manželkou a nežádoucího obtěžování manželky. Prostřednictvím své právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se žalobce k návrhu na předběžné opatření vyjádřil písemným podáním do spisu. Usnesením ze dne 10.8.2018 č.j. 0nc 16/2018-44, které nabylo právní moci dne 31.8.2018, byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut s odůvodněním, že návrh není důvodný, předběžné opatření na ochranu před domácím násilím je mimořádným procesním institutem, pro to, aby soud předběžné opatření nařídil, musí být splněny zároveň 4 znaky domácího násilí, a to opakování a dlouhodobost jednání odpůrce, eskalace tohoto jeho jednání, jasné rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné a neveřejné jednání. Soud uvedl, že z doložených listin neplyne, že by se jednalo o chování odpůrce dlouhodobého charakteru, přičemž tvrzení navrhovatelky, v návrhu uvedená, nejsou dostatečně osvědčena připojenými čestnými prohlášením ani dalšími listinami.

7. Ze spisu Okresního soudu v Teplicích sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že je u zdejšího soudu vedeno opatrovnické řízení ve věci péče, výživy a úpravy styku s dcerou žalobce nezl. [jméno] [příjmení]. Řízení dosud není pravomocně skončeno.

8. K Okresnímu soudu v Teplicích byla dne 20.8.2018 podána manželkou žalobce žaloba o rozvod manželství vedená pod sp.zn. [spisová značka], řízení bylo zastaveno z důvodu překážky litispendence. V současné době probíhá u Okresního soudu v Teplicích řízení o rozvod manželství pod sp.zn. [spisová značka], kdy manžel podal žalobu, toto řízení není pravomocně skončeno.

9. Dále je u zdejšího soudu vedené řízení pod sp.z.n. [spisová značka], kde se žalobou manželka žalobce domáhala zúžení společného jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. V současné době je ve věci vedeno odvolací řízení k odvolání žalobce (manžela) do rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 12.6.2020 č.j. [číslo jednací], jímž bylo žalobě vyhověno.

10. Z protokolů o ústním jednání ze dne 7.5.2019 [stát. instituce] odboru dopravních a správních agend sp.zn [číslo] bylo zjištěno, že u [stát. instituce] probíhá přestupkové řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit žalobce tím, že dne 7.3.2019 v [anonymizováno] své manželce zablokoval svým vozidlem její vozidlo, lehnul si na přední kapotu, držel se stěračů a bránil manželce v jízdě, křičel a choval se agresivně.

11. Z protokolů o ústním jednání ze dne 7.5.2019 [stát. instituce] odboru dopravních a správních agend sp.zn. [číslo] bylo zjištěno, že u [stát. instituce] probíhá přestupkové řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit žalobce tím, že dne 5.8.2018 kolem 22.30 hodin v [obec] ve společné domácnosti napadl manželku, měl s ní házet po posteli a tahat ji za vlasy a zasednout.

12. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.9.2019 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 14.10.2019 a byl doručen žalobci dne 14.10.2019, bylo zjištěno, že uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto, že zásah Policie ČR spočívající v tom, že dne 6.8.2018 vykázal žalobce ze společného obydlí, a to z bytu na adrese [adresa], včetně veškerých prostor domu a okolí do vzdálenosti 200m na dobu 10 dnů, byl nezákonný. Rozsudek byl odůvodněn tím, že k vykázání žalobce došlo v jeho nepřítomnosti, bez jeho vyjádření k věci, ačkoli k tomu nebyly splněny procesní podmínky, neboť žalobce byl snadno dosažitelný v zaměstnání a byl kontaktní na svém mobilním telefonu. Dále bylo v odůvodnění rozsudku uvedeno, že žalobce podal proti rozhodnutí o vykázání námitky, avšak rozhodnutí o námitkách ze dne 10.8.2018 je dle soudu nepřezkoumatelné, neobsahuje kromě toho, co tvrdil žalobce v námitkách žádná zjištění ani závěry k věci. Dále v odůvodnění rozsudku soud uvádí, že nebyly splněny ani hmotněprávní podmínky pro vykázání žalobce spočívající v odůvodněném předpokladu, že se žalobce dopustil nebezpečného útoku proti životu, zdraví nebo svobodě, nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že ve spise není skutkový podklad k závěru, že se žalobce dopustil opakovaného agresivního jednání.

13. Z doloženého daňového přiznání žalobce bylo zjištěno, že měl v roce 2018 příjem ze samostatné činnosti 603 000 Kč, výdaje související s příjmy 361 800 Kč.

14. Z doložené smlouvy o poskytování poradenských a konzultačních služeb uzavřené mezi společností cora [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že odměna žalobce jako poradce činí měsíčně 37 000 Kč.

15. Z vyúčtování advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 20.9.2018 bylo zjištěno, že právní zástupkyně účtovala žalobci za vyjádření k předběžnému opatření ze dne 10.8.2018 ve věci Okresního soudu v Teplicích sp.zn. [spisová značka] částku ve výši 1 573 Kč představující odměnu za sepis vyjádření ve výši 1 000 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč a DPH ve výši 273 Kč. Dle detailu úhrady z účtu žalobce bylo zjištěno, že vyúčtovaná částka právního zastoupení byla žalobcem uhrazena bankovním převodem ze dne 20.9.2018.

16. Žalobce podáním ze dne 10.2.2020 uplatnil u žalované nárok na majetkovou a nemajetkovou újmu dle z.č. 82/1998 Sb., jímž uplatnil žalovaný nárok a dále náklady předcházejícího řízení ve výši 1 573 Kč, které měly představovat náklady žalobce ohledně podání námitek do rozhodnutí o vykázání.

17. Z rozhodnutí žalované ze dne 31.7.2020 bylo zjištěno, že vyhověla nároku žalobce co do částky 1 573 Kč představující náklady předcházejícího řízení ve výši 1 573 Kč, které měly představovat náklady žalobce ohledně podání námitek do rozhodnutí o vykázání, přičemž zbylý nárok žalobce žalovaná odmítla s odůvodněním shodným, jako je uvedeno výše její vyjádření k žalobě.

18. Z výše uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce byl rozhodnutím Policie ČR KŘP Ústeckého kraje, OO [obec], ze dne 6.8.2018 [číslo jednací] vykázán na dobu 10 dnů ze společné domácnosti. Žalobce podal proti rozhodnutí o vykázání námitky, které však byly posouzeny jako nedůvodné. Manželka žalobce podala k Okresnímu soudu v Teplicích návrh na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí dle § 400 a násl. z.ř.s., k tomuto návrhu se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil a následně byl návrh na předběžné opatření jako nedůvodný zamítnut. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.9.2019 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 14.10.2019 bylo rozhodnuto, že zásah Policie ČR spočívající ve vykázání žalobce ze společného obydlí, byl nezákonný, a to z procesních i hmotněprávních důvodů. Žalobce podáním ze dne 10.2.2020 uplatnil u žalované nárok na majetkovou a nemajetkovou újmu dle z.č. 82/1998 Sb. Jeho žádosti bylo žalovanou vyhověno pouze částečně rozhodnutím ze dne 31.7.2020. Žaloba byla podána dne 25.8.2020. Žalobce žalobou uplatňuje nárok na vynaložené náklady předcházejícího řízení ve výši 1 573 Kč, dále žalobce po žalované žádá omluvu, finanční zadostiučinění ve výši 300 000 Kč a ušlý zisk po dobu vykázání ve výši 16 750 Kč.

19. Po právní stránce soud věc posoudil dle z.č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

20. Podle ustanovení § 13 odst.1) uvedeného zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odstavce 2) uvedeného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Podle ustanovení § 31 odst.1 z.č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2) uvedeného ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst.3) uvedeného ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Odst.4) poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

22. Žalobcem žalobou požadované vynaložené náklady předcházejícího řízení ve výši 1 573 Kč uhrazené žalobcem právní zástupkyni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za sepis vyjádření ze dne 10.8.2018 k předběžnému opatření ve věci Okresního soudu v Teplicích sp.zn. [spisová značka] (1 000 Kč odměna za sepis vyjádření, 300 Kč režijní paušál a 273 Kč DPH) byly prokázány vyúčtováním právní zástupkyně ze dne 20.9.2018 a dokladem o jejich zaplacení výpisem z účtu žalobce ze dne 20.9.2018.

23. Soud tak ve výroku I rozsudku žalobě částečně vyhověl co do částky l 573 Kč a uložil žalované povinnost zaplatit uvedenou částku žalobci. Žalobce prokazatelně uhradil částku ve výši l 573 Kč svému právnímu zástupci v řízení o nařízení předběžného opatření vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp.zn. [spisová značka]. Při jednání soudu bylo z vyjádření žalobce zjištěno, že se žalobce o vedení řízení o předběžném opatření dozvěděl tak, že jej manželka sama upozornila na to, že návrh na předběžné opatření podala. Řízení o nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 400 a násl. z.ř.s. je řízení specifické, kdy soud musí o návrhu rozhodnout ve lhůtě 48 hodin a zpravidla rozhoduje pouze na základě listin doložených s návrhem. O vedeném řízení se protistrana nijak soudem nevyrozumívá a nevyzývá se k vyjádření. Pokud však již toto vyjádření bylo do spisu prokazatelně podáno a náklady na jeho sepis byly prokazatelně právnímu zástupci žalobce uhrazeny, pak jsou zcela jednoznačně nákladem žalobce. Manželka žalobce úřední záznam o vykázání žalobce doložila jako klíčový důkaz k návrhu na nařízení předběžného opatření a žalobce se svým vyjádřením k návrhu bránil argumenty, že vykázání není důvodné. Soud se tak neztotožňuje s názorem žalované, že se nejedná o náklady dle požadavku uvedeného zákonného ustanovení. Je pravdou, že návrh na vydání předběžného opatření dle ustanovení § 400 a násl.z.ř.s. není podmíněn předchozím policejním vykázáním, avšak pokud k tomuto vykázání došlo a žalobce se proti němu aktivně brání všemi dostupnými způsoby a ve všech s tímto vykázáním souvisejících či na toto vykázání odkazujících řízeních, jedná se dle soudu o jeho náklady dle ustanovení § 31 odst.1 z.č.82/1998 Sb.

24. Ve výroku II rozsudku soud žalobě vyhověl co do omluvy požadované žalobcem, a to s odkazem na ustanovení § 31a z.č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Pode uvedeného ustanovení se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst.2) uvedeného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Soud dospěl k závěru, že požadovaná omluva je dostačující náhrada nemajetkové újmy, přičemž konstatuje, že došlo k porušení práva žalobce, a to shodně s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25.9.2019 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 14.10.2019, jímž bylo konstatováno, že zásah PČR spočívající v tom že dne 6.8.2018 vykázal žalobce ze společného obydlí, a to z bytu na adrese [adresa], včetně veškerých prostor domu a okolí do vzdálenosti 200 metrů na dobu 10 dnů, byl nezákonný. Uvedené rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že došlo k pochybením procesním i hmotněprávním. V odůvodněním rozsudku je výslovně uvedeno, že k vykázání žalobce došlo v jeho nepřítomnosti, bez jeho vyjádření k věci, ačkoli k tomu nebyly splněny procesní podmínky, neboť žalobce byl snadno dosažitelný v zaměstnání a byl kontaktní na svém mobilním telefonu. Dále nezákonnost rozhodnutí spatřuje krajský soudu v tom, že žalobce podal proti rozhodnutí o vykázání námitky, avšak rozhodnutí o námitkách ze dne 10.8.2018 je nepřezkoumatelné, neobsahuje žádná zjištění ani závěry k věci. Soud namítá, že nebyly splněny ani hmotněprávní podmínky pro vykázání žalobce spočívající v odůvodněném předpokladu, že se žalobce dopustil nebezpečného útoku proti životu, zdraví nebo svobodě, nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, když ve spise není skutkový podklad k závěru, že se žalobce dopustil opakovaného agresivního jednání, vše je založeno pouze na tvrzení manželky žalobce, bez dalších důkazů.

26. Soud ve výroku III rozsudku požadovaný nárok žalobce na úhradu peněžité částky ve výši 300 000 Kč jako zadostiučinění za předmětné nezákonné rozhodnutí, nesprávný úřední postup, zamítl s odkazem na ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu, který předpokládá, že omluva jako„ jiný způsob nahrazení škody“ bude přiznána toliko v případě, že bude sama dostatečným způsobem kompenzovat žalobci způsobenou újmu. Podle uvedeného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Jelikož soud shledal, že žádaná omluva je v daném případě naprosto dostačující, finanční zadostiučinění následně zamítl. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu je příkladem způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývajícím z právního předpisu. Soud rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného označeným ustanovením. Považuje-li poškozený za účelnější formu satisfakce pouhé konstatování porušení práva, žádá po žalované tuto formu zadostiučinění a soud je takovým jeho návrhem vázán (srovnej 30 Cdo 1684/2010).

27. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud konstatování porušení práva stěžovatele nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak, např. formou omluvy, zmírněním uloženého trestu, a podobně. Jednotlivé prostředky nápravy se přitom mohou lišit podle toho, zda došlo ke vzniku nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení či z důvodu jiného nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Poskytnutí finanční náhrady je tedy považováno za formu zadostiučinění pro poškozené nejsilnější a nejhodnotnější, zatímco konstatování porušení práva za pouhý mezník nutný k vyjádření, že k určitému pochybení orgánů veřejné moci došlo. Právní úprava ustanovení §31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. Forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné (srovnej 30 Cdo 2486/2013).

28. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že poskytnutí omluvy i peněžitého zadostiučinění není možné a tyto dvě formy zadostiučinění se v daném případě vylučují.

29. V daném případě dospěl soud k závěru, že forma zadostiučinění poskytnutí omluvy za nesprávný úřední postup spočívající v rozhodnutí PČR ze dne 6.8.2018 [číslo jednací] o vykázání žalobce ze společného obydlí, a to z bytu na adrese [adresa], včetně veškerých prostor domu a okolí do vzdálenosti 200m, jehož nezákonnost konstatoval rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.9.2019 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 14.10.2019, je dostatečná, adekvátní a zcela odpovídající míře útrap způsobených tímto rozhodnutím žalobci.

30. Z provedeného dokazování je zřejmé, že vztahy manželů [příjmení] nejsou dobré, lze je hodnotit jako mimořádně vypjaté a emotivní. Manželé vedou řadu výše uvedených sporů u zdejšího soudu, jejich manželství dosud trvá, neboť řízení o péči a výživě nezletilého dítěte dosud není skončeno a nelze ani odhadnout časový horizont jeho konce, a to především pro velké množství sporů mezi rodiči. Žalobce se snažil výši způsobené újmy nezákonným vykázáním jeho osoby ze společného bydliště prokázat mimo jiné i tím, že v rámci řízení o péči a výživě nezlitého dítěte je mu toto vykázání manželkou stále připomínáno (proběhlo dokazování audionahrávkou při předávání dítěte rodičům v mateřské škole prokazující vypjatou hádku rodičů a útrapy -pláč- dítěte). Manželka na toto vykázání dle žalobce odkazuje před rozhodnými orgány a tím tak dle názoru žalobce jeho újmu zvyšuje. Soud však tento názor nesdílí. Špatné vztahy mezi manžely, útrapy dlouhotrvajícího řízení o péči a výživě nezletilého dítěte, celkový dopad negativní rodinné atmosféry na vzájemné vztahy manželů a potažmo vztahy mezi rodiči a dítětem, nemohou mít dle názoru soudu přímou souvislost s nezákonným napadeným rozhodnutím, které tyto problémy možná vygradovalo, nikoli však způsobilo.

31. Nezákonnost rozhodnutí o vykázání žalobce ze společného obydlí byla soudem konstatována rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.9.2019 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 14.10.2019, a za tento nesprávný úřední postup jako dostatečná formou zadostiučinění náleží žalobci omluva.

32. Soud ve výroku III rozsudku dále zamítl jako nedůvodný nárok žalobce na ušlý zisk ve výši 16 750 Kč. Žalobce tvrdil, že se jedná o částku vypočtenou z jeho daňového přiznání pro rok 2018, kde jeho příjmy činí 603 000 Kč. Z uvedené částky vypočetl měsíční příjem ve výši 603 000 Kč /12 = 50 250 Kč a z něho vypočetl příjem ve výši 1/3 tedy ve výši 50 250Kč 16 750 Kč. Uvedená částka 16 750 Kč má představovat ušlý zisk žalobce za dobu vykázání ze společného obydlí v době od 6.8.2018 do 16.8.2018, když v uvedenou dobu nemohl pracovat, neboť na místě, kde po dobu vykázání pobýval, tedy na chalupě v osadě [obec] u [obec], okres [okres], nebyl internet, který ke své práci potřebuje. Soud uvedený nárok žalobce posoudil jako zcela nedůvodný, neboť skutečnost, že žalobce pobýval v době vykázání na uvedeném místě, byla jeho volba, žalobce si toto místo sám vybral, ačkoli věděl, že na tomto místě nejsou podmínky pro jeho práci. Soud připomíná, že výrok rozhodnutí PČR ze dne 6.8.2018 [číslo jednací] o vykázání žalobce zněl tak, že příslušník PČR vykázal žalobce ze společného obydlí ve třetím patře, jediný byt v posledním patře, na adrese [adresa], včetně veškerých prostor domu a okolí do vzdálenosti 200m, na dobu 10 dnů. Napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena povinnost zdržet se po dobu 10 dnů vstupu do vymezeného prostoru a zdržet se styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou, tedy s manželkou. Žalobce tak měl napadeným rozhodnutím uloženou povinnost nepobývat na uvedené adrese a okolí do vzdálenosti 200m. Žalobce naopak neměl uloženou povinnost pobývat na chalupě v osadě [obec] u [obec], okres [okres]. Lokalitu. Tedy to, kde žalobce stráví nařízený čas vykázání, měl zcela na výběr sám žalobce. Pokud zvolil lokalitu, kde není dostupný internet a nemohl proto po uvedenou dobu vykonávat svou práci, nemůže být tato skutečnost připisována k tíži žalované.

33. Ve výroku IV rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst.2 o.s.ř. Poměr úspěchu a neúspěchu soud posoudil jako srovnatelný, když žalobce požadoval plnění ze 4 nároků, a to plnění náhrady nákladů řízení ve výši 1 573 Kč uhrazené žalobcem právní zástupkyni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za sepis vyjádření ze dne 10.8.2018 k předběžnému opatření ve věci Okresního soudu v Teplicích sp.zn. 0 Nc 16/2018, přičemž ohledně tohoto nároku byl ve výroku I rozsudku úspěšný. Dále pak požadoval omluvu po žalované, přičemž co do tohoto nároku byl ve výroku II rozsudku úspěšný. Co se týče nároku na zadostiučinění ve výši 300 000 Kč, tak tento byl ve výroku III rozsudku zamítnut a shodně tak i žalovaný nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 16 750 Kč. Soud tak má za to, že byl žalobce co do dvou žalovaných nároků úspěšný a do dvou žalovaných nároků neúspěšný. Soud tedy považuje poměr úspěchu a neúspěchu za srovnatelný a rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení náhradu nákladu řízení nepřiznává. Soud nehodnotil poměr úspěchu a neúspěchu v řízení co do výše přiznaných částek, neboť každá z žalovaných částek byla požadována z jiného titulu a žalobní petit ohledně požadované omluvy od žalované, v němž byl žalobce úspěšný, nelze nijak číselně (v penězích) vyjádřit. Soud tak hodnotil žalované nároky samostatně a poměr úspěchu a neúspěchu stanovil s ohledem na úspěch v jednotlivých nárocích.

34. Lhůtu k plnění soud uložil dle § 160 odst.1 o.s.ř. s odkazem na rozhodnutí NS ČR ze dne 10.2.2009 sp.zn. 32 Cdo 3571/2007.