10 C 285/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Ganajovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 114 622,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 110 528,79 Kč to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba o stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 093,94 Kč s úrokem z úvěru ve výši 17 728,52 Kč,s úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 111 266,73 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 3 110,70 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 114 622,73 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 34 352 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta, , se sídlem , adresa, , , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 114 622,73 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru č., hodnota, s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel, dluh byl ke dni 13. 5. 2025 zesplatněn. Žalovaná částka dle žalobkyně představuje dluh na jistině ve výši 111 266,73 Kč, na poplatcích ve výši 156 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuta 2 000 Kč.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž si žalovaný podal včas odpor s odůvodněním, že žalovaný nárok neuznává, neboť pohledávka neexistuje.

3. Z provedeného dokazování, ze smlouvy, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 2. 2020 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, za účelem bezúčelového revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 43 000 Kč. Smlouva je žalovaným podepsána, ve smlouvě je uvedeno, že je žalovaný podnikatel s čistým příjmem 140 000 Kč, má středoškolské vzdělání, je ženatý a bydlí v družstevním bytě, nemá žádné děti a příjem ostatních členů rodiny činí 25 000 Kč. Žalobkyně dále k žalobě doložila platební historii žalovaného, z níž bylo zjištěno, že výše úvěru (úvěrového rámce) činí 120 000 Kč, dluh byl ke dni 13. 5. 2025 zesplatněn, ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 110 528,79 Kč. Dopisem ze dne 13. 5. 2025 byl dluh zesplatněn. Žalobkyně doložila soudu upomínku k úhradě dluhu ze dne 4. 6. 2025. Žalobkyně doložila soudu kartu klienta, bez podpisu žalovaného, z níž bylo zjištěno, že výše úvěru činí 120 000 kč, žalovaný je ženatý, nemá děti, je podnikatel, jeho příjem činí 140 000 kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč, měsíční výdaje činí 20 000 Kč. Žádné další důkazy doloženy ani navrženy nebyly.

4. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr celkem ve výši 110 528,79 Kč (dluh na jistině ke dni 13. 5. 2025 dle platební historie), aniž by důkladně zkoumala jeho úvěruschopnost, neboť tvrzené údaje o příjmu žalovaného, nákladech na domácnost a příjmu ostatních členů domácnosti nejsou nijak doložené.

5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z. Smlouvou o úvěru se dle § 2395 o.z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 o.z. je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

6. Dle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 31. 12. 2023, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele.

9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Ustanovení § 2 odst. 1 uvedeného zákona definuje spotřebitelský úvěr tak, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Soud odkazuje na Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž dle ustanovení § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

14. S ohledem na výše uvedené má soud dle doložené platební historie za prokázané, že věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 110 528,79 Kč, což je dluh na jistině ke dni 13. 5. 2025, kdy byl dluh zesplatněn.

15. Předmětné řízení je řízení sporné, v němž v souladu s ustanovením § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci řízení k dosažení účelu řízení povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (tzv. unést břemeno tvrzení) a v dané situaci především plnit důkazní povinnost k prokázání svých tvrzení (tzv. unést břemeno důkazní). Neunesení těchto břemen má za následek neúspěch ve věci. Žalobkyně ani žalovaný se bez omluvy neúčastnili jednání soudu, vzdali se tak dobrovolně svého práva na poučení soudem o povinnosti nést břemeno tvrzení a důkazní a o následcích neunesení těchto břemen.

16. Soud z doložených listinných důkazů zjišťoval, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Po provedeném dokazování, jak uvedeno výše soud dopěl k závěru, že žalobkyně ohledně prokázání úvěruschopnosti žalovaného své břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla. Z doložených listin nebylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla dána, neboť tvrzení o jeho úvěruschopnosti, majetkové a sociální situaci, jeho příjmech a nákladech, nebyly nijak prokazovány, věřitel se spokojil s tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakýmkoli způsobem (výplatní pásky, daňová přiznání, náklady na bydlení…) prokazoval.

17. Soud byl připraven poučit žalobkyni i žalovaného (k jeho tvrzení v odporu do platebního rozkazu, že úvěr neexistuje) při jednání o povinnosti nést a unést svá břemena ve sporném řízení v tom smyslu, že z doložených listin úvěruschopnost žalovaného není prokázána, avšak žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, přičemž se z jednání soudu neomluvila. Shodně tak žalovaného, který v odporu do platebního rozkazu tvrdil, že úvěr neexistuje, byl soud poučen o jeho povinnosti nést a unést svá břemena ve sporném řízení v tom smyslu, že úvěrová smlouva byla doložena s podpisem žalovaného, avšak žalovaný se jednání soudu nezúčastnil a z jednání soudu se neomluvil.

18. Soud tedy dospěl k závěru, že se věřitel schopností žalovaného splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když se nezabýval tím, zda žalovaný disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, tj. nezabýval se dostatečně jeho jak příjmy, tak i výdaji. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla věřitelem zjištěna a hodnocena s odbornou péčí, a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen žalobci vrátit dle ustanovení § 2991 o.z. a § 2999 o.z. bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou věřitel žalované poskytl.

20. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení, a to poskytnuté jistiny dle doložené platební historie ve výši 110 528,79 Kč.

21. Ve výroku II rozsudku soud žalobu co do zbytku zamítl, a to včetně příslušenství. Soud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Podle uvedeného nálezu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III rozsudku podle ustanovení §142 odst. 3 o.s.ř., neboť v poměru k celkové částce je neúspěch žalobkyně nepatrný. Částka 34 352 Kč představuje soudní poplatek, který je stanoven v souladu se z. č. 549/1991 Sb., zákonem o soudních poplatcích, ve výši 4 586 Kč, dále dle ustanovení § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, odměnu za 4 právní úkony právního zástupce žalobce (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast na jednání soudu dne 12. 1. 2026) ve výši 4 x 5 700 Kč = 22 800 Kč, DPH z této odměny ve výši 4 788 Kč, dále v souladu s ustanovením § 13 odst.4 advokátního tarifu 4 režijní paušály po 450 Kč za 4 úkony právního zastoupení a DPH z těchto paušálů výši 378 Kč.

23. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.

24. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.