10 C 292/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr Adélou Ganajovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec o výživném rozvedené manželky

I. Žaloba o stanovení povinnosti žalovanému platit žalobkyni výživné rozvedené manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně od 24.11.2020 do 9.11.2023, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24.11.2020 domáhala toho, aby soud svým rozhodnutím uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné rozvedené manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně od 24.11.2020 do 9.11.2023. Svou žalobu odůvodnila tím, že manželství žalobkyně a žalovaného zaniklo rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.10.2020 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 9.11.2020. Žalobkyně požaduje po žalovaném výživné rozvedené manželky s tím, že do rozvodu manželství platil žalovaný žalobkyni výživné manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně, avšak po rozvodu manželství toto platit přestal, žalobkyně je nemajetná a zánik manželství spojený se ztrátou výživného doposud žalovaným poskytovaného je pro ni závažnou újmou.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že žalobkyně a žalovaný spolu nežili od roku 2012, po tuto dobu až do rozvodu manželství žalobkyně neučinila nic, aby tento stav změnila, rozvrat manželství tak zapříčinila i žalobkyně, nejen pouze žalovaný. Dále žalovaný namítal, že žalobkyni nevznikla rozvodem manželství újma, naopak jí vznikla výhoda nároku na vyrovnání podílu v rámci vypořádání zaniklého SJM, když žalovaný nabízí v rámci vypořádání SJM žalobkyni 200 000 Kč, avšak ona požaduje 2 500 000 Kč.

3. Žalobkyně následně doplnila, že žalovaný se v roce 2012 přiznal k nevěře a odstěhoval se ze společné domácnosti. Závažnou ekonomickou újmu související s rozvodem žalobkyně spatřuje ve ztrátě výživného manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně, které žalovaný hradil do rozvodu manželství, když při jejím příjmu 16 500 Kč měsíčně a nákladech na bydlení cca ve výši 9 000 Kč měsíčně, je tato ztráta závažná. Dále jako újmu spatřuje žalobkyně chování žalovaného, odmítajícího splnit svou zákonnou povinnost pravdivého informování žalobkyně o rozsahu SJM, čímž vyvolává nutnost vzniku majetkového sporu zatěžujícího žalobkyni značnými náklady. Žalobkyně žádá výživné do 9.11.2023, tedy po dobu tří let od rozvodu manželství, když následně plánuje odchod do starobního důchodu, přičemž současně předpokládá dobu trvání řízení o vypořádání SJM, a to s ohledem na očekávaný postoj žalovaného.

4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně navrhla žalovanému uzavření dohody o výživném rozvedené manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně od 10.11.2020 do 9.11.2023, žalovaný však tuto dohodu nepodepsal. Žalobkyně doložila soudu návrh dohody ze dne 18.11.2020 pouze s podpisem zástupce žalobkyně, bez podpisu žalovaného. Žalobkyně doložila soudu výzvu ze dne 20.10.2020, jímž vyzývá žalovaného k poskytnutí informací o rozsahu SJM.

5. Z potvrzení zaměstnavatele žalobkyně bylo zjištěno, že její čistý příjem v listopadu 2011 činil 15 627 Kč, v prosinci 2020 činil 17 283 Kč. Z evidenčního listu bylo zjištěno nájemné žalobkyně od 1.2.2021 ve výši 5 311,60 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalobkyně za měsíc listopad 2020 bylo zjištěno, že příjem žalobkyně činil 13 363 Kč, inkaso 193 Kč, záloha na elektřinu 900 Kč, záloha na plny 2 620 Kč, nájemné 4 472 Kč. V daném měsíci byla žalobkyni vyplacena nemocenská ve výši 832 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně za měsíc prosinec 2020 bylo zjištěno, že příjem žalobkyně činil 14 659 Kč, inkaso 193 Kč, záloha na elektřinu 900 Kč, záloha na plyn 2 620 Kč, nájemné 4 472 Kč.

6. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že byla žalovaným podána dne 18.8.2020 žaloba o rozvod manželství. Při jednání konaném dne 15.10.2020 žalobkyně s návrhem na rozvod manželství souhlasila a k návrhu manžela se připojila. Z výpovědi manžela bylo zjištěno, že uvedl, že si našel novou partnerku a od roku 2013 s ní žije ve společné domácnosti, s manželkou od té doby nebydlí, nehospodaří, netvoří osobní společenství. Manželka výpověď manžela potvrdila a uvedla, že nemá na obnovení manželského soužití zájem. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.10.2020 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 9.11.2020 bylo manželství rozvedeno s tím, že příčinu rozvratu manželství soud zjistil na straně manžela, který navázal vztah s jinou ženou.

7. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že byla žalobkyní ke zdejšímu soudu dne 18.11.2020 podána žaloba na vypořádání SJM, žalobkyně byla soudem vyzvána k úhradě soudního poplatku ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně požádala soud o osvobození od soudních poplatků, soud její žádosti usnesením ze dne 15.3.2021 č.j. 13 C 290/2020-51 nevyhověl.

8. Z usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.3.2021 č.j. [číslo jednací], jímž žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku v řízení o vypořádání SJM, bylo zjištěno, že na výzvu soudu v daném řízení žalobkyně předložila Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ze kterého soud zjistil, že je rozvedená, žije sama, je finančně závislá na svém bývalém manželovi, tj. žalovaném, s nímž nežije ve společné domácnosti, je zaměstnána v hlavním pracovním poměru u zaměstnavatele [anonymizováno] [právnická osoba], přičemž její průměrný čistý měsíční výdělek za měsíce listopad a prosinec 2020 činil 16 455 Kč, další příjem nemá. Pravidelné měsíční výdaje žalobkyně jsou v potvrzení uvedeny: nájemné ve výši 5 312 Kč (doložené Evidenčním listem pro výpočet úhrady za užívání bytu ze dne 1. 2. 2021), záloha na plyn ve výši 2 620 Kč, záloha na elektřinu ve výši 1 050 Kč a platba SIPO ve výši 193 Kč měsíčně. K osobnímu majetku žalobkyně v potvrzení uvedla, že veškerý majetek větší hodnoty, jenž má se svým bývalým manželem v SJM, je v současné době v jeho držení a nakládá s ním pouze on. Jedná se o věci movité i nemovité, cenné papíry a bankovní účty, přičemž vše je předmětem soudního řízení o vypořádání SJM. Žalobkyně nemá dle svého tvrzení žádné dluhy a půjčky. K jiným okolnostem, které by mohly mít vliv na osvobození od povinnosti hradit soud poplatek, žalobkyně uvedla, že má vzhledem ke svému zdravotnímu stavu náklady na léky z důvodu [anonymizováno 5 slov]. Soud dále zjistil, že žalobkyně je spoluvlastnicí (v SJM) pozemku parcel [číslo] vedených na [příjmení] vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], okres [okres]. Od oslovených bank soud v daném řízení zjistil, že má žalobkyně vedený běžný účet u [právnická osoba] se zůstatkem ke dni 10. 2. 2021 ve výši 40 490,15 Kč. Žalobkyně není vlastníkem ani provozovatelem žádného motorového vozidla.

9. Žalobkyně se do uvedeného rozhodnutí soudu ze dne 15.3.2021 č.j. [číslo jednací] odvolala. Opravným usnesením soud snížil poplatkovou povinnost žalobkyně na částku 7 000 Kč. Ve věci dosud nebylo jednáno. O odvolání žalobkyně dosud nebylo rozhodnuto.

10. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 4.2.2013 podala žalobkyně na žalovaného žalobu o výživném manželky ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný v srpnu 2012 opustil společnou domácnost a odešel k přítelkyni, se kterou udržuje poměr delší dobu. Do srpna 2012 spolu manželé hospodařili. Z protokolu z jednání dne 10.4.2013 bylo zjištěno, že se manželé dohodli na tom, že žalobkyně zůstane bydlet v bytě, žalovaný na ni byt přepíše a bude žalobkyni přispívat částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně a žalobkyně bude z této částky hradit nájemné. Žalobkyně následně vzala žalobu na výživné manželky zpět a řízení bylo usnesením ze dne 10.4.2013 č.j. [číslo jednací] zastaveno.

11. Soudu byl předložen jako důkaz návrh dohody o změně pravidel hospodaření ze dne 1.9.2012 s podpisem žalovaného, v němž navrhuje, že nebude užívat byt 3+1 v ulici [ulice a číslo] v [obec] a bude za užívání tohoto bytu žalobkyní hradit nájemné a zálohu na vodné a stočné ve výši 3 936 Kč, přičemž tato platba bude započtena v budoucím majetkovém vypořádání manželů. Návrh není podepsán žalobkyní.

12. Dopisem ze dne 24.1.2013 žalobkyně sděluje žalovanému, že platba ve výši 3 936Kč za užívání bytu je dorovnáním životní úrovně (nárokem na výživné).

13. Mezi účastníky řízení je sporné, zda platba ve výši 5 000 Kč měsíčně poskytována žalovaným žalobkyni do rozvodu manželství je výživným manželky, jak tvrdí žalobkyně, či zálohou na vypořádání SJM, jak tvrdí žalovaný.

14. Mezi účastníky řízení je sporná příčina rozvratu manželství, když dle žalobkyně rozvrat manželství zapříčinil pouze žalovaný svou nevěrou, avšak dle tvrzení manžela odešel k jiné ženě, neboť měl v manželství nějaká očekávání, ale když se nesplnila a manželka se nepřizpůsobila, tak odešel k jiné ženě.

15. Z provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15.10.2020 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 9.11.2020 s tím, že příčinu rozvratu manželství soud zjistil na straně manžela, který navázal vztah s jinou ženou. Manželka, zde žalobkyně, se k žalobě připojila a s rozvodem souhlasila. Žalobkyně pracuje, je zaměstnaná u zaměstnavatele [anonymizováno] [právnická osoba], přičemž její průměrný čistý měsíční výdělek za měsíce listopad a prosinec 2020 činil 16 455 Kč, další příjem nemá. Pravidelné měsíční náklady žalobkyně činí nájemné ve výši 5 312 Kč od 1. 2. 2021, záloha na plyn ve výši 2 620 Kč, záloha na elektřinu v roce 2021 ve výši 1 050 Kč (v listopadu a prosinci 2020 ve výši 900 Kč) a platba SIPO ve výši 193 Kč měsíčně. Žalobkyně je spoluvlastnicí (v SJM) pozemku parcel [číslo] vedených na [příjmení] vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], okres [okres], má vedený běžný účet u [právnická osoba] se zůstatkem ke dni 10. 2. 2021 ve výši 40 490,15 Kč, není vlastníkem ani provozovatelem žádného motorového vozidla.

16. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 762 odst. 1 z.č.89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.. Podle uvedeného ustanovení nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

17. Výše uvedené právní ustanovení stanová několik podmínek tzv.sankčního výživného rozvedených manželů. Aktivně legitimován k podání žaloby je manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma. V daném případě žalobkyně s rozvodem manželství souhlasila, neboť se k žalobě o rozvod manželství připojila, tedy je nutné posoudit, zda rozvrat manželství převážně nezapříčinila. V tomto případě se soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu v rozsudku o rozvodu manželství, kde je v odůvodnění jasně definována příčina rozvratu manželství, a to na straně žalovaného, který navázal vztah s jinou ženou. Ačkoli bylo mezi účastníky řízení sporné, zda příčina rozvratu manželství je pouze na straně žalovaného či i na straně žalobkyně, soud uvádí, že odchod k jinému partnerovi za trvání manželství, z něhož se narodily děti, není konstruktivním řešením partnerských problémů. Pokud jeden z manželů zvolí tento způsob řešení, a to„ pouze“ z důvodu, že nebylo v manželství splněno jeho očekávání, neboť manželka se mu nepřizpůsobila, musí přijmout fakt, že tím zapříčinil rozvrat manželství. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně rozvrat manželství převážně nezapříčinila.

18. Dále se soud zabýval otázkou, zda byla rozvodem žalobkyni způsobena závažná újma. Žalobkyně tvrdila vznik závažné újmy v tom, že došlo ke ztrátě výživného manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně, které žalovaný hradil do rozvodu manželství, když při jejím příjmu a nákladech je tato ztráta závažná. Dále jako újmu spatřuje žalobkyně chování žalovaného, odmítajícího splnit svou zákonnou povinnost pravdivého informování žalobkyně o rozsahu SJM, čímž vyvolává nutnost vzniku majetkového sporu zatěžujícího žalobkyni značnými náklady.

19. Výše uvedená tvrzení soud jako závažnou újmu způsobenou rozvodem manželství neshledává. Pojem závažná újma bývá ve svém výkladu chápán široce a lze pod něj zahrnou nejen újmu ekonomickou, ale i újmu osobní (citovou, emoční, psychickou, sociální). V každém případě je však na posouzení soudu, zda je tato podmínka splněna, jedná se o právní normu s relativně neurčitou hypotézou. V daném případě ztráta výživného manželky je zcela přirozená. Manželství skončilo a výživné manželky přestalo být zcela zákonně hrazeno. Institut výživného mezi manželi je vázán pouze na trvání manželství a pokud by jeho ztráta měla být chápána jako závažná újma po rozvodu manželství, měl by institut výživného rozvedených manželů stejnou váhu, avšak tomu tak není. Podmínky pro splnění povinnosti hradit výživné mezi rozvedenými manželi jsou zákonodárcem nastaveny přísněji. Právo na stejnou životní úroveň je zde pouze v rámci sankčního výživného upraveného v ustanovení § 762 o.z. Další tvrzená újma, tedy nutnost vzniku majetkového sporu o vypořádání SJM zatěžujícího žalobkyni značnými náklady z důvodu chování žalovaného, který nechce uzavřít dohodu o vypořádání SJM a odmítá sdělit žalobkyni rozsah majetku v SJM nelze taktéž chápat jako závažnou újmu způsobenou rozvodem, ve vztahu k uvedenému ustanovení. Z lidského zcela subjektivního hlediska žalobkyně se zcela jistě jedná o komplikaci, problém či újmu, avšak z objektivního hlediska v kontextu s právní úpravou to jako závažnou újmu způsobenou rozvodem nelze hodnotit. Každý má ústavou a listinou základních práv a svobod garantované právo na spravedlivý proces a realizace tohoto práva není závažnou újmou. Navíc se jedná o dobrovolný úkon. Žalobkyně podala žalobu o vypořádání SJM, ačkoli pokud by tuto žalobu nepodala, ve lhůtě 3 let po právní moci rozsudku o rozvodu manželství by bylo SJM vypořádané zákonnou fikcí.

20. Podmínky ustanovení § 762 o.z. tak nejsou splněny.

21. Podle ustanovení § 760 o.z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

22. Z výše uvedeného skutkového zjištění je zřejmé, že žalobkyně je schopna sama se živit. Je zaměstnána a má stálý pravidelný měsíční příjem. Skutečnost, že příjem žalobkyně ve vztahu k nákladům na bydlení není příliš vysoký, nelze hodnotit jako neschopnost žalobkyně sama se živit. Podmínka uveden v ustanovení § 760 o.s.z tak není splněna.

23. Účastníci řízení dále navrhli soudu doplnit dokazování výslechem účastníků řízení, zjišťováním majetkových poměrů žalovaného, jež soud s ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci zamítl jako nadbytečné.

24. Ve výroku I rozsudku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II rozsudku tak, že žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl žalovaný, který byl ve věci plně úspěšný, práva na plnou náhradu nákladů řízení. V daném případě by se odměna právního zástupce žalovaného posuzovala z částky 177 667 Kč, tedy z výživného za období od 24.11.2020 do 9.11.2023 ve výši 5 000 Kč měsíčně. Odměna by tak činila 8 220 Kč za úkon, úkonů bylo v řízení učiněno 5 (příprava a převzetí věci, dvě vyjádření a dvakrát účast na jednání soudu) a včetně režijních paušálů a DPH by odměna právního zástupce žalovaného činila 51 546 Kč.

26. Náklady řízení soud posoudil dle ustanovení § 150 o.s.ř. podle něhož, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

27. Soud dopěl k závěru, že v daném případě v kontextu celého řízení s přihlédnutím k celkovému zjištěnému skutkovému stavu shledává důvody zvláštního zřetele hodné a žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal. Důvody zvláštního zřetele hodné jsou soudem spatřovány především v majetkové situaci žalobkyně. Příjem žalobkyně činí 16 455 Kč, další příjem nemá. Pravidelné měsíční náklady žalobkyně činí nájemné ve výši 5 312 Kč od 1.2. 2021, záloha na plyn ve výši 2 620 Kč, záloha na elektřinu v roce 2021 ve výši 1 050 Kč a platba SIPO ve výši 193 Kč měsíčně. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu má náklady na léky z důvodu [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno]. Majetkové poměry žalobkyně tak neodpovídají možnosti uhradit náklady řízení, a pokud by jí tato povinnost byla uložena, mohla by pro ni být zcela jistě nepřiměřenou zátěží. Současně vzal soud v úvahu i skutečnost, že rozhodoval a posuzoval podmínky pro nárok žalobkyně na výživné rozvedeného manžela dle právní normy s relativně neurčitou hypotézou (§ 762 o.z. a posouzení závažné újmy). Uložit žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení by tak pro ni mohlo být vzhledem k její majetkové situaci chápáno jako nepřiměřený trest za uplatnění práva na výživné rozvedené manželky u soudu.