10 C 323/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Ganajovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 556,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 556,93 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 556,93 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy ze dne 20. 11. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný dluh řádně nesplácel. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 9 918,59 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 638,34 Kč ve výši 0,1% denně od 21. 1. 2022 do 13. 10. 2022 z dlužné částky. Žalovaný dluh neuhradil, věřitel postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou ze dne 4. 4. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Jednání soudu proběhlo dle ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobkyně se z jednání soudu omluvila a žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ačkoli byl k jednání soudu řádně předvolán a měl doručení vykázáno dne 6. 11. 2023 na adrese trvalého bydliště uvedené v centrální evidenci obyvatel, tj. na adrese [adresa žalovaného].

4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy bylo zjištěno, že dne 20. 11. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na částku ve výši 15 000 Kč, přičemž mu byla uvedená částka dle smlouvy poskytnuta v hotovosti. Smlouva byla uzavřena s tím, že žalovaný uhradí věřiteli zpět částku ve výši 27 888 Kč ve splátkách ve výši 1 992 Kč měsíčně po dobu 14 měsíců se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy. Smlouvu podepsaly obě smluvní strany. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 4. 4. 2022. Dopisem ze dne 10. 11. 2022 věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávek. Dopisem ze dne 27. 11. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] ve lhůtě do 15. 12. 2022.

5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., když smluvní vztah mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byl uzavřen po 1. 1. 2014 Smlouvou o úvěru se dle § 2395 o.z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 o.z. je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

6. Dle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž dle ustanovení § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Ustanovení § 2 odst. 1 uvedeného zákona definuje spotřebitelský úvěr tak, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

13. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že věřitel žalovanému poskytl dne 20. 11. 2020 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž předmětem žaloby je z uvedené částky dlužná jistina ve výši 9 918,59 Kč. Dále žalobkyně žalobou požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 2 638,34 Kč, tj. ve výši 0,1% denně od 21. 1. 2022 do 13. 10. 2022 z dlužné částky.

14. Předmětné řízení je řízení sporné, v němž v souladu s ustanovením § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci řízení k dosažení účelu řízení povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (tzv. unést břemeno tvrzení) a v dané situaci především plnit důkazní povinnost k prokázání svých tvrzení (tzv. unést břemeno důkazní). Neunesení těchto břemen má za následek neúspěch ve věci. Žalobkyně se neúčastnila jednání soudu, omluvila se z něj, vzdala se tak dobrovolně svého práva na poučení soudem o povinnosti nést břemeno tvrzení a důkazní a o následcích neunesení těchto břemen. Shodně tak i žalovaný.

15. Neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle ustanovení § 588 o.z.

16. Soud z doložených listinných důkazů zjišťoval, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Po provedeném dokazování, jak uvedeno výše soud dopěl k závěru, že žalobkyně ohledně prokázání úvěruschopnosti žalovaného své břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla. Při uzavírání smlouvy o úvěru nebyly dostatečně zjištěny příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., aby mohly být zjištěné údaje vyhodnoceny, kdy po posouzení příjmů a výdajů lze zjistit, zda má spotřebitel dostatek finančních prostředků na splácení úvěru.

17. Soud byl připraven poučit žalobkyni při jednání o povinnosti nést a unést svá břemena ve sporném řízení, žalobkyně se však z jednání soudu omluvila.

18. Soud tedy dospěl k závěru, že se věřitel schopností žalovaného splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když se nezabýval tím, zda žalovaný disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, tj. jak jeho příjmy, tak i jeho výdaji. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla věřitelem zjištěna a hodnocena s odbornou péčí, a předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tak pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen žalobci vrátit dle ustanovení § 2991 a § 2999 o.z. bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou věřitel poskytl žalovanému jako zápůjčku.

20. Žalobkyně však soudu neprokázala např. platební historií žalovaného, zda a případně kolik a jakým způsobem bylo již žalovaným uhrazeno. Soud tak nemá za dostatečně prokázané tvrzení žalobkyně, že dlužná částka na jistině činí 9 918,59 Kč. Soud tak žalobu zamítl v plném rozsahu, neboť výši případného bezdůvodného obohacení nebylo z doložených listinných důkazů možné bez pochyb určit.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku II rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak byl plně pasivní, neučinil žádný úkon a žádné náklady mu v souvislosti s tímto řízením nevznikly.