10 C 357/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Ganajovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 39 178,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 311,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba o stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 866,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 197,94 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 178,09 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 9. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ve výši 16 900 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela, smlouva byla vypovězena dne 25. 4. 2025. Žalovaná částka dle žalobkyně představuje dluh na jistině ve výši 16 880,69 Kč, na poplatcích ve výši 317,25 Kč, smluvní úrok 21 433,06 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od 24. 1. 2025 do 24. 4. 2025 Kč ve výši 547,09 Kč.

2. Žalovaná k žalobě při jednání soudu uvedla, že uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu, vyčerpala celkem částku ve výši 16 910 Kč, kterou čerpala postupně dne 13. 11. 2024 částku 2 107 Kč, dne 19. 12. 2024 částku 6 801 Kč, dne 17. 12. 2024 částku 3 002 Kč, dne 9. 10. 2024 částku 5 000 Kč. Žalovaná uvedla, že na uvedenou částku již něco uhradila, ale neví, kolik, uvádí, že možná polovinu. Uvedla, že když smlouvu uzavírala, byla zaměstnaná, její příjem byl kolem 20 000 Kč, byla svobodná, bezdětná, v té době bydlela u rodičů, minimálně přispívala na bydlení. V té době již měla žalovaná dle svého tvrzení dluhy z nebankovních úvěrů ve výši asi 100 000 Kč, jednalo se o více úvěrů. Předmětný úvěr si vzala žalovaná dle svého tvrzení proto, aby splatila část jiného úvěru. Když si vzala předmětný úvěr, žalovaná výslovně uvedla, že byla schopná splácet smluvenou splátku, ale žádné peníze jí již nezbývaly na živobytí, neboť splácela jiné úvěry.

3. Z provedeného dokazování, ze smlouvy, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 9. 10. 2024 úvěrovou smlouvu č. hodnota. Smlouva není žalovanou podepsána, ale žalovaná při jednání soudu výslovně potvrdila její uzavření s žalobkyní. Na základě uvedené smlouvy žalovaná při jednání soudu potvrdila čerpání finančních prostředků a to dne 13. 11. 2024 částku 2 107 Kč, dne 19. 12. 2024 částku 6 801 Kč, dne 17. 12. 2024 částku 3 002 Kč, dne 9. 10. 2024 částku 5 000 Kč. Uvedené bylo prokázáno i přehledem bankovních transakcí předloženým žalobkyní. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila listinu nazvanou „výpis o posouzení úvěruschopnosti“ v níž bylo uvedeno, že žalovaná žije v tříčlenné domácnosti, z níž dvě osoby mají příjem, její náklady na splácení půjček činí 2 500 Kč měsíčně, náklady na bydlení 2 000 Kč měsíčně, ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč měsíčně, její ověřený čistý měsíční příjem činí 13 349 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela, žalobkyně ji upomenula upomínkou ze dne 25. 4. 2025, předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025 se lhůtou k plnění do tří dnů, odeslanou dle sdělení pošty dne 2. 9. 2025.

4. K prvnímu jednáním konaném ve věci dne 20. 4. 2026 se žalobkyně s omluvou nedostavila. Žalovaná při jednání uvedla, že úvěrovou smlouvu s žalobkyní uzavřela, finanční prostředky čerpala, na úvěr plnila, nebyla však schopná upřesnit jakou částku. Soud jednání odročil za účelem doplnění dokazování s poučením žalované, nechť svá tvrzení o částečném plnění na úvěr doloží. Žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním ze dne 11. 5. 2026 s tím, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 16 910 Kč a uhradila částku ve výši 5 598,01 Kč. Žalovaná k prokázání svých tvrzení o částečné úhradě na úvěr doložila soudu výpis z účtu z ledna 2025, z něhož bylo zjištěno, že dne 6. 1. 2025 uhradila žalobkyni částku ve výši 381,43 Kč, dne 13. 1. 2025 uhradila žalobkyni částku ve výši 1 144,33 Kč, dne 30. 1. 2025 uhradila žalobkyni částku ve výši 363,81 Kč, celkem 1 889,57 Kč. Žádné jiné důkazy soudu poskytnuty nebyly. Ke druhému jednání konaném dne 17. 6. 2026 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily.

5. S ohledem na výše uvedený zjištěný skutkový stav z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr celkem ve výši 16 910 Kč v postupných platbách 13. 11. 2024 částku 2 107 Kč, dne 19. 12. 2024 částku 6 801 Kč, dne 17. 12. 2024 částku 3 002 Kč, dne 9. 10. 2024 částku 5 000 Kč, což bylo mezi účastníky řízení nesporné. Žalovaná na úvěr uhradila dle žalobkyně částku ve výši 5 598,01 Kč. Soud vychází z tvrzení žalobkyně o výši uhrazené částky žalovanou, neboť tato částka je vyšší a je ve prospěch žalované, když žalovaná sama dokládá plnění žalobkyni pouze ve výši 1 889,57 Kč. Soud však podotýká, že z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně žalované poskytla úvěr, aniž by důkladně zkoumala její úvěruschopnost, neboť tvrzené údaje o příjmu žalované, nákladech na domácnost a příjmu ostatních členů domácnosti nejsou žalobkyní nijak doložené. Sama žalovaná při jednání soudu uvedla, že když smlouvu uzavírala, byla zaměstnaná, její příjem byl kolem 20 000 Kč, byla svobodná, bezdětná, v té době bydlela u rodičů, minimálně přispívala na bydlení, měla dluhy z nebankovních úvěrů ve výši asi 100 000 Kč, jednalo se o více úvěrů, předmětný úvěr si vzala žalovaná dle svého tvrzení proto, aby splatila část jiného úvěru. Když si vzala předmětný úvěr, žalovaná výslovně uvedla, že byla schopná splácet smluvenou splátku, ale žádné peníze jí již nezbývaly na živobytí, neboť splácela jiné úvěry.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z. Smlouvou o úvěru se dle § 2395 o.z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 o.z. je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Dle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Ustanovení § 2 odst. 1 uvedeného zákona definuje spotřebitelský úvěr tak, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Soud odkazuje na Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž dle ustanovení § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

14. S ohledem na výše uvedené má soud dle doložené platební historie za prokázané, že věřitel žalované poskytl částku ve výši 16 910 Kč, žalovaná mu uhradila 5 598,01 Kč.

15. Předmětné řízení je řízení sporné, v němž v souladu s ustanovením § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci řízení k dosažení účelu řízení povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (tzv. unést břemeno tvrzení) a v dané situaci především plnit důkazní povinnost k prokázání svých tvrzení (tzv. unést břemeno důkazní). Neunesení těchto břemen má za následek neúspěch ve věci. Žalobkyně se neúčastnila jednání soudu, vzdala se tak dobrovolně svého práva na poučení soudem o povinnosti nést břemeno tvrzení a důkazní a o následcích neunesení těchto břemen.

16. Soud z doložených listinných důkazů zjišťoval, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Po provedeném dokazování, jak uvedeno výše soud dopěl k závěru, že žalobkyně ohledně prokázání úvěruschopnosti žalované své břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla. Z doložených listin nebylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla dána, neboť tvrzení o její úvěruschopnosti, majetkové a sociální situaci, jejích příjmech a nákladech, nebyly nijak prokazovány, věřitel se spokojil s tvrzením žalované, aniž by tato tvrzení jakýmkoli způsobem (výplatní pásky, daňová přiznání, náklady na bydlení…) prokazoval.

17. Soud byl připraven poučit žalobkyni při jednání o povinnosti nést a unést svá břemena ve sporném řízení v tom smyslu, že z doložených listin úvěruschopnost žalované není prokázána, avšak žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, přičemž se z jednání soudu omluvila.

18. Soud tedy dospěl k závěru, že se věřitel schopností žalované splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když se nezabýval tím, zda žalovaná disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, tj. nezabýval se dostatečně jejími jak příjmy, tak i výdaji. Úvěruschopnost žalované tak nebyla věřitelem zjištěna a hodnocena s odbornou péčí, a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaná sama při jednání soudu uvedla, že měla dluhy z nebankovních úvěrů ve výši asi 100 000 Kč, jednalo se o více úvěrů, předmětný úvěr si vzala žalovaná dle svého tvrzení proto, aby splatila část jiného úvěru. Když si vzala předmětný úvěr, žalovaná výslovně uvedla, že byla schopná splácet smluvenou splátku, ale žádné peníze jí již nezbývaly na živobytí, neboť splácela jiné úvěry, a to ačkoli byla zaměstnána a měla příjem kolem 20 000 kč měsíčně.

19. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen žalobci vrátit dle ustanovení § 2991 o.z. a § 2999 o.z. bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou věřitel žalované poskytl.

20. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení, a to poskytnuté jistiny dle doložené platební historie ve výši 16 910 Kč ponížené o platbu žalované ve výši 5 598,01 Kč.

21. Ve výroku II rozsudku soud žalobu co do zbytku zamítl, a to včetně příslušenství. Soud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Podle uvedeného nálezu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III rozsudku podle ustanovení §142 odst. 2 o.s.ř., neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované je srovnatelný.

23. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.