11 C 140/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Milanem Viragem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o: vypořádání společného jmění manželů

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně dluh ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 7. 12. 2017 uzavřené se společností [právnická osoba], nyní [právnická osoba]

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 85 780,51 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 400 Kč, tuto k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 6. 2020 domáhala vůči žalovanému vypořádání společného jmění manželů tvořeného společným závazkem účastníků z úvěru poskytnutého společností [právnická osoba] ve výši 136 000 Kč s tvrzením, že účastníci společně převzali úvěr za trvání manželství dne 7. 12. 2017, přičemž v souvislosti se zánikem manželství účastníků rozvodem nedošlo k vypořádání společného dluhu dohodou. Navrhla, aby tento společný závazek účastníků byl přikázán k úhradě žalobkyni s tím, že žalovaný by byl povinen ji uhradit na vypořádání podílu částku 69 660 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když popírá existenci společného závazku vzniklého za trvání manželství z poskytnutého úvěru s tvrzením, že tento úvěr převzala výlučně žalobkyně bez jeho souhlasu a nesloužil k obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

3. Návrhem na uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 31. 4. 2020 žalobkyně navrhla žalovanému uzavření dohody, dle které by uhradila celý společný dluh a žalovaná by uhradil polovinu úvěru, tedy částku 69 660 Kč. Žalovaný dopisem ze dne 19. 2. 2020 s tímto návrhem dohody nesouhlasil s tvrzením, že se jedná o výlučný dluh žalobkyně, neboť jej převzala bez jeho souhlasu, aniž by se jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

4. Obsahem spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka] a zde založeného opatrovnického rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 8. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2019 č. j. [číslo jednací] vyplývá, že účastníkům se narodil dne 6. 8. 2018 nezletilý [jméno] [celé jméno žalovaného], který byl svěřen i pro dobu po rozvodu manželství účastníků do péče matky. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že účastníci se nedohodli na době zrušení společného soužití, neboť dle žalovaného k tomuto došlo v září 2018 a dle žalobkyně 4. 11. 2018. Otec opouštěl společnou domácnost a odcházel ke své matce při každé příležitosti vzájemných neshod. Účastníci rušili a obnovovali společné soužití. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 1. 2020 č. j. [číslo jednací] vyplývá, že manželství účastníků uzavřené dne 25. 9. 2017 před Úřadem městské části města Brna v Balaclava, Mauricius, zaniklo rozvodem ke dni 22. 1. 2020 a jako příčiny rozvratu soud spatřoval v rozdílných pohledech účastníků na manželské soužití a v různých povahových vlastnostech účastníků.

5. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce, akceptací návrhu a splátkovým kalendářem vyplývá, že žalobkyně pod příjmením za svobodna [příjmení] uzavřela za trvání manželství dne 7. 12. 2017 smlouvu o půjčce pro částku 136 000 Kč bez uvedení účelu použití se závazkem uhradit půjčku ve splátkách ve výši 2 322 Kč měsíčně po dobu 84 měsíců, jak vyplývá z předloženého splátkového kalendáře.

6. Žalobkyně ve vyjádření co do věci samé ze dne 4. 10. 2021 vědomost žalovaného a jeho souhlas s uzavřením půjčky odvozuje i z toho, že z finančních prostředků byly hrazeny nejen potřeby rodiny, ale i potřeby matky žalovaného v souvislosti s rekonstrukcí kuchyně a obývacího pokoje s tím, že o sjednání půjčky bylo požádáno prostřednictví bankovního poradce svědkyně [celé jméno svědkyně], která půjčku pro oba účastníky vyřizovala, jednala s oběma účastníky s tím, že žalovaný byl o půjčce seznámen a s půjčkou souhlasil. To, že ve smlouvě je uvedena pouze ona se jménem za svobodna, nikoliv žalovaný, uvedla, že účastníci uzavřeli manželství v cizině a s ohledem na nutnost vyčkání překladu oddacího listu a předání oddacího listu, které došlo až dne 27. 3. 2018, nemohli být oba účastníci ve smlouvě o půjčce uvedeni jako manželé, jak je potvrzeno jejich předložení oddacím listem. Žalobkyně dále tvrdila, že v době uzavření smlouvy o půjčce byla těhotná a s ohledem na očekávané výdaje spojené s narozením dítětem pořizovala věci z předmětné půjčky.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 9. 2020 prokazuje nevědomost ohledně uzavření úvěru žalobkyní tvrzení, že již dne 7. 12. 2017 nesdílel s žalobkyní společnou domácnost, tedy ke dni uzavření smlouvy o půjčce, neboť ke konci listopadu 2017 došlo k přechodné odluce a ke svým tvrzením předložil listinné důkazy, a to výpisem z knihovny fotek a komunikací aplikace WhatsApp, kde poukazuje na to, že si nepřeje, aby se žalobkyně zadlužovala, přičemž žalobkyně mu sdělila, že má odevzdat klíče od bytu a má se odhlásit z trvalého pobytu. Tvrdil, že účastníci měli dostatek finančních prostředků, a proto žalobkyně nebyla nucena uzavírat smlouvu o půjčce. Tvrdil, že užití prostředků z půjčky nebylo v souvislosti s obstaráváním každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Žalovaný rovněž tvrdil v průběhu řízení, že popírá jednání se svědkyní [celé jméno svědkyně], tuto neznal a nikdy s ní nejednal.

8. Soud provedl důkaz navržený žalobkyní ohledně příjmů a výdajů, dále v souvislosti s užití částky půjčky na rekonstrukci bytu matky žalovaného obsahující dále fotografie o vánocích 2017 a z dovolené, kterou účastníci trávili na ostrově [anonymizováno], umístěné na flash disku. 9. [právnická osoba] vyplývá, že ke dni zániku manželství účastníků rozvodem činil zůstatek půjčky ve výši 105 655,26 Kč a v době vypořádání s datem 24. 3. 2022 65 905,76 Kč.

10. Mezi účastníky není sporná skutečnost, že poskytnutou půjčku hradila žalobkyně po celou dobu trvání manželství i po zániku manželství rozvodem.

11. K návrhu žalobkyně soud provedl důkaz výslechem svědkyně [celé jméno svědkyně], která ve své svědecké výpovědi vyvracení tvrzení žalovaného, neboť uvedla, že zná oba účastníky řízení, společně za přítomnosti žalovaného jednali o podmínkách poskytnutí spotřebitelského úvěru, projednávali spolu výši úvěru, její splátky, se samotným zprostředkování úvěru její osobou s tím, že konkrétní výši úvěru a poskytnutých podmínek, ke které byl poskytnut, si svědkyně s odstupem času nepamatuje. Účel poskytnutí úvěru ji není znám, ovšem zpočátku ji žalobkyně kontaktovala s potřebou řešení svých finančních záležitostí. Svědkyně k výzvě soudu nepředložila listiny, které v souvislosti se zprostředkovatelskou činností měla mít v držení se sdělením, že listiny jí nebyly nalezeny s ohledem na dobu, která uplynula od zaslání žádosti o poskytnutí úvěru.

12. S ohledem na shora provedené dokazování a z těchto důkazů vyplývající právně významné skutečnosti soud neprovedl navržené důkazy, a to výslech žalobkyně, svědků [příjmení] a [příjmení] a daňových dokladů v souvislosti s koupí movitých věcí pro matku žalovaného, ani výpisy z účtů ohledně finančních prostředků, které účastníci měli na účtech za dobu trvání manželství, když tyto důkazy se jevily soudu jako nadbytečné.

13. Dle ust. § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právní poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen společné jmění).

14. Dle ust. § 710 písm. b) o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, leda-že je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

15. Dle ust. § 736 o. z. zanikne-li společné jmění, provede se likvidace dosud společných povinností a práv k jejich vypořádání.

16. Dle ust. § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhodne soud podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění.

17. Dle ust. § 742 odst. 1 písm. a) o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ust. § 741 použijí se pro vypořádání pravidla, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné.

18. Z provedeného dokazování vyplývá, což ostatně není sporné mezi účastníky, že manželství účastníků uzavřené dne 25. 9. 2017 zaniklo rozvodem ke dni 22. 1. 2020, přičemž z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství vyplývá, že účastníci přerušili společnou domácnost a hospodaření v říjnu 2018. Krátce po uzavření manželství dne 7. 12. 2017 byl přijat návrh na uzavření spotřebitelského úvěru pro částku 136 000 Kč, jako neúčelový s úhradou ve splátkách ve výši a v počtu splátek, jak uvedeno shora. Úvěr byl uzavřen, tzv. na dálku prostřednictvím internetového bankovnictví a za pomoci zprostředkovatelské činnosti - svědkyní [celé jméno svědkyně]. Z důkazů vyplývá, a to ze samotného tvrzení žalobkyně, že prostředky z úvěru nebyly výlučně užity k zajištění každodenních nebo běžných potřeb rodiny, neboť uvedla i použití prostředků v částečné výši i v souvislosti s rekonstrukcí bytu matky žalovaného, což není užití pro zajištění běžných potřeb rodiny. Rovněž i výdaje spojené s nákupem věcí pro očekávané narozené dítě nejsou tímto výdejem (pro zajištění běžných potřeb rodiny). Ve věci vědomosti či nevědomosti o převzetí dluhu jedním z manželů za trvání manželství je proto důkazní břemeno jak na straně žalobkyně, která má prokázat vědomost žalovaného o převzatém dluhu, ale i rovněž žalovaného, který i negativní požadavek o nevědomosti o tvrzeném společném dluhu má soudu prokázat. V této důkazní pozici žalobkyně navrhla výslech shora uvedené svědkyně [celé jméno svědkyně], která nemá žádný blízký vztah k účastníkům řízení, která potvrdila tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný byl informován, byl srozuměn o podmínkách poskytnutí úvěru, svědkyně jednala za přítomnosti obou účastníků o těchto podmínkách, oba účastníci vyslovili souhlas o zprostředkování úvěru. Naopak žalovaný ke svému tvrzení pouze doložil výpisy z aplikace WhatsApp a výpisem z knihovny fotek, jakož i zprávou ze dne 27. 11. 2027 s tvrzením, že v době poskytnutí úvěru žalobkyni pobýval u své matky, neboť přechodně opustil společnou domácnost, přičemž tyto důkazy neprokazujíc tvrzení žalovaného, že žalobkyně převzala dluh za trvání manželství bez jeho souhlasu, ba dokonce popíral, že by svědkyni [celé jméno svědkyně] znal, tvrdil, že ji nikdy neviděl, což je v rozporu s výpovědí této svědkyně. Soud proto uzavřel, že účastníci společně převzali úvěr u shora uvedené peněžního ústavu, dříve [právnická osoba] č. účtu [číslo] dne 7. 12. 2017, když součástí společného jmění jsou i dluhy převzaté za trvání manželství. Soud rovněž poukazuje na to, že v případě neexistence společného dluhu, které by bylo součástí společného jmění, by musely být naplněny kumulativně obě zákonné podmínky, tedy že by dluh převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého a zároveň by se nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Soud proto uzavřel, že lze uvedený dluh považovat za společný dluh účastníků vzniklých za trávní manželství a tedy za součást společného jmění účastníků vycházeje zejména z výpovědi shora uvedené svědkyně a z právně významných skutečností vyplývajících z listinných provedených důkazů.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 6109/2017 vyplývá, že pokud soud vypořádává dosud neuhrazené dluhy, které jsou součástí společného jmění manželů, vychází z její výše v době vypořádání. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takovýto dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti z jednoho manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů. Protože ke dni zániku manželství rozvodem činil zůstatek úvěru 105 655,26 Kč, při zachování rovnosti podílu a při přikázání tohoto dluhu do vlastnictví žalobkyně dle smlouvy o půjčce specifikované ve výroku I tohoto rozsudku by žalovaný měl uhradit žalobkyni částku 52 827,63 Kč, ovšem s přihlédnutím k tomu, že dále v době vypořádání hradila takový dluh ze svých prostředků žalobkyně, a to ke dni 24. 3. 2022 v rozsahu 65 905,76 Kč, je povinován žalovaný se podílet rovněž na úhradě této částky polovinou, tedy částkou 32 952,88 Kč, a tedy celkem na úplné vyrovnání podílu při zachování rovnosti podílu soud zavázal žalovaného zaplacení částky 85 780,51 Kč, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku za užití ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud přihlédl k výši částky, kterou je povinen žalovaný žalobkyni na vypořádání tohoto podílu uhradit.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o vypořádání společného jmění manželů soud vychází z principu procesního úspěchu ve věci, tedy za užití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla s návrhem na vypořádání společného jmění manželů zcela úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, účast zástupce na jednání dne 15. 10. 2021, 18. 11. 2021 a 12. 4. 2022, vyjádření žalobkyně co do věci samé ze dne 4. 10. 2021 a 9. 11. 2021, tj. 7 úkonů právní služby, přičemž tarifní hodnota pro sazbu mimosoudní odměny vychází z ust. § 8 odst. 6 advokátního tarifu, tedy z poloviny hodnoty dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání, tedy z částky 69 660 Kč, což je 3 900 Kč za jeden úkon právní služby dle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu, tj. 27 300 Kč (3 900 Kč x 7 úkonů), 7 RP po 300 Kč, tj. 2 100 Kč dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu Celkem náklady řízení proto činí 31 400 Kč.

21. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. před středníkem.